Pokud máte s rodiči takto mizerné vztahy a jediné, co vás ve vztahu k nim a Vánocům napadne je jejich peněženka, tak jsem ráda, za takové "řadové občany" moc často nepotkávám...

Nechápu proč zaměňujeme pubertu s tím být sobecký, necitelný a nenažraný zmetek. Puberta totální ztrátu soudnosti, empatie a lásky k nejbližším fakt nezpůsobuje. Jo, kdyby nechtěli puberťáci slavit s rodiči silvestra u televize, ale s kámoši tak to pochopím, to je puberta. Ale nechtít pořádně oslavit Vánoce, protože rodiče pro ně nejsou dost výkonný bankomat, to na pubertu fakt nesvedete. A jestli jste byla taky taková, tak se tím, být vámi moc nechlubim, protože pubertou si prošel každý a všichni tak umíme zhodnotit, co už je úplně mimo mísu...

Peníze pod stromeček mají smysl pouze pokud představují příspěvek na nějakou vytouženou a hlavně již vybranou a plánovanou věc, která je finančně náročná (auto, bydlení, bazén, dovolená apod.). Jinak je to ze strany darujících jen znak lenosti a nezájmu a ze strany příjemce sobecká nenažranost. Proč? Protože dárek má být předmět, kterým chceme udělat dotyčnému radost, protože nám na něm záleží. Pokud mu radost udělají jen peníze a vlastní volby, pak je to sobec, co si nic nezaslouží a pokud o někom nevíme, či nechceme vědět dost, abychom ho uměli darem potěšit, pak mu radši nemáme dávat nic, protože to není dar z lásky, ale z povinnosti a pokrytectví. Tak prostě to je. Ale jak říká článek, je "jiná doba". Doba pozérství, konzumu a chladného nezájmu.

A nenapadlo vás třeba, že v "nové rodině" bude moct trávit vánoce dalších několik desetiletí, ale se svými rodiči má už jen pár posledních možností? Dlouhodobý vztah pro každého neznamená vykašlat se na všechno a všechny kolem i když přijde brzy čas, kdy toho budeme litovat...

To, jak autor popisuje svůj dětský vztah k vánocům, nepřišlo samo od sebe. Vedla k tomu postupná výchova jeho rodičů už od ranného dětství, která ho naučila empatii a vděčnosti a pomohla mu správně sestavit žebříček hodnot. Svým vlastím dětem toto však zjevně předat nedovedl a hlavně jejich hodnoty jsou díky tomu naprosto pokřivené. Napravit to pomocí výchovných prostředků bude běh na hodně dlouhou trať s velmi nejistým výsledkem, zvláště vzhledem k tomu, že jsou oba již v pubertě či na jejím prahu.

Já osobně bych proto vyzkoušela spíš léčbu šokem, tj. zjistit si, kde je v okolí nejbližší dětský hospic či onkologické dětské centrum/oddělení (pro slabší povahy by možná stačil i dětský domov, ale já bych nic neriskovala), telefonicky se s nimi spojit a domluvit se na nákupu vánočních dárků pro jejich klienty a osobní návštěvě s jejich předáním. S sebou samozřejmě své děti a obě musí vědět, že dárky jsou za veškeré peníze, které jste do nich chtěli investovat (kdybych byla hodně velká "mrcha" tak i ty desetitisíce za i-phon). Jen ať vidí, jak to, co mohly mít ony dostává někdo jiný, když pro ně to nebylo dost zajímavé. Někdo, pro koho jsou to nejspíš poslední vánoce plné utrpení a přesto je vděčný (což tamní děti rozhodně budou). Kruté? Ano, velmi. Ale nutné, protože jestli jim tohle nedá pořádnou životní facku a nepomůže jim naučit se být alespoň trochu vděčný za to, jak obrovské mají štěstí, že jsou zdravé a mají uspokojivé rodinné i ekonomické zázemí, tak už je asi na všechno pozdě...

Děkuji, a nápodobně 😉

Koupit mě partner šálu za sedm tisíc (zvláště takovou, kterou nechci, protože se mi líbí jiná) tak ten dech vyrazím spíš já jemu 😁.

Naštěstí můj přítel není blazen a ví, že drahé dary mají smysl pouze tehdy, kdy se jejich cena alespoň trochu blíží jejich smyslu, účelu a užité hodnotě. Jinými slovy, zlatý šperk za tisíce potěší, protože prostě tolik objektivně stoji. Oproti tomu šála (tj.kus látky co mi zahřeje krk a ramena) za víc než tisícovku mi nesmí do baráku, protože NIKDY nebude mít smysl odpovídající ceně. NIKDY. To by musela být vyšívaná diamanty a to ke svému účelu fakt nepotřebuje. Ostatní tanečky kolem značek a drahých příměsí jsou jen zábava pro snoby.

Mohu doplnit podobné srovnání z prvního stupně:

Když jsem ho navštěvovala já, většinu hodiny zabral výklad plus práce s učebnicí a pracovním sešitem, případně nějakými dalšími nakopírovanými materiály. Nová látka se téměř výlučně vykládala frontálně u tabule, opakování probíhalo v pracovním sešitě skrze vyplňování předpřipravených cvičení (buď individuálně nebo společně celá třída). Získávání známek probíhalo formou diktátů, doplňovacích cvičení/příkladů, pětiminutovek skoro každou hodinu nebo větších písemných prací předepsaných učitelkou. Během roku maximálně jeden školní výlet, jedna exkurze a jedno divadlo/kino.

Dnes se během hodin střídají aktivity nejdéle po deseti minutách, hodně se pracuje ve skupinách, zapojují se různé interaktivní pomůcky hry a hračky, využívá se interaktivní tabule či obrazovka (ve vyšší třídě i tablety a notebooky), hodně se hraje i na vlastní vyhledávání informací skrze referáty a různé samostatné projekty. Známky získávají děti průběžně i za aktivity v hodině. Učebnice je jen orientační, čerpá se najednou z x různých materiálů plus z internetu. A k tomu jako bonus skoro každý týden nějaká exkurze, promítání, představení nebo jiná doprovodná akce mimo školu. Pro pedagoga nesrovnatelně náročnější na přípravu i vyhodnocování, pro děti ale mnohem zajímavější a přínosnější.

Ale tohle těm hejtrům českého školství nevysvětlíte, protože mnozí z nich neviděli moderní aktuální školu ani z rychlíku a vycházejí jen z toho, co si někde přečtou, nebo zaslechnou.

Když si pořádně přečtěte, co jsem skutečně napsala a ne to, co mi tu vkládá do úst někdo jiný, zjistíte, že jediné, co jsem "vyvodila" je to, že existuji matky (a nejde o výjimku), které se takto ke svým dětem o vánocích chovají. Žádná procenta, žádné "všeobecné tvrzení" že to tak mají všichni. Nic. Jen že prostě existují a je jich dostatek, aby to stálo za pozornost a můj komentář. A to je prostě fakt. Vím, co vím. Na tom žádné popírání ani vztékání na internetu nic nezmění...

Tak tentokrát mě autorka teda zklamala... Místo pořádného, propracovaného hejtu a výbuchu její frustrace jen nudné papouškování běžných textu na toto téma, kterých tu čteme každou chvíli několik. Nuda.

A pokud jde o ty úkoly, tak to je teda taky slabota. Projekt na několik hodin a trestání za nesplnění špatnou známkou? Tak to je snad tak pro učitelské amatéry a začátečníky, ne? My z vyšší ligy požadujeme od děti na prvním stupni ob den seminárku na úrovni vysoké školy a za její nesplnění je čeká přes léto půl dne na slunci na pranýři (kládu na to máme na školní zahradě) a přes zimu vymáchání v koši v řece pod mostem. Donedávna jsme měli ještě interiérovou variantu v podobě železné panny s hřeby, ale úklidové prostředky děsně lezly do peněz a když nám MŠMT zkrouhlo rozpočet, už to bylo neúnosné. Pravidelné odměny k platu přece musí za něco stát a ne klesnout pod desítku měsíčně!

Takže podle vás je upozornění na reálné problémy, které naše společnost mlčky přehlíží a toleruje a které ubližují těm nejnevinnějším a nejbezbranějším z nás, šíření nenávisti za které bych se měla stydět? No... Taky názor.

A přitom stačí jen nechovat se o vánocích tak, jak píšu a skutečně je trávit se svými dětmi a už se na dotyčné rodiče moje kritika (podle vás "nenávist") nevztahuje. To toho opravdu chci po lidech tak moc? Bohužel asi podle některých (třeba vás) ano... Smutné.

Pak nechápu, proč to vůbec zmiňujete. A ne, to se nevztahuje jen na dvě rodiny. Jen v letošním roce je to cca sto rodin o kterých do detailu vím, jak vypadají jejich Vánoce. Za poslední pětiletku odhadem tak... Třista? Spíš víc. A věřte mi... To, co jsem napsala v prvním komentáři není ani zdaleka tem nejhorší možný scénář na "rodinné svátky"...

Jestlipak autorka zná rčení "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá."? A co zákon akce a reakce? Nic? Já jen že mě a lidem co znám se třeba tohle neděje prakticky vůbec natož abychom pozorovaly nějaký nárůst. Čímpak to asi bude? Že by náhoda? Nebo prostě jen do daleka vyzařující toxicita, arogance a nafrněnost?

Ano, je zajímavé, že to vím od těch dětí (což píšu to už po několikáté, takže pravděpodobnost, že vám to dojde je asi dost nízká). K tomu zbytku nevidím souvislost? To jako, že já jsem ta žena, co chce mít své pohodlí, chodit na večírky a nezkazit si postavu? Aha. A to jste vydedukoval z čeho, milý Holmesi? Z toho, jakým stylem píšu rozvitá souvětí? Nebo z toho, jak dělím odstavce? Já jen že jste zase úplně mimo, takže být vámi, tak bych to dedukování raději nechala někomu schopnějšímu. A to nejen před vánoci.

Jo, tak to by se asi nějak sestříhat dalo, když by to vzal do ruky nějaký profi střihač. Jak říkám, já bych jako pedagog proti nahrávání sama sebe nebyla. Osobně se i snažím dávat on-line k dispozici co nejvíc svých materiálů, her a připrav alespoň v písemné a obrázkové formě, aby rodiče viděli, co se s dětmi dělá.

Nikoliv. Soudím podle zkušeností děti takových matek. Ty totiž řeknou vše po pravdě. Holt ještě netuší, že by si měly navenek hrát na dokonalou rodinu.

Asi vas zklamu, ale já děti ve věku o kterém píšu vůbec nemám. To je gól, co? Takže ten váš hysterický elaborát, který jste smolil bůh ví jak dlouho s pocitem, že mi to fakt nandáte a dokonale jste mne prokoukl, je akorát tak k smíchu 😁

A on vám někdo permanentně míří na barák raketou země-vzduch a nestřílí pouze pod podmínkou, že bude vaše dcera devět let chodit do této jedné jediné hororové školy? Jestli ne, tak proč tam dceru celé ty roky posíláte? A pokud ano, tak kdo to je a proč to dělá? A hlavně kolik těch raket dotyčný tyran proboha má, že takhle udrží v šachu všechny žáky oné školy? To bych teda řešila s právníkem daleko dříve, než nějaké zameškané hodiny. To je vydírání, obecné ohrožení a nedovolené ozbrojování v jednom!

No právě že mám zkušenosti o jakých si běžná matka může nechat jediné zdát. Jak do počtu, tak do rozptylu věku i sociálního zázemí. Ale to se potrefená huse těžko vysvětluje, že...

Řešení právě v dnešní citlivé době zatraceně složité je, protože tohle, co píšete by mohlo fungovat možná tak na vysoké, kde je čistě frontální výuka typu pouhého výkladu, kdy se pedagog postaví před třídu a pětačtyřicet minut ze sebe chrlí informace. Ale na prvním stupni základní školy (a mnohde i na druhém stupni či střední), kde se během jedné hodiny vystřídá řada odlišných aktivit od skupinových prací, přes různé hry až po představování vlastních výstupů dětí, je to právě kvůli GDPR nereálné. To by se musela snímat celé třída z mnoha úhlů a pak jednotlivě rozmazávat každé dítě, takže by z toho ve výsledku stejně vznikl nekoukatelný a zbytečný paskvil. A neřešil by to ani pouhé zvukový záznam, protože učitelka by po celou dobu nesměla děti oslovovat jménem ani se jich na nic ptát, nebo je nechat svobodně se vyjádřit, protože to už by byl vůbec nesmírný zásah do jejich soukromí (už vidím ty stížnosti, že "Pepíček je zachycen, jak neví kolik je jedna a jedna a kvůli tomu má trauma a je šikanován a Anička při učení se psaní správné adresy odhaluje intimní informace své rodiny, což je nebezpečné kvůli krádeži identity").

Jako máte pravdu, že by to bylo fajn. Mě by to jako učitelce určitě nevadilo, já nemám o hodinách co skrývat. Ale reálné to dnes bohužel není...