Třeba v Opavě jsou v hotelích!Korunya,Pakhotel) ubytování uprchlíci z bývalého Sovětského svazu,pro našince není místo.
Ostatní hotely Oasa,Zelený jelen,Orient jsou trušené již desetiletí.
Kdyby po roce 1989 politici nebláznili a mysleli na zadní kolečka,tak nezruší v Opavě 3 velké kasárny,kde mohli lidé najít místo na přespání a hygienu.
Dnes v bývalých Dukelských kasárnách,které se zboraly staví developer byty,v Žižkových kasárnách jsou nalezlí přebujelí úředníci nesmyslných odborů a v Jaselských kasárnách v dolní části ani nevím co je.
Koneckonců armáda mohla i pomáhat v těchto situacích,nehlédě na to,že mladí lidé potřebuji vojnu jako sůl.
Parkhotel byl pod vodou, stojí u řeky hned vedle zaplaveného fotbalového hřiště. A bývalá Oasa u řeky před Komárovem - taky pod vodou.
Super. Se spolužačkou na gymplu jsme taky komolily slova nebo spojovaly dohromady a pak to ještě nakreslily. Později jsme se tak bavily i s dcerou. Tak vznikla například tetovárna (na dovolené při nekonečné cestě vesnicí - konečně už jsme u té továrny). Hrátky s jazykem mám dodnes moc ráda, používá třeba slova vlakobus (= náhradní autobusová doprava při výluce na trati) nebo poblitika (= politika, ze které je na blití).
Ještě zapomněli na Sluníčko, časopis pro nejmenší děti. Ten taky vychází dodnes a je docela dobrý. Taky jsem je postupně všechny četla - Sluníčko, Mateřídoušku, Ohníček, Sedmičku (tam jsme s kámoškou hltaly čtení na pokračování), když jsme byly starší, tak Mladý svět a v něm hlavně rubriky Namlouvání, Milá Sally a Pedagog ve výslužbě (M. Šimek celkem vtipně odpovídal na všetečné otázky čtenářů). Dceři jsem pak kupovala Bravo a Bravo girl.
vejce od Betty si mne našly v mých 13 letech...Angelika byla moje spolužačka, která dostala na konci 60 let toto jméno od rodičů (asi si ho vybrečeli na matrice) a Flaschdance jsme viděla v 80 letech a nijak mne neuchvátil..v té době jsem měla oblíbené řecké bohy a Souboj Titánů u mne vítězil..navíc jsem se nedokázala odpoutat od svých přátel, co měli tank a úžasnýho psa..a pak od těch dalších,co měli koně a patřil jim Divoký západ...tohle všechno jsem v polovině 80 let vyměnila za Bounty a Pěsti ve tmě...
Jé, Souboj TItánů. Ten miluji dodneška. Snažila jsem se tehdy, asi ve 12 nebo 13 letech učesat jako Andromeda (a taky jsem si tak připadala), ale sestra se mi posmívala, že vypadám jako Božena Němcová.
A taky jsem do švihadla jako do mikrofónu zpívala společně s Abbou - když nikdo nebyl doma, samozřejmě. Zajímavé je, že Abbu poslouchala v devadesátkách i moje dcera a teď je z ní "na větvi" vnučka a nosí podle nich kalhoty do zvonu :-)
Až zemřou tak se stran péče o ní zřejmě až tak moc nezmění. V článku je jasně uvedeno, že u nich byla pouze na návštěvě.a žije tedy evidentně jinde.
Jak to víte, že se toho moc nezmění? Jinde podle článku sice žije, ale to neznamená, že tam stará matka denně nedochází a s něčím jí nepomáhá (možná se vším, podle toho, jak zle už na tom dera je). Souhlasím ale s tím, že způsob, jak se těch starostí zbavit, zvolila hodně, hodně špatný. Podmínku možná dostala i proto, že dceři fakt chodí pomáhat. V tom článku tyhle informace chyběly. A trestem pro ni muselo být i to, že šla před soud.
Aktivně se brání proti útoku kamenem do hlavy každý, kdo má pud sebezáchovy. To ale neznamená, že by si dcera občas nepřála, aby mohla zemřít důstojně po vlastním rozhodnutí, až se nemoc zhorší natolik, že bude odkázána jen na pomoc ostatních.
To samozřejmě nikomu nedává právo druhého ubít, s tím souhlasím. Vůbec si neumím představit, jak musela být stará paní vyčerpaná a zoufalá. Nevíme ani, jestli už není sama nemocná a kolik povinností s péčí o dceru měla, i když nebydlely společně.
Paní tohle není žádné ospravedlnění. Jiné by to bylo kdyby dcera chtěla zemřít, ale to evidentně nechtěla.
To nemůžete vědět. Nikdo z nás s nimi nebyl a nevíme, jestli si nemocná dcera často nepovzdechla, že by tu raději nebyla než se potýkat s nemocí, která se každým dnem zhoršuje. Třeba by sama ráda zvolila eutanázii, kdyby to bylo možné. Co my o tom víme?
To, že se v okamžiku útoku bránila, je celkem logický pud sebezáchovy, protože i kdyby si přála zemřít, tak určitě ne ubitím kamenem. Je mi jich obou líto.
Pejsek když zůstane ve svém prostředí a mezi svými lidmi, tak rozhodně neumře žalem. Jistě že bude chvíli svého pána postrádat, ale nechat zdravého pejska uspat společně s umírajícím pánem by bylo hodně sobecké!!
Zvířata obvykle bývají fixována na jediného člověka, i když žijí a dobře vycházejí s celou rodinou, která se o něj taky stará.
A mimochodem, odkud tady všichni vědí, že je pes stále naprosto zdravý? Je mu už 10 let.
A že byl jako žoldák ve válce a vraždil lidí v mládí,to vás nedojima.Aspon zvířata měl rád,to je pěkné.
A vy jste v mládí žádnou blbost neudělala? V článku byla zmínka, že o tom nechtěl mluvit, asi na tuhle epizodu svého života hrdý nebyl. Ve válce obyčejní vojáci zabíjejí jiné lidi na něčí rozkaz. Možná proto měl raději zvířata.
Já mám teorii, že představu o vlastnostech pojících se s daným jménem, nám dávají lidé toho jména, se kterými jsme se v životě setkali. Já například nemám moc ráda jméno Helena, přitom Helena Trojská evokuje krásu a vznešenost...ale naše spolužačka ze základky byla jejím pravým opakem a pro mě Helena navždy bude nepříliš bystrá dívka, která má blíže k hospodářským zvířatům nežli k tomu, aby kvůli jejímu půvabu byla rozpoutaná válka. I když nyní je Helena například moje šéfová, velmi sebevědomá a inteligentní žena, tu mojí původní představu o tom jméně už zkrátka nevymaže.
To máte pravdu, že se nám pojí jména s lidmi, které známe a vztahem, který k nim máme. Dcera chtěla pro kluka jméno Jakub, ale zeť byl rázně proti, znal nějakého Jakuba, se kterým se nesnášel. Prosadil pak jméno František po svém strýci, kterého miloval, dcera se s tím smířila, nakonec to jméno zní hezky, jako zdrobnělina. Narodila se ale Anna, na tom se oba shodli. A sestra v porodnici je chválila, jaké měli vybraná krásná česká jména. Druhá dcera je Alenka, chtěli jména od "A", protože se všimli takové legrační zajímavosti v rodině. Všechny holky, které se do jejich rodiny (rodiny mého zetě) vdaly, měly jméno na "B" - babička Boženka, maminka Blaženka, Jardův brácha si vzal Bohušku a moje dcera je Barbora (pro mě stále Barunka, i když její skoro 40) a holky, které se narodily jsou na "A" : bratrova Adélka - už je dospělá a má Amálku, a mé vnučky Anička a Alenka. Jen pro zajímavost, dcera měla v dětství panenku Aničku a já měla jako malá panenku Alenku 🙂 .
Taky jsem své jméno neměla ráda. Přišlo mi to jako klučičí jméno, jen s tím "a" na konci. A zní dost tvrdě, některé zdrobněliny zní hloupě (měla jsem spolužáka Radka Petrušku, tak mi bylo nepříjemné, když mi někdo řekl Petruško - i když spolužáka neznal) Manžel mi říká Péťo, to se mi líbí, i když je to použitelné i pro kluka. Časem jsem zjistila původ a význam svého jména - žádný div tedy, že zní tvrdě, když znamená "skála, skálopevná" a začala jsem s ním být spokojená, zvlášť po zjištění, že Petra je i dávné nádherné kamenné město v Jordánsku. Škoda, že moje jméno zneuctili v tabákovém průmyslu 🙁.
V porovnání se sourozenci, ale mohu být spokojená, sestra je Jaromíra - po otci (pro holku nic moc jméno), bratr je Stanislav (proč vybrali zrovna tohle, nechápu - Miroslav slaví mír, Bohuslav slaví Boha, Jaroslav slaví jaro, co teda slaví Stanislav? Snad jen sebe, což se i časem celkem potvrzuje 🙂 )
Hezký článek, jen bych dodal, že jménem rodiče dítěti dají určitý otisk, který nejde smazat a leccos do budoucna předurčí. Ano karma. To je jedna věc. Druhá je spojení s příjmením, což s karmou také souvisí, ale hlavně by mělo být tzv libozvučné. I to je velmi důležité pro počátek života. Doporučoval bych si to spojení minimálně napsat a trochu podumat. Kratší jméno patří k delšímu příjmení a dlouhé jméno ke krátkému. Takový Theodor Kulhánek bude určitě né tak povedený, jako třeba Jan Kulhánek. A Jan Suk nebude tak povedený jako František Suk. O oblíbenosti tzv nečeských jmen raději pomlčím. Odlišování se za každou cenu od našeho kulturního dědictví způsobí pouze to, že přicházíme o své kořeny a to bohužel i udělením jména vlastnímu dítěti.
No, nemusí to být vždy pravidlo, že kratší jméno se hodí k dlouhému příjmení a naopak. Je to stále o individuálních pocitech. Mně třeba zní dost libozvučně, když má jméno i příjmení stejný počet slabik, např. Vámi uváděný Theodor Kulhánek.
Dostala rakovinu rok přede mnou, já jsem si tím taky prošla, ale měla jsem štěstí. Sice jsem přišla o prsa, ale jsem teď v pořádku. Sledovala jsem proto její boj a přála jí, ať se taky uzdraví. Je mi to moc líto, že se jí to nepodařilo, byla ještě mladá.
Teď opakují odpoledne na Nova Gold seriál Čarodějky, kde se mi taky líbila. Ironií je, že v úterý bude poslední díl III. série, kde její postava Prue taky zemře.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tak něco by určitě zadrželi,po revoluci se tady nepostavillo co se týče přehrad už nic
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
To se pletete, byla postavena na Moravici přehrada Slezská Harta. Čekalo se, že se bude zaplňovat několik let, ale v devadesátém sedmém to bylo za pár dnů. Právě díky ní spousta obcí okolo Moravice povodeň nepostihla.
1 odpověď