Do první třídy jsem nastoupila v roce 1993 s naprosto stejným průběhem předělávání. Musela jsem sedět v první lavici, aby učitelka viděla, že držím tužku v pravé ruce. U oběda zase sedět vedle ní, aby hlídala příbor. Píšu pravou, nůž držím v levé, levá je všeobecně šikovnější. Doporučuji film Králova řeč.
Svatá pravda..
Šneky přenáším, učím to i své děti.
Nedávno jsem vzpomínala, jak jsem seděla jeden z posledních dnů ve škole a říkala si, že nikdy na tenhle den nesmím zapomenout.
Nikdy jsem nezapomněla. Cítím to teplo, tu vůni letních dnů a ten smutek, že vše krásné a bezstarostné končí.
Vyprávěla jsem to svému synovi, který se nemůže dočkat, až vypadne..... 🤷🏻♀️
Letečák na ně...😂 Jako představa, že jde o moje dítě, v dnešní době, by se mi asi taky nelíbila. Bylo by mi ho líto, moc. Ale co se dělo nám, kdy nám litaly všechny věci z chatky před ní, protože někdo z vedoucích na táboře usoudil, že tam máme nepořádek... 😂 Divím se, že jsme ty devadesátky vůbec přežili 🤷🏻♀️
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Děkuji.. Slzy v očích.. Mám stejné smýšlení. Stejně se dojímám, vzpomínám, přemýšlím.. ❤️