Autor toho asi v životě ještě moc nevyzkoušel. To nikdy nebyl ve fastfoodu? V bufetu? V bistru? V bageterii? Nechutnal streetfood? Nedal si kebab ze stánků? Neobjevil kouzlo foodtrucku? Nevyzkoušel nějakou pořádnou fancy pekárnu či cukrárnu? A co foodfestivaly? A co donáška domů, do kanceláře, ven do parku s přáteli? Taky nic? A žije vůbec v jednadvacatem století?

Nic ve zlem, ale v dnešní moderní době je právě systém klasických hospod a restaurací kde nejprve jíte a až pak platíte dávno přežitý a zastaralý a oproti x jiným, modernějším a mnohem zajímavějším způsobům "pohostinství" stojí totálně v menšině. A nikdo zásadní problémy s reklamacemi nikde nema.

Safra, probuďte se člověče a žijte trochu.

Zdravé dítě tohoto věku je zcela schopné udržet pozornost po celých třicet minut, takže pokud to autorčino ne, zjevně dělá něco hodně špatně. A nejen to, samozřejmě. Drtivá většina dětí by hravě zvládla i daleko delší soustředění, jen kdyby k tomu byla vedená a někdo na ně kladl v tomto směru alespoň minimální nároky (což dnes není moderní, protože pseudovědci si vymýšlejí nesmysly o tom, jak lidský mozek v tomto věku nezvládne víc, než pár minut soustředění-to asi všechny generace našich předků byly mimozemšťani).

Konec konců ještě v naší generaci (30+) bylo úplně normální, že jsme zvládali i víc jak hodinové filmy a pohádky a nikoho ani nenapadlo vyrušovat. Hltali jsme každou minutu a byli napnutí jak kšandy jak to dopadne, jen když nás daný snímek alespoň maličko zaujal. A zaujmout nás nebylo těžké, protože jsme nebyli zhýčkaní a přesycení vším možným a od malička nás nikdo na celé dny neodkládal k primitivním, maximálně několikaminutovým dětským videím na internetu nebo streamovacích službách, kde se nejen skoro (nebo vůbec) nemluví, ale kde není ani žádný děj, takže jejichž nároky na dětskou pozornost i inteligenci jsou naprosto nulové a děti pak při jejich sledování rychle zakrní. Jinými slovy, vychovávali nás jako lid a ne jako tupá polo-zvířátka, která neudrží pozornost a nezvládnou ani primitivní děj a dialogy. Kdyby tohle moderní rodiče typu autorky článku na chvíli zkusili, žasli by, čeho všeho by byly jejich děti najednou schopné...

Lituju děti mnoha zdejších diskutujících, zvláště pak ty, které o sobě v průběhu života zjistí, že se jich LGBT téma osobně dotýká (a že tady takoví budou, to je víc, než jasné, protože jde o vrozenou záležitost a jen např. homosexuálové jsou u nás v ČR zastoupeni v populaci daleko více, než jsou ona omílaná 4%-reálně je to cca 7%). S takovými rodiči bude jejich život nesmírně komplikovaný, smutný a bolestivý. Snad jich to většina nějak zvládne a neztratí kvůli nim vůli žít a bojovat. Ale vzhledem k nedostatku českých dětských psychologů se spíše obávám opaku...

Jako úplně první by měla společnost konečně začít vnímat pedagogy jako odborníky na vzdělávání a výchovu dětí, kteří toho díky rokům praxe a soustavnému celoživotnímu vzdělávání vědí o daném tématu daleko více, než rodiče a je tudíž třeba, aby ti jim naslouchali a brali jejich rády a názory vážně (a ano, beru v potaz i to, že ne každý učitel je kvalitní, ale to můžeme říct obecně o všech profesích od právníka až po instalatéra a nikde jinde to roli v tom, jak vážně je v jejich práci bereme a jak se na ně spoléháme, když od nich potřebujeme jejich služby, nehraje, tak nevím proč by mělo tady). Ten současný trend "já jsem rodič, já znám své dítě nejlépe a nikdo mi nebude říkat jak se k němu mám chovat", to je cesta do pekel. Ano, může se stát, že se nám názor učitele na naše dítě nelíbí a nezdá se nám správný. A je naprosto OK chtít v takovém případě slyšet i jiný názor a poté je spolu porovnat. ALE musí to být přeci názor dalšího odborníka a ne můj vlastní, mé tchýně, nebo nějaké anonymní maminky na internetu! Když bude mít vaše dítě zánět slepého střeva, tak ho přeci taky nebudete operovat sám, nebo do toho nebudete lékaři kecat (maximálně si najdete jiného lékaře a požádáte ho o konkurenční diagnózu, pokud se vám něco nezdá). Stejně tak, když budete tušit, že má vaše dítě např. talent na hokej, nebudete ho doma trénovat sami, ale najdete mu zkušeného trenéra. Tak proč když jde o fyzický stav v tom problém není, ale jak dojde na psychiku (a ano, výchova a vzdělávání psychická záležitost je), najednou toho odborníka nepotřebujete a nechcete poslouchat?

Pokud vnuk s vyšším věkem zanevře na babičku jen proto, že mu místo sladkosti dává ovoce a vyžaduje od něj nějaký řád, pak to bude pro babičku spíš výhra, protože s tak zkaženou dětskou osobností se stejně nedá nic dělat a její hlídání je jen utrpením.

Samozřejmě by byla situace jiná, kdyby krom výše zmíněného byly u babičky i jiné problémy, jako třeba to, že se mu dostatečně nevěnuje, nebo mu neprojevuje lásku. Pak by byl případný odpor k návštěvám u ní pochopitelný a bylo by to její minus. Ale pokud má jít fakt jen o to, že dítě u ní nemá všechny banality, co chce a nic jiného, co mu babička dá a co pro vnoučata představuje (například láska) to nedokáže převážit, nejde o normální zdravé dítě, ale o nevýchovou pokřivené sobecké monstrum, které stejně brzy přestane hlídat i druhá babička. A brečet pak budou hlavně rodiče. Znám takové případy děti, které doma tak zkazili, že už je nechtějí ani oni sami a v podstatě jsou všude nevítané. Smutné a nespravedlivé, protože to dítě za to vlastně nemůže...

Nemít děti, když je nechci, nebo je neuživím je naprosto v pořádku. Svět bude jedině lepším místem, když se do takových poměrů děti rodit nebudou. Nenarodit se nebolí. Narodit se, když o mě rodiče nestojí, nebo je ani pořádně neznám, protože někde většinu času honí živobytí, to je naprosto zbytečné týrání dětí.

Ta soutěž je o zábavě a sympatiích a každý kdo to kritizuje by se měl probrat a uvědomit si, že diváci mohou posílat smsky pro své favority vždy CELÝ TÝDEN před tím, než dotyční vůbec něco zatančí. Po výkonu už na to mají sotva hodinu a půl, takže naprosto směšný čas. Už tohle přece musí každému divákovi jasně ukázat, jak soutěž funguje a jak moc záleží na tanci. Tak lidi neblbněte a nečekejte od toho něco, co to už z principu věci být vůbec nemá a nemůže.

S článkem naprosto souhlasím, trefně napsáno!

Tedy až na jednu jedinou větu a to, že "dnes už není možné děti psychicky týrat, aniž by to okolí jakkoliv zajímalo". Bohužel, výchova pospaná v článku právě takovým společností tolerovaným psychickým týráním dětí je (a co hůř, často není jen tolerovaná, ale i propagovaná a doporučovaná jako moderní, šetrná a správná). Tento přístup totiž děti akorát neustále vystavuje nepohodlí, nespokojenosti a stresovým situacím, protože takto vedené dítě je zvyklé, že je vždy po jeho. A jakmile není (což je s jeho rostoucím věkem a větším zapojením do společnosti čím dál častěji), prožívá to jako neskutečnou újmu, utrpení, stres a nespravedlnost. A je úplně jedno zda jde o něco závažného, nebo o naprosto banální hloupost, kterou všechny ostatní přejdou bez mrknutí oka. Takové dítě a později puberťák a dospělý člověk vlastně nikdy není doopravdy šťastný a spokojený, protože nikdy není a ani nemůže být všechno po jeho. Celý jeho život je jedno velké zklamání a často také samota, protože s tímto sebestředným přístupem k životu a labilními reakcemi si jen horko těžko najde přátele či partnera. Jestli tohle není ze strany rodičů týrání s doživotními následky, tak nevím...

Pěkný článek i přístup autorky. Chválím! A pokud jde o prohlášení z nadpisu... Pro milující rodiče skutečně nepochopitelné... Bohužel ale ne všichni jsou až tak milující a tato slova to nejen prozrazují, ale také poměrně věrně ilustrují majetnický a "nelidský" vztah některých rodičů k jejich dětem. Jako by v nich ani neviděli další lidskou bytost a plnohodnotného člena své rodiny, ale spíše svůj majetek a doplněk svého vlastního života. A pak už to tvrzení o počtech minimálně dává smysl (člověk co vlastní dvě auta je na ně taky míň háklivý, než ten, kdo má jen jedno)... Hrozné, cynické a smutné.... O to víc, že jde o argument z jejich vlastních úst.

Zajímavé a já měla za to, že pro moderní generaci rodičů je spaní děti ve školce zastaralým komunistickým reliktem hraničícím s týráním a zašlapáváním dětské osobnosti, které jde zcela proti přirozenému vyvoji. A ejhle, najednou když to dělají v Kanadě a dokonce venku, je tu super inovace a všichni tomu hlasitě fandi. Divný rozpor...

To mi přijde jako daleko větší záhada, než přirozený fyziologický fakt spočívající v tom, že většina lidí čím je starší, tím má větší problémy s termoregulací a je tím pádem zimomřivější (takže dává celkem smysl, že když nesedí v teple u počítače, ale potkají někoho v reálné zimě venku, přijde jim dle jejich nazoru málo oblečení jako problém a důvod ke starostem).

Ne, k tomu, aby děti netrpěly nadváhou a žily zdravým životním stylem opravdu není potřeba aby SPORTOVALY, je potřeba aby se HÝBALY. A to fakt není totéž a už vůbec se to nedá srovnat po ekonomické stránce. Pohyb je téměř (mnohdy i zcela) zdarma a to i v případě, že do něj zahrneme i typické dětské hry s míčem jako je např. fotbal, tenis, košíková nebo přehazovaná. To vše se totiž dá hrát kdekoliv, kdykoliv a doslova za pár kaček, pokud to má být jen kvůli pohybu a zábavě a ne jako sport. Úplně stačí míč/rakety/míčky/síť/koše z vietnamské večerky nebo podobně cenově situovaného internetového obchodu, kus volného prostoru a jakákoliv pevná obuv a děti se můžou vesele hýbat celé dny. Naše generace i generace našich rodičů si s tímhle bohatě vystačila, protože v každém trošku větším městě fakt neměla milion sportovních týmů a kroužků od florbalu, přes basketbal až po šerm. Prostě se hrálo přes natažený provaz na zahradě, přes vrata, do zavěšených obručí z drátu nebo se brány vyznačily jen tak křídou na hřišti mezi paneláky.

Tohle by měla dnešní společnost propagovat a už se konečně vykašlat na tu často až úchylnou posedlost sportem a potřebu vnutit ho naprosto všem lidem na planetě, která vede akorát tak k tomu, že ti, které sportování prostě nebaví, nebo na něj nemají, se cítí jak vyděděnci a totálně rezignují na jakýkoliv pohyb. A přitom v minulosti nesportoval na zeměkouli prakticky nikdo a světe div se, lidé žili a byli co do hrubé motoriky a kondice mnohem zdatnější, než dnešní sportem posedlá společnost.

Vždycky když čtu podobné výlevy rodičů, jejichž děti prý ve škole strašlivě trpí na šikanu, která je podle nich úplně všude a dosahuje doslova neúnosných mezí, říkám si, jak to, že ani já ani nikdo z kolegů, koho znám se s podobným rodičem ještě nikdy osobně nesetkal. Kde se tihle zoufalí tatínkové a utýrané maminky jejichž děti ve školách trpí a trpí a nikdo jim nepomůže, schovávají? A na jaké úděsné a hororové instituce to své děti denodenně dobrovolně posílají? My se setkáváme s přesnými opaky, které si běží do školy stěžovat pomalu i na to, že Jiříček šlápl Andulce omylem na nožičku a Pepíček se tomu ještě drze smál (a dělají z toho horor a kauzu kterou ženou pomalu až na MŠMT) a pouhá představa, že by takovíto rodiče dovolili, aby se ve škole děla taková zvěrstva, je naprosto směšné a utopická.

A přesto stačí jeden takovýhle článek a člověk má pocit, že na každé české škole to vypadá jak v Pekelné Kuchyni v New Yorku, žáci se tam mordují na potkání a učitelé ještě přijímají sázky na to, kdo ten den v šikanování vyhraje. Tak kde se tenhle zjevný rozpor bere? A kde se hlavně berou rodiče, co nechají svým dětem celé roky jejich školní docházky dělat takové strašlivé věci, jaké jsou popsané v článku a absolutně nic s tím nedělají (protože kdyby dělali, logicky už by se to dávno eliminovalo). Vždycky když tohle vidím, přemýšlím jestli by nebylo na místě kontaktovat OSPOD a tyhle rodiče mu nahlásit, protože evidentně vědomě kryjí, podporují a schvalují týrání nezletilých.

Mám obavy, že tohle je už dnes trochu přežité téma, konkrétně tedy pokud mluvíme o fotkách batolat a předškolních dětí, protože ruku na srdce... většina těchto dětí je mezi sebou naprosto zaměnitelná a snad krom jejich rodičů nemá nikdo šanci poznat, která z nyní dospívajících či již dospělých osob zrovna tohle konkrétní mimino na nočníku je. Pokud tedy budu chtít někoho z mých pubertálních spolužáků, nebo dokonce dospělých kolegů či nadřízených zesměšnit a ztrapnit nějakou takovou fotkou, je úplně jedno, jestli ji na síti najdu, nebo ne. Najdu totiž milion jiných a další milion si můžu nechat vygenerovat AI a opravdu nikdo, snad krom dotyčného, který by na fotografii měl být zachycen, se o její původ nebude starat. Falešná nefalešná, dopad bude mít úplně stejný a upřímně řečeno, myslím že čím dál tím menší právě proto, že podobné fotky už jsou dneska naprosto běžné a jejich zfalšování je tak snadné, že už to brzy vůbec nikomu nepřijde ani zajímavé a vtipné ani ponižující a trapné. Doba se zkrátka mění a to, kolem čeho bylo velké haló před deseti či patnácti lety, dneska už hne jen s minimem lidí (a za dalších deset let to nehne už s nikým).

Samozřejmě, že by ve školství bylo potřeba víc mužů, ale kde je vzít a nekrást? Ještě tak od toho druhého stupně dál by mohl pomoci např. vyšší plat nebo kvalitnější přístup na pedagogických fakultách, ale pro MŠ a první stupeň je to v dnešní moderní společnosti podle mě předem prohraný boj. Dneska se sice všichni tváří jak jsou hrozně pokrokoví a moderní a na tatínky je vyvíjen extrémní tlak, aby co nejvíce pečovali o své malé děti, ale jak se objeví cizí (zvláště mladý) muž se zájmem o práci s malými dětmi, je prostě podezřelý a má to zatraceně těžké. Pár kolegů v tomhle segmentu pedagogiky znám a mají to s navazováním vztahů s rodiči opravdu mnohem složitější než my ženy. A přitom jsou ve své práci skvělí a děti je zbožnují.

Nějak v článku nevidím nic o tom, že by měl autor problém s obsloužením. Rohlíky dostal, šunku taky, vše mu bylo namarkováno, zaplatit taky mohl... Že to vše nedostal se zářivým úsměvem a bez kousavých poznámek není "neobsloužení", to si autor trochu plete pojmy s dojmy. Nikdo mu sluníčkové zacházení v obchodě nezaručuje a pokud mu přístup obchodu vadí, může jít jinam. Nebo to snad má tento obchod ve svém nákupním řádu uvedeno jinak? Pokud ano, ráda si přečtu, kde je v něm výslovně uvedeno, že zákazník má nezadatelné právo na to, aby se na něj obsluha po celou dobu nákupu usmívala, s nadšením s ním konverzovala, s jásáním plnila jeho požadavky a na závěr mu při placení ještě předvedla orgasmus u pokladny. Nějak ale pochybuju o tom, že takový dokument existuje...

Všechny tyhle průzkumy a studie, které článek zmiňuje jsou naprosto irelevantní a to z jednoho prostého důvodu, který znal už doktor House... protože lidé lžou! A zrovna v takto delikátní situaci lžou o to víc. Realita je tudíž taková, že z důvodů strachu z války, klimatu nebo ekonomické situace, si dítě nepořídí asi tak procento těch největších fanatiků a strašpytlů, kteří tento důvod uvádějí. Zbytek v něm akorát vidí ušlechtilou, nóbl a rádoby inteligentní výmluvu pro fakt, že se prostě nechtějí vzdát svého pohodlí a vlastního života na úkor rodičovství (ano, tak prosté to je-mít dítě je náročné a vyžaduje to zodpovědnost, kompromisy a velké oběti a to dnešní mladí lidé orientovaní jen na uspokojování svých potřeb a prosazování svých práv, nemají rádi). Ale víte co? Já jim i tak fandím, protože nemít dítě, když ho nechci (z jakéhokoliv důvodu) je jediné správné řešení, které předejde utrpení nevinného malého človíčka, kterého by jinak jeho rodiče celý život akorát zanedbávali.

Daleko větší průšvih, než v budoucí generaci NErodičů tak vidím v aktuální generaci rodičů, kteří jsou na tom velmi podobně a děti také často vůbec nechtějí a odmítají se jim přizpůsobit. Akorát, že už je mají a tak ve výsledku horkotěžko přežijí první dva (maximálně tři) roky péče, pak děcka šoupnou do školek a tím to pro ně v podstatě končí. Dále už jen zaopatřují jejich fyzické potřeby a tváří se jako ti nejlepší rodiče, co své potomky neustále rozvíjejí milionem aktivit. Přičemž hlavním kritériem těchto aktivit je pochopitelně to, že se dějí mimo domov a hlavně bez jejich přičinění.

Já vám nevím, paní autorko, ale slyšela jste někdy o zvonku? To je takové to tlačítko, které tutově najdete poblíž školních dveří a které když zmáčknete, stane se něco nečekaně skvělého... Někdo vám přijde ty zamčené dveře otevřít! Úžasné, co? A to není všechno! Pokud je totiž ten zvonek alespoň trochu moderní (což už téměř ve všech školách je), dokonce umožní lidem ve škole vás u těch dveří vidět a slyšet, takže ani nemusíte na nikoho čekat, ale ihned dostanete šanci sdělit co a proč potřebujete. Neuvěřitelné, že? Ale počkejte, teď se něčeho chyťte, nebo si rovnou sedněte, protože tohle bude bomba... Pokud je totiž ten zvonek ještě o kousek modernější a propojený se zámkem (tj. má integrované ovládání dveří), dokonce zabzučí a tradá... Pustí vás dovnitř do budovy i bez asistence další osoby! To je zázrak, co? Někdy to se svým dítětem u školy zkuste, něco zažijete.

Aha, takže když budu mít dlouhodobé spory např. se sousedkou a ona následkem přemíry stresu z našeho konfliktu dostane infarkt a zemře, budu také souzená za vraždu? Nebo jenom za zabití? A nebo to platí jen u těhotných žen? A stresovat je pod hrozbou soudu a vězení nesmí jen otec dítěte, nebo kdokoliv?

Článek to shrnul dobře, ale troufám si říct, že už nyní je v reálu situace dost špatná (myslím tím horší, než napovídají statistiky). Moje osobní zkušenost je například taková, že ve svých 36ti letech jsem na naší škole v učitelském sboru věkově nejmladší (nastupovala jsem hned po škole). Avšak pokud jde o "služební věk", jsem někde v polovině. Jinými slovy, za celé ty roky se kolem mě vystřídala víc jak polovina sboru, ale všechny kolegyně, které nově přišly, byly starší, než já a měnily práci buď kvůli stěhování nebo mateřské dovolené. Noví, mladí uchazeči těsně po škole, nebo s krátkou praxí se za tu víc jak dekádu neobjevili žádní. Zato dvě stávající kolegyně si stihly vzdělání doplnit, a jedné bylo uznáno kvůli dlouholeté praxi (a díky bohu za to, protože bez nich by ve škole neměl kdo učit).

Vážená paní autorko, vaše dcera jistě již od první třídy velice dobře ví, že pokud nevypracuje domácí úkol, či ho vypracuje špatně, je nutné, aby si ho do dalšího dne doplnila. Jistě to slyšela za ty roky mnohokrát a určitě není první a jediná, kdo toto zažité pravidlo někdy nedodržel a byl za něj potrestán. Je tedy naprosto v pořádku očekávat, že si tuto jednu z mála povinností, které ve svém věku má (a opravdu si nedělám iluze o tom, že má po příchodu ze školy ve vaší domácnosti jakékoliv další, které jí nikdo nepřipomene a leží čistě na ní), splní sama a bez připomínání jak od učitelky, tak od vás. Speciálně tedy od vás, protože vy do školy již nechodíte, takže nechápu, proč byste měla brát na sebe školní povinnosti. Vy máte maximálně na věci dohlížet zpovzdálí, zvláště pak když už je vaše dcera ve třetí třídě. Pokud to neděláte, vaše dcera se jen horko těžko naučí nést zodpovědnost sama za sebe a plnit si své povinnosti bez vašeho připomínání. A když se to nenaučí teď (jako že už teď je dost pozdě), věřte tomu, že už se to nenaučí nikdy. A vy jí těžko budete za pár let každý den připomínat, aby si včas vzala antikoncepční tabletku, nařídila si budíka na důležitý pracovní pohovor, nebo si připravila podklady na druhý den do zaměstnání.

Takže otázka, zda musela dostat onu pětku je jasná. Ano, musela, protože lepší pětku teď, než neplánované těhotenství, nebo vyhazov za pár let (a ne, nepřeháním, přesně takhle totiž nezodpovědní dospělí lidé vznikají-nepadají z nebe už hotoví). A ne, není to vaše vina. Ani paní učitelky. Je to dceřina vina.