Aha, takže když s manželem letíme na týden na zahraniční dovolenou s cestovkou, tak jsme špatní? Zrovna jsme se vrátili z řeckého Lesv(b)osu. Užívali jsme si koupel v moři i tzv. fakultativní výlety. Ano, koupili jsme si suvenýry, ale i okusili jejich místní výrobky. Škoda jen, že jejich místní cestovky dostatečně nevyužívají potenciál míst dobrých k navštívení. Je fajn, že leták upozorní na muzeum olivového oleje, ale když bez auta se nemáte tam jak z hotelu dostat a na sólo akci nejste jazykově vybaveni. A autobusové spojení jakoby nebylo. Nebo když ve vesnici, kde máte na prohlídku sotva hodinu, narazíte na muzeum tradičních krojů, o kterém ale předem nevíte a tudíž ho nenavštívíte.
90% mých nákupů řeším na samoobslužkách. Problém vidím třeba v Albertu, kde na těchto kasách lze platit pouze kartou. A taky když kupuju karton mlík, na kterém není kód-to opravdu musím na klasickou kasu, kde pokladní nacvaká počet kusů. Nebo když je na zboží kód tak blbě natištěný,že ho mašinka nepřečte. Kvůli chybějící funkci "napište kód ručně" musím využít služeb obsluhy.
Moji mámu zase rozčiluje mechanický hlas samobslužek. :-)
Nesouhlasím se zrušením nezáporných výnosů z fondů. Lidi si je tam dávají proto, aby měli aspoň trochu peněz k budoucímu důchodu. Sáhnout na ně se rovná zestátnění soukromých prostředků drobných střadatelů.
Jestli chce stát totálně pohřbít jakékoliv důchodové spoření, tak tohle je cesta.
A proč by obce měly investovat své peníze do majetků, které jim nepatří? To je jako bych já platila například výměnu oken na domě mého bratra, který mi nepatří.
Jak být atraktivní pro zájemce o práci?
Takto: 1/ opustit styl chování druhu: já pán, ty otrok, 2/ zaplatit takovou mzdu, za kterou by sám majitel / náborář apod. sám pracoval, 3/ dodržovat zásadu "co je psáno, to je dáno", 4/ zrušit jakobydobrovolné přesčasy, 5/ mít takový rozvrh směn, aby zaměstnanec taky mohl žít svůj vlastní život.
Už nějakou dobu je upozorňováno, že na trh práce přichází generace, která rozhodně nechce být pracovními otroky a chození do zaměstnání není středobodem jejich života. Firmy se však odmítají přizpůsobit a pak pláčou, že jim lidi utíkají a jiné neseženou.
Je to pochopitelné - už hodně dlouho se lidem neustále cpou informace ohledně Ukrajiny. Nesmyslně se na naše instituce věší ukrajinská vlajka, někteří lidé, byť nejsou Ukrajinci si na profilovky nebo na své oblečení dávají ukrajinské vlaječky. Lidi už jsou prostě alergičtí na tuto kombinaci barev - okamžitě si to spojí s Ukrajinou. Téma Ukrajina se opravdu cpe všude. Ale to ti, kteří s oblibou druhým nadávají do rusofilů apod. nejsou schopni pochopit.
PS: nejsem zastánce Ruska ani protěžovatel Ukrajiny
Taky jsem se stala terčem tohoto podvodu, podvodník napadl a ukradl FB účet mé kolegyně a pak všem, co měla v přátelích, rozesílal žádost o tel. číslo, následně info o soutěži o večeři a pokud člověk odpověděl "ano", tak žádost o číslo účtu atd. Vím jen o jedné osobě, která to dotáhla až do konce a skončila s vyluxovaným účtem.
Kolegyně vše nahlásila policii, strávila tam 3 hodiny, celkem bylo ohroženo cca 150 lidí.
Před několika lety jsem četla rozhovor s jedním člověkem ze zahraničí, který tuhle přeměnu podstoupil někdy ve 30 letech. Dostal se do stejné situace jako tento mladík. Dnes se proti takovým zákrokům vyhrazuje. Tvrdí, že jde o druh deprese a mělo by se tak tomu přistupovat a léčit.
Tady bych řekla, že selhal psycholog, negativní vliv rodinné výchovy je jasný.
V článku chybí jedna důležitá věc: pokud má dědic nezletilé dítě (které je v dalším okruhu dědiců po zemřelém), tak nemůže říct "dědictví odmítám", pokud je podezření, že je dědictví zatížené dluhy, musí to jít přes soud a tam podezření dokázat. Vím to, protože jsme s bratrem před 5 lety toto řešili.
Jinak ještě jedna důležitá věc. Pokud se chce dědic vyhnout do budoucnosti objevení se nějakého dalšího dluhu, tak notář nechá na vývěsce soudu v místě trvalého bydliště zemřelého výzvu pro případné věřitele.Ti mají lhůtu 3 měsíce se se svými dluhy přihlásit. Po této lhůtě už mají smůlu a dědicové tak mohou bez strachu přijmout dědictví.
V několikrát zmíněném přepravním řádu je jasně napsáno, že řidič MŮŽE udělit výjimku. Není to tedy jeho POVINNOST. Vždy když jsem chtěla nastoupit s dítětem do MHD, tak jsem dala přijíždějícímu řidiči znamení a stalo se, že mi řidič gestem odpověděl "ne". Tak jsem do vozu prostě nenastoupila.
Zbytečně to vyhrotila jen natáčející mamina. A ještě chtěla do konfliktu zatáhnout ostatní cestující a i policistku.
Ano, bus byl sice prázdný, ALE ... na dalších stanicích se mohl naplnit a to by mohlo ohrozit bezpečnost přepravy.
Víte, co by bylo nejlepší? Kdyby se tábory obou kandidátů přestaly hádat a vzájemně se urážet. Odolejte pokušení pořád dokola psát na různé diskuse kdo je jaká kobliha, guma, hlupák atd. Voláme po slušnosti, ale sami se chováme v diskusích jak hulváti nerespektující odlišný názor od toho našeho. Pojďme VŠICHNI zítra, nebo v sobotu k volbám, KAŽDÝ vhozený volební lístek je důležitý.
4
Sledujících
0
Sleduje
4
Sledujících
0
Sleduje
On existuje nějaký formulář, ve kterém sdělíte, že si nepřejete resuscitaci v případě zástavy. Stejně tak můžete odmítnout léčbu ( u rakoviny nejčastěji), která by Vám možná prodloužila život.
Popřípadě se dohodněte se svou rodinou, že od určitého Vašeho věku a zdravotního stavu, kdy už nebudete schopen o sobě rozhodovat, dali souhlas s odmítnutím resuscitace a nepokračování udržovací léčby ( výživa sondou a kapačkou).