Posudkaru je dost. Jen svoji práci flakaji neskutecne, a lide jsou pak nuceni se i xkrat odvolávat, coz zatezuje i posudkovou komisi. Kazdopadne, zakladem je mit neprustrelne lekarske zpravy, ve kterych se jasne musi psat, ze nezvlada to a ono...
Asi jak v jakém kraji. A základ to asi je, ale stále to nezaručuje, že k tomu posudkář přihlédne. Jsou schopni to naprosto ignorovat.
Pochopitelně. Pečující osoba totiž nemusí být dítě nebo rodič, ale kdokoliv jiný, dokonce
se může dělit více osob, které si pak příspěvek dělí mezi sebe, obzvláště pokud
při tom pracují.
Ono jde i o to, že příspěvek je vyměřen a adresován na jméno a RČ nemohoucího.
Ale lidé, kteří se v této oblasti nepohybují (nějaká redaktorka nebo sestra, která dělá
pouze svojí práci), toto vůbec neví.
Jinak Vám přeji hodně sil, mě umřel otec doma v 85. letech.
Vrána.
Dobrý den, nejsem redaktorka. Jsem máma, která pečuje o postiženého syna a PnP pobírám, jako jeho zákonný zástupce, už několik let, takže se v této oblasti pohybuji uz hodně dlouho. Omlouvám se, že vás tak naštvala má nepřesná interpretace.
Máte učit deti nejen laskavosti ale také zdvořilosti, bože můj takoví lidé jako Vy hodnoty . Je mi z Vás zle
A zdvořilost se odvíjí od toho, jestli chce dítě půjčit někomu hračku? To jako vážně? Vám tedy přijde zdvořilé děti do půjčování nutit? Zjevně ano, v pořádku, to už je vaše výchova. Vaše poslední věta mluví za vše, a hodně o vás vypovídá.
Článek plný nesmyslů. Je normální na pískovišti vzájemně půjčovat bábovky či míček a srovnávat to s kabelkou je hloupost. K čemu chcete děti vést? K lakotě? K sobeckosti???
Ne, není to hloupost. Dítě nezná ještě hodnotu věcí a jeho oblíbený plyšák pro něj znamená třeba to, co pro nás oblíbená kabelka, nebo telefon.
Takže moje děti půjčovat nenutím, řeknu jim, že by od nich bylo hezké to půjčit, ale že pokud nechtějí, nikdo je nutit nebude, ale stejně tak nemůžou potom oni čekat, že jim půjčí jiné dítě svou hračku. Kompromis prostě. A rozhodně to není znak sobeckosti, nebo lakoty.
Na 4 stupeň máte nárok na průkaz ZTPP a příspěvek 200 000 Kč na nákup auta (každé 4 nebo 5 let ) u dobrého prodejce bez DPH....
Průkaz má ZTP, zadost o ZTP/P, vzhledem ke zvýšení PnP na 4.stupen, byla zamítnuta. Tohle mi taky nejde do hlavy, proč to není propojené a jakto, že PnP má nejvyšší, ale průkaz ne.
A příspěvek na auto též zamítnutý.
Ono i viditelná onemocnění dostávají 3 stupeň. Dcera je 20h denně napojena na 2 infuzní pumpy, do školy nesmí, doma máme malou JIPku. Jenže je po psychické stránce zcela zdravá a tady narážíme. Nemá nárok ani na asistenta a mimo mě jako proškolené matky se o ní může starat pouze proškolený zdravotník. O mém spánku nemluvím, ten už neexistuje, ale stejně nemáme nárok na 4 stupeň. Hlavně, že nesmí být bez dozoru. Všude zažívám jen snahu úřadu nám ideálně nedat vůbec nic. Člověk se stará jak to jde, svůj život podřídil dítěti a jeho nemoci, pro tento stát to stejně není dost, aby nám dal aspoň na slušný život a to jsem před nemoci dcery podnikala a nikdy od státu nic nechtěla. Někdy si připadám jak žebrák, nebýt dobrých andělů a sbírek tak nežijeme - neměla bych z čeho.
To máme stejně. Kromě pnp jsme nikdy od státu nic neměli. Což sem rada samozřejmě. Ale proste život občas přinese něco, co to změní a všechno obrátí.
Vím, že na PnP opravdu šetří a proste škrtí. Bohužel. Je to šetření na nesprávném místě.
A vůbec si tak nepřipadejte, jste úžasná. 🍀
Ono se to netýká jenom dětí a maminek. Starám se o otce, který před dvaceti lety přišel o nohy. Přiznán mu byl druhý stupeň, neboli nějaké čtyři tisíce měsíčně. Až asi po dvanácti letech mi poradili odvolat se, to už bylo po dalších nemocech, rakovina, infarkt a podobné radosti. A taky jsem to musel zvládnout, i když strašně nechci. Chodil jsem přitom do práce, na střídané směny s matkou, tady na karlovarsku za mizernej peníz... No ale co, stěžovat si umí každej, lepší je postavit se tomu čelem, zabejčit se a nepoddat. Sice mám už na kahánku 🙂 , ale mám čistý štít...
Já jsem třeba strašně rada, ze se mi to povedlo a to odvolání vyšlo. Schválně sem nezávislá do detailu, jak které body syn nezvládá, to už je jeho soukromí, a to nechci narušit.
Ale vím, ze tenhle boj se samozřejmě svádí i mezi dospělými, jen mám tu zkušenost s dítětem, a proto pisu i tom. 🙂
Malého čeká od září škola. Uvidíme. Třeba to bude konečně časově lepší a aspoň na poloviční úvazek se dostanu někam. Moc bych si to přála a chtěla. Manžel je v praci, střídat se moc nejde, a prarodiče ještě pracuji, protože jsou mladí, takže je to časově teď prostě neřešitelné. 🙈
Každému, kdo vidi jen ty peníze bych dala pořádně po hubě, aby se probral..my máme jen trojku a školu na cely den, ale často budík ve tři ráno, pak uz prostě nepotřebuje spát a to úplně stačí k tomu, aby byl člověk vyrizenej a o zážitcích a bojích přes den radši nemluvit.
Upřímně si myslím, že v dnešní době je i třetí stupeň skvělý, protože moc dobře vím, že my jsme měli opravdu štěstí a prostě škrtí rozpočet.
Ten spánek chapu, a soucítím. Ten se u nás dost zlepšil, i když pořád vstávám s malým brzy, ale posun tam je. Dodnes si ale pamatuju tu spánkovou deprivaci. Strašný.
A soudím snad někoho??? Napsala jsem to ze svého úhlu pohledu a to ještě mám 3 děti a to je teprve těžké ale věřte, vše se dá zvládnout 😉 není čas na to brečet a smutnit zase můj pohled samozřejmě, že každý vše má jinak
Víte, já tady nejsem abych soutěžila o to, kdo to má těžší.
Přeju hodně štěstí. 🍀
Můj syn od 2 let se začal vyvíjet jinak. Byl jiný a uvědomovala jsem si,že má zřejmě autismus. Milovala jsem ho ještě víc a neměla jsem problém jako spousta z Vás ho přijmout. Vždyť je to mé dítě kus mě . Zjistili mu středně těžké mentální postižení,autismus ,ADHD a je to moje zlatíčko. Jednoduché to není ale vždy tady pro něj budu tak dlouho jak to bude potřeba.
Ono se strašně snadno soudí, ale každá z nás se s tim musí vypořádat jinak.
Já syna přijala bezpodmínečně. Miluju ho. S jeho diagnozou však občas stále zápasím. Někdo to holt vezme rychle, někdo ne.
Dobrý den, chci Vám poslat obejmutí na dálku🫂❤️Mám 2 děti s vývojovou dysfazii a poruchou pozornosti. U starší to bylo vidět též brzo, jako u Vás. I bez toho jsme si užili svoje (koliky, reflux, 2* dušení - oživovala jsem doma, aj). Když klinická logopedie, řekla dysfazku, zhroutil se mi svět. Moje holčička, na kterou jsme čekali tak dlouho, co s ní bude. Před 5 lety jsem se první ucelené informace teprve dozvěděla přes rodičovský fb. Nastalo kolečko všech potřebných lékařů, terapii, podpory. Můj muž stal a stojí při nás, říká, že je to celá ona😃. Máme před nástupem do školy, dysfazka je těžšího rázu, ale snaží se. Budeme pokračovat v boji. U syna už víme, co nás čeká. Oba jsou sví, ale sluníčka.
Moc přeju, ať jste všichni 3 co nejvíc spokojeni a Vás chlapeček jde ve vývoji kupředu. I malé krůčky jsou krůčky! Kdyby jste chtěla podpořit, tak se přidejte k nám Rodiče dětí s vývojovou dysfazii, Vývoj řeči v souvislostech, či přes Asociací klinických logopedu. Držte se💪🤘
Mladší je sice zdravý, ale u něj, přesně jak píšete, jsem zase zažila poprvé ABKM, reflux a byl to tenkrát strašný mazec. Dneska mají kluci 4 roky a skoro 7 a už mi to přijde vlastně většinou jako pohoda.
Ale nebýt manžela, sama bych to určitě nezvládla. Moc díky! :-)
Syn dostal diagnózu k 4 narozeninám . Moje pocity byly podobné jako vaše . Cesta domů byla neskutečně těžká a pořád to bolí i když je to už mnoho let . Přeji vám a mláděti i celé rodině hodně štěstí , síly , nekonečno trpělivosti a hlavně zdraví .
U nás to bylo v 3.5 letech. Teď mu bude za měsíc 7, ale stejně mi to přijde jako včera. Jsou prostě momenty, na které člověk nezapomene.
Moc děkuji, vám přeji to samé.
12
Sledujících
0
Sleduje
12
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Tak potom je třeba se odvolat, a poukázat na fakt, že ignorovali zprávy od specialisty. Posudkář tu není od stanovování diagnózy
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Tohle já samozřejmě vím, neřeším PnP poprvé, mám i postiženého syna, zkušeností mám mnoho. Jen poukazuji na to, že ani skvěle napsané lékařské zprávy, nezaručí to, že první žádost dopadne špatně. A co se týče onko pacientů v terminálním stádiu, tam je to opravdu, dá se říct, hra o čas.
1 odpověď