Ale jistě, že si může vybrat, ale článek není o výběru, je o tom, že se autor hrozně diví, že lidé nemají problém platit v jídelnách za jídlo předem. Jako by to snad bylo neobvyklé. Mnou vyjmenovány výčet dalších způsobů a typu stravování dokazuje opak. Takže divící se autor je nejspíš nezná a žije v pravěku. Jiný důvod, proč by ho dnes udivovalo placení za jídlo předem, když je to mnohem častější a běžnější a jen málokdo s tím má problem, mě nenapadá. Vás ano? Tedy když pominul duševní potíže nebo křečovitou touhu po napsání negativního článku v kombinaci s tragickým nedostatkem inspirace.

Autor toho asi v životě ještě moc nevyzkoušel. To nikdy nebyl ve fastfoodu? V bufetu? V bistru? V bageterii? Nechutnal streetfood? Nedal si kebab ze stánků? Neobjevil kouzlo foodtrucku? Nevyzkoušel nějakou pořádnou fancy pekárnu či cukrárnu? A co foodfestivaly? A co donáška domů, do kanceláře, ven do parku s přáteli? Taky nic? A žije vůbec v jednadvacatem století?

Nic ve zlem, ale v dnešní moderní době je právě systém klasických hospod a restaurací kde nejprve jíte a až pak platíte dávno přežitý a zastaralý a oproti x jiným, modernějším a mnohem zajímavějším způsobům "pohostinství" stojí totálně v menšině. A nikdo zásadní problémy s reklamacemi nikde nema.

Safra, probuďte se člověče a žijte trochu.

Silně pochybuji, že jste ve věku od nuly do čtyř (max pěti) let "běhala venku od rána do večera s kamarády". To je totiž to klíčové období, kdy je třeba u dětí začít s výchovou a odvést ten největší kus práce na pevných základech jejich budoucích schopností, dovedností, zvyků a osobnosti jako takové. V době, kdy se "běhá venku s kamarády" už mají být tyto základy dávno hotové a už se mají jen nadále rozvíjet a kultivovat, což už pochopitelně nemusí (a ani nemají) dělat jen rodiče, ale např. i škola a další sociální kontakty včetně oněch kamarádů.

A moje odbornost je pedagogika-psychologie, čili o neurologii a prenatálním stádiu povědomí nemám. Nicméně celou dobu píšu o zdravých dětech, čili pokud jde o dítě s neurologickými problémy, může být situace pochopitelně jiná. A pokud o ADHD, tak tam je hlavně třeba striktně rozlišit, zda jde skutečně o ADHD jako diagnózu (která je poměrně vzácná), nebo o naopak hojně rozšířené ADHD jakožto pouhý symptom. Není to totiž ani zdaleka to samé. Asi jako cukrovka prvního a druhého typu...

Ano, jsem odborník. A světe div se, děti se dají špatně vychovávat i bez televize, počítače a tabletu. A ani to není nic komplikovaného. Stačí je jen od kojeneckého věku přehlcovat podněty, příliš často jim měnit podmínky a aktivity nebo nebýt důslední a nechat je ať celé dny šíleně běhají od jednoho ke druhému. A ne, nechci tím říct, že děti podnětné prostředí a střídání aktivit nepotřebují a od přírody nejsou (většinou) zvídavé a neposedné. Chci jen říct, že všeho moc škodí a rodiče jsou tu právě od toho, aby tu zdravou míru odhadli a na jejím základě své děti usměrňovali a podporovali v nich trpělivost a soustředění, protože tohle se samo od sebe neudělá. Trpělivost a schopnost soustředit se je vlastnost získaná, nikoliv vrozená a proto je třeba ji v dětech probudit a následně trénovat a posilovat. Pěkně od malička kousek po kousku... Rovnoměrným zvyšováním nároků a protahováním času, po který je od dítěte žádáno soustředění se (pochopitelně na něco, co ho baví, takže je to pro něj hra a zábava). Tento postup většinou u zdravých dětí funguje skvěle a třicet minut je pak pro ně ve zmiňovaném věku hračka (proto má taky vyučovací hodina ve škole 45 minut-v době, kdy se tak rozhodovalo to u dětí ve věku 6-7 let nebyl sebemenší problém, což je ovšem dnes bohužel již spíše hudbou minulosti).

Zdravé dítě tohoto věku je zcela schopné udržet pozornost po celých třicet minut, takže pokud to autorčino ne, zjevně dělá něco hodně špatně. A nejen to, samozřejmě. Drtivá většina dětí by hravě zvládla i daleko delší soustředění, jen kdyby k tomu byla vedená a někdo na ně kladl v tomto směru alespoň minimální nároky (což dnes není moderní, protože pseudovědci si vymýšlejí nesmysly o tom, jak lidský mozek v tomto věku nezvládne víc, než pár minut soustředění-to asi všechny generace našich předků byly mimozemšťani).

Konec konců ještě v naší generaci (30+) bylo úplně normální, že jsme zvládali i víc jak hodinové filmy a pohádky a nikoho ani nenapadlo vyrušovat. Hltali jsme každou minutu a byli napnutí jak kšandy jak to dopadne, jen když nás daný snímek alespoň maličko zaujal. A zaujmout nás nebylo těžké, protože jsme nebyli zhýčkaní a přesycení vším možným a od malička nás nikdo na celé dny neodkládal k primitivním, maximálně několikaminutovým dětským videím na internetu nebo streamovacích službách, kde se nejen skoro (nebo vůbec) nemluví, ale kde není ani žádný děj, takže jejichž nároky na dětskou pozornost i inteligenci jsou naprosto nulové a děti pak při jejich sledování rychle zakrní. Jinými slovy, vychovávali nás jako lid a ne jako tupá polo-zvířátka, která neudrží pozornost a nezvládnou ani primitivní děj a dialogy. Kdyby tohle moderní rodiče typu autorky článku na chvíli zkusili, žasli by, čeho všeho by byly jejich děti najednou schopné...

To, že má lidstvo více poznatků, opravdu neznamená, že se jich víc učí ve škole. Nebo vy snad znáte učebnici pro základní školy kde se detailně probírají nanovlákna, 3D tisk orgánů, nové postupy ve šlechtění užitkových rostlin, nove archeologické objevy od Egypta po středověk nebo třeba moderní výzkumy vesmíru? Je opravdu ne. Naopak znám velmi dobře učebnice dvě nebo tři dekády staré a mohu objem učiva objektivně porovnat. Vy toto srovnání máte ze své vlastní zkušenosti kde? Nikde, jen vyčteme z informačních zdrojů, které se vám hodí. Reálná a dostatečně detailní zkušenost se školstvím nulová. Nechodil ani nepracoval jste ve škole před lety a nechoďte a neoracujete tam ani teď.

Ještě tak dvě desetiletí zpátky se děti ve škole prokazatelně učily daleko více toho, jak vy říkáte "balastu" a přesto měly daleko lepší studijní výsledky, méně psychických problémů a kladnější vztah ke škole i vzdělávání jako takovému. To je prostě fakt, který neokecáte ani vy ani vaší chatboti, protože na to existují tabulky, výzkumy a statistiky. Objem, rozsah, detailnost i náročnost učiva v čase jediné klesá, nikoliv stoupa. Problém tak rozhodně neni v něm ani v přístupu učitelů, který byl dříve dokonce daleko striktnější, autoritativnější, méně individuální a své místo v něm měly i přísné (o dalších pár let dříve dokonce ifyzické) tresty. Naopak, z výzkumu školství a jeho historie vyplývá, že to co moderním dětem škodí, je neustálé zjednodušování a rostoucí benevolence.

Není to konec konců i to, po čem pořád voláte vy? V každém druhém komentáři mluvíte o tom, jak je to DNES ve škole hrozné. Z toho jasně vyplývá, že dřív podle vás bylo líp. A dřív to bylo právě tak, jak jsem popsala výše. Mrzuté, že? Nechat se takhle zahnat do kouta vlastními tvrzeními. To by se chatbotovi nestalo...

Mluvím tu o té části pedagogické práce a výchovných a vzdělávacích postupu, které zahrnují reálné lidské emoce, prožitky a zkušenosti, nikoliv o tupém papouškování učiva a interpretaci cizích zážitků a závěrů. Takový chatbot, aby tohle dokázal simulovat, neexistuje a ještě dlouho existovat nebude (pravděpodobně nebude existovat nikdy-to chce mnohem pokrokovější typ AI). Stejně jako neexistuje a ani nikdy nebude chatbot plně nahrazující lékaře, psychologa, nebo např. právníka. Tam všude jsou nutné reálné emoční vklady, kterých aktuální AI není schopná.

Lituju děti mnoha zdejších diskutujících, zvláště pak ty, které o sobě v průběhu života zjistí, že se jich LGBT téma osobně dotýká (a že tady takoví budou, to je víc, než jasné, protože jde o vrozenou záležitost a jen např. homosexuálové jsou u nás v ČR zastoupeni v populaci daleko více, než jsou ona omílaná 4%-reálně je to cca 7%). S takovými rodiči bude jejich život nesmírně komplikovaný, smutný a bolestivý. Snad jich to většina nějak zvládne a neztratí kvůli nim vůli žít a bojovat. Ale vzhledem k nedostatku českých dětských psychologů se spíše obávám opaku...

Jako úplně první by měla společnost konečně začít vnímat pedagogy jako odborníky na vzdělávání a výchovu dětí, kteří toho díky rokům praxe a soustavnému celoživotnímu vzdělávání vědí o daném tématu daleko více, než rodiče a je tudíž třeba, aby ti jim naslouchali a brali jejich rády a názory vážně (a ano, beru v potaz i to, že ne každý učitel je kvalitní, ale to můžeme říct obecně o všech profesích od právníka až po instalatéra a nikde jinde to roli v tom, jak vážně je v jejich práci bereme a jak se na ně spoléháme, když od nich potřebujeme jejich služby, nehraje, tak nevím proč by mělo tady). Ten současný trend "já jsem rodič, já znám své dítě nejlépe a nikdo mi nebude říkat jak se k němu mám chovat", to je cesta do pekel. Ano, může se stát, že se nám názor učitele na naše dítě nelíbí a nezdá se nám správný. A je naprosto OK chtít v takovém případě slyšet i jiný názor a poté je spolu porovnat. ALE musí to být přeci názor dalšího odborníka a ne můj vlastní, mé tchýně, nebo nějaké anonymní maminky na internetu! Když bude mít vaše dítě zánět slepého střeva, tak ho přeci taky nebudete operovat sám, nebo do toho nebudete lékaři kecat (maximálně si najdete jiného lékaře a požádáte ho o konkurenční diagnózu, pokud se vám něco nezdá). Stejně tak, když budete tušit, že má vaše dítě např. talent na hokej, nebudete ho doma trénovat sami, ale najdete mu zkušeného trenéra. Tak proč když jde o fyzický stav v tom problém není, ale jak dojde na psychiku (a ano, výchova a vzdělávání psychická záležitost je), najednou toho odborníka nepotřebujete a nechcete poslouchat?

Pokud vnuk s vyšším věkem zanevře na babičku jen proto, že mu místo sladkosti dává ovoce a vyžaduje od něj nějaký řád, pak to bude pro babičku spíš výhra, protože s tak zkaženou dětskou osobností se stejně nedá nic dělat a její hlídání je jen utrpením.

Samozřejmě by byla situace jiná, kdyby krom výše zmíněného byly u babičky i jiné problémy, jako třeba to, že se mu dostatečně nevěnuje, nebo mu neprojevuje lásku. Pak by byl případný odpor k návštěvám u ní pochopitelný a bylo by to její minus. Ale pokud má jít fakt jen o to, že dítě u ní nemá všechny banality, co chce a nic jiného, co mu babička dá a co pro vnoučata představuje (například láska) to nedokáže převážit, nejde o normální zdravé dítě, ale o nevýchovou pokřivené sobecké monstrum, které stejně brzy přestane hlídat i druhá babička. A brečet pak budou hlavně rodiče. Znám takové případy děti, které doma tak zkazili, že už je nechtějí ani oni sami a v podstatě jsou všude nevítané. Smutné a nespravedlivé, protože to dítě za to vlastně nemůže...

Informací mám dostatek, proto taky nikde v komentáři nic o "respektující výchově" nepíšu, jen o výchově popsané v článku. A to samozřejmě respektující výchova není, jen její nepochopená, ale velmi často praktikována verze. O tom konec konců je i celý ten článek.

Nemít děti, když je nechci, nebo je neuživím je naprosto v pořádku. Svět bude jedině lepším místem, když se do takových poměrů děti rodit nebudou. Nenarodit se nebolí. Narodit se, když o mě rodiče nestojí, nebo je ani pořádně neznám, protože někde většinu času honí živobytí, to je naprosto zbytečné týrání dětí.

Ve většině případů to jistě bez bití jde, konec konců i já a moje rodina jsme toho důkazem už po tři generace, kdy nebyly fyzické tresty třeba (což jste zjevně vůbec nebrala v úvahu, protože pro vás evidentně každý, kdo není striktně proti každému plácnutí rovná se násilník, co jinou výchovu než bití nezná). Většina ale není všechny a jelikož i ten zbytek má právo na to být vychovaný a připravený na život, je už z principu totální eliminace fyzických trestu nesmysl a je třeba brát celou věc mnohem míň černobíle.

Ale to se pořád točíme v kruhu, kde vy na jedné straně vidíte strašlivý prohřešek a odsouzeníhodné chování v naplácání ročnímu dítěti o kterém nic nevíte (ani o jeho matce), ale na druhém vlastně vůbec netvrdíte, že pár na zadek či sem tam pár jiných tělesných trestu je týrání. Nezlobte se na mě, ale to k sobě prostě nějak nejde. Příště byste se měla předem rozhodnout co a jak a pak teprve jít do diskuze. Protentokrát se vám to bohužel nepovedlo, takže se loučím. Diskutovat s někým, kdo nemá jasno ani o svém vlastním názoru, mi přijde kontraproduktivní. Snad to klapne někdy jindy. Mějte se

Asi se skutečně neshodneme, protože právě to roční batole je ideálním kandidátem na naplácání přes zadek. Jemu to totiž jinak nevysvětlíte. Naopak čím starší dítě, tím spíš se dá vše vyřešit v klidu diskuzí a vysvětlováním a plácání (natož cokoliv víc) přestává být potřeba. Ale to zjevně zase nechcete pochopit vy, stejně jako to, že skutečné fyzické týrání dětí vypadá úplně jinak a je pácháno za úplně jinými účely, než je výchova nebo i pouhý pokus o ni. To vám řekne každý, kdo má za sebou alespoň semestr psychologie. Ale jak říkám, to prostě lidé jako vy, kteří jsou zaslepení svou pravdou, neuznají. Takže žádná spekulace a neslušnost z mé strany, ale zcela objektivní hodnocení, které jste mi teď dokonce sama potvrdila.

Ne, nejsou to moje děti. A v tom to právě je. Mám odstup a hromadu zkušeností s hromadou různých výchov a proto vidím věci objektivně, bez subjektivního zabarvení a zbožné touhy "ono to třeba vyjde a dopadne dobře". Ale jak myslíte, doufání je konec konců lidské. Také se mějte fajn.

Ta soutěž je o zábavě a sympatiích a každý kdo to kritizuje by se měl probrat a uvědomit si, že diváci mohou posílat smsky pro své favority vždy CELÝ TÝDEN před tím, než dotyční vůbec něco zatančí. Po výkonu už na to mají sotva hodinu a půl, takže naprosto směšný čas. Už tohle přece musí každému divákovi jasně ukázat, jak soutěž funguje a jak moc záleží na tanci. Tak lidi neblbněte a nečekejte od toho něco, co to už z principu věci být vůbec nemá a nemůže.

Ale my, nebo alespoň já, tu celou dobu nediskutuju o dětech vychovávaných tolerující výchovou, ale o dětech, které jsou "vychovávané" stylem, jaký je popsány v článku. A nezlobte se na mě, ale z takových "vychovaní a hodní" lidé fakt nevyrostou. Na to nepotřebuju ani čas ani škatulkování abych tohle věděla zcela jistě. Tvrdit opak je podle mě jen alibismus.

Zapomínáte na jednu důležitou věc. Teenagery a dospělou generaci takto vychovávaných děti jsme tu ještě nikdy neměli. Nikdy. Obojí teprve přijde v dalších letech. Takže opravdu nemůžeme říct, že tak jak to fungovalo doteď, bude to fungovat i dál. S velkou pravděpodobností hraničící s jistotou nebude. Čeká nás něco úplně nového, protože tak, jak dřív bylo "nevychovanych" sem tam pár děti, tak nevychovaná bude brzy drtivá většina nastupující generace...

Lidé, kteří své děti doma doopravdy mlátí a týrají to fakt nedělají jako způsob výchovy, ale proto, že jsou narušení nebo si na svých dětech vybíjejí zlost. S výchovou to nemá a nikdy nemělo nic společného. A lidi jako vy by to už konečně měli pochopit, protože je fakt smutné vidět jak nasazujete na rodiče, co sem tam plesknou batole po zadku a ty skutečné agresory ignorujete, protože ti to nikdy nedělají na veřejnosti ani se k tomu nepřiznávají. Naopak to bývají často ti co nejhlasitěji křičí proti fyzickým trestům nebo při podobných debatách mlčí a strkají hlavy do písku...