Děláte to skvěle. Vaše dcera vám za to jednou poděkuje. Bylo by potřeba více takových rodičů, kteří vedou své děti k samostatnosti byť to pro ně znamená práci a starosti navíc.

To je zase pitomost. Proč by měl syn okamžitě jít domů po něčem takovém? Víte kolikrát se ve škole něco někomu ztratí a u někoho jiného se to najde? Stokrát denně... A i kdyby to náhodou bylo vyhodnoceno jako úmyslná krádež (bez zkontrolování bezpečnostních kamer a vyslechnutí všech zúčastněných-no jasně a teď tu o Karkulce), neexistuje jediný důvod, proč postupovat takto nesmyslně. Podle hodnoty konkrétní věci se to buď řeší interně na úrovni kázeňského postihu, nebo se přizve rodič a policie. Ale opravdu se to zákonný zástupce nedozví tajně z telefonátu dítěte.

Takže příště jinak a lépe. Nebo spíš pište jen fejky z oblasti, kterou důvěrně znáte. Školství to zjevně není.

Nejvtipnější na těchto všech podobných pořadech nebo i jen "fantastických" článcích či reportážích o lidech, kteří jen "změnou životního stylu" zhubli desítky kilo je to, že je NIKDY neuvidíte s větším časovým odstupem. Nikdy nikdo je neukáže po roce, po dvou, po pěti letech... Pokaždé je to co nejdřív od dosažení cílové váhy. Proč asi? No pochopitelně proto, že jim tahle jejich vysněná váha až na naprosté výjimky, nevydrží. Mohou ji mít jen dokud bude celý jejich život ovládat jen a jen jídlo a nastavený fašistický režim vydávající se za "zdravý životní styl". Jakmile je přestane bavit jen živořit podle tabulek nebo je doženou běžné životní peripetie a nástrahy (práce, rodina, partneři, koníčky, zdraví) a oni už na tohle šaškování nebudou mít čas a energii, skončí zase tam kde začali.

Proto v reálném světě nepotkáte štíhlého člověka, co by v minulosti vážil nějak výrazně víc a neměl za sebou operace nebo jiné zdravotní léčebné zásahy a kůry. Takoví lidé prostě nejsou, protože od určité váhy už to o životním stylu není, tam už je prostě zdravotní problém s metabolismem a s tím vám fitko a dieta nepomůže...

Tohle mi říct moje dcera, jsem na sebe hodně naštvaná, protože jsem jako matka totálně selhala. Jestli je totiž dnes něco pro děti naprosto klíčové, je to naučit je zodpovědně, chytře, kriticky a hlavně bez hysterie zacházet s tím přehršlem informací, kterým jsme každý den vystaveni. A to zjevně autorčina dcera absolutně nezvládá, když neumí rozlišit mezi jednorázovým incidentem a obecnou pravdou a na základě téhle své neschopnosti dělá jakékoliv důležité závěry. Dokonalá budoucí oběť propagandy, dezinformací, manipulace a primitivního myšlení obecně...

Nějak mi uniká smysl toho řešit a kontrolovat, co školní jídelny nabízejí nyní, když ještě nová vyhláška neplatí, ale brzy už bude. To je jak jít demonstrovat proti stávající vládě dva dny před volbami....

Nuda. Tohle už tu jednou bylo, jen trochu jinými slovy. Autor/ka se opakuje. Jen pod různými jmény.

Čte se to hezky, ale háček je v tom, že v realitě to zjevně moc masově nefunguje, protože v posledních cca deseti letech se s dětmi "pandích rodičů", které by byly skutečně samostatné a zodpovědné a bylo možné se na ně spolehnout, setkávám jen výjimečně. Dříve se pár takových našlo v každém ročníku (cca třetina určitě, někdy i víc), dneska jsme rádi, když je tam jeden jediný osamělý "mohykán" a když zrovna chybí, je to sakra cítit. Jinak jsou to samí totálně nepraktičtí potomci "helikoptér" (nadpoloviční většina), nebo děti zapřísáhých "salámistů" (či egocentristů), kteří na ně absolutně kašlou (takoví rodiče si např. po celý školní rok nejsou schopní zapamatovat jaké kroužky jejich dítě navštěvuje, nebo který den má odpolední vyučování, natož aby věděli, co mu podepsali v žákovské knížce nebo odklikli na bakaláři-a pak se s nim domlouvejte např. na školních akcích).

Vtip je v tom, že stejně jako mohou být perfektní a výborné ty vaše slavné české "dortíčky", mohou být i naprosto odporné a nestravitelné. Záleží na provedení a surovinách. A stejně tak je tomu i u pravé Dubajské čokolády, kterou vy jste nikdy v životě nejedla a to z jednoho prostého důvodu, že se dá sehnat JEN v Dubaji, kde ji její tvůrkyně vyrábí ručně v omezením množství, pouze pro domácí trh a především proto, že jde o kombinaci, která jí a jejím blízkým chutná (zkuste si o tom něco načíst, ať neplácáte nesmysly o tom, že to určitě dělá proto, aby někde ve středoevropské pidizemičce zvané ČR prodala ošizený předražený produkt). Vše ostatní jsou jen její více, či méně zdařilé variace, která za a) mohou a nemusí chutnat každému člověku jinak, protože sto lidí sto chutí a za b) bývají pravděpodobně splácané ze všeho možného, co je zrovna po ruce, protože to, jak v článku tuto čokoládu popisujete, s tou reálnou koresponduje jen velmi, velmi vzdáleně.

Takže si možná zkuste příště zjistit více informací, než budete paušalizovat a vykřikovat něco o tom, že když to nechutná vám, tak určitě nikomu a je to celé jen šaškárna. Takhle tak trochu působíte jako taková ta pavlačová drbna, co ví o všech a o všem všechno nejlíp a kdo to vidí jinak, je pro ni "divnej".

A ony dnes existují jen pěsti a agrese nebo absolutní podřízení a potlačení sebe sama? To je mi lito...

Za našeho dětství tedy existovala ještě spousta mezistupňů, které jsme se postupně učili a které nám nyní v dospělosti pomáhají vycházet s různými osobnostmi, které v životě potkáváme (protože těch je na světě hafo a každá jedná jinak a opravdu ne vždy tak, jak by se nám líbilo).

Co třeba to taky zkusit a začít tím, že syna naučíte, že jeho názory, zájmy a pocity nejsou definovány cizími lidmi a jejich hloupým chováním, ale jen jim samým? Nemyslím si, že se kvůli tomu musí hned prát. Stačí se důrazně ozvat a obhájit svůj názor. I kdyby to mělo být na úrovni MŠ (tedy něco jako "jste blbci, nerozumíte tomu a já si s vámi teda hrát nebudu").

Netroufla bych si opěvovat stabilní rodinné zázemí ani ideální bezproblémové dětství, jaké jsem zařídila pro své děti dřív, než by ty děti alespoň prošly pubertou (ideálně došly dospělosti). Teprve pak totiž může někdo zodpovědně říct, jak ho jeho dětství ovlivnilo a co mu dalo nebo vzalo do života. Do té doby je to spíše zbožné přání ve stylu "jsem skvělá kuchařka, protože jsem právě koupila všechny ingredience na svíčkovou". Ale přeji autorce její bezmezný optimismus...

Hlavní kámen úrazu bude právě v té výběrové škole a vyšší společenské vrstvě z níž chlapec pochází. Bohužel v současnosti jde právě o ty nejvíce "zanedbané", zbloudilé a neukotvené děti (neříkám že všechny, takže čest výjimkám) protože čím vyšší společenské kruhy, tím víc práce, koníčků i zaměření rodičů na sebe a svůj vlastní svět (a pohodlí) tím méně času i chuti na tu skutečnou, empatickou a láskyplnou péči o děti. Někdo by i chtěl, ale nemá čas a sílu, někdo ani nechce a myslí si, že to materiálním zajištěním svému potomkovi bohatě vynahradí. Tyhle děti pak tráví svůj život co nejvíce mimo domov a to jak reálně (např. na spoustě nechtěných a zbytečných kroužků nebo v problematickém kolektivu stejně "nechtěných" dětí), tak virtuálně (na sociálních sítích, Youtube či Tiktoku). Kluk je vlastně chudák, zvlášť, když má zjevně dobré srdce a měl by šanci stát se slušným člověkem. Ale evidentně není v jeho okolí nikdo, kdo by mu s tím měl čas a chuť pomoct. A jelikož bližší košile, než kabát a košile jsou v tomto případě spolužáci, výsledek je takový, jaký je...

Nezlobte se na mě, ale tenhle přístup, kdy se mají nevhodné pořady dětem schválně pouštět v takzvaně "kontrolovaném prostředí" mi přijde totálně na hlavu a naopak jako nesmírně škodlivý a pro děti a jejich zdravý vývoj destruktivní. I v minulosti bylo přeci úplně běžné, že se děti koukaly (a ještě před tím si např. Četly) na nevhodné věci, akorát že to dělaly tajně a s vědomím že dělají něco zakázaného a nevhodného (např. S kamarády nebo sourozenci). A jako takové jim to jen zřídka mohlo reálně uškodit, protože šlo daleko víc o akt vzdoru a sounáležitosti, než přímo o ty nevhodné scény. Ale jak si to má jejich mozek přebrat teď, když jim to pustí rodiče nebo dokonce učitelé, tedy autority které je mají vést a ukazovat jim správnou cestu? Jestli tohleto není největší možný krok v normalizaci násilí a všech dalších nevhodných druhů chování, jaké jsou ve hře, tak už nevím co je. A nějaké rádoby etické vysvětlování při sledování to fakt nezachrání...

Autor/ka už by si tu měl/a přestat neustále zakládat nové a nové profily. A když už to musí dělat, protože tak nutně potřebuje těch pár drobáků z provizí, mohl/a by alespoň přestat začínat každý článek větou: "Nikdy bych nevěřil/a" je to fakt trapné a ubohé a jestli si toho nevšimlo, nebo nechce všímat medium.cz (a něco s tím dělat, než to tyhle stránky pošle definitivně do kopru) tak jen říkám, že my čtenáři to tedy vidíme....

Příště by to chtělo lépe vymyšlený příběh, na tohle se nikdo s morálním rozhořčením nechytí, protože dřív než většinu čtenářů napadne řešit etiketu a morálku, zvedne se jim kufr při představě jak někdo týden jí chlebíčky, jednohubky a dort propašované v průměrné dámské kabelce. Uf. Úplně vidím tu hroudu z čokoládového krému, bramborového salátů a drceného kaviáru jak se týden válí v lednici. Ekl...

Tento článek je dokonalou ukázkou toho, jak být špatným rodičem. Celý je totiž jen o rodičích, jejich právech, jejich potřebách, jejich možnostech, emocích a životech... Ale o dítěti ani slovo. Ani jediná úvaha. Dítě je druhořadé a přitom právě ono dělá z ženy a muže rodiče a mělo by tak být pro oba na prvním místě. Ale není.

Poslední kapkou je pak adorace střídavé péče ve jménu spravedlnosti pro oba rodiče. Že je to to nejhorší zvěrstvo pro dítě, které nemá žádný domov, žádnou reálnou rodinu, žádný bezpečný přístav, nikam nepatří a stává se nomádem ve vlastním životě a nechtěným přívěskem nových rodin svých rodičů, o tom ani slovo. Nezájem. Hlavně že matka a otec si to rodičovství rozdělili spravedlivě napůl. Ještě že to dělení napůl nevzali rovnou i s tím děckem aneb král Šalamoun by zaplakal...

A pokud jde o tu "nespravedlnost" kdy všichni mluví o matce jako o povinné se více starat... Nikdy jsem třeba neslyšela, že by někdo řekl: "tahle rodina je na mizině, ta ženská je prostě neuživí". Vždy slyším jen "ten chlap ani neuživí rodinu". A přitom do práce chodí oba. Nespravedlnost? Asi ne. To je asi Ok...

Má osobní zkušenost i osobní zkušenosti mnoha mých kolegyň hovoří tak, že autorka by si měla občas do té školky (a někdy i do školy) zajít a k některým dětem si čichnout. Teoretizování o "jedné skvrně" na tričku by ji pak hodně rychle přešlo...

No nevím, ale jsem ročník 89, takže žádná teenagerka a už od úplně první návštěvy na gynekologii (včetně všech přednášek ve škole) mi bylo velmi podrobně vysvětleno, jaké má HA negativa a rizika a jak zodpovědně je třeba přistupovat k jejímu užívání (testy krve, správné užívání, zbytečné nevysazování, nutná výměna značka při problémech apod.). A upřímně neznám žádnou ženu, která by to neměla stejně a nebo si minimálně nutné informace nedohledávala sama, protože to povědomí, že HA může být nebezpečná ve společnosti prostě je a každý, komu není vlastní zdraví úplně ukradené, se o to zajímá. Tvrdit, že se to neřeší, nikdo nikoho nevaruje, nebo snad konce že se to tají, mi připadá hodně přehnané a ve stylu "hodíme to na osla".

Jo jo, není nic lepšího, než vydat veškeré rodinné úspory za něco, co nepotřebuju, ale co po mě chtějí děti, protože to vidí u spolužáků. A přitom vysvětlit takto starým potomkům, že si holt něco nemůžeme dovolit a naučit je radovat se z toho, co si dovolit můžeme (a užít si to, že jsme spolu), je stokrát větší vklad do jejich života, než týden předraženého vožení na prkýnkách nahoru a dolů po kopcích. To se jim totiž bude hodit vždycky, bez ohledu na to, kolik budou nakonec vydělávat a na jak vysoké noze si budou moct žít, protože to vždycky půjde i líp a dráž a je nutné umět sám sobě říct "dost, na tohle už nemáš".

Ale to holt dneska není v módě a doby, kdy české rodiny jezdívaly na takové druhy dovolených a výletů, na jaké si byly schopné bez problémů vydělat, jsou minulostí. Dneska musí mít všichni všechno, protože na to "mají právo" (prachy sice ne, ale to je detail). Díky bohu, že mí rodiče byli vždy rozumní a dokázali mi vysvětlit, že žít si nad poměry je zbytečné, nebezpečné a hloupé a nikdy to nedopadne dobře.

Jenže ono správné mateřství právě NEMÁ být o tom, že nonstop běháte kolem dítěte a zabavujete ho (to je jen zvrácená idea současné pošahaná doby). To je OPAK správného mateřství i výchovy a hlavně přímá cesta do pekel jak pro matku, tak především pro to dítě. Správná matka má od útlého věku vést své dítě k tomu, aby se zvládalo zabavit samo, samo našlo své zájmy a silné stránky a samo se umělo zapojit a stát součástí světa, rodiny i domácnosti. A i když je to náročné a chvílemi nepříjemné, je třeba se kousnout a nějak to zvládnout.

Svět totiž není nonstop lunapark a zábavní centrum a ani jím být nemá, protože neustálý přísun zábavy způsobuje akorát tak rozklad mozku i osobnosti. Z dětí pak rostou vším přehlcené, otrávené, nevděčné a znuděné bytosti, se kterými se nedá vydržet v jedné místnosti, protože neumí existovat bez cizí asistence. A čím budou starší, tím to bude horší a trpět tím budou nejvíc ony samy, protože od okamžiku, kdy opustí školku, už pro ně nikdo nonstop opičárny chystat nebude. V prvních letech to možná ještě jakž takž vykreje družina a nějaké ty kroužky, ale nakonec ta chvíle, kdy importovaná instantní zábava skončí, přijde. A zbyde nám tady puberťák nebo mladý dospělý, který absolutně netuší co se životem a pro kterého je jedinou záchranou on-line svět, kde tu zábavu na klíč, která je pro něj jako droga, pořád ještě najde. Ale taky tam najde závislost, osamělost, izolovanost, asociální prostředí a nezdravý životní styl...

Ale tak hlavně, že teď je autorčin syn ve školce šťastný a ona nepřetažená. Co bude dál je přece buřt...

Jo, jo není lepší způsob jak ukázat dítěti svou lásku, než ho nechat žít vedle otce, který ho nechce, nemiluje a považuje za cizí problém, který se ho netýká. Přesně tak by mělo vyrůstat každé dítě. To je ta "práva rodina"...