Opravdu se domníváte, že učitelé ze svých platů kupují žákům každý den bonbóny?? To většinou bývá odměna za nějaký dlouhodobý projekt, soutěž apod. Takže když dítě dostane jeden bonbón cca za měsíc, opravdu se to na něm absolutně nijak neprojeví.
Denně měl po kapsách kvanta papírků od bonbónů a kolik jich stačil vyhodit do koše, to netuším. Nechápu, kde se takové množství sladkostí ve škole a v družině vzalo, ale ze svého to učitelé určitě nekupují. Odměny dostávaly děti za kde co, za splněný úkol, za dobré chování apod. Syn byl šikovný, tak měl plné kapsy. Právě to šílené množství mě dohnalo k tomu, že jsem navrhla, jestli by bylo možné zvážit jinou formu odměny než sladkosti. Jak to dopadlo, jsem už popsala.
Ale s příbuznými nebyly vaše děti po většinu času - vychovávala jste je vy a bylo na vás, aby závislost nevznikla. Tedy pokud byste je neodkládala k babičkám na každý víkend, abyste od nich měla pokoj. Protože když dostane dítě sladkosti jednou dvakrát za měsíc, tak při správné výchově žádná závislost nevznikne. Ale ono je jendodušší se na nějkou výchovu vykašlat a svádět to na příbuzné, že...
Babičky mi děti za celou dobu hlídaly dohromady asi 5x, ale vy evidentně víte všechno nejlíp :-D
Přesně. Měla jsem takto militantní kolegyni, která - když byla její dcera malá - jí nedala ani kousek sladkého, dostala jablko, sýr a podobně. Výsledek? V určitém věku pak do dcery nedostala nic jiného, než sladké - na odpíraném si vytvořila závislost.
Byli i přes mé protesty odmalička bohatě zásobeni příbuzenstvem, takže cukr jim rozhodně nechyběl, naopak.
Moji příbuzní mi moje snahy o "bezcukrovou" výchovu mých synů vytrvale a zcela neskrytě bojkotovali od úplného začátku, shazovali mě před dětmi slovy, že bych jim, chudáčkům, nic nedopřála a cpali jim při tom do ruky pytle bonbónů. Vrátilo se jim to pak tím, že je starší syn nepřivítal pozdravem, ale otázkou: "Co jsi mi přinesla?" Zase to ale byla údajně moje chyba, že je syn prý nevychovaný. Později jsem se snažila přemluvit učitelky ve školce a ve škole, aby děti při každé příležitosti neodměňovaly bonbóny. Ve školce to prošlo, ve škole už ne. Naopak v té chvíli syn upadl v nemilost, když učitelka před celou třídou (ve 3. ročníku) prohlásila: "Tady Xxxx-ovo maminka nechce, abych vám za odměnu dávala bonbóny. Kdo s tím souhlasíte?" Trvalo pak dost dlouho, než se děti začaly s klukem zase pomalu bavit. U mladšího jsem to už radši vzdala. Sama jsem jim ale sladkosti nekupovala. Dnes je ten starší čerstvě plnoletý a ten mladší si teď půjde pro občanku. Oba mají rádi sladké, mladší je ale na něm závislý. Můžu vysvětlovat jak chci, stejně si to koupí a sní, když u toho nejsem. Já sama vím, jak strašná je závislost na cukru. Mě cpali sladkým odmalička. Právě proto jsem se snažila své děti od té závislosti ochránit. Bohužel v době, kdy to byl ještě skoro zločin, odepřít dětem cukr. Dnešní matky to mají mnohem jednodušší.
S článkem zčásti souhlasím, na vině jsou většinou rodiče, ale řekneme-li A, musíme říct i B. Než začnete rodiče za něco trestat, musíte je nejdřív vzdělat. A to velmi konkrétně a adresně. Nemůžete se spoléhat jen na to, že si budou všichni dobrovolně číst články o zdravé výživě na internetu nebo že si budou pamatovat to něco málo, co (možná) slyšeli ve škole. Oni věří tomu, co slyší v reklamách nebo od známých. Letáček o zdravé výživě od dětské lékařky nejspíš skončí v koši nepřečtený. Zdravá snídaně jsou pro ně Nesquikovy kuličky v troše mléka. Za hloupost a neinformovanost nikoho trestat nemůžete. Oni to nedělají schválně. Většina chce pro svoje děti to nejlepší. Část z nich opravdu netuší, další část bude zase tvrdit, že zdravé jídlo je příliš drahé. Opravdu to chce spíš intenzivní osvětu než tresty.
Největším paradoxem na tomhle případu je asi to, že Onderková vlastně neměla s Vytopilem nic společného. Milenkou Vytopila totiž byla bývalá šlapka Antalová (v tomto článku není jmenovaná), bývalka Onderky. Ta má dvě děti a to mladší je Onderkovo. Tomu vadilo, že si k tomu dítěti Vytopil vytvořil otcovský vztah, tak zlanařil svoji novou partnerku a Vytopila se zbavili. Slušnej bizár.
A také byly v cukrárnách/kavárnách klasické české zákusky, které jsou postupně vytlačovány těmi "globálními mazlavými" ® 🙂 a někdy navíc rozmražovanými! Za socialismu se leccos dělalo špatně, ale cukrářské výrobky (zákusky, standardní čokolády) byly kvalitnější než dnes. A lze to dokázat například v cukrárně/pekárně ve Vyšším Brodě, kde tu českou klasiku stále vyrábí a Rakušáci si jich pravidelně a ve velkém odváží plné krabice!
Já si z dětství pamatuju zákusky/ dorty z cukrárny, které byly bez ohledu na druh většinou tvořené velmi suchým piškotem, promazaným těžkým máslovým krémem a většinou posypané nadrcenými buráky. Obrací se mi žaludek, jen si na to vzpomenu.
a od koho asi deti ziskavaji navyky? od ucitelu nebo od rodicu? ucit to ve skole postrada smysl pokud to neuvidi doma
Ano, v ideálním světě. V tom reálném děti vidí, že dostanou, co chtějí, jedou na dovolenou na Bali a pak jednoho krásného dne přijde pán, co jim zabaví i křečka s klecí. Takových příběhů jsou tisíce. To je tedy fakt ideální cesta, jak děti naučit finanční gramotnosti.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Po tomhle díle budete neexistenci scénáře obhajovat jen velmi těžko. Ta umělost z těch dialogů úplně stříká.
2 odpovědi