Z praxe také souhlasím s tím, že tyto informační systémy sice mohou nám učitelům pomoci se zbytečným "papírováním" (například čistě organizační či informační zprávu nemusím do každé žákovské knížky napsat či nalepit zvlášť, ale napíšu to jednou a rozešlu všem), ale pro žáky a jejich rodiny vždy výhrou nejsou. A to ještě z jednoho tak trochu "opačného" pohledu, než je probírán v článku a který patří spíše k prvnímu stupni ZŠ. Zatímco starší děti jsou díky systému pod tlakem, ty mladší naopak ještě více "kašlou" na své povinnosti. Ještě nedávno bylo totiž povinností dětí vzpomenout si doma na to, že mají např. v žákovské knížce nějaké sdělení, že zítra píšou test, na který je třeba se připravit nebo že mají nějaký domácí úkol. Dnes už na to ale myslet nemusí, protože jim to informační systém sám připomene (a jejich rodičům taky). Takže výchova k samostatnosti a péči o sebe a své záležitosti nula, nula nic.

A to je problém, protože kdy jindy se to mají děti naučit, než v tomhle věku? Ano, v dospělosti už je normální, vítané a příjemné mít na tohle všechno elektronické diáře, kalendáře a aplikace v mobilu, které nám pomohou hlídat všechny povinnosti, jež se na nás valí ze všech stran. Ale v dětství těch povinností jednak zase tolik není a hlavně je mozek schopný si na proces jejich zapamatování snáz zvyknout a pak lépe fungovat po celý život.

No vidíte a on je ve skutečnosti tou největší chybou právě tento poraženecký přístup "ony jsou to děti, jsou malé, ještě tomu nerozumí, musím od nich všechno přetrpět, snad to časem pochopí". Je to totiž naprostý nesmysl. Děti jsou na to, aby dokázaly být empatické a chápaly, že nejsou středobodem vesmíru "malé" maximálně tak do velmi ranného batolecího věku. Od okamžiku, kdy začnou slušněji mluvit a komunikovat, už je jen na rodičích, co a jak jim vysvětlí a k čemu je povedou, aby postupně po etapách pochopily, že i ostatní mají city a potřeby. A hlavně aby si uvědomily, že pokud jde o lidi, které milujeme, musíme existenci těchto citů a potřeb brát v potaz (a nejen musíme, ale také chceme, protože schválně a bez pozdějších výčitek svědomí krutě a promyšleně zraňovat ty, které milujeme, abychom si prosadili svou, to je v každém věku jen a jen odporný hnus, to se na mě nezlobte).

S přístupem popsaným v článku se opravdu jen těžko dá za pár let očekávat "zázračné prozření" a kouzelná proměna rozmazlených, krutých egocentrických sobců v empatické a citlivé osoby. Ale hodně štěstí při čekání na tento utopický okamžik...

Spousta lidí se kolem dárků vůbec chová divně. Na jednu stranu tvrdí, jak na nich nezáleží a hlavní je, že na ně ten druhý myslí a chce jim udělat radost a jedním dechem dodají, že oni si v rodině dávají peníze, ať si každý koupí co se mu líbí. Tak jde o to, že vám dá někdo něco od srdce (byť blbinu) nebo jde o to aby to byl dokonalý dar dle vašich referencí?

Hezký článek. A mnohé komentáře opět plné necitlivých a sobeckých prospěchářů pro které děti nejsou živé, vnímající lidské bytosti s právem na co nejlepší start do života a milující, bezpečné rodinné zázemí, ale pouhá chladná, vykalkulovaná investice do budoucna v podobě sluhy/otroka, který bude na své "pány" dřít až oni nebudou moct/chtít. Smutné.

A všichni tihle lidé mají samozřejmě hrozně šťastné, spokojené a slušně vychované děti... Jo, jo, proti je dneska každý druhý mladý člověk v produktivním věku na antidepresivech a psychologové jsou nedostatkové zboží. Protože měli tak krásně a pohodové dětství...

Jako učitelka klidně slovní hodnocení psát budu, beztak ho už teď píšeme či slovně předáváme rodičům i žákům po celý školní rok (neznám školu, kde by děti dostaly jen známku a nikdo jim k tomu nic neřekl, stejně tak neznám takovou, kde by to tak probíhalo na třídních schůzkách-vždy je to o dialogu, pokud je zájem). Problém je v tom, že to bude úplně zbytečné psaní, protože si to (skoro) nikdo nepřečte ani nevezme k srdci. Děti to neudělají určitě (malé to nepochopí, starší se na to vykašlou) a rodiče povětšinou také ne.

Jako důkaz, že to tak bude mi úplně stačí aktuální zkušenosti s předáváním organizačních informací rodičům písemnou formou. Je fuk, jestli jim to pošlete na mail, na školní facebook, do Bakaláře, nebo to sesmolíte postaru do žákovské knížky (viz. např. čistě organizační a vítané info:"příští středu jedeme do divadla"). Víc jak polovina žáků stejně přijde s tím, že o tom nevěděly, nebo se to na poslední chvíli šíří mezi rodinami po sítích a maminky pak ještě v noci volají nám pedagogům domů s dotazy. A to to všichni rodiče samozřejmě podepíší, či odkliknou jako přečtené. To totiž trvá vteřinu. Číst to, to už je na dlouho, s tím se málokdo obtěžuje, natož aby si to zapamatoval a něco si z toho vzal. Se slovním hodnocením to bude stejné, ne-li ještě horší...

Autorka by si měla uvědomit, že nejen že už nežijeme ve středověku, ale nežijeme ani v devadesátkách nebo na přelomu tisíciletí, kde evidentně zamrzla ona. Dnes už nám totiž nákup dovezou až domů a to klidně přímo podle receptu, který nám stačí zadat a zbytek obstará někdo jiný. Vaření je pak s moderními přístroji a vymoženostmi otázkou několika málo aktivních minut (zbytek pořěší technika bez nás). A to ani nemluvím o zásazích AI, která už nám může i v tomto směru ušetřit spoustu času i peněz.

Restaurace, jídelny, meníčka, rychlovky k večeři a rodina dělící si práci u nádobí a úklidu? Ale no tak... To už snad mají moderní lidé na úrovni dávno za sebou, ne?

Taky na tom, když holka nosí modrou a kluk červenou nevidím nic zlého. Ale víte co? O mě ani o vás tu nejde. Jde o Péťu a Péťa to jako zlé vnímá. A je úplně jedno, jestli na to přišel sám, nebo tento názor od někoho přebral. Hlavní je, že ho nyní má a vnímá ho jako svůj. Jedná podle něj, cítí podle něj, dělá ho šťastným a pomáhá mu cítit se v bezpečí. Jeho rodiče to ale odmítají respektovat a snaží se ho všemožně vmanipulovat zpět k názoru opačnému, který je podle nich správný, protože "se to tak teď dělá". Takže kdo je tu ten, kdo mu něco vnucuje a ví nejlíp, co si má myslet? Já těžko... To spíš jeho rodina, akorát se neumí shodnout na tom, jaký ten názor to tedy má být. Babička mu vnucuje genderové stereotypy, rodiče naopak odmalička jedou "nebinární" přístup. Co takhle nechat to konečně na Péťovi a když už si vybral, prostě se s tím smířit? Je to konec konců dítě. Do příštího týdne si může všechno rozmyslet ještě třikrát...

Vy asi autorku a její nenávistné články, postoje a názory asi moc neznáte, co? Věřte mi, o nic takhle normálního a "šlechetného" ji nešlo. Šlo jí o to urazit seniory a chudé lidi a to klidně i tím, že bude psát a obhajovat jako normu naprostý extrém, který nejen sama nepraktikuje, ale ani problematice nerozumi. A tím plnohodnotné jídlo na celý tyden pro dva lidi z jednoho, co nejlevnějšího kuřete, nedoplněné právě prakticky o nic dalšího, co stojí byť sebemenší peníze, přesně je. Je to provokace a snaha ukázat jim, jak jsou neschopní, nepotřební a jak překážejí. A jak je pro ně víc, než takhle nuzný styl života zbytečný luxus, který si nezaslouží. Proto tu skoro všichni reagují tak jak reagují.

Ne, já fakt nevidím jen maso a brambor, já striktně vycházím z článku a autorčiných řečí, kde jde o jedno kuře na sedm dní pro dva lidi a nic kolem. Takže vaše fantazie o vývaru z dalších kosti a kupování a porcování více kuřat a sdružování jejich části je určitě fajn a ano, tak se dá skutečně ušetřit a pochutnat si i uvařit zdravě. Ale to fakt není případ, který tu komentuji.

Takže dle moderní, tolerantní a benevolentní výchovy zmiňovaných řidičů, si chudák Péťa prostě BUDE hrát s čím nechce a nosit co nechce, protože tak velí aktuální diktát doby a basta! A jen ať se opováží projevit jiný, než silně liberální a tolerantní názor, jaký razí jeho rodiče! Uvidí ten cirkus! Že mu to vadí a nedělá radost? To má smůlu, ten nápad se nezrodil v jeho hlavě a tak nemá právo podle něj jednat a cítit! Musíme mu ho z hlavy co nejrychleji vyhnat!

Mám takové silné tušení, že Péťa má vlastně štěstí, že žije dnes a ne před pár desetiletími kousek za hranicemi. Teď se po něm totiž chce jen to aby si hrál s panenkami, ale tehdy by mu rodiče nejspíš velmi brzy pořídili slušivou uniformu s takovým zajímavým křížkem, protože tak se to ve dvacátém století v jejich zemi přece dělá...

Došlo vám vůbec jak malé by ty balíčky masa z jednoho průměrného kuřete musely být, aby opravdu vystačily na sedm hlavních jídel pro dva dospělé lidi tak, aby se z nich skutečně najedli a jakkoliv zásadně to ovlivnilo jejich finanční situaci? Jestli fakt věříte tomu, že takovéhle kousíčky a doslova odřezky chutnají po zmrazení a rozmrazení stejně, tak asi vážně nemáme chutě naladěné na stejnou vlnu a nemá smysl se spolu o jídle a vaření bavit. A o hygieně jsem vůbec nic nepsala.

Protože z něj každý den potřebujete vyndat přesně jednu mrňavou porci? Protože mrazit tyto pidiporce zvlášť zničí jak její chuť, tak obsah živin (o tom, že má tento přístup šetřit peníze ani nemluvě, protože energie)? No... zamyslela jsem se. Vy asi moc ne. A autorka už vůbec.

Jo jo, nechat naporcované kuře týden válet v lednici, nebo jeho jednotlivé části pořád dokola strkat do mrazáku a pak je zase další den vytahovat a rozmrazovat, to je vrchol zdravého, chutného a nápaditější vaření a stravování... To se hned pozná odborník 😁😁😁

Vždycky mě pobaví, jak u podobných článků mají autoři naprosto jasno v tom, že na jedné straně stojí rodiče s malými dětmi a na druhé ti, co děti nemají, nebo je mají odrostlé. Já vám nevím, ale napadlo vás třeba, že i rodičům malých dětí, může cizí nevychované děcko vláčené nezodpovědnými rodiči někam, kde by vůbec nemělo být a kde mu zjevně vůbec není dobře (a proto vyvádí), vadit? Zkuste se nad tím někdy zamyslet...

A když už mluvíme o té toleranci... co takhle kdyby rodiče na prvním místě projevili více tolerance právě vůči svým malým dětem a nenutili je zažívat situace, na které ještě nejsou zralé a nic pozitivního jim nepřinesou? Nebo si snad myslíte, že ty děti otravující a lítající v restauraci, na úřadě, nebo někde v kavárně, tam chtějí být? Že je jim dobře? Že by raději nebyly někde, kde je to pro ně mnohem zábavnější? A co teprve to miminko, či batole, co řve po celou dobu letu na zahraniční exotickou dovolenou? Myslíte si, že je spokojené? Že se táák moc těší na moře, že se mu to utrpení z cizího prostředí a změn talku vyplatí? Zvláště, když z toho moře ve svém věku a se svými omezenými schopnostmi vnímat a prožívat stejně nemá absolutně nic (nebo maximálně totéž, co z koupaliště za vesnicí)? Nebo jsou všechny tyhle děti jen rukojmími a hračkami svých rodičů, kteří chtějí od všech kolem toleranci, ale jim samým při volbě rodinných aktivit bolestně schází?

Naprosto souhlasím. A nejhorší je, že když taková výchova učiní z dítěte nezvladatelné a nesnesitelné "monstrum", které pak nesnesou a nechtějí mít ve své blízkosti ani jeho rodiče, už je pozdě to řešit .Bohužel takových děti vídáme ve škole čím dál tím víc...

Zpravidla to začne spory s prarodiči a širší rodinou, která přestává chtít dítě hlídat a vídat, pokračuje problémy ve škole a školce a to jak s učiteli tak spolužáky a končí právě tím, že dítě je většinu času nuceno trávit mimo domov (SD, kroužky, placené hlídání), protože to vše, před čím rodiče všichni kolem, včetně nás učitelů, roky varovali (že dítě s takovým vedením už brzy nebude schopné vůbec fungovat v kolektivu, přeroste jim přes hlavu a stane se nesnesitelné a nezvladatelné) se stalo skutečností a ono jim je teď na obtíž.

Než se to ale stane, rodiče to nikomu neuvěří a ještě se brání a křičí něco o nevyžádaných radách, demagogii a přehánění a o tom "že oni to jako rodiče vědí nejlíp". No, nevědí...

Ježíši lidi, to po sobě tu kritiku akorát tupě papouškujete, nebo jste opravdu tak s prominutím hloupí, nedůvtipní a zabednění, že vás opravdu tolik nepochopilo tu hlášku s diváky z úvodního dílu? To už je snad třetí článek, kde ji někdo kritizuje a přitom nemá sebemenší důvod. Vždyť byla naprosto logická, jednoduchá a pochopitelná! Eben zdravil diváky u televizních obrazovek i všechny návštěvníky v sále a pak dodal, že zatímco ti u obrazovek nás (myšleno ty v sále) vidí, my (myšleno opět ti v sále) je (myšleno ty u obrazovek) jenom tuší. Proč? No protože asi kamery a přenos, ne? Co je na tom proboha k nepochopení?!

A stejně tak s tou porotou. To jste za ty roky, co tenhle pořad běží a co se to v každém (ano v KAŽDÉM díle) zas a znovu opakuje, ještě nepobrali ten systém hodnocení a netušíte tudíž, že hodnocení poroty dělá polovinu toho výsledného? Že tam fakt nejsou jen pro parádu, protože nejde jen o hlasy diváků, ale i o ty jejich? Že z hlasů diváků se udělá pořadí (stejně jako z udílení bodů od poroty) a pak se ta dvě pořadí sečtou a z toho vypadne výsledek (a teprve když je to nerozhodně, má větší váhu počet diváckých hlasů, než bodů od poroty)? Že proto můžou i ti, co nemají skoro žádné body od poroty postoupit a naopak ti s vysokými známkami, kteří nemají podporu u diváků, rychle končí? Ach jo...

Mít doma relativně čisto a uvařit kvalitní oběd je v dnešní době otázka asi tak hodiny čistého času. Víc na to potřeba opravdu není, zvláště pokud člověk žije v bytě. Pokud si žena není schopná tuto hodinu denně vyšetřit a současně nijak nepolevit v kvalitní péči o (samozřejmě zdravé) dítě, bylo by opravdu lepší, kdyby žádné dítě neměla a měla tak pro sebe všechen svůj čas. Nemyslím si, že lidstvu budou zrovna její geny v budoucnu chybět.

A? Vždyť přesně to jsem napsala i já. Tak jaká "paní dokonalá". I když vlastně proč ne. Být "dokonalá matka" je hrozně snadné. Stačí jen pečovat o dítě ze všech sil a zbytek nebrat tak vážně.

Ano, popsal jste se skvěle. Vy jste tu totiž ten, kdo přišel s tvrzením, jak špatně na tom naše školství je. Vy tudíž musíte dodat argumenty a data. Ne já. Máte nějaké? Pokud ano, ráda si je pročtu.

Jediný tlak na matku, který je dnes reálně vyvíjen a vyvíjen rozhodně být má, je tlak aby se co nejvíc věnovala svému dítěti, nekašlala na něj a přizpůsobila svůj život jeho potřebám a vývoji. A je to naprosto v pořádku, protože od toho na té rodičovské je a hlavně to není zas až tak strašlivě náročná práce, kterou není možné zvládnout bez depresivních záchvatů pláče ve sprše. Všechno ostatní jsou jen vybájené pohádky, afektované nářky a vzdušné zámky, které v realitě vůbec neexistují. Žádný skutečný, reálný tlak na to, aby ženy vypadaly, žily, vařily, uklízely a tahaly děcko z kroužku na kroužek, jako někdo na sociálních sítích, totiž neexistuje!

Už to konečně pochopte. Prostě není! Jste to jen a jen vy sama, kdo si ho paranoidně vymýšlí a sama na sebe aplikuje, nikdo jiný! Nebo autorka se fakt někdy reálně setkala s někým cizím, kdo by jí zastavil na ulici a ptal se jí, zda má doma vypráno, naklizeno a uvařený oběd tak, jak to před chvílí viděl na Instagramu? Já tedy ne. A nikdo koho znám! Že to dělají lidé vám blízcí, jako jsou známí, kamarádky a širší rodina? Že vás lynčují, když nežijete podle manuálu z internetu? Tak co jim takhle nastavit hranice a pokud je neakceptují prostě se s takovými lidmi nestýkat, nebo je neposlouchat? To jste opravdu už takové tupé ovečky, že musíte dělat to, co vám někdo cizí řekne, doporučí nebo nafotí na internet, i když vnitřně víte, že vám a vašim nejbližším na kterých jediných skutečně záleží, to radost ani užitek nepřinese? A proč? Abyste mohly brečet jak to máte těžké? Nebo co je na tom pozitivního? Nějak na tom žádné plusy nevidím.