Ještě zapomněli na Sluníčko, časopis pro nejmenší děti. Ten taky vychází dodnes a je docela dobrý. Taky jsem je postupně všechny četla - Sluníčko, Mateřídoušku, Ohníček, Sedmičku (tam jsme s kámoškou hltaly čtení na pokračování), když jsme byly starší, tak Mladý svět a v něm hlavně rubriky Namlouvání, Milá Sally a Pedagog ve výslužbě (M. Šimek celkem vtipně odpovídal na všetečné otázky čtenářů). Dceři jsem pak kupovala Bravo a Bravo girl.
Taky jsem své jméno neměla ráda. Přišlo mi to jako klučičí jméno, jen s tím "a" na konci. A zní dost tvrdě, některé zdrobněliny zní hloupě (měla jsem spolužáka Radka Petrušku, tak mi bylo nepříjemné, když mi někdo řekl Petruško - i když spolužáka neznal) Manžel mi říká Péťo, to se mi líbí, i když je to použitelné i pro kluka. Časem jsem zjistila původ a význam svého jména - žádný div tedy, že zní tvrdě, když znamená "skála, skálopevná" a začala jsem s ním být spokojená, zvlášť po zjištění, že Petra je i dávné nádherné kamenné město v Jordánsku. Škoda, že moje jméno zneuctili v tabákovém průmyslu 🙁.
V porovnání se sourozenci, ale mohu být spokojená, sestra je Jaromíra - po otci (pro holku nic moc jméno), bratr je Stanislav (proč vybrali zrovna tohle, nechápu - Miroslav slaví mír, Bohuslav slaví Boha, Jaroslav slaví jaro, co teda slaví Stanislav? Snad jen sebe, což se i časem celkem potvrzuje 🙂 )
Dostala rakovinu rok přede mnou, já jsem si tím taky prošla, ale měla jsem štěstí. Sice jsem přišla o prsa, ale jsem teď v pořádku. Sledovala jsem proto její boj a přála jí, ať se taky uzdraví. Je mi to moc líto, že se jí to nepodařilo, byla ještě mladá.
Teď opakují odpoledne na Nova Gold seriál Čarodějky, kde se mi taky líbila. Ironií je, že v úterý bude poslední díl III. série, kde její postava Prue taky zemře.
Podobné rady, jak se má oblékat, česat nebo líčit žena po padesátce se téměř denně objevují i od "odborníků" na internetu. Mně je 57, mám nadváhu a celé léto jezdím na kole nejraději v takové té kraťasové minisukni, je to hrozně pohodlné a je mi jedno, jestli se v tom lidem líbím nebo ne. Je pro mne důležitý vlastní pocit
Tak to mi něco připomíná. Koncem devadesátek jsme s dcerou trávily dovolenou v Bratislavě. Moc peněz nebylo, tak jsem pro ubytování místo hotelu zajistila studentskou kolej. Představovala jsem si ubytování jako v "Básnících", ale čekalo nás překvapení. Dveře rozpíchané od šipek, nábytek v podobném stavu jako na videu, na podlahu jsme se bály šlápnout bosou nohou, když jsme šly do sprch, tak jedna se sprchovala a druhá držela všechny věci, protože stěny byly slizké a štítily jsme se tam pověsit oblečení nebo ručník. Chápu, že zařízení asi poničili studenti, ale zjevně se tam ani neuklízelo a nestyděli se to pronajímat v létě turistům. No, chodily jsme tam jen přespávat, jinak jsme byly venku, ale byl to zážitek na celý život.
No, to je ale úžasný nápad! Většinou chodím nakupovat cestou z práce, takže ráno s sebou ponesu tašku s petkama a špinavýma plechovkama (nebo snad někdo čeká, že je budu vymývat pitnou vodou, za kterou platím vodné a stočné?) anebo budu ty odpadky skladovat doma a vezmu je potom zpět do obchodu najednou třeba v sobotu. Už se fakt nemohu dočkat :-(
Taky jsem párkrát na tyto bedýnky v Lidlu narazila. Ta, kterou jsem si jednou vybrala, obsahovala asi kilo brambor (nic jim nebylo), pár trochu pomačkaných jablek, nějaký ještě použitelný salát, avokádo (to bylo ve všech bedýnkách - asi jich objednali moc), cibule. Shnilého tam nebylo nic. Měli je za pokladnou.
Vážně si velkochovatelé myslí, že dostatečný životní prostor je ta pidiohrádka s plastovým boxem? Copak potřeby na produkci mléka a potřeby novorozených telat nejdou skloubit? Jakpak se to asi dělávalo dříve na statcích? Určitou dobu bylo tele u matky a po jeho odstavení se kráva dojila. Spokojení by tak byli snad všichni. Mimochodem vzpomínáte si, jak si před časem stěžovali na nízkou výkupní cenu mléka a že ho proto vylévají do kanálu, protože se jim nevyplatí prodávat? Asi je tedy mléka zbytečně moc a menší snížení jeho produkce by snad nikoho nezabilo.
Taky jsem letos dělala poprvé bezovou šťávu z květů a povedla se. A jak už psal někdo další, z plodů se pak dělá bezinkový likér, ten jsem zatím nezkoušela, ale dělala ho moje babička. Jinak, pokud jde o kopřivy, také se dají zpracovat, nejlepší jsou mladé hned na jaře. Dělá se z nich čaj na pročištění organismu anebo se nasekané vaří podobně jako špenát. Vše jde najít na internetu.
Hlavně, že tvrdili, když se začalo mluvit o nové důchodové reformě, že dnešních padesátníků se navyšování věku nedotkne. A ejhle! už jsou u mého ročníku (66) dva měsíce navíc a žádná úleva za vychované dítě. Dříve jsem se těšila, že půjdu do důchodu v 56 a budu mít dost sil najít si třeba nějakou brigádu na pár hodin na přivýdělek a místo toho to bude v 65 + 2 měsíce.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Super. Se spolužačkou na gymplu jsme taky komolily slova nebo spojovaly dohromady a pak to ještě nakreslily. Později jsme se tak bavily i s dcerou. Tak vznikla například tetovárna (na dovolené při nekonečné cestě vesnicí - konečně už jsme u té továrny). Hrátky s jazykem mám dodnes moc ráda, používá třeba slova vlakobus (= náhradní autobusová doprava při výluce na trati) nebo poblitika (= politika, ze které je na blití).
1 odpověď