Je smutné, že se opět škatulkuje. Jsou lidé starší, velice zdatní a schopní a naopak. To samé platí o mladší generaci. Samozřejmě, věk, nemoci, povaha a např. prožitá traumata mohou vše komplikovat.
Nemělo by to být o tom, jestli umíš zacházet s tím nebo s oním (pokud to vysloveně od tebe nechtějí v práci), ale spíš o tom, jaký jsi člověk, jak žiješ, co dokážeš ostatním ze sebe dát (vlídnost, empatii, naslouchání...). A jak jsi spokojený se životem, který žiješ (neremcáš a jsi zodpovědný za svůj život).
Jsem seniorem, jsem pomalejší, hůř slyším a novodobé technologie mi moc nejdou. Zvládám je, ale trvá mi to delší dobu. Ale je pravda, že technické záležitosti mi moc nešly ani v mládí. Co ovládám velmi dobře je umění mlčet. A tak doufám, že s tím už to nějak "doklepu".
Umění mlčet? To znamená, že umíte naslouchat? Pokud ano, jste poklad. 🙂
Možná to pan Bárta napsal trochu necitelně, ale v podstatě má pravdu.
Pokud má paní Ptáčková majetek, tak je trapné žádat o sbírku, a ano, sbírky se mají dělat pro chudé a nemocné .
Já opravdu nechápu lidi, kteří se vyjadřují k něčemu o čem nemají ani potuchy. Kdo Vám řekl, že pí. Ptáčková žádala o sbírku???????
Opravdu ho lidé neznali, jen jeho okolí.A nevím proč bych ho měla uctívat.Já ho za vyjímečného nepovažuji.Přečetla jsem si několik jeho vyjádření a vůbec se mi to nelíbí.Doufám že mi dovolíte mít vlastní názor, když vy ho sama nemáte
Mějte si názor jaký chcete, samozřejmě, jen ho nepodsouvejte ostatním. To je můj vlastní názor. 🙂
Tak mně už se z těch mediálních chvalozpěvů na Radka Ptáčka dělá špatně.S takovou mediální hysterií jsem se ještě nesetkala.Dozvídám se že to byl superman, geniální vědec, světové uznávaný, král mezi psychology . pomalu Bůh.Ted se dozvídám že to byl nejlepší Čech a všichni na něho máme neustále vzpomínat.Drtivá většina Čechů ho neznala, neznala ho ani spousta psychologů, najednou se vynoří odněkud a následuje mediální masáž otřesného rázu.Co za tím asi je?
Neznamená to, že když Vy někoho neznáte, že je neznámý. Ptejte se sama sebe, proč Vám tolik vadí uctít skutečně výjimečného člověka? A že jste schopná napsat - "drtivá většina Čechů" ho neznala - je dost "sebevědomé".
Pokud to máte takto nastavené a po návratu do práce netoužíte, ok. Ale neberu za vhodné chovat se, že to je jediná správná cesta a matky, které to mají nastavené jinak, jsou špatné, sobecké, kariéristické atd. Protože to prostě není pravda, a přístup, že jen my, co jsme doma s dětmi do 5 let, jsme ty nejlepší matky-hrdinky, je prostě arogantní a navíc falešný.
Nevím, kde jste přišla na to, že zastávám Vámi zmiňované názory (nesmysly) nebo že jsem doma s dítětem 🙂. Pracuji s dětmi a to velmi dlouho. A už vůbec neodsuzuji žádné matky (asi si tam vkládáte nějaké Vaše osobní zkušenosti), každá matka dělá co umí a chce pro své děti to nejlepší, jen některé upřednostňují své zájmy nad zájmy dítěte (věřím, že si toho mnohdy nejsou ani vědomé). Pokud jsou rodiče empatičtí a děti zdravé a zralé, unesou předškolní docházku naprosto bez újmy 🙂, vše je velmi individuální.
Božíčku, tolik slov a tolik nesmyslů... Kdy konečně těm, kteří srdceryvně mluví o nárůstu sebevražd dětí, dojde, že jde o právě děti, s nimiž byly matky tak dlouho doma a tudíž mají být vyrovnané? S mou generací byly matky doma rok, pak se staraly babičky nebo jesle a rozhodně z nás nevyrostly sněhové vločky, které mají trauma, sotva ráno otevřou oči. Na Západě, kde je rodičovská oproti nám směšně krátká, to taky není samý nesamostatný frustrát - zato jejich ekonomiky jsou na tom podstatně jinde (i díky tomu, že jim nemizí matky na dlouholetou rodičovskou). Navíc ženy neztrácejí kontakt s povoláním a mnohem lépe se kariérně uplatní. Ano, generace našich babiček byla "ženami v domácnosti", ale rozhodně neměly čas si s dětmi hrát - staraly se o domácnost a o hospodářství. Já naopak volám po tom, aby se jesle obnovily - ne kvůli drahým mobilům a kozačkám, ale kvůli tomu, aby ženy neodmítaly mít děti jen proto, že porodit dítě pro ně znamená profesní konec.
Já volám po tom, aby ženy, které nejsou srovnané s tím, že dítě vyžaduje jejich přítomnost (a to beru jen případ dětí plně zdravých), děti neměly. Srovnávat vše se zahraničím či jinou dobou před x lety je nesmysl. Každá země a doba má svá specifika.
Jen pro upřesnění, pracuji s nejmenšími dětmi již několik let a pokud si myslíte, že jejich odloučení od mámy (obzvlášť do věku 3 let) je v pořádku, pak opravdu nic nevíte.
Jasně - podle autora článku jsou prostě všechny děti stejné, mají ve stejnou dobu stejné potřeby. No - tak prostě ne. Takže nechte laskavě na každé matce, jak si to vyhodnotí, jestli dá dítě do školky ve dvou, třech nebo čtyřech letech (od pěti je to povinné). Moje dcery si chodily do školky "zvykat" (jeden den v týdnu) od dvou let, protože je to tam hrozně bavilo, strašně rády byly mezi dětmi, a obě se nesmírně těšily, až budou moci ve třech letech nastoupit na celý týden. Tehdy totiž ještě dvouleťáky do školky nebrali. Pokud by to šlo, patrně by mne "ukecaly", že tam chtějí dřív. Ale nešlo a tak nastupovaly týden po svých třetích narozeninách. Obě jsou zcela psychicky vyrovnané, pohodové, žádnými depresemi ani frustracemi opravdu netrpí. Jedna už je vystudovaná, druhá ještě VŠ studuje.
Pracuji s malými dětmi mnoho let (pracovala jsem i v soukromé MŠ). Problém je v tom, že některé matky neznají nebo nechtějí znát skutečné potřeby svého dítěte a podsouvají mu "co má rádo". S autorkou článku naprosto souhlasím. Věřím, že většina dětí přežije jesle, školku atd., ale ten čas, který můžeme být s nimi nám nikdo nevrátí a jim nikdo a nic nevynahradí.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Maminka vypadala i před proměnou velice mladě. Po proměně ji to moc sluší, má šmrnc. K dceři se nechci podrobně vyjadřovat, dle mého "odborníci" pochybili.