S článkem zčásti souhlasím, na vině jsou většinou rodiče, ale řekneme-li A, musíme říct i B. Než začnete rodiče za něco trestat, musíte je nejdřív vzdělat. A to velmi konkrétně a adresně. Nemůžete se spoléhat jen na to, že si budou všichni dobrovolně číst články o zdravé výživě na internetu nebo že si budou pamatovat to něco málo, co (možná) slyšeli ve škole. Oni věří tomu, co slyší v reklamách nebo od známých. Letáček o zdravé výživě od dětské lékařky nejspíš skončí v koši nepřečtený. Zdravá snídaně jsou pro ně Nesquikovy kuličky v troše mléka. Za hloupost a neinformovanost nikoho trestat nemůžete. Oni to nedělají schválně. Většina chce pro svoje děti to nejlepší. Část z nich opravdu netuší, další část bude zase tvrdit, že zdravé jídlo je příliš drahé. Opravdu to chce spíš intenzivní osvětu než tresty.
Největším paradoxem na tomhle případu je asi to, že Onderková vlastně neměla s Vytopilem nic společného. Milenkou Vytopila totiž byla bývalá šlapka Antalová (v tomto článku není jmenovaná), bývalka Onderky. Ta má dvě děti a to mladší je Onderkovo. Tomu vadilo, že si k tomu dítěti Vytopil vytvořil otcovský vztah, tak zlanařil svoji novou partnerku a Vytopila se zbavili. Slušnej bizár.
Já jsem za stejnou dobu zhubla 26 kg metodou "nežer a hejbej se". Ta jediná funguje spolehlivě a dlouhodobě. Žádná dieta, prostě jen poloviční porce a žádné týrání se v posilovně, ale normální každodenní chůze 4,5 km (když jsem nemohla, zacvičila jsem si pak doma cca 1/2 hodiny). A žádný sladkosti! Když to člověk chvilku vydrží, tak už pak na ně ani nemá chuť.
Jak kdybych to psala já, mám to prakticky stejně, jen s tím rozdílem, že na mě neútočí reklama z TV (nemáme klasickou TV), ale já zas potřebuju něco chroupat, když koukám na film. Je to nějaký podmíněný reflex nebo co. S tím cukrem to mám tak, že se mi díky dietě podaří se té závislosti zbavit, načež, stejně jako vy, podlehnu nějaké "neodolatelné" nabídce a chuť na sladké je okamžitě zpět. Stačí opravdu malý kousíček. Nejhorší je, že když si nabízenou sladkost nevezmete, tak jste za trapku a vyslechnete si slova jako "jéžiš, ty s tim naděláš! To seš nějaká biomatka nebo co?" Nejhorší je, že tahle závislost se buduje v dětech odmalička a i přes vaše protesty cpe celá rodina (a co je nejhorší - i školka a škola) vaše děti sladkým horem dolem. A přesně jako vám, i mně darovali k narozeninám bonboniéry apod. Na moji otázku proč, když jsem předem upozorňovala, že sladké nechci, jsem dostala odpověď, že nevěděli, co jiného mi koupit... Akorát jsem byla za hysterku. Většinou jsou to lidé, kterým konzumace cukru nijak neškodí (zatím), nebo aspoň nijak viditelně a váš problém absolutně neakceptuje. Ta příměra k alkoholismu je úplně přesná. Ta závislost funguje úplně stejně. Dnes kroutíme hlavou nad tím, jak ještě před 100 lety matky běžně a beztrestně uspávaly kojence tím, že jim do mléka nalily štamprli, tak budou za několik desítek let lidem vstávat vlasy hrůzou na hlavě, až si budou číst o tom, kolik cukru jsme do sebe dokázali legálně nacpat.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Moji příbuzní mi moje snahy o "bezcukrovou" výchovu mých synů vytrvale a zcela neskrytě bojkotovali od úplného začátku, shazovali mě před dětmi slovy, že bych jim, chudáčkům, nic nedopřála a cpali jim při tom do ruky pytle bonbónů. Vrátilo se jim to pak tím, že je starší syn nepřivítal pozdravem, ale otázkou: "Co jsi mi přinesla?" Zase to ale byla údajně moje chyba, že je syn prý nevychovaný. Později jsem se snažila přemluvit učitelky ve školce a ve škole, aby děti při každé příležitosti neodměňovaly bonbóny. Ve školce to prošlo, ve škole už ne. Naopak v té chvíli syn upadl v nemilost, když učitelka před celou třídou (ve 3. ročníku) prohlásila: "Tady Xxxx-ovo maminka nechce, abych vám za odměnu dávala bonbóny. Kdo s tím souhlasíte?" Trvalo pak dost dlouho, než se děti začaly s klukem zase pomalu bavit. U mladšího jsem to už radši vzdala. Sama jsem jim ale sladkosti nekupovala. Dnes je ten starší čerstvě plnoletý a ten mladší si teď půjde pro občanku. Oba mají rádi sladké, mladší je ale na něm závislý. Můžu vysvětlovat jak chci, stejně si to koupí a sní, když u toho nejsem. Já sama vím, jak strašná je závislost na cukru. Mě cpali sladkým odmalička. Právě proto jsem se snažila své děti od té závislosti ochránit. Bohužel v době, kdy to byl ještě skoro zločin, odepřít dětem cukr. Dnešní matky to mají mnohem jednodušší.
1 odpověď