Nemohu si pomoci, ale film Bratři je pro mě další v řadě zapomenutelných filmů na téma: "jak dostat Oscara za historické drama". Tímto se omlouvám režisérovi a scenáristovi, kteří jistě film netvořili primárně s tímto cílem, píše ze mě jízlivost směrem k české filmové tvorbě posledních let.

Naopak, Vlny pro mě byly zjevením. Seděla jsem v kině přikovaná k sedadlu a po skončení šla na internet hledat osudy těchto lidí ve skutečnosti a následně jsem jej viděla podruhé se svými dvanáctiletými dětmi, které si teprve na filmu do důsledků uvědomily, jak hrozný minulý režim byl a dlouho se pak vyptávaly, googlily a diskutovaly...

Nevím, v čem byly Vlny jiné, ale pro mě jsou výjimečným českým filmem a Oscara jim moc přeji.

Tohle je splněný sen každého úředníka - ve státní správě, kde absolutně nic nefunguje, jak má, takže místo toho, abyste klienta odbavil za pár minut, matláte se s tím pomalu půl hodiny, a kde jediného politika, který měl aspoň snahu (i když ne potřebné vědomosti) něco napravit, tato vláda vyhodila, nám přidají po asi čtrnácti letech usmolenou tisícovku, která stejně ve finále nepůjde ze státního rozpočtu, ale z rozpočtu obce (jak je u vládních změn podobného typu dobrým zvykem), domnívám se, bude jediným výsledkem to, že o to více a sprostěji budou klienti nadávat, protože na úředníka si přeci může otevřít hu.u každý, kdo jde kolem...

Strašně se těším na to, až si státní správu zlikvidujeme a úředníky propustíme, protože řidičák vám vydá pošťáčka a rodný list s občankou vypapiruje ve volných chvílích pokladní v Tescu... Už, aby to bylo.

Přímý důkaz úpadku komunálních politiků. Kdyby byli alespoň trochu hudebně erudovaní, chápali by, proč pianino z bazaru za dvacet tisíc nestačí, jakož ani laciný klavír. A nejde jen o "sluchový zážitek". Bohužel, kvalitní hudební nástroje jsou skutečně velmi drahé a tato cenová relace u křídla je poměrně rozumná volba. Je nutné brát v potaz skutečnost, že takový hudební nástroj, pokud bude ve vhodných atmosférických podmínkách (nebude stát v nějakém vlhkém prostředí), vydrží prakticky navždy.

Narozdíl od drahých aut, jako mají třeba v Ostravě, toto není mrhání penězi, ale vklad do budoucnosti talentovaných dětí, který se Plzni s jejím rozpočtem vyplatí.

SÚKL a zejména ČLK stále ještě praktikují manýry z dob dávno minulých - mlčet, ututlat, neřešit a vystupovat z pozice moci, a pak se strašně diví, kolik v ČR svojí arogancí vychovávají "antivaxerů", které následně ještě dehonestují, jak jen mohou.

Výborná strategie, pokud chceme zvyšovat proočkovanost, fakt tleskám...

Policisté nejsou právníci, proto by tyto záležitosti neměli sami řešit, měli by mít povinnost vytvářet komise sestávající alespoň částečně z právníků (mohou být třeba podřízené GIBS, na nižších úrovních krajským ředitelstvím), ale přenést deliktní řízení do kompetence nadřízených... Pardon, to v praxi fungovat nemůže.

Českým seniorům je houby po tom, kdo se má nebo nemá starat o válečné uprchlíky, z jejich peněz se nic neplatí, naopak jsou ti právě oni, které my, ekonomicky aktivní, z našich odvodů živíme s vědomím, že na naše důchody již peníze nebudou.

Místo toho, aby byli rádi za solidaritu, myslí jen sami na sebe, neustále si na něco stěžují, volí do Sněmovny populisty a rozvrací naši společnost svojí sobeckostí.

Vhodnost zrušení vykání snad dobře ilustruje situace v soudní síni, kde si soudce s obžalovaným tykají... Samozřejmě, i za těchto okolností lze udržet určitou míru slušnosti, ale... Já na to socialistické "ahoj, soudruhu" také nejsem stavěná.

Podobné instrukce by měly vidět všude, nejen u lékařů. Obzvláště srovnání znalostí získaných z internetu oproti vystudování a praxi v daném oboru...

Generál armády ČR, který se chová jako malé dítě, ve mně mnoho důvěry v profesionalitu armády nebudí.

Z hlediska již ukotvené náplně práce je skutečně pozice sociálního pedagoga nadbytečná a tedy zbytečná. Bezpodmínečný souhlas.

Problém vidím v tom, že pro poměry 21. stol. jsou zcela nevhodným způsobem v zákoně ukotveny kompetence OSPOD (přičemž dalším ohniskem problémů jsou krajské úrovně OSPOD jako metodický a kontrolní orgán), kvůli kterým tato instituce funguje v praxi, jak funguje - stačí si přečíst zdejší komentáře.

Tedy, problémem nejsou konkrétní instituce, ale zákonné rámce jejich činnosti, vytvořené "za krále klacka" a dosud nerevidovane tak, aby se příslušné úřady proměnily v efektivně fungující preventivně podpůrné instituce.

Takže na jednu stranu sem sypeme peníze, na stranu druhou sypeme další peníze do beziskovek a sociálních pedagogů s naivní vidinou, že tito problémy na úrovni zákonů a jejich aplikace v praxi nějakým zázrakem vykryji...

Marně jsem celý článek čekala na popis toho, co je naopak typické pro Španěly.

Slovensko se vrací k otrokářství, tleskáme.

P. S. Vážení slovenští lékaři, nezapomeňte, že vás máme rádi a v ČR vám nabídneme lepší pracovní podmínky.

Jakmile se začne s výjimkami (v čemkoli), už se z nich nevyhrabeme, protože argumenty, proč i na toto má platit výjimka, najdeme vždy.

Nechápu, proč "náročné" profese nejsou adekvátně finančně ohodnoceny. Místo toho se poslanci s odbory již několikátým rokem hádají o to, kdo všechno bude chodit do důchodu dříve (a tedy, o kolik méně na výdajích za budoucí důchody po zavedení změn stát do budoucna uspoří).

Ekonomicky aktivní občany nelze na odvodech státu dojit donekonečna, to by si poslanci a zejména odbory měly uvědomit.

Vhodnější název tohoto článku vzhledem k jeho obsahu by byl: "Jak efektivně zlikvidovat homeoffice v ČR".

Bohužel, i jinde je praxe podobná, přičemž ryba smrdí od krajského úřadu. Nikoho to nezajímá.

Nevím, kdo šaškárny jako Stardance a Slavík sleduje, ale zjevně se televizi stále vyplatí. Tak, co už. Taková ordinérní, maloměstská zábava, která, pokud přivřete oči a zacpete si uši pokaždé, když chce být moderátor vtipný, neurazí. Zítra bulvár zhodnotí, jak byl kdo oblečen a jak moc je světový, a za rok zase s Kabáty, Ztraceným a Bílou.

My tu máme 30 neřešený důchodový systém, vzdělávací systém, zdravotní systém, ujíždí nám vlak v probíhající vědeckotechnologické revoluci, a pan senátor vytáhne komunistickou praktiku příživnictví.

Pak se politici diví, proč na ně nadáváme.

Ta pohádka vznikla před mnoha desítkami let, v době normalizace, kdy jste koktající děti prakticky nepotkali, protože jakákoli jinakost byla "odsouvána"... Pamatuji, když jsem po revoluci poprvé v životě viděla na ulici mentálně postižené děti z místního ústavu, měla jsem šok, to je ale jiný příběh.

Pokud by byly podobné scény součástí nějaké pohádky či filmu, který vznikl v současnosti, dílo podobně jako vy odsoudím. Co se týká děl historických, nemusím je sledovat, ale měla bych být schopna chápat kontext doby, ve které bylo vytvořeno, abychom se nedostali k absurditam jako je přepisování sto let starých knih kvůli dnes nevhodným slovíčkům.

P.S. Mě osobně ze židle nadzvedávají spíše filmy jako S tebou mě baví svět nebo již vyloženě bizarní Líbáš jako bůh (osobně bych film pojmenovala spíše Kámen š.ká cihlu).

Bohužel, v tomto věku, pokud jsem chtěla jít se synem "mezi lidi", nezávisle na počasí musel hodinu předem skákat na trampolíně, jinak byl schopen svojí energií vytvořit apokalypsu, takže vás naprosto chápu. Měla jsem přesně vytipované podniky a lidi, kam jsme v různých situacích jezdili, např. odběry krve nikoli ve vedlejší ordinaci od pediatra, ale v jednom vedlejším městě, apod...

Oproti "chytrým" poznámkám starších lidí, jejichž celá generace měla už od batolete děti ukázkově vychované (proto také nyní máme prázdné věznice), se syn po čtvrtém roce věku začal výrazně uklidňovat (ne, že by svoji energii ztratil, ale uměl se již lépe ovládat a dalo se s ním domluvit: "když teď..., tak potom...") a podobně situace jako návštěvu lékaře s plnou čekárnou lidí, úřad, obchod,... jsme najednou zvládali snáze, dokonce mi občas lidé říkali, jak mám vychované dítě 😀

Chce to čas (bez ztráty určité důslednosti) a než se s dítětem dokážete domluvit, obrňte se hlavně trpělivostí proti bl.cům, kteří vychovali samé Špačky a elitu národa, jak dnes můžeme vidět v MHD, na ulicích nebo i v těch obchodech za pultem...

Zrovna u OSPOD platí, že ryba smrdí od hlavy, nebo alespoň od trupu. Dokud se nenarovnají poměry na krajských úřadech tak, aby krajští úředníci neházeli úředníkům obcí klacky pod nohy, žádné zázraky v aktivnějším konání OSPOD nečekejme.