Není to hlavně tím, že teď je v letech, kdy by se mohli stát rodiči, co do počtu velmi slabá generace lidí narozených na přelomu století?
Na začátku článku hází celou vinu jen na ženy-karieristky. Je to velké zjednodušení. To, jestli se žena chce stát matkou, často na kariéře vůbec nezávisí, aneb když začnou tikat biologické hodiny, je žena pod vlivem hormonů a dítě prostě chce, vše jde stranou.
Až na konci článku autor připouští a odhaluje pravdu celou, že zatímco ženy děti v plánu mají, až se jednoduše řečeno postaví na vlastní nohy, což je zodpovědné, tak muži je v plánu vůbec nemají ve smyslu, že tuto otázku vůbec neřeší. A pak že za vše mohou ženy...
Mě by spíš zajímalo srovnání napříč všemi generacemi v kolika letech si kdo pořídil první vlastní (i na hypotéku) bydlení. To by pak bylo co srovnávat a ne rozeštvávat lidi tabulkami, že všichni nad 40 jsou za vodou, protože bydlí ve svým, zatímco chudáci mladí ještě ne. To je přece normální, že mladí nemají hned vlastní bydlení.
Jiné balení mi nevadí. Vadí mi však, že ačkoliv je obsah pojmenován jako mleté maso (vepřové, hovězí, apod.), tak po podrobnějším prozkoumání skutečného složení člověk přijde na to, že uvnitř není jen mleté maso, jak to vypadá, ale taky sůl, voda, paprikový extrakt (neovlivnil nijak barvu) a další nenápadné šmakulády, které by člověk v tomto výrobku vůbec nečekal. Začal to tak prodávat Albert a prodává to i Penny. Zjistila jsem to, protože tyhle jejich nevyžádané přídavky mají vliv na konzistenci a i chuť jídla. Proto jsem se následně podívala na složení na obale a zjistila to. Od teď už se pozorně dívám. V Lidlu to mají ještě v pořádku. Další supermarkety nevím.
Můj nejpodivnější pohovor byl na pozici řadového obchodníka bez podrizenych v jedné strojírenské firme.
Trvalo to zbytečně dlouho.
Kromě obvyklých dotazů jsem měla předvést etudu - vyberte si jakýkoliv předmět v místnosti a zkuste mi ho prodat.
To bych snad ještě chápala, i když to vůbec nebyla pozice obchodního cestujícího, který si musí nejprve zákazníky shánět.
Ale úplně nepochopitelná pro mě byla část pohovoru, kdy mi personalistka kladla otázky typu
Kočka nebo pes?
Červená nebo žlutá?
Vrba nebo jíva?
To dodnes nechápu, co to mělo znamenat a co tak zásadního z těch odpovědí měla o mně zjistit.
Také jsem ročník 1976. Ve školce jsem po polívkach zvracela, protože jsem začala chodit až v 5 letech. Kmínovou a podobné klasické "školní dobroty" maminka doma nevařila. S nucenim do dojidani to byla pravda. Pamatuju se, že jsem seděla vedle kluka a k obědu byla krupice. On se vyzvracel do talíře a nejspíš ze strachu ani nemukl a jedl dál ... a my kolem něho taky.
Ve škole si pamatuju vyloženě šikanu učitelů tělocviku od páté třídy. Naše ZŠ se pravidelně umistovala na předních místech v celorepublikové soutěži Zdatné děti. Asi za to měli nějaké odměny, protože to, co jsme od páté dělali v tělocviku, stále šplh, hod, skok daleký, běhání v teniskách ve sněhu (prý dejte si na boty sáčky zpevněné gumičkou) nebylo ani trochu zábavné a pro radost z pohybu. A co hlavně. Mohla jsem mít na vysvědčení odshora dolů samé jednicky, ale k tomu vždy dvojku z tělocviku a to jsem prosím nebyla vůbec tlustá. Dávali jasně najevo, že kdo nemá z těláku jedničku, není dost dobrý. Jen ponižování, šlapání po sebevědomí.
Dokud lidem nepřijde podezřelá nízká cena nanuků a cena bude jediným vodítkem jejich výběru, budou výrobci vyrábět nanuky v lepším případě z odstředěného mléka nebo taky s rostlinným tukem.
Stačí číst složení, hlavně složky na prvních místech. Jsou nanuky, kde je hlavní složka tvaroh a jejich cena není přemrštěná, ale taky drahé nanuky, které vzbuzují obalem i reklamou dojem luxusu a složení? Odstředěné mléko, rostlinný tuk.
Zaujalo mě, jak se v rámci jedné rodiny může dát stejné jméno v mužské i ženské podobě. S tím se v dnešní době asi nesetkáme. Otec a jeho sourozenci narození ve 40. letech to taky tak schytali. Děda byl Jaromír, a tak prvorozená dcera Jaromíra, další dítě Jaromír a třetí už konečně trochu fantazie, i když opět jméno po předkovi (dědově otci), Pavel. Oslovení pak probíhalo - Jaromíra - Jarka, Jaromír - Mirek.
Na svých cestách po ČR se zálibou navštěvovat neprofláknutá místa s minimem turistů bych měla tip. Skoro v každé vesnici nebo menším městě je nějaký zámek, o který se stará sama obec. Nejsou tam obvyklé expozice, vstupné symbolické, často probíhaji teprve rekonstrukce. Setkala jsem se v takových prostorech často místo obvyklých zámeckých expozic, které prostě už není z čeho vytvořit, protože zámek za socialismu sloužil úplně jiným účelům, právě s různými sbírkami. Retro všehochuť, staré bicykly, modely aut, modely z Merkuru, sbírka historických telefonů, historických rádií, keramika nebo skicy a plakáty a loutky postaviček z Večerníčků méně známého umělce, dokonce sbírka plyšáků jako pohádkových postaviček.
Stejně jako uváděl někdo další, tak i obecní malá muzea by mohla takové sbírky přijmout a vystavit.
Anebo záleží na typu sbírky. Nedávno jsme navštívili malé soukromé muzeum gramofonů. Pán si posteskl, že už se o muzeum nemá kdo starat, že ti, co ho zakládali, už nežijí nebo jsou už moc staří, takže se bude zavírat a je domluvený s technickým muzeem v Brně, že si sbírku přebere.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Nad otázkou, kdo tuhle otročinu dělá, se pozastavim vždy, když v TV slyším reklamu "do půlnoci objednáš, ráno v Alzaboxu máš". To má Alza fakt tolik skladů s veškerým zbožím nebo tolik kurýrů ochotných dělat noční?
1 odpověď