"To, že se k nám někdo zachoval nespravedlivě, neznamená, že nedostáváme plat, a nemyslím si, že špatný." Tohle miluju, za soustavnou náročnou a komplexní práci a přetěžování s platem na mediánu a vyšším jen o pár tisíc, než měli kolegové, kteří kulantně vyjádřeno pracovali převážně ve flow, jsem taky před pár lety musela od nadřízené poslouchat, že dostávám "jiné peníze", a proto se asi musím udřít z podoby. "Jiné peníze" si představuju dost jinak. Věta viz výše je pro mě jak dejavu. S takovou bych u pánů polycije vydržela maximálně po délku zkušební doby. Navíc to jejich "pomáhat a chránit" je v tomto světle čirým pokrytectvím - chápu řadové policisty, kteří to mají nalepeno na každém autě, že jim je soustavně stydno a že kvůli tomu hoří.
Tohle se dělo i v rámci EU, kdy k nám například Itálie navozila zadotované broskve pod výrobními náklady těsně před dozráním našich broskví a naši zoufalí pěstitelé pak rozprodávali broskve po bedýnkách za pár korun, aby snížili množství, které se tehdy muselo zahodit. Že se pár let na to skládala celá EU na Itálii, to už byla jen taková poetická tečka. (Opravdu nechápu, jak mohlo být v rámci EU dopuštěno, že někdo zcela programově likviduje dotacemi trhy jiné země a pak směrem k ní natahuje ruku, aby mu dala peníze, které předtím použil na její poškozování... přijde mi to nehorázné.) Na Čínu se naštěstí nemusíme skládat skrze veřejné rozpočty, ale oni mají dost možná dlouhodobou strategii, na jejímž konci bude náš průmysl zruinovaný a jejich ceny už pořádně tučné. Žádná sleva není zadarmo ...a dost by mě zajímaly přesné strategické plány Číny, jejichž jsou aktivity Temu součástí. To bude jistě komplexnější a výživnější materiál než to, co snadno docvakne každému.
Nevěřím, že by se stát potíží jednou pro vždy zbavil. Určitě by jedinci s patřičnými kompetencemi a možnostmi vymysleli mnoho dalších kreativních způsobů, za co ty peníze utratit, jak si je vyvést ze státu pro sebe a pro své známé. Hromada veřejných peněz byla prošustrována zcela nehospodárně na předražených zakázkách nebo na různých nekonstruktivních věcech, co všem komplikují životy (inkluze školství). Nechci, aby mi někdo zvýšil daně, aby pak měl roupy mi z těchto příjmů do státní kasy vymýšlet další životní obstrukce a pak měl zase potřebu přemýšlet, jak mi z kapes vytahat znovu víc a víc. Už teď je to mazec.
Tohle je velmi zajímavý článek, který patrně s tématem souvisí a sděluje, co odstartovalo celou tu krásu s inkluzí. Rozsudek Evropského soudu před necelými 20 lety kvůli pár romským rodinám v Ostravě, přičemž sami soudci to vnímali velmi rozpačitě s ohledem na to, že většina států EU má v tomto ohledu máslo na hlavě. Česko bylo potrestáno za to, že se SNAŽILO vzdělávat Romy (potažmo všechny různě handicapované děti s ohledem na jejich vlastní schopnosti....). Odkaz 1
„Mluvil jsem s ním o své nespokojenosti s DSŘ a chtěl jsem po něm některé kroky, jak to spravit. To, jak to poté interpretoval v médiích, mě utvrdilo v tom, že není úplně schopen vnímat realitu,“ zopakoval s tím, že tehdy se rozhodl, že jej odvolá. - Tohle dělala celou dobu celá pětikoalice. Stavěli jste všichni vespolek potěmkina a zákulisní nesrovnalosti jste do médií neventilovali, jeli jste společně pozitivní notu. On tentokrát taky neudělal nic jiného. To, že je na základě toho, co je pro celou pětikoalici po celou dobu normou v sebeprezentaci (proti čemuž v zásadě nic nemám), prohlašováno, že není schopen vnímat realitu, mi přijde jako nebetyčná podpásovka a sprostota. Doufám, že bude výhledově po zásluze ohodnocena.
Já si myslím, že paní z článku nepotřebuje psychoterapeuta ani rady ohledně toho, do jaké míry a jak by měla pomáhat a odpouštět. Sama tam jasně definovala, jak jim maximálně pomůže (sežene pečovatelskou službu za jejich důchod), psychoterapeuta podle mě nepotřebuje, protože má zjevně hranice nastavené jasně a zdravě a má dávno svůj úspěšný funkční život, do něhož jí jistě jejich zářný příklad dal dostatečná ponaučení, co v něm rozhodně nechce.
V Lisabonu jsem měla tu čest být pracovně, ubytovaná jsem byla na periferii, ta teda rozhodně nablýskaná nebyla, a centrum, které jsem procházela, mi přišlo nezvykle vylidněné, tedy kromě jednoho hlavního bulváru, moře bylo cítit a ani v tom centru nic nebylo nějak opulentně nablýskaného. Mám ještě v paměti, že tam bylo dost zavřených obchodů, které měly otevírací dobu výrazně osekanější, než na co jsem zvyklá v Praze. V centru Lisabonu jsem to tak úplně nečekala. Ten "jiný svět" mi evokuje Lisabon podstatně víc než "nablýskanost". Ono přespávat v hotýlku přímo nad skladem nějakého obchodu, kde noc co noc nad ránem velmi halasně doplňují proviant, na to se zapomenout nedá.
My jsme na to v jedné mé práci školení měli. Školení na měkké cíle, týpek z vnitra. Ale to jsem ještě pracovala v areálu významné pražské památky. Tak třeba teď začnou proškolovat i školy.... Taky bych to uvítala. Podle mě je tam ohrožení daleko větší. A já jsem fakt ráda, že už mi někdy někdo řekl, co v té situaci dělat....
2
Sledujících
3
Sleduje
2
Sledujících
3
Sleduje
Já si taky z prvního porodu užila jednu zamindrákovanou sestru, která se chovala jak buran. Naštěstí jí nevyšla směna při mém druhém porodu, protože jsem na ni byla vychystaná, asi by byly na novorozeneckém potíže.