Ano, je to tak, přesně tohle mám odpozorováno na svých dětech. Stejní rodiče, stejný přístup a přesto jsou tak rozdílné už od narození.

Dámy, vy dneska hýříte vtipem 😄. Klaus bez Klausa nebo dokonce Klaus bez Klausu 😄

To je ale vtip, že? Klaus bez Klausa? Aha, tak jo :-D

Já tam chybu nevidím... Myslíte to "Klausi"? Jak byste to napsala vy?

Klausy? A to je prosím podle jakého vzoru?

Artax.

Můj děda umřel, když mi byly 2 roky. Doteď si pamatuju, jak mě vedl za ruku na louku, kde potom sekal trávu. Taky si pamatuju, jak byl v ložnici rozestavěný nábytek. když jsem ještě spala v malé dřevěné postýlce se šprušlemi. Když jsem to vyprávěla našim a ukázala, kde byly skříně a postel, byli taky překvapení, že si to pamatuju. Každý je jiný, některé děti už v roce mluví, jiné začnou pořádně mluvit až klidně ve 4 letech. Tohle nelze paušalizovat.

Artax.

Mě o tom nikdy nenapadlo přemýšlet jinak než čistě matematicky 😄.

Byla.

Asi jak kdo si ji mohl dovolit. My ji mívali 1x do roka na Vánoce na chlebíčkách.

Po tomhle díle budete neexistenci scénáře obhajovat jen velmi těžko. Ta umělost z těch dialogů úplně stříká.

Denně měl po kapsách kvanta papírků od bonbónů a kolik jich stačil vyhodit do koše, to netuším. Nechápu, kde se takové množství sladkostí ve škole a v družině vzalo, ale ze svého to učitelé určitě nekupují. Odměny dostávaly děti za kde co, za splněný úkol, za dobré chování apod. Syn byl šikovný, tak měl plné kapsy. Právě to šílené množství mě dohnalo k tomu, že jsem navrhla, jestli by bylo možné zvážit jinou formu odměny než sladkosti. Jak to dopadlo, jsem už popsala.

Babičky mi děti za celou dobu hlídaly dohromady asi 5x, ale vy evidentně víte všechno nejlíp :-D

Byli i přes mé protesty odmalička bohatě zásobeni příbuzenstvem, takže cukr jim rozhodně nechyběl, naopak.

Byli i přes mé protesty odmalička bohatě zásobeni příbuzenstvem, tudíž žádný zákaz prakticky neexistoval. Závislost na sladkém vytvořila širší rodina, ne já.

Moji příbuzní mi moje snahy o "bezcukrovou" výchovu mých synů vytrvale a zcela neskrytě bojkotovali od úplného začátku, shazovali mě před dětmi slovy, že bych jim, chudáčkům, nic nedopřála a cpali jim při tom do ruky pytle bonbónů. Vrátilo se jim to pak tím, že je starší syn nepřivítal pozdravem, ale otázkou: "Co jsi mi přinesla?" Zase to ale byla údajně moje chyba, že je syn prý nevychovaný. Později jsem se snažila přemluvit učitelky ve školce a ve škole, aby děti při každé příležitosti neodměňovaly bonbóny. Ve školce to prošlo, ve škole už ne. Naopak v té chvíli syn upadl v nemilost, když učitelka před celou třídou (ve 3. ročníku) prohlásila: "Tady Xxxx-ovo maminka nechce, abych vám za odměnu dávala bonbóny. Kdo s tím souhlasíte?" Trvalo pak dost dlouho, než se děti začaly s klukem zase pomalu bavit. U mladšího jsem to už radši vzdala. Sama jsem jim ale sladkosti nekupovala. Dnes je ten starší čerstvě plnoletý a ten mladší si teď půjde pro občanku. Oba mají rádi sladké, mladší je ale na něm závislý. Můžu vysvětlovat jak chci, stejně si to koupí a sní, když u toho nejsem. Já sama vím, jak strašná je závislost na cukru. Mě cpali sladkým odmalička. Právě proto jsem se snažila své děti od té závislosti ochránit. Bohužel v době, kdy to byl ještě skoro zločin, odepřít dětem cukr. Dnešní matky to mají mnohem jednodušší.

Popiska u titulní fotky: "Pionýři na setkání v roce 1983 Aptek." 😄. Autor evidentně neovládá azbuku, což mu nemůže nikdo vyčítat, ale že mu to nepřišlo jako divné jméno 😄. Pane Králi, je to Artěk, proslulý pionýrský tábor na Krymu, mekka těch nejlepších pionýrů ze všech států RVHP 😄😄😄.

S článkem zčásti souhlasím, na vině jsou většinou rodiče, ale řekneme-li A, musíme říct i B. Než začnete rodiče za něco trestat, musíte je nejdřív vzdělat. A to velmi konkrétně a adresně. Nemůžete se spoléhat jen na to, že si budou všichni dobrovolně číst články o zdravé výživě na internetu nebo že si budou pamatovat to něco málo, co (možná) slyšeli ve škole. Oni věří tomu, co slyší v reklamách nebo od známých. Letáček o zdravé výživě od dětské lékařky nejspíš skončí v koši nepřečtený. Zdravá snídaně jsou pro ně Nesquikovy kuličky v troše mléka. Za hloupost a neinformovanost nikoho trestat nemůžete. Oni to nedělají schválně. Většina chce pro svoje děti to nejlepší. Část z nich opravdu netuší, další část bude zase tvrdit, že zdravé jídlo je příliš drahé. Opravdu to chce spíš intenzivní osvětu než tresty.

Mě teda ty džíny nijak neuráží, chápu, že je to móda, že to není špína, ale design. Co mě ale zaujalo, je to, že Romeova máma vypadá líp než jeho přítelkyně...