Když jste se jako děti na něco těšili a ono se to nenaplnilo, měli jste radost? Ale třeba jste se uspokojili jinak. Jenže u starších či starých na konci života je to zcela jiné. Nekoukejte na peníze či na možné vaše starosti a tu radost jim dopřejte, zaslouží si to.
A jinak útulky a internet jsou plné inzerátů na psy, kterým zemřel majitel a rodina se nechce/nemůže postarat. Proč to riskovat, že přibude další.
Když jste se jako děti na něco těšili a ono se to nenaplnilo, měli jste radost? Ale třeba jste se uspokojili jinak. Jenže u starších či starých na konci života je to zcela jiné. Nekoukejte na peníze či na možné vaše starosti a tu radost jim dopřejte, zaslouží si to.
A až pes jednoho z rodičů strhne/strčí/shodí při hře, ten si něco zlomí, druhý z páru se o něho bude muset starat a na psa nebude kapacita, tak co? Pes půjde k mladým, kteří o něho nestojí, nebo do útulku. Super vyhlídky. Nebylo by jednodušší když už psa, tak takového, aby se tahle rizika minimalizovala? A když štěně v pokročilém věku, tak by bylo fér k tomu zvířeti i těm, co ho pravděpodobně zdědí, domluvit se i s nimi, co zvládnou. V rodině máme psa 40kg a třeba já osobně bych ho měla velký problém udržet, pokud by se rozhodl, že někam vyrazí. Takže kdyby mi ho mamka přivedla s tím, že už ho nezvládají a ať se postarám, radostí bych zrovna neskákala. Člověk je zodpovědný za vše, co k sobě připoutá a ta zodpovědnost by měla začít rozumem u výběru zvířecího společníka a dohodou se všemi, kterých se to rozhodnutí bude dříve či později týkat.
Takže abych to shrnula. Zahraniční dovolená s malými dětmi je stres pro rodiče, kteří si na ni neodpočinou, pro ty děti, které se na ní nudí i pro všechny kolemjdoucí, které to obtěžuje. Ale rodiče na ni přesto s dětmi jezdí, protože... A teď jsem nějak ztratila niť, protože mě žádný smysluplný důvod fakt nenapadá. Ale tak hlavně že kvůli tomu, že mají děti jen "nesedí doma na zadku", jak po nich všichni kolem chtějí. Protože samozřejmě nic jiného, než buď sedět doma na zadku nebo letět k moři se v létě dělat nedá, že jo...
Tak dítě k moři se může brát i ze zdravotních důvodů. Osobní zkušenost nemám, ale údajně je pobyt u moře prospěšný u ekzému a astmatu. A v případě, že by to znamenalo, že dítě bude mít několik měsíců zdravou kůži nebo menší dávky léků, aby se pravidelně nedusilo, asi by mi to za to stálo.
V době, kdy s dětmi bylo nakupování potravin takhle náročné, jsem jejich hlad a žízeň řešila lahvičkou vody z domova a ovocnými tyčinkami/kapsičkami s logem drogerie, kde jsem je kupovala. Nosila jsem je v batohu jako zálohu pro případ snězené/zapomenuté svačiny a v obchodě posloužily stejně dobře a nakupovalo se v klidu. Samoobslužné pokladny v té době ještě moc nebyly, ale i dnes je to přes ně s dětmi veselé, občas se dotknou váhy, něco z ní vezmou, protože se chtějí podívat, nebo chtějí pomoct a něco přihodí... To prostě k životu s dětmi patří. Nejlepší mi přijde nakupovat stylem skenuju sám, hodím do tašky, zaplatím kartou a jdu. To se dá v klidu i s potomky.
Tipuju, že tyhle extrémní nápady na dárky pro učitele se rodí v hlavách dětí, které s učitelem nemají zrovna optimální vztahy, ale pod tíhou kultu "něco donést musíš", volí tuto cestu. Většina z nich to vyventiluje kamarádovi nebo na netu a následně donesou do školy to, co rodiče nachystají a jen pár dětí donese tu kopřivu. A pokud je učitel člověk na svém místě, vezme to s nadhledem. Problematičtí jedinci se jistě najdou mezi dětmi i učiteli, ale učitel je tam ten dospělý a se vzděláváním na to, aby si s tou situací poradil, kdežto to děcko v podstatě nemá na výběr, do školy chodit musí.
Jenže v dnešní době jsou mnozí rodiče na tom hůř než ty děti a než aby hledali chybu u sebe, opřou se do školy a ještě si budou stěžovat, že si někdo dovolil obvinit jejich děti z toho, že něco rozbily.
Tipuju, že spíš se nějaký vlivný rodič "přimluvil" za svého potomka a ředitel to jen potřeboval okecat. A ono to neprošlo tak, jak si mysleli.
Hezké gesto, ale také bych cizímu člověku své dítě nesvěřila. Obzvláště po zkušenosti, kdy mi zdravotní sestra u doktora pochovala plačící miminko, zatímco já se s doktorkou věnovala staršímu sourozenci. Sestra to myslela dobře, ale od té doby se malá šíleným způsobem bála lidí a drží jí to doteď, jsou jí 4.
A viz MAMYNKA, že i v ovoci a zelenině je cukr?
Ale v tom ovoci a zelenině je krom cukru i vláknina, antioxidanty a podle druhu i jiné prospěšné látky. A cukr není složka s nejvyšším podílem. U sladkostí je cukru výrazně vyšší podíl a dle typu cukrovinky jsou tam navíc barviva, aromata, různé ztužené tuky...
Moje děti od babičky také dostávají sladkosti, ale jsme domluvené na určité míře. Krom toho děti od babi a dědy dostávají domácí ovocné nanuky a co zrovna uzraje na zahradě.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
S popisovaným jsem se nesetkala, ani o tom doteď neslyšela/nečetla. A tipovala bych, že pokud má senior dost elánu na túru, bude ji mít i na srovnání svého potomstva, aby se nemontovalo, do čeho nemá.