Ono to funguje, vidím na svých dětech, že když se jim vysvětlí, proč po nich něco chci, nemají většinou problém mi vyhovět. A stěžovat si jako v článku, že puberťák neposlouchá na slovo a může za to škola mi přijde vtipné. V naší škole vidím, že když má učitel respekt k dětem, mají ho i ony k němu a učitele práce baví a děti se do školy těší. Je to hodně i osobním nastavení každého.

U nás ve městě je taky takový obchod, kde se člověk proplétá mezi paletami. Naštěstí to není jediný obchod široko daleko, takže chodím ke konkurenci a mám klid.

Už je to vyřešeno přestupem na jinou školu k učitelce, která nevyhrožuje, nekřičí a nedémonizuje chyby. Byla to druhá polovina první třídy a první polovina druhé. Takže 7-8 let.

Dítě, které se hystericky bojí chyby, každé ráno ho bolí břicho, obrovské výkyvy nálad a velká únava. Po změně školy opět pohodové spokojené dítě.

Učitel je člověk. Může mít špatný den, nebo být unavený. Může být hodný i zlý, stejně jako kdokoliv jiný. To učím své děti já. Pokud učitel chce, aby k němu děti vzhlížely, jen to, že je učitel k tomu už dávno nestačí.

Jsem vděčná učitelkám svých dětí, že tu práci dělají s láskou a porozuměním jak pro děti, tak i pro nás, rodiče. Děti je zbožňují a vzhlíží k nim, my rodiče si jich vážíme a jsme za ně vděční, protože za sebou máme zkušenost i s paní učitelkou, která nám z nadšeného šikovného dítěte vyrobila uzlíček nervů.

Tuto zkušenost nemám. Velké nákupy beru přes skener, takže když jdu platit, tak je to rychlovka a když náhodou padne kontrola, tak je to zdržení do minuty, takže pohoda. V obchodě, kam chodím je vždy dost personálu, takže nějaké zaseknutí se na něčem tam neznám.

Ano. To je riziko podnikání. A věřím, že obchody to mají spočítané a i přes to se jim to vyplatí, jinak by možnost skenerů a samoobslužných pokladen nenabízely. Také už se mi stalo, že jsem do skeneru zadala dvě okurky a doma zjistila, že jsem si tu druhou zapomněla dát do tašky, vědomě jsem nikdy nic navíc nevzala a nemám potřebu zkoušet, jestli a co by prošlo. Přesto věřím, že jsou lidi, kteří to zkusí a obchody to ví, počítají s tím a i tak se jim to vyplatí.

Osobně preferuji obchody se skenery, vyhnu se tak frontám, většině personálu i dalším zákazníkům a funguji tempem, které vyhovuje mně.

Občas se dostanu do obchodu, kde tato možnost není a za samoobslužné pokladny jsem tam ráda - opět mohu fungovat vlastním tempem a v případě problému je tam vždy nápomocný a milý personál.

Nemám pocit, že pracuji za někoho, vidím v tom benefity - okamžitá kontrola cen jednotlivých položek i celého nákupu, vlastní tempo a vyhnutí se frontám.

Nechci autorovi kazit iluze, ale ten obytný přívěs také nelze zaparkovat kdekoliv a pokud to bude v kempu, jediný rozdíl budou vyšší škody na majetku, pokud bude mít opět smůlu na sousedy.

U nás pomohly návštěvy knihovny. Chvíli to trvalo, ale postupně jsme našli typ knih, které dceři vyhovují tematicky a stylem psaní a je to lepší. Stejně brblá, že má jít číst, ale pak se začte a vydrží u toho déle, než musí a nadšeně vypráví, o čem to bylo.

No tak pokud ten pohlavek skončí modřinou na hlavě, asi to úplně malá rána nebyla. A proč by tam nemohla být celá rodina? Vcelku si dokážu představit situaci, že vyzvednu děti z kroužků a tréninků, cestou domů se stavíme v obchodě, já dám instrukce, ať si koupí něco na druhý den k svačině a půjdu nakoupit ostatní, co je potřeba.

Stačí informovat obsluhu. Ta už si to pořeší.

S popisovaným jsem se nesetkala, ani o tom doteď neslyšela/nečetla. A tipovala bych, že pokud má senior dost elánu na túru, bude ji mít i na srovnání svého potomstva, aby se nemontovalo, do čeho nemá.

Dělba prace? Jakože ona denně vaří, pere, uklízí a on jí jednou ročně odveze auto do servisu?

A jinak útulky a internet jsou plné inzerátů na psy, kterým zemřel majitel a rodina se nechce/nemůže postarat. Proč to riskovat, že přibude další.

A až pes jednoho z rodičů strhne/strčí/shodí při hře, ten si něco zlomí, druhý z páru se o něho bude muset starat a na psa nebude kapacita, tak co? Pes půjde k mladým, kteří o něho nestojí, nebo do útulku. Super vyhlídky. Nebylo by jednodušší když už psa, tak takového, aby se tahle rizika minimalizovala? A když štěně v pokročilém věku, tak by bylo fér k tomu zvířeti i těm, co ho pravděpodobně zdědí, domluvit se i s nimi, co zvládnou. V rodině máme psa 40kg a třeba já osobně bych ho měla velký problém udržet, pokud by se rozhodl, že někam vyrazí. Takže kdyby mi ho mamka přivedla s tím, že už ho nezvládají a ať se postarám, radostí bych zrovna neskákala. Člověk je zodpovědný za vše, co k sobě připoutá a ta zodpovědnost by měla začít rozumem u výběru zvířecího společníka a dohodou se všemi, kterých se to rozhodnutí bude dříve či později týkat.

A co tedy ty děti dělaly/nedělaly v jaké konkrétní situaci?

Tak dítě k moři se může brát i ze zdravotních důvodů. Osobní zkušenost nemám, ale údajně je pobyt u moře prospěšný u ekzému a astmatu. A v případě, že by to znamenalo, že dítě bude mít několik měsíců zdravou kůži nebo menší dávky léků, aby se pravidelně nedusilo, asi by mi to za to stálo.

Dcery měly ve školce kurz plavání pro předškoláky. Obě se tam naučily plavat a v druhé třídě následoval povinný plavecký kurz v rámci tělocviku, tam už se jen piluje technika, když dítě plavat umí...

No, tak zbít mi někdo děti, taky to hrotím. A trestat jakkoliv děti za to, že se u hlídající osoby necítí dobře a převezmou náladu dospělých, je naprosto mimo.