Kdyz ono je to i o hromade volneho casu, ktery single ma.

Uz to takhle to bylo od zacatku. Ten navrh byl uz predlozeny a zpetne se nemenil. Doslo k tomu, ze jim to kvuli presunu neprislo asi zasadni a podcenili informovani. Lide se rozcilovali z nedostatku informaci a v prvni chvili to nebyla jejich chyba, ted uz informace jsou.

A to, ze jeji plat vznikne pouze presunem z penez, ktere ted dostava prezident, uz nezminite. Tedy stat to nebude stat nic navic. Proste se s ni muz rozdelil o sve. Takze ty komentare, na kterych stavite clanek, jsou od lidi se spatnym vseobecnym rozhledem. Zajimalo by me, zda si autor do zivotopisu pise, ze je novinar, protoze pokud ano, tohle je ostuda.

Když si jakoženovináři pletou pravdu s názorem a rozdíl nepoznají ani čtenáři. Jaká nůše pravdy?! Tohle by se mělo učit na základních školách.

To, že je to v zákoně, je podle mě blbě. Popravdě neznám nikoho, kdo by děti nevychovával. Problém je spíš v tom, že každý má jinou představu, co to znamená. Učitelé často chtějí děti v lajně a bez řečí, páč jich je moc a oni nemají čas je řešit. Chtějí, aby je respektovali, kdežto respekt není automatický u nikoho, ten lidé získávají postupně. Naše osobní zkušenost s výtkami učitelek v mateřince - moc přemýšlí, proboha chce s námi diskutovat, mluví moc dospěle. (třeba je vytočil, když jim při strašení čertem řekl, že lhát je špatný). V jejich očích bude nevychovaný, ale za mě dobrý. Tím se ale stáčíme zase na začátek. Že učitelé si prostě na děti pořád stěžují a jiné povolání to nedělá v takové míře.

Myslím, že to je jeden ze základních omylů. Učitelé mají vzdělávat, ne vychovávat. Ani tento blog, který komentujeme, neříká, že učitel děti vychoval špatně, když mu na závěr roku přinesli špatný dárek. Mluví o tom, že to rodiče.

ano soukromě. Veřejné blogy o tom nenajdete.

Neříkejte, mé ratolesti! No panečku.

Když přijdete na úřad - jakýkoli od práce, přes finanční, výdej dokladů až po sociálku- jste klient. Ale my se tady točíme na slovíčcích. Nejde o názvosloví, ale význam toho slova. Škola je služba státu/města pro občany. Je placená z daní. Vztah učitel - žák - rodiče by měl být víceméně partnerský. Předpokládat, že když někdo dělá svou práci, má za to dostat čokoládu nebo kytku ... kdo jiný to ze státních zaměstnanců má? A ano, učitelky, které svou práci dělají dobře, dárky vždy dostanou, prostě z lásky. Tak jako když vám kolegové na narozeniny dají kytku. Je to známka dobrých vztahů, ne povinnost.

Vidíte a řada zdravotnických zařízení o lidech mluví jako o klientech. Azylové domy, sociální pracovníci, úředníci. Všichni používají slovo klient. Ostatně lidé si školy platí ve svých daních. Je to služba státu pro lidi.

Neznam jine povolani, krome ucitelskeho, kde by si lide, tak radi a neustale stezovali na klienty.

Prosim muzete mi dat odkaz na ten pruzkum? Tohle by me fakt zajimalo. Jakou to melo metodiku? Kdo hodnotil, kteri rodice si stezovali a kdo detem pocital, jak dlouho byly ve skole? Nechci ho zpochybnovat, ale trochu do vedeckych praci vidim a tohle si vubec nedokazu predstavit. A tak jsem zvedava.

A to je obrovský omyl. Nepochopení. A opět ... nálepkujete, jak Vám píšu už níž. Změna je v tom, že rodiče jsou uvědomělejší. Víc vědí, co chtějí a není jim fuk, jak se s jejich dítětem ve škole zacházeno. Soukromé školy s partnerským přístupem k žákům mají převis přihlášek. Roste počet domškoláků. Rodiče jsou ochotní kvůli přívětivé škole vozit dítě i do sousedního města. Je vlastně přesně opak toho, co říkáte.

Kdo chce, hledá cesty - to je vlastně to, co mě na tom asi štve nejvíc. Nálepkování. Odsouzení se dostane každému, kdo to má jinak, než komentující. Ve společnosti chybí soucit a tolerance.

U vysoce kvalifikovaných pedagogických pracovnic jsem se setkala třeba s názorem, že lékařky by ani neměly mít děti. Kam by došlo naše zdravotnictví, kdyby si ženy měly vybrat mezi kariérou lékařky a nebo rodinou? Zároveň mám zkušenosti s učitelkami, která byly vyhořelé a vyloženě zlé, ale za vše podle nich mohli rodiče, že jo, jak jinak.

Co se rodičovství týče nálepkujeme stejně intenzivně jako u politického názoru. Třeba my jsme s manželem rovnocenní pečovatelé se vstřícnými zaměstnavateli. Ale podle toho, co se dle vás učí pedagogové, jsme dvou kariérní rodina, co zaslouží černý puntík.

Fenomen tehle doby? Vzdyt moje mamka mela materskou snad pul roku nebo rok a pak hybaj do prace a deti do jestli (my tedy meli nastesti aktivni babicku). To, kam se to posunulo dneska je preci uspech. Ale uz chapu, ze jestli tohle se uci pedagogove, ten jejich povyseny pohled na rodice. Kolik z tech ucitelek jsou pracujici matky?

Dvoukarierni manzelstvi je pojem, ktery me zaujal. Zajimalo by me, kolik maminek si muze dovolit zustat bez prace i po tretim roce ditete? Vzhledem k medianu mzdy by to bylo zajimave cislo, ktere by do diskuze vneslo vic svetla.

jak myslíte.

Nikdy bych si nedovolila urazet Vase rodice. Prijde mi to krajne neslusne.

Taky jsem roztěkaná a celoživotně skáču lidem do řeči. Možná jsme podle Vašich měřítek magor, ale drogy jsem nikdy nebrala a dokonce ani nekouřila cigarety.

Tak jo, už mě to nebaví. Je to zbytečně agresivní. Pac a pusu.