Také počítejte s tím, že čím dál mladší lidé mají psychické a zdravotní potíže. Já se třeba hodně rozmýšlela zda zvládnu dítě - snažila jsem si dát do kupy nohu. A protože se to nijak nelepšilo a všichni okolo tvrdili jak je mateřství nádherné tak jsem si po třicítce dítě pořídila. A karty mi rozdali dítě s velmi náročnou péčí a tak moje nohy nahrazuje můj manžel. Když jsem se vykřesala z poporodní deprese a začala uvažovat nad dalším dítětem tak přišla diagnóza a s tím samozřejmě strach zda by se nenarodilo další takové dítě. Plus nejsme nejmladší a noha se zřejmě už nezlepší. Také jsem nechtěla hodit na mladší dítko starost o staršího sourozence až tady my rodiče nebudeme.....
No vzhledem k tomu, že doba spěje k diagnózám po telefonu se není čemu divit. Když jsem od doktorky chtěla vyšetření, protože mi nebylo dobře tak řekla, že to uděláme v rámci prevence (za rok) a beztak to prý mám z úzkostné poruchy - to si vycucala z prstu na základě toho, že jsem před lety docházela za psychiatričkou (která mi tenkrát stejně nepomohla). A jeden chirurg mi prý odpomůže od bolesti a operací mi tu nohu zmršil ještě víc. Byla to moje volba - moje chyba. A proto se už na doktory nespoléhám...
No doma nosím to v čem je mi dobře a protože nemůžu sehnat stejný střih a materiál v kamenném obchodě (na oblečení e-shop fakt nepoužívám bo nevím zda mi to sedne) tak mám holt tepláky několikrát zalátané a stejně tak trička. A fakt doma nehodlám nosit věci za tisíce když mám kočku a dítě co se po mě válí....
Já jsem letos ráda, že náš Honzíček má rýmičku a Mikuláše a čerty ve škole propásne. Vzhledem k tomu, že ho loni musela učitelka na sílu držet, aby nezdrhnul z třídy podělaný strachy. Takže asi tak. Ale každý rodič by měl vědět jak na tom jeho dítko je a zda nějaké maskoty zvládne. A co dělají ostatní rodiče je mi putna.
Je to příjemný a neškodný pořad. Lepší než střílečky, kriminálky, mrtvoly a násilí. A to, že by se měl dát prostor menšinám....jako hispánská Sněhurka a v Popelce homosexuální chlap v roli víly kmotřičky? Fakt hnus. Párový tanec je prostě v páru. Jsou nějaké tradice a mě se třeba teď ekluje, že při standardu mají ženy kalhoty....
Ach ty rady....nejlíp pár přes zadek. Pokud má dítě meltdown tak nepřijímá ani mluvené slovo ani tělesný trest. A otočit se a nechat ho vyřvat nelze - buď si snaží ublížit nebo demoluje okolí. V našem případě (PAS, MR) držet a dle okolností buď klidně a tiše mluvit nebo mlčet. Musí se to nechat odeznít. Rozhodně se nedoporučuje emoce zastavovat.
Před pár lety jsem si říkala, že bude nemožné jít se synem (PAS, MR) do restaurace a ejhle jak jsem se mýlila. Syn má mobil na hraní volně, ale ve společnosti opravdu není potřeba. V restauraci dokonce odkládá svůj stimul (krejčovský metr) a vyhlíží číšníka až donese pití a jídlo. Chová se kolikrát mnohem lépe než zdravé děti. Je to prostě o přístupu rodičů. Hodněkrát si říkám jak děsně se rodiče chovají k neurotypickým dětem - jak je v podstatě obtěžuje už jen jejich přítomnost. A přitom je to pro ně tááák jednoduché.....
No u nás mám větší autoritu já (to ale neznamená, že houknu a poslechne), nejspíš je to tím, že manžel špatně snáší emocionální výjevy našeho potomka a radši ustoupí. A máme teď vlastně prohozené role - manžel se víc o kluka stará. Ale při vyzvedávání ze školy není v podstatě rozdíl - ať ho vyzvedávám já nebo manžel - vyvádí stejně....
Mě nechali na porodním sále vyspat - syna odvezli a viděla jsem ho až někde okolo desáté dopoledne. A přitom jsem neusnula takže klidně mohl být syn se mnou. Už od začátku jsme měli problém s kojením a pamatuji si dodnes jak sestřička říkala: "Za chvíli vás pustíme tak si musíte poradit sama." Při porodu byl personál naprosto skvělý, ale později ty dětské sestřičky moc empatické nebyly. Dneska bych to ovšem zvládla úplně jinak - syn mě opravdu "vycvičil".
Vstávala jsem ve čtyři hodiny ráno roky - právě abych stihla všechny ty svoje ranní činnosti. Jenže když je člověk vzhůru v jednu, ve dvě, ve tři tak prostě ve čtyři fakt není pln energie. Když jsem zůstala tři týdny doma se skříplým sedacím nervem tak jsem to přehodnotila. Teď to nehrotím, vstanu když vstanu. Holt budu muset občas být v práci déle. Ale za ten ranní klid mi to stojí - nemusím se nervovat, že něco nestihnu....
Když oni ti rodiče jsou tak hrdí....tuhle mi manžel povídá jak se kolegové chlubí svými potomky. A tak já na to: A čím ses vychloubal ty? Manžel stále ještě nepochopil, že srovnávání je velmi zcestné. Zvlášť když doma máte dítě s PAS a MR - pro nás byl úspěch když začal v šesti čůrat mimo plínu, tudíž je to nesrovnatelné....
Ale bonbónky fakt dobrý. Sice syn už ochutnal všechno možné, ale tohle fakt ne.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Odborníci pořád ještě nepřišli na to důležitější než je plácnutí na zadek - potlačování emocí! To vede k psychickým problémům - víc než jedna výchovná....