Tak záleží, jak se to vyřeší. Pokud to bude označeno jako teroristický čin a budou následovat tvrdá opatření, budiž. Pokud to skončí jako ojedinělý exces chudáka s psychickými potížemi, který zdravil sousedy, pak Amen!

Na odložené zavazadlo bych asi nereagovala. Reaguju jen na malé, osamoceně pobíhající děti. Snažím se očima vyhledat rodiče, už jsem 2x vedla plačící dítě na infocentrum. A pak na staré zmatené lidi. Tím končím.

Moje vzpomínka na MŠ je úzkost. Introvert, mamánek, těžká socializace. Nesla jsem to těžce (dle vyprávění rodičů), ale styděla jsem se plakat. Duševní útrapy byly asi příčinou častých nemocí. Nakonec se mi někdy v listopadu povedlo vyrazit na vycházku jen v zástěrce a následovaly šílené horečky. Babička na to neměla nervy a začala mě hlídat. V 6 letech jsem musela v lednu nastoupit do školky kvůli předškolní výchově. Vnitřní pocity se věkem nezměnily, děti byly sehraná parta a já introvert, který byl o hlavu vyšší než všichni ostatní. Trouba, co se neumí porvat o hračku. Na lehárně mi z lehátka koukalo 20 cm nohou. Ležet se mohlo jen na zádech, s rukama podél na dece nebo pod hlavou. Nakonec se mámě podařilo prosadit vlastní dečku, která mi ty přesahující nohy aspoň přikryla. Na nucení do jídla si nepamatuju.

Moje sestra v r. 1980 - zvracela mléko, lékařce se podařilo odhalit nějakou alergii a s papírem u paní ředitelky mamka pochodila, že sestru nenutili pít mléko (asi po 2 měsících útrap). Dále bylo v módě saunovaní. Ve středu sauna, ve čtrvrtek sestra nemocná. Když se to opakovalo asi 4x, mamka opět musela sehnat lékařské dobrozdání, aby sestra nemusela do sauny. Ta jednotnost byla šílená. Ale byly i světlé okamžiky.

Jablotron taky hned po zahájení ruské speciální operace na Ukrajině ukončil v Rusku své působení a jistě to pro ně znamenalo ztrátu. 👍

Nedá! Těžko uvěřit, že je to už 20 let. Velká škoda talentovaného člověka.

V 45 jsem měla dvouletého vnuka. Ale jinak přeju hodně zdraví!

Ano, je to tristní třeba ve srovnání s Aničkou Slováčkovou.

Pokud se tato společnost nerozpadne v chaosu, bude se muset na skupiny lidí nerespektujícich pravidla velmi tvrdě. Bez rozdílu etnika. Vybudovat bydlení s dozorem (domovnik). Ráno budíček, nástup do práce (stavba dalšího bydlení) a děti do školy. Odpoledne ve společenské místnosti děti povinně doučování a edukační program. Ve 21:00 večerka. Chceš bydlení? Zapoj se do práce. Nechceš? Jdi kam chceš, ale bez dávek a bez dětí.

Kde jsou ty časy, kdy v módě provokoval jen Benetton. A to většinou celkem vkusně.

Žádná polyamorie? Vždyť to tolik propagovala a blahořečila...

Tak hlavně by měla zabít toho, kdo jí vybral ten hnusný model. V něm by tlustě vypadala i anorektička před smrtí.

Navrhuji inovaci! Od nového roku by pošťáci mohli během doručování provádět i preventivní prohlídky, ne?

Tak na tuhle nemovitost už má asi někdo spadeno. Že by současný prezident na důchod?

Já se naopak do školní jídelny chystám. Když asistentka ředitele magistrátu mohla dostat odměny 800 tis., proč by je nemohla dostat kuchařka? Tuhle republiku už asi nedá dohromady nikdo 🙁

Kdo to říkal? Proč si platit drahého advokáta, když si můžete podplatit rovnou soudce?!

Já mám hned několik záhad jen z toho článku. Bratr žil s paní Věrou do své emigrace v 11/68 v garsonce. Zemřel v 05/71 po (asi půlroční) nemoci. Za r. 1969 a1970 vydělal tolik peněz, že jeho sestra zakoupila parcelu a stavěla vilu? V emigraci začínal od nuly, ikdyž měl jisté zaměstnání. Taky z něčeho musel žít a pak byl vážně nemocný. Jistě, i ona si vydělala nějaké valuty v opeře ve Vídni během půlročního hostování, ale z garsonky do vily vede dlouhá cesta... V době, kdy byla prohlášena za mrtvou zdědil její majetek přítel. Tak to by mě zajímalo, na jakém základě? I kdyby v době jejího zmizení byli v katastru nemovitostí zapsáni jako spolumajitelé, jak by v r. 1984 mohl dědit druh? Jedině na základě závěti. A ta kamarádka? Všichni ji brali jako věrohodnou. Ale odcházely z divadla po představení poslední. Proč? To se zakecaly nebo tam byl skutečně nějaký večírek? Řekla kamarádce, že na ni na zastávce bude čekat přítel s autem. Možná tam čekal někdo jiný (zase špatný chlap) a odvezl ji někam, kde skončil její život.

1 slon, 4 žirafy, 1 bílý tygr, 1 lachtan, 1 tučňák. Spousta popraskaných skel, u šimpanzů, u lachtana. Paviáni pořád ve stejném. Velká stavba horního vchodu, kdy je okruh nelogický, velké sliby na přestavbu slonince a teď nic! Vylepšil se snad jen sovinec. Velmi smutné. Už ani ti pávi se tam neprocházejí.

Dobrá práce reportérů. Ještě udělat rozhovor s fotkami, jak si žijí dcerunky, co vystudovaly za nakradené peníze. Ta jedna se na tom přímo podílela. Celé rodiny mají zničené životy, tak ať aspoň ony mají z ostudy kabát.

Jak by mohlo jít o politicky motivované rozhodnutí soudu, když tato strana nemá žádný politický vliv a nejméně 2 volební období po ní neštěkl ani pes?!

Mívala jsem to v dětství při nemoci v horečkách. Buď jsem chodila po cizích městech, přitom jsem věděla, co bude za rohem. Nebo jsem létala ve výšce 2 - 10 m nad zemí stylem jako když plavete. Přitom jsem vnímala, že jsem v posteli, i to, že mi maminka kontroluje teplotu nebo rovná deku. Byly to ale stavy příjemné, jen 2x byly děsivé a já se nedokázala probudit. V dospělosti se mi to stalo 2x ve spojení s velkou únavou a usnutím po obědě. Byla jsem 'vzhůru', viděla a slyšela všechny lidi v místnosti, ale nedokázala se pohnout. Jen jsem se bavila tím, že ostatní si myslí, že ještě spím, ale já je slyšela i viděla. Díky zkušenosti z dětství mi ten stav nepřišel děsivý.