Peníze pod stromeček mají smysl pouze pokud představují příspěvek na nějakou vytouženou a hlavně již vybranou a plánovanou věc, která je finančně náročná (auto, bydlení, bazén, dovolená apod.). Jinak je to ze strany darujících jen znak lenosti a nezájmu a ze strany příjemce sobecká nenažranost. Proč? Protože dárek má být předmět, kterým chceme udělat dotyčnému radost, protože nám na něm záleží. Pokud mu radost udělají jen peníze a vlastní volby, pak je to sobec, co si nic nezaslouží a pokud o někom nevíme, či nechceme vědět dost, abychom ho uměli darem potěšit, pak mu radši nemáme dávat nic, protože to není dar z lásky, ale z povinnosti a pokrytectví. Tak prostě to je. Ale jak říká článek, je "jiná doba". Doba pozérství, konzumu a chladného nezájmu.

To, jak autor popisuje svůj dětský vztah k vánocům, nepřišlo samo od sebe. Vedla k tomu postupná výchova jeho rodičů už od ranného dětství, která ho naučila empatii a vděčnosti a pomohla mu správně sestavit žebříček hodnot. Svým vlastím dětem toto však zjevně předat nedovedl a hlavně jejich hodnoty jsou díky tomu naprosto pokřivené. Napravit to pomocí výchovných prostředků bude běh na hodně dlouhou trať s velmi nejistým výsledkem, zvláště vzhledem k tomu, že jsou oba již v pubertě či na jejím prahu.

Já osobně bych proto vyzkoušela spíš léčbu šokem, tj. zjistit si, kde je v okolí nejbližší dětský hospic či onkologické dětské centrum/oddělení (pro slabší povahy by možná stačil i dětský domov, ale já bych nic neriskovala), telefonicky se s nimi spojit a domluvit se na nákupu vánočních dárků pro jejich klienty a osobní návštěvě s jejich předáním. S sebou samozřejmě své děti a obě musí vědět, že dárky jsou za veškeré peníze, které jste do nich chtěli investovat (kdybych byla hodně velká "mrcha" tak i ty desetitisíce za i-phon). Jen ať vidí, jak to, co mohly mít ony dostává někdo jiný, když pro ně to nebylo dost zajímavé. Někdo, pro koho jsou to nejspíš poslední vánoce plné utrpení a přesto je vděčný (což tamní děti rozhodně budou). Kruté? Ano, velmi. Ale nutné, protože jestli jim tohle nedá pořádnou životní facku a nepomůže jim naučit se být alespoň trochu vděčný za to, jak obrovské mají štěstí, že jsou zdravé a mají uspokojivé rodinné i ekonomické zázemí, tak už je asi na všechno pozdě...

Mohu doplnit podobné srovnání z prvního stupně:

Když jsem ho navštěvovala já, většinu hodiny zabral výklad plus práce s učebnicí a pracovním sešitem, případně nějakými dalšími nakopírovanými materiály. Nová látka se téměř výlučně vykládala frontálně u tabule, opakování probíhalo v pracovním sešitě skrze vyplňování předpřipravených cvičení (buď individuálně nebo společně celá třída). Získávání známek probíhalo formou diktátů, doplňovacích cvičení/příkladů, pětiminutovek skoro každou hodinu nebo větších písemných prací předepsaných učitelkou. Během roku maximálně jeden školní výlet, jedna exkurze a jedno divadlo/kino.

Dnes se během hodin střídají aktivity nejdéle po deseti minutách, hodně se pracuje ve skupinách, zapojují se různé interaktivní pomůcky hry a hračky, využívá se interaktivní tabule či obrazovka (ve vyšší třídě i tablety a notebooky), hodně se hraje i na vlastní vyhledávání informací skrze referáty a různé samostatné projekty. Známky získávají děti průběžně i za aktivity v hodině. Učebnice je jen orientační, čerpá se najednou z x různých materiálů plus z internetu. A k tomu jako bonus skoro každý týden nějaká exkurze, promítání, představení nebo jiná doprovodná akce mimo školu. Pro pedagoga nesrovnatelně náročnější na přípravu i vyhodnocování, pro děti ale mnohem zajímavější a přínosnější.

Ale tohle těm hejtrům českého školství nevysvětlíte, protože mnozí z nich neviděli moderní aktuální školu ani z rychlíku a vycházejí jen z toho, co si někde přečtou, nebo zaslechnou.

Tak tentokrát mě autorka teda zklamala... Místo pořádného, propracovaného hejtu a výbuchu její frustrace jen nudné papouškování běžných textu na toto téma, kterých tu čteme každou chvíli několik. Nuda.

A pokud jde o ty úkoly, tak to je teda taky slabota. Projekt na několik hodin a trestání za nesplnění špatnou známkou? Tak to je snad tak pro učitelské amatéry a začátečníky, ne? My z vyšší ligy požadujeme od děti na prvním stupni ob den seminárku na úrovni vysoké školy a za její nesplnění je čeká přes léto půl dne na slunci na pranýři (kládu na to máme na školní zahradě) a přes zimu vymáchání v koši v řece pod mostem. Donedávna jsme měli ještě interiérovou variantu v podobě železné panny s hřeby, ale úklidové prostředky děsně lezly do peněz a když nám MŠMT zkrouhlo rozpočet, už to bylo neúnosné. Pravidelné odměny k platu přece musí za něco stát a ne klesnout pod desítku měsíčně!

Jestlipak autorka zná rčení "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá."? A co zákon akce a reakce? Nic? Já jen že mě a lidem co znám se třeba tohle neděje prakticky vůbec natož abychom pozorovaly nějaký nárůst. Čímpak to asi bude? Že by náhoda? Nebo prostě jen do daleka vyzařující toxicita, arogance a nafrněnost?

A on vám někdo permanentně míří na barák raketou země-vzduch a nestřílí pouze pod podmínkou, že bude vaše dcera devět let chodit do této jedné jediné hororové školy? Jestli ne, tak proč tam dceru celé ty roky posíláte? A pokud ano, tak kdo to je a proč to dělá? A hlavně kolik těch raket dotyčný tyran proboha má, že takhle udrží v šachu všechny žáky oné školy? To bych teda řešila s právníkem daleko dříve, než nějaké zameškané hodiny. To je vydírání, obecné ohrožení a nedovolené ozbrojování v jednom!

Na téhle kauze mi není úplně jasné to, jak mohla Policie dojít k závěru, že nedošlo k žádnému pochybení jejího zaměstnance, když si k tomu špehování učitelky evidentně zapůjčil zařízení z práce. Pokud tedy to pero nebylo jeho, nebo na jeho zapůjčení neměl nějaké povolení, ale o obojím silně pochybuji, protože proč by si policista kupoval něco pracovního za své a jak by mohl dostat povolení bez důkazy podpořené návaznosti na nějaký reálný případ? Jestli tohle policisté můžou v téhle zemi normálně dělat, tak to je teda dobrý holubník a zneužití státních peněz a pravomocí veřejného činitele... Co si takový týpek půjčí příště? Služební auto k brigádě při rozvozu jídla, nebo sadu štěnic při podezření, že mu zahýbá žena? Myslela jsem, že tohle se děje jen ve špatných filmech...

A pokud jde tu komunikaci rodiče-škola, ta je na bodu mrazu už nějaký ten pátek a může za to především to, že dneska nejsou lidé zvyklí řešit konflikty a problémy tváří v tvář. Umí se jen vztekat, hejtit a machrovat na internetu nebo doma mezi svými. Tak to tak holt dělají i když mají nějaký problém se školou. Přijít a na rovinu si to vyříkat, na to nemají odvahu. Takže v lepším případě píšou maily rovnou na vedení školy, v horším si stěžují na sítích a organizují petice, akce a protesty rovnou na úrovni zřizovatele či ČŠI. A to nemluvím samozřejmě o nějakých zásadních potížích, které se už před tím neúspěšně řešily ve škole (např. šikana), ale o úplných banalitách, které se dřív řešily jednou větou při třídních schůzkách.

A nejhorší je, že většina těch matek, co nejvíc bojuje o to být doma a bere to jako své svaté právo, se svým dětem o těch Vánocích stejně nevěnuje. Znám to z první ruky přímo z líčení těch dětí. Místo toho celý den/dny uklízí, dekoruje, falešné se usmívá na návštěvy, který ji ve skutečnosti otravují a štvou, a trčí v kuchyni, zatímco děcka se nudí, čumí na televizi nebo v horším případě do mobilu/tabletu. A přitom zrovna jim je naklizený a načančaný být úplně volnej, návštěvy prakticky cizích lidí nepříjemné a z tradičních jídel nestrčí do pusy ani sousto (kuřízek to jistí a z friťáku je hotovej za deset minut). Jediný co tyhle děti nakonec mají z Vánoc, jsou dárky a k těm matku nepotřebují. Jen její peněženku. Ale hlavně že madam má vánoce jako z Instagramu. Navenek.

Ukončit dlouhodobý vztah proto, že partnerka chce trávit doslova a do písmene pár dní v roce s rodiči? No... Myslím, že takový chlap by mi nechyběl.

Já vám nevím, ale to, že budou vánoce se tak nějak ví celý rok dopředu a s dnešní nabídkou on-line nákupů existuje nepřeberné množství možností, jak nakoupit dětem pro radost opravdu levně. Takže pokud přesto za dvanáct měsíců není rodina schopná pořídit ani jediný trochu větší dárek a pár drobností, pak bude ten problém trochu jinde, než v nedostatku financí, nemyslíte?

Jo jo, samolepky za odměnu... to je bolestivé téma. Hlavně pro ty děti, které si je zaslouží, ale buď je už vůbec nedostanou nebo se přitom cítí jak kriminálníci, co dělají něco špatného, když si je berou. Dneska už se totiž děti nesmí veřejně ani odměňovat ani chválit, natož abychom vyzvedli jejich schopnosti a dali jim pocítit zasloužený úspěch skrze nějakou odměnu. Musí se to dělat buď plošně (takže chválit za nic a všechny, což samozřejmě nemá žádnou cenu ani smysl a je to i technicky neproveditelné-to bychom museli ta razítka, samolepky či bonbony a drobné dárečky kupovat do škol po kamionech) nebo tajně, v soukromí a s přísným varováním aby to raději nikomu neříkaly a neukazovaly. Až doma. Možná.

Protože být úspěšný a schopný je dneska holt špatně, když existují jedinci, kteří takoví nejsou. Jaký psychologický smysl a pozitivní dopad tohle na koho má mít jsem ani se všemi svými roky praxe zatím nepochopila (ti lepší zakrní, ti horší se do zví, že jsou horší až když už je pozdě a totálně je tato pravda zničí). No, třeba mi to autor vysvětlí. Ale spíš asi ne. To by musel jeho syn patřit k těm, kteří si tu pochvalu reálně zaslouž. Pak by měl jistě po ruce řadu pádných argumentů proč by měl být chlapeček denně chválen a dostávat odměny. Ale takhle? Proč?

No jo, ale když ono je to, milá autorko těžké... To si takhle člověk hezky podle vašeho návodu šetří, jí ve dvou lidech celý týden jedno kuře a najednou prásk! Osud mu hodí do cesty adventní trhy a on si musí koupit za stovku svařák a za dalších dvěstěpadesát langoše, protože jinak by byl přece dle vašeho názoru socka, co má sedět doma a nechápe pravou podstatu vánočních trhů. Jako víte co, já tohle řešit nemusím, já jsem učitelka, takže jsem v balíku, v práci jen piju kafe a týrám děti a ve volném čase přehazuju svoje úspory vidlema a plánuju na každé prázdniny v roce exotickou dovolenou, ale ne každý se má takhle dobře. Tak jen že byste si v tom, co tady radíte, možná měla udělat trochu pořádek...

Ty jo a já myslela, že po tom minulém článku od této autorky, který mě svou žlučovitostí a nenávistí tak potěšil a zahřál u srdce, to už nemůže být lepší a ono může! 😉 Ony si lidé jsou schopní o učitelích vsugeroval a namluvit ještě o tolik horší věci, že je to fakt musí totálně ničit a brutálně týrat každičký den. Takové nelidské utrpení jim snad už ani nepřeju. I když... 65 tisíc měsíčně? Vážně to tam je? Ale jo... Přeju jim to 😁. Jen tak dál. Tenhle "samonas*rací" systém, kdy člověk nemusí hnout prstem a hejtri se přivádí k šílenství úplně sami, je prostě super.

Autorka by si možná měla ten článek přečíst znovu, protože v něm fakt nejde o to, aby měl každý ve škole dobré známky. Jde o to, aby měl každý ty nejlepší možné známky, jakých je schopen dosáhnout. Proč? No, třeba proto, že u toho vašeho Pepíčka nebude nikdy nikoho zajímat, zda měl čtyřku z přírodovědy jen tehdy, pokud na ni fakt byl. Pokud ale mohl mít klidně jedničku, ale projevoval se při hodinách jako líný, rozmazlený, nepozorný sprateček (a rodina mu to tolerovala) pak to bude zajímat v budoucnu úplně každého, kdo s ním pracovně (i soukromě) přijde do styku. Nebo si fakt malujete, že ho to nijak neovlivní a bude to jen jeho přístup k jednomu předmětu ve škole? Že se díky tomu nenaučí na věci i lidi kolem sebe kašlat a jet stylem "stačí to nějak osulit". Ale no tak... Chtělo by to se probudit a začít vidět realitu...

Jo jo, lítat o víkendech po slevách, to je výborný způsob jak trávit jediný společný volný čas, který většina dnešních rodičů se svými dětmi má. A to ještě aby se to opravdu vyplatilo, musíte vstát brzy ráno, poklusem běhat z nákupáku do nákupáku, děcka strkat z jednoho špinavého, nudného dětského koutku do dalšího (ty lepší jsou placené), oběd shánět v lepším případě z nejlevnějšího, stánku jen tak do ruky, v horším žádný (nají se až pak někdy navečer doma, ale zásadně studeného protože maminka není služka) a to vše pochopitelně MHDéčkem. Cokoliv jiného se nevyplatí ani kdyby to všechno byly slevy nad padesát procent. Ale tak hlavně že ušetří řádově pár desítek korun. A děti se pak stydí ve škole přiznat, že o víkendu místo výletů, procházek či společných her sháněli levný mlíko...

Tohle je tak půl napůl. Na jednu stranu je samozřejmě v pořádku nechat dítě objevovat svět a klidně se i máchat v louži nebo hrabat ve špinavém písku, na druhou stranu fakt není OK mu místo jasně nastavených hranic ve stylu "ne, do šuplíků se neleze" a jejich důslednému vyžadování neustálým opakováním a dozorem (což ano, chápu, dá práci a čas, ale o tom je výchova) ustupovat a nechat ho v nich hrabat s tím, že nebezpečné věci z nich odstraním. Tím totiž docílím akorát toho, že dítě se naučí, že může hrabat kde chce, kdy chce a jak chce (v přeneseném slova smyslu může si dělat co chce) a nic se mu nestane. A až pak jednou zapomenu zamknout šuplík s noži a nebo se mé dítě dostane někam do cizí domácnosti, kde nezamykají třeba ani šuplík s léky, nebo chemikáliemi, bude to hodně ošklivé. Dítě má být odmalička vedeno k tomu, že něco se dělá a něco ne. Ne, že se dělá vše, co je zrovna dostupné a co se nedělá je někde bezpečně odstraněno z jeho dosahu.

Podobné akce se dělají na většině škol a ano, děti je milují. A to jak ty "malé", ke kterým se chodí, tak ty, které se samy akce aktivně účastní (většinou 5. či 9. ročník, podle typu školy). Pokud to ovšem některým rodičům z nějakého důvodu nevyhovuje, mohou své dítě nechat ten den doma, případně požádat o jeho uvolnění z konkrétní hodiny a umístění do náhradní učebny. Tak to alespoň funguje u nás i na většině škol, které znám. (Nicméně za dobu, co ve školství pracuji toho na mém pracovišti využily celkem asi dvě rodiny-naopak na prstech ruky bych nespočítala, kolikrát nám na onu konkrétní hodinu do školy přivezli i děti aktuálně nemocné, protože byly doma potoky slz, že u toho chybí).

Ale na druhou stranu chápu, že rodiče dítěte, které má z takovéhoto druhu akce trauma (a to přesto, že všichni samozřejmě předem vědí že jde jen o legraci a maskované spolužáky, protože na tom je celá akce pochopitelně založená) by měli zpozornět a začít urychleně něco podnikat. Nepozváním čertů do bytu se tohle totiž asi jen těžko vyřeší...

Dnešní děti že jsou samostatné? Prosím? A které? Ty co ještě ve čtyřech letech nosí pleny a dudlíky? Nebo ty co se ještě v první třídě neumí samy obléct ani obout? Či snad ty, co ještě v pátém ročníku raději hodiny čekají v družině až je vyzvednou rodiče autem, protože vlakem či autobusem sami ještě nikdy nejely, natož aby se samy zvládly dostat na kroužek nebo počkat chvíli samotné doma? A to fakt nejsou "sem tam nějaké" děti... To jich jsou dobře tři čtvrtiny.

A že umí zacházet s technologiemi? Jo. Umí si na nich najít, zapnout a hrát hry nebo sledovat videa. Víc ani ťuk. To je stejné "zacházení s technologiemi" jako kdyby někdo tvrdil, že "budují své řidičské dovednosti" tím, že se často vozí autem. Na zadním sedadle.

No vidíte, my doma večeříme to, na co máme zrovna chuť a na čem se shodneme. Jestli je to zrovna studené nebo teplé, jak dlouho trvá příprava a jestli to přichystá ten nebo ten člen domácnosti fakt neřešíme. Natož abychom řešili kdo u toho působí jak služka a otročí ostatním. Ale to asi bude tím že jsme inteligentní, umíme vařit i komunikovat a záleží nám navzájem na sobě. Čili patrně nic co by se dalo říci o autorce a její rodině...

Jo jo, rybí filé je pochoutka, kvůli které žádná ryba nemusela ve stresu umřít a která chutná v porovnání s čerstvým masem o sto procent líp, protože zmrazení, transport a dlouhé skladování v mrazáku jemné rybí svalovině vyloženě prospívá. Zvláště pak, když se rozvaří ve vodě s trochou zeleniny. Lahůdka a tááák humánní...

Ach jo. Když už neumím vařit a nemám elementární všeobecný přehled, tak aspoň mlčím a šoupu nohama.