Vypadá super. Nebo by snad po padesátce měla ostříhat vlasy, přibrat 30 kilo a nosit zástěru, šátek na hlavě a důchodky?

Já tomu říkám rodinný slang. S manželem máme pár takových výrazů nebo hesel, která připomenou místa nebo situace, o kterých víme jen my. Měly jsme to i s dcerou, různé vymyšlené výrazy. :-)

Nechci se zastávat rodiček, které tajně porodí a pak své dítě zabijí nebo někde pohodí, už proto, že jsem sama 2x o dítě přišla a je mi vždycky líto, že někdo to štěstí má, že může na svět přivést dítě a neváží si toho. Tyhle "matky" jsou teda dost hloupé a riskují i vlastní život při domácím porodu jako tahle žena. Jak už níže někdo psal, existuje možnost utajeného porodu v porodnici, kde by měla ona i dítě odpovídající pomoc. Je ale fakt, že těžký porod miminko nemusí přežít ani s lékařskou péčí, tu a tam se to stane i v dnešní době, bohužel.

V článku ale chybí hodně informací, např. jak se dostala do nemocnice, kdo jí zavolal pomoc. Nevíme, jestli dítě zabila nebo se při komplikovaném porodu narodilo mrtvé, jestli tajila celé těhotenství. Protože se taky mohlo stát, že chodila na pravidelné kontroly a nechystala se dítěte zbavit, že porod byl třeba překotný a byla na to sama, mrtvé dítě ji mohlo vyděsit a pak nějak zazmatkovala. Nevíme, jestli se snažila dítě schovat a vše utajit nebo jen doma zůstalo někde ležet, když odjela do nemocnice. Policie musí tohle pochopitelně řešit jako vraždu a vše prošetřit dokud se nepotvrdí, že by to mohlo být jinak. Myslím ale, že je předčasné někoho soudit, když neznáme všechna fakta.

Mimochodem pro ty, kteří radí baby box. Umíte si představit, že po těžkém porodu, po kterém jste sami zralí na nemocnici, děťátko zvládnete ošetřit, umýt, obléci, teple zabalit a pak odvézt třeba hromadnou dopravou, nemáte-li auto, do vedlejšího města? V některých případech je to asi trochu náročnější.

Mně se závod náhodou líbil. Žádné fatální zranění žokeje, žádný mrtvý kůň a z vítězství se mohou radovat hned dva borci. No, není to pěkné? :-)

Byla skvělá! Do dneška její filmy pro děti miluji. Ať je jí v nebi dobře.

Super. Se spolužačkou na gymplu jsme taky komolily slova nebo spojovaly dohromady a pak to ještě nakreslily. Později jsme se tak bavily i s dcerou. Tak vznikla například tetovárna (na dovolené při nekonečné cestě vesnicí - konečně už jsme u té továrny). Hrátky s jazykem mám dodnes moc ráda, používá třeba slova vlakobus (= náhradní autobusová doprava při výluce na trati) nebo poblitika (= politika, ze které je na blití).

Ještě zapomněli na Sluníčko, časopis pro nejmenší děti. Ten taky vychází dodnes a je docela dobrý. Taky jsem je postupně všechny četla - Sluníčko, Mateřídoušku, Ohníček, Sedmičku (tam jsme s kámoškou hltaly čtení na pokračování), když jsme byly starší, tak Mladý svět a v něm hlavně rubriky Namlouvání, Milá Sally a Pedagog ve výslužbě (M. Šimek celkem vtipně odpovídal na všetečné otázky čtenářů). Dceři jsem pak kupovala Bravo a Bravo girl.

Moc jí to sluší. Přeji hodně štěstí. A že manžel vypadá na fotkách trochu neupraveně? Jsou to fotky po obřadu a všichni, co to kritizují by sako v tom horku taky shodili.

Taky jsem své jméno neměla ráda. Přišlo mi to jako klučičí jméno, jen s tím "a" na konci. A zní dost tvrdě, některé zdrobněliny zní hloupě (měla jsem spolužáka Radka Petrušku, tak mi bylo nepříjemné, když mi někdo řekl Petruško - i když spolužáka neznal) Manžel mi říká Péťo, to se mi líbí, i když je to použitelné i pro kluka. Časem jsem zjistila původ a význam svého jména - žádný div tedy, že zní tvrdě, když znamená "skála, skálopevná" a začala jsem s ním být spokojená, zvlášť po zjištění, že Petra je i dávné nádherné kamenné město v Jordánsku. Škoda, že moje jméno zneuctili v tabákovém průmyslu 🙁.

V porovnání se sourozenci, ale mohu být spokojená, sestra je Jaromíra - po otci (pro holku nic moc jméno), bratr je Stanislav (proč vybrali zrovna tohle, nechápu - Miroslav slaví mír, Bohuslav slaví Boha, Jaroslav slaví jaro, co teda slaví Stanislav? Snad jen sebe, což se i časem celkem potvrzuje 🙂 )

Dostala rakovinu rok přede mnou, já jsem si tím taky prošla, ale měla jsem štěstí. Sice jsem přišla o prsa, ale jsem teď v pořádku. Sledovala jsem proto její boj a přála jí, ať se taky uzdraví. Je mi to moc líto, že se jí to nepodařilo, byla ještě mladá.

Teď opakují odpoledne na Nova Gold seriál Čarodějky, kde se mi taky líbila. Ironií je, že v úterý bude poslední díl III. série, kde její postava Prue taky zemře.

U té fotky s nejstarší dcerou jsem chvíli přemýšlela, která z nich je vlastně máma. Vypadají jako sestry.

Už se také nevyrábějí bonbóny Bari mandle a Atlasky, ty měly skvělou kakaovou náplň.

Podobné rady, jak se má oblékat, česat nebo líčit žena po padesátce se téměř denně objevují i od "odborníků" na internetu. Mně je 57, mám nadváhu a celé léto jezdím na kole nejraději v takové té kraťasové minisukni, je to hrozně pohodlné a je mi jedno, jestli se v tom lidem líbím nebo ne. Je pro mne důležitý vlastní pocit

Tak to mi něco připomíná. Koncem devadesátek jsme s dcerou trávily dovolenou v Bratislavě. Moc peněz nebylo, tak jsem pro ubytování místo hotelu zajistila studentskou kolej. Představovala jsem si ubytování jako v "Básnících", ale čekalo nás překvapení. Dveře rozpíchané od šipek, nábytek v podobném stavu jako na videu, na podlahu jsme se bály šlápnout bosou nohou, když jsme šly do sprch, tak jedna se sprchovala a druhá držela všechny věci, protože stěny byly slizké a štítily jsme se tam pověsit oblečení nebo ručník. Chápu, že zařízení asi poničili studenti, ale zjevně se tam ani neuklízelo a nestyděli se to pronajímat v létě turistům. No, chodily jsme tam jen přespávat, jinak jsme byly venku, ale byl to zážitek na celý život.

Neměl tam ani jednu čokoládu, byly to jen plněné tyčinky čokoládou obalené. A v sojové tyčince ani žádná čokoláda není.

No, to je ale úžasný nápad! Většinou chodím nakupovat cestou z práce, takže ráno s sebou ponesu tašku s petkama a špinavýma plechovkama (nebo snad někdo čeká, že je budu vymývat pitnou vodou, za kterou platím vodné a stočné?) anebo budu ty odpadky skladovat doma a vezmu je potom zpět do obchodu najednou třeba v sobotu. Už se fakt nemohu dočkat :-(

Nejsem důchodce a taky si ráda v klidu srovnám nákup do tašky. Copak je nutné stále někam spěchat?

Carol a celý seriál Krok za krokem jsme měly rády a koukaly na něj v devadesátkách s dcerou. Teď ho opakují na Nova Fun a sleduje ho vnučka. Pořád je dobrý a jeho hrdinové tak zůstanou s námi aspoň takto.

Taky jsem párkrát na tyto bedýnky v Lidlu narazila. Ta, kterou jsem si jednou vybrala, obsahovala asi kilo brambor (nic jim nebylo), pár trochu pomačkaných jablek, nějaký ještě použitelný salát, avokádo (to bylo ve všech bedýnkách - asi jich objednali moc), cibule. Shnilého tam nebylo nic. Měli je za pokladnou.

Dala bych hlas Patricii Pagáčové, kdyby byla v seznamu