Z praxe také souhlasím s tím, že tyto informační systémy sice mohou nám učitelům pomoci se zbytečným "papírováním" (například čistě organizační či informační zprávu nemusím do každé žákovské knížky napsat či nalepit zvlášť, ale napíšu to jednou a rozešlu všem), ale pro žáky a jejich rodiny vždy výhrou nejsou. A to ještě z jednoho tak trochu "opačného" pohledu, než je probírán v článku a který patří spíše k prvnímu stupni ZŠ. Zatímco starší děti jsou díky systému pod tlakem, ty mladší naopak ještě více "kašlou" na své povinnosti. Ještě nedávno bylo totiž povinností dětí vzpomenout si doma na to, že mají např. v žákovské knížce nějaké sdělení, že zítra píšou test, na který je třeba se připravit nebo že mají nějaký domácí úkol. Dnes už na to ale myslet nemusí, protože jim to informační systém sám připomene (a jejich rodičům taky). Takže výchova k samostatnosti a péči o sebe a své záležitosti nula, nula nic.

A to je problém, protože kdy jindy se to mají děti naučit, než v tomhle věku? Ano, v dospělosti už je normální, vítané a příjemné mít na tohle všechno elektronické diáře, kalendáře a aplikace v mobilu, které nám pomohou hlídat všechny povinnosti, jež se na nás valí ze všech stran. Ale v dětství těch povinností jednak zase tolik není a hlavně je mozek schopný si na proces jejich zapamatování snáz zvyknout a pak lépe fungovat po celý život.

No vidíte a on je ve skutečnosti tou největší chybou právě tento poraženecký přístup "ony jsou to děti, jsou malé, ještě tomu nerozumí, musím od nich všechno přetrpět, snad to časem pochopí". Je to totiž naprostý nesmysl. Děti jsou na to, aby dokázaly být empatické a chápaly, že nejsou středobodem vesmíru "malé" maximálně tak do velmi ranného batolecího věku. Od okamžiku, kdy začnou slušněji mluvit a komunikovat, už je jen na rodičích, co a jak jim vysvětlí a k čemu je povedou, aby postupně po etapách pochopily, že i ostatní mají city a potřeby. A hlavně aby si uvědomily, že pokud jde o lidi, které milujeme, musíme existenci těchto citů a potřeb brát v potaz (a nejen musíme, ale také chceme, protože schválně a bez pozdějších výčitek svědomí krutě a promyšleně zraňovat ty, které milujeme, abychom si prosadili svou, to je v každém věku jen a jen odporný hnus, to se na mě nezlobte).

S přístupem popsaným v článku se opravdu jen těžko dá za pár let očekávat "zázračné prozření" a kouzelná proměna rozmazlených, krutých egocentrických sobců v empatické a citlivé osoby. Ale hodně štěstí při čekání na tento utopický okamžik...

Spousta lidí se kolem dárků vůbec chová divně. Na jednu stranu tvrdí, jak na nich nezáleží a hlavní je, že na ně ten druhý myslí a chce jim udělat radost a jedním dechem dodají, že oni si v rodině dávají peníze, ať si každý koupí co se mu líbí. Tak jde o to, že vám dá někdo něco od srdce (byť blbinu) nebo jde o to aby to byl dokonalý dar dle vašich referencí?

Hezký článek. A mnohé komentáře opět plné necitlivých a sobeckých prospěchářů pro které děti nejsou živé, vnímající lidské bytosti s právem na co nejlepší start do života a milující, bezpečné rodinné zázemí, ale pouhá chladná, vykalkulovaná investice do budoucna v podobě sluhy/otroka, který bude na své "pány" dřít až oni nebudou moct/chtít. Smutné.

A všichni tihle lidé mají samozřejmě hrozně šťastné, spokojené a slušně vychované děti... Jo, jo, proti je dneska každý druhý mladý člověk v produktivním věku na antidepresivech a psychologové jsou nedostatkové zboží. Protože měli tak krásně a pohodové dětství...

Jako učitelka klidně slovní hodnocení psát budu, beztak ho už teď píšeme či slovně předáváme rodičům i žákům po celý školní rok (neznám školu, kde by děti dostaly jen známku a nikdo jim k tomu nic neřekl, stejně tak neznám takovou, kde by to tak probíhalo na třídních schůzkách-vždy je to o dialogu, pokud je zájem). Problém je v tom, že to bude úplně zbytečné psaní, protože si to (skoro) nikdo nepřečte ani nevezme k srdci. Děti to neudělají určitě (malé to nepochopí, starší se na to vykašlou) a rodiče povětšinou také ne.

Jako důkaz, že to tak bude mi úplně stačí aktuální zkušenosti s předáváním organizačních informací rodičům písemnou formou. Je fuk, jestli jim to pošlete na mail, na školní facebook, do Bakaláře, nebo to sesmolíte postaru do žákovské knížky (viz. např. čistě organizační a vítané info:"příští středu jedeme do divadla"). Víc jak polovina žáků stejně přijde s tím, že o tom nevěděly, nebo se to na poslední chvíli šíří mezi rodinami po sítích a maminky pak ještě v noci volají nám pedagogům domů s dotazy. A to to všichni rodiče samozřejmě podepíší, či odkliknou jako přečtené. To totiž trvá vteřinu. Číst to, to už je na dlouho, s tím se málokdo obtěžuje, natož aby si to zapamatoval a něco si z toho vzal. Se slovním hodnocením to bude stejné, ne-li ještě horší...

Autorka by si měla uvědomit, že nejen že už nežijeme ve středověku, ale nežijeme ani v devadesátkách nebo na přelomu tisíciletí, kde evidentně zamrzla ona. Dnes už nám totiž nákup dovezou až domů a to klidně přímo podle receptu, který nám stačí zadat a zbytek obstará někdo jiný. Vaření je pak s moderními přístroji a vymoženostmi otázkou několika málo aktivních minut (zbytek pořěší technika bez nás). A to ani nemluvím o zásazích AI, která už nám může i v tomto směru ušetřit spoustu času i peněz.

Restaurace, jídelny, meníčka, rychlovky k večeři a rodina dělící si práci u nádobí a úklidu? Ale no tak... To už snad mají moderní lidé na úrovni dávno za sebou, ne?

Takže dle moderní, tolerantní a benevolentní výchovy zmiňovaných řidičů, si chudák Péťa prostě BUDE hrát s čím nechce a nosit co nechce, protože tak velí aktuální diktát doby a basta! A jen ať se opováží projevit jiný, než silně liberální a tolerantní názor, jaký razí jeho rodiče! Uvidí ten cirkus! Že mu to vadí a nedělá radost? To má smůlu, ten nápad se nezrodil v jeho hlavě a tak nemá právo podle něj jednat a cítit! Musíme mu ho z hlavy co nejrychleji vyhnat!

Mám takové silné tušení, že Péťa má vlastně štěstí, že žije dnes a ne před pár desetiletími kousek za hranicemi. Teď se po něm totiž chce jen to aby si hrál s panenkami, ale tehdy by mu rodiče nejspíš velmi brzy pořídili slušivou uniformu s takovým zajímavým křížkem, protože tak se to ve dvacátém století v jejich zemi přece dělá...

Jo jo, nechat naporcované kuře týden válet v lednici, nebo jeho jednotlivé části pořád dokola strkat do mrazáku a pak je zase další den vytahovat a rozmrazovat, to je vrchol zdravého, chutného a nápaditější vaření a stravování... To se hned pozná odborník 😁😁😁

Vždycky mě pobaví, jak u podobných článků mají autoři naprosto jasno v tom, že na jedné straně stojí rodiče s malými dětmi a na druhé ti, co děti nemají, nebo je mají odrostlé. Já vám nevím, ale napadlo vás třeba, že i rodičům malých dětí, může cizí nevychované děcko vláčené nezodpovědnými rodiči někam, kde by vůbec nemělo být a kde mu zjevně vůbec není dobře (a proto vyvádí), vadit? Zkuste se nad tím někdy zamyslet...

A když už mluvíme o té toleranci... co takhle kdyby rodiče na prvním místě projevili více tolerance právě vůči svým malým dětem a nenutili je zažívat situace, na které ještě nejsou zralé a nic pozitivního jim nepřinesou? Nebo si snad myslíte, že ty děti otravující a lítající v restauraci, na úřadě, nebo někde v kavárně, tam chtějí být? Že je jim dobře? Že by raději nebyly někde, kde je to pro ně mnohem zábavnější? A co teprve to miminko, či batole, co řve po celou dobu letu na zahraniční exotickou dovolenou? Myslíte si, že je spokojené? Že se táák moc těší na moře, že se mu to utrpení z cizího prostředí a změn talku vyplatí? Zvláště, když z toho moře ve svém věku a se svými omezenými schopnostmi vnímat a prožívat stejně nemá absolutně nic (nebo maximálně totéž, co z koupaliště za vesnicí)? Nebo jsou všechny tyhle děti jen rukojmími a hračkami svých rodičů, kteří chtějí od všech kolem toleranci, ale jim samým při volbě rodinných aktivit bolestně schází?

Naprosto souhlasím. A nejhorší je, že když taková výchova učiní z dítěte nezvladatelné a nesnesitelné "monstrum", které pak nesnesou a nechtějí mít ve své blízkosti ani jeho rodiče, už je pozdě to řešit .Bohužel takových děti vídáme ve škole čím dál tím víc...

Zpravidla to začne spory s prarodiči a širší rodinou, která přestává chtít dítě hlídat a vídat, pokračuje problémy ve škole a školce a to jak s učiteli tak spolužáky a končí právě tím, že dítě je většinu času nuceno trávit mimo domov (SD, kroužky, placené hlídání), protože to vše, před čím rodiče všichni kolem, včetně nás učitelů, roky varovali (že dítě s takovým vedením už brzy nebude schopné vůbec fungovat v kolektivu, přeroste jim přes hlavu a stane se nesnesitelné a nezvladatelné) se stalo skutečností a ono jim je teď na obtíž.

Než se to ale stane, rodiče to nikomu neuvěří a ještě se brání a křičí něco o nevyžádaných radách, demagogii a přehánění a o tom "že oni to jako rodiče vědí nejlíp". No, nevědí...

Ježíši lidi, to po sobě tu kritiku akorát tupě papouškujete, nebo jste opravdu tak s prominutím hloupí, nedůvtipní a zabednění, že vás opravdu tolik nepochopilo tu hlášku s diváky z úvodního dílu? To už je snad třetí článek, kde ji někdo kritizuje a přitom nemá sebemenší důvod. Vždyť byla naprosto logická, jednoduchá a pochopitelná! Eben zdravil diváky u televizních obrazovek i všechny návštěvníky v sále a pak dodal, že zatímco ti u obrazovek nás (myšleno ty v sále) vidí, my (myšleno opět ti v sále) je (myšleno ty u obrazovek) jenom tuší. Proč? No protože asi kamery a přenos, ne? Co je na tom proboha k nepochopení?!

A stejně tak s tou porotou. To jste za ty roky, co tenhle pořad běží a co se to v každém (ano v KAŽDÉM díle) zas a znovu opakuje, ještě nepobrali ten systém hodnocení a netušíte tudíž, že hodnocení poroty dělá polovinu toho výsledného? Že tam fakt nejsou jen pro parádu, protože nejde jen o hlasy diváků, ale i o ty jejich? Že z hlasů diváků se udělá pořadí (stejně jako z udílení bodů od poroty) a pak se ta dvě pořadí sečtou a z toho vypadne výsledek (a teprve když je to nerozhodně, má větší váhu počet diváckých hlasů, než bodů od poroty)? Že proto můžou i ti, co nemají skoro žádné body od poroty postoupit a naopak ti s vysokými známkami, kteří nemají podporu u diváků, rychle končí? Ach jo...

Jediný tlak na matku, který je dnes reálně vyvíjen a vyvíjen rozhodně být má, je tlak aby se co nejvíc věnovala svému dítěti, nekašlala na něj a přizpůsobila svůj život jeho potřebám a vývoji. A je to naprosto v pořádku, protože od toho na té rodičovské je a hlavně to není zas až tak strašlivě náročná práce, kterou není možné zvládnout bez depresivních záchvatů pláče ve sprše. Všechno ostatní jsou jen vybájené pohádky, afektované nářky a vzdušné zámky, které v realitě vůbec neexistují. Žádný skutečný, reálný tlak na to, aby ženy vypadaly, žily, vařily, uklízely a tahaly děcko z kroužku na kroužek, jako někdo na sociálních sítích, totiž neexistuje!

Už to konečně pochopte. Prostě není! Jste to jen a jen vy sama, kdo si ho paranoidně vymýšlí a sama na sebe aplikuje, nikdo jiný! Nebo autorka se fakt někdy reálně setkala s někým cizím, kdo by jí zastavil na ulici a ptal se jí, zda má doma vypráno, naklizeno a uvařený oběd tak, jak to před chvílí viděl na Instagramu? Já tedy ne. A nikdo koho znám! Že to dělají lidé vám blízcí, jako jsou známí, kamarádky a širší rodina? Že vás lynčují, když nežijete podle manuálu z internetu? Tak co jim takhle nastavit hranice a pokud je neakceptují prostě se s takovými lidmi nestýkat, nebo je neposlouchat? To jste opravdu už takové tupé ovečky, že musíte dělat to, co vám někdo cizí řekne, doporučí nebo nafotí na internet, i když vnitřně víte, že vám a vašim nejbližším na kterých jediných skutečně záleží, to radost ani užitek nepřinese? A proč? Abyste mohly brečet jak to máte těžké? Nebo co je na tom pozitivního? Nějak na tom žádné plusy nevidím.

Autorka má samozřejmě pravdu. Problém je ale v tom, že pravý důvod většiny dnešních stížností rodičů na domácí úkoly vůbec netkví v péči o chudinky přetěžované děti ani v nechuti nedůstojně "suplovat roli učitele". Tkví v jejich vlastním vyčerpání a neschopnost utáhnout péči o své odmalička rozmazlené a nezodpovědné potomky, které nikdy nikdo nevedl k důslednosti a péči o sebe a své věci. Protože ruku na srdce, rodič takového dítěte to má fakt těžké... Nestačí mu jen na jeho úkoly a přípravy do školy dohlédnout (maximálně lehce vypomoci), jako to bývalo za nás, kdy jsme se sami zvládli dostat ze školy domů, připravit si dle rozvrhu učení na druhý den, vyklidit tašku i najít a vypracovat zadaný úkol (a rodič jen podepisoval, dohlížel a dělal u malých dětí morální podporu).

Ne, dnešní rodiče musí pro dítě do školy dojet, tam ho musí (pomoct) obléknout, najít po šatně i celé škole všechny jeho poztrácené věci, odnést mu to všechno do auta (a po příjezdu domů zase ven), doma dle rozvrhu vyklidit tašku a připravit učení na druhý den, najít zadaný úkol (případně se skrze kontaktu na spolužáky či učitelku dopídit co je za úkol), úkol vypracovat (tj. sedět u dítěte, stokrát mu papouškovat co má dělat a pak mu víceméně nadiktovat, co tam má být), podepsat, uložit to tašky a pak "padnout do postele zbitej jako špalek", jak by řekli v komedii století. No řekněte sami, neštvalo by vás to taky? Nechtěli byste se toho zbavit? A že si za to můžou sami? No můžou, ale to nepřiznají, neuznají a hlavně nikdy neřeknou nahlas...

Víte co je na tomhle článku nejvtipnější? Že autorka si tu nedávno stěžovala, že nemůže sehnat příležitost ke psaní textů pro žádné seriózní internetové médium. A ještě před tím měla problém s AI, že prý za ni neumí napsat článek, který by vyhovoval jejím standardům. A pak zcela vážně přijde s tímhle... 😁😁😁

Kromě případů, kdy je matka duševně nemocná, závislá, nesvéprávná nebo násilnická, neexistuje žádná reálná situace, kdy by dvouletému dítěti bylo lépe kdekoliv jinde, než s ní. Prostě neexistuje, tečka. Takže všechny matky by si měly opravdu hóóódně rozmyslet, jestli skutečně tak nutně potřebují takto staré děti strkat do nějakého zařízení. Pokud je to skutečně otázka života a smrti (tj. v opačném případě hrozí rodině takové hmotné strádání, že jediným řešením bude odebrání dítěte z rodičovské péče a jeho umístění do té ústavní), pak OK. Sice se můžeme bavit o tom, proč si takové ženy pořizují dítě, když zjevně nemají prostředky na jeho uživení, ale to jaksi je ve chvíli, kdy to dítě už reálně mají bezpředmětná debata a nějak se nastalá situace řešit musí. Tak ty holt ať do té práce teda chodí a modlí se ať to na jejich dětech nezanechá příliš negativní stopu...

Ale pokud o tak vážnou situaci v rodině nejde, je strkání dvouleťáků do školek jen zbytečné týrání a zanedbávání péče. A je opravdu úplně jedno, jestli výmluvou pro odkládání takto nezralého dítěte je touha matek po "seberealizaci" nebo po zlepšení finanční situace rodiny. Ani jedno za trápení, týrání a riskování doživotních problémů jejich dítěte prostě nestojí. Nebo by alespoň nemělo, pokud se dál chtějí nazývat dobrými matkami...

Dobrý článek a dobrý přístup. Držím palce ať je synovi brzo líp!

Říkám si jak moc zoufalý a současně omezeny musí být člověk, který si pro sebe pracně vymyslí novou autorskou identitu (včetně nové přezdívky, odlišného pohlaví i fiktivní rodiny a zaměstnání) a pak nejen že píše furt na to samé téma tím samým stylem, ale ještě použije stejny úvodní obrázek, jako u všech svých předešlých tematicky shodných textů. Existenci takového jedince se málem až nechce věřit. A přesto...

Autor toho asi v životě ještě moc nevyzkoušel. To nikdy nebyl ve fastfoodu? V bufetu? V bistru? V bageterii? Nechutnal streetfood? Nedal si kebab ze stánků? Neobjevil kouzlo foodtrucku? Nevyzkoušel nějakou pořádnou fancy pekárnu či cukrárnu? A co foodfestivaly? A co donáška domů, do kanceláře, ven do parku s přáteli? Taky nic? A žije vůbec v jednadvacatem století?

Nic ve zlem, ale v dnešní moderní době je právě systém klasických hospod a restaurací kde nejprve jíte a až pak platíte dávno přežitý a zastaralý a oproti x jiným, modernějším a mnohem zajímavějším způsobům "pohostinství" stojí totálně v menšině. A nikdo zásadní problémy s reklamacemi nikde nema.

Safra, probuďte se člověče a žijte trochu.

Zdravé dítě tohoto věku je zcela schopné udržet pozornost po celých třicet minut, takže pokud to autorčino ne, zjevně dělá něco hodně špatně. A nejen to, samozřejmě. Drtivá většina dětí by hravě zvládla i daleko delší soustředění, jen kdyby k tomu byla vedená a někdo na ně kladl v tomto směru alespoň minimální nároky (což dnes není moderní, protože pseudovědci si vymýšlejí nesmysly o tom, jak lidský mozek v tomto věku nezvládne víc, než pár minut soustředění-to asi všechny generace našich předků byly mimozemšťani).

Konec konců ještě v naší generaci (30+) bylo úplně normální, že jsme zvládali i víc jak hodinové filmy a pohádky a nikoho ani nenapadlo vyrušovat. Hltali jsme každou minutu a byli napnutí jak kšandy jak to dopadne, jen když nás daný snímek alespoň maličko zaujal. A zaujmout nás nebylo těžké, protože jsme nebyli zhýčkaní a přesycení vším možným a od malička nás nikdo na celé dny neodkládal k primitivním, maximálně několikaminutovým dětským videím na internetu nebo streamovacích službách, kde se nejen skoro (nebo vůbec) nemluví, ale kde není ani žádný děj, takže jejichž nároky na dětskou pozornost i inteligenci jsou naprosto nulové a děti pak při jejich sledování rychle zakrní. Jinými slovy, vychovávali nás jako lid a ne jako tupá polo-zvířátka, která neudrží pozornost a nezvládnou ani primitivní děj a dialogy. Kdyby tohle moderní rodiče typu autorky článku na chvíli zkusili, žasli by, čeho všeho by byly jejich děti najednou schopné...

Lituju děti mnoha zdejších diskutujících, zvláště pak ty, které o sobě v průběhu života zjistí, že se jich LGBT téma osobně dotýká (a že tady takoví budou, to je víc, než jasné, protože jde o vrozenou záležitost a jen např. homosexuálové jsou u nás v ČR zastoupeni v populaci daleko více, než jsou ona omílaná 4%-reálně je to cca 7%). S takovými rodiči bude jejich život nesmírně komplikovaný, smutný a bolestivý. Snad jich to většina nějak zvládne a neztratí kvůli nim vůli žít a bojovat. Ale vzhledem k nedostatku českých dětských psychologů se spíše obávám opaku...