Po přečtení komentářů musím konstatovat, že jsme opravdu národ tupců. Nejhorší pak je, když si tupec myslí, že všemu rozumí. Asistent v první třídě je super věc! Tleskám MŠSMT a to opravdu nedělám často. Umožní to individuální práci v první třídě, která je nejzákladnějším základem ze všech základů. Ještě bych se velmi přimlouval za asistenty, kteří by drželi dozory, aby učitelé mohli opravdu učit a zabývat se výhradně vzděláváním. Nestudují, aby hlídali děti o přestávce na chodbách nebo v jídelně. To je přežitek reálného socialismu, který nikdo neřeší. BOHUŽEL.
Vždyť také asistenti jsou do dozoru zapojování, pokud nemají zrovna hodně náročné dítě vyžadující 100%dohled.
Nijak. Tohle má řešit stát. Praktické školy pomáhaly hůře vzdělávatelným dětem najít své uplatnění ve společnosti a připravit je na život. Speciální školy zajišťovaly, aby bylo ve třídě jen pár dětí a učitel se jim mohl věnovat individuálně. To, co se děje v této zvrácené době, je experiment, který se negativně podepíše na celé generaci - chytří, na kterých závisí budoucnost země, nedostanou potřebnou úroveň vzdělání a ti mentálně slabší nedostanou šanci naučit se něco skutečně potřebného pro praktickou stránku života.
Já pamatuji praktické a zvláštní školy. Ale jejich omezením tu zkrátka vznikla situace, kdy je tu zvyšující se množství dětí vyžadující zvláštní péči, které není kam umístit. Pak tu je hodně dětí s naprosto naprůměrným intelektem, ovšem z hlediska chování jsou hodně náročné. Kam s nimi? Nejsou tyto školy. Nemá smysl si říkat Co by bylo kdyby. Jsme ted v této situaci. Co si budeme, nikdo z toho není nadšený, inkluze v tomto podání není většinou šťastná. ale to nevyřešíme. Tyto škloy zkrátka v tuto chvíli už nejsou a tečka. Jak myslíte, že dlouho vydrží učitelka, která má učit moderně, inovativně za použití střídání postupů během hodiny, žádná frontální výkuka, ale pestrá, zábavná a pak tam jsou děti, které veškerou snahu boří, nebo je jeich chování zkrátka náročnější, nebo mají problém vůbec pochopit zadání. Tady jsou AP neocenitelné. Ono se to moc krásně píše na klávesnici, praxe je často úplně jiná.
Nijak. Tohle má řešit stát. Praktické školy pomáhaly hůře vzdělávatelným dětem najít své uplatnění ve společnosti a připravit je na život. Speciální školy zajišťovaly, aby bylo ve třídě jen pár dětí a učitel se jim mohl věnovat individuálně. To, co se děje v této zvrácené době, je experiment, který se negativně podepíše na celé generaci - chytří, na kterých závisí budoucnost země, nedostanou potřebnou úroveň vzdělání a ti mentálně slabší nedostanou šanci naučit se něco skutečně potřebného pro praktickou stránku života.
V tuto chvíli je to nastaveno takto a nic s tím nenadelame. Inkluze v tomto podání není moc šťastné řešení, to víme všichni, ale nikdo z nás nemá moc to nějak zvrátit. Pracujeme s tím co máme. A znovu se ptám, jelikož není v naší moci zajistit speciální školy, jak řešení máte? Do vzdělání musíte přijmout všechny spádové deti. V případně že máte ve třídě 30 děti, z toho min 4 potřebuji opravdu nutnou peči. Jak byste to řešila?
Můj názor - něco jako asistent učitele by vůbec nemělo existovat. Buď má dítě na to, aby se vzdělávalo na základní škole nebo má jít do speciální školy. Všechny tyto experimenty stejně nakonec odnesou ty nejchytřejší děti, protože se kvůli těm "jiným" snižuje laťka v úrovni vzdělání
A pokud speciální školy nejsou, jak byste tedy řešila?
Pracuji na druhém stupni jako AP, jsem sdílená mezi dvěma tridami po 30 žácích (na 10 tříd jsme v rámci úspor 3), kdy v jedné třídě je 10 děti s nějakým podpůrným opatřením, z toho 3 s trojkou a v druhé 2 s trojkou. Toto je realita běžné spádové školáky a romskou jen dvě třídy, které mám na starost. Směs od ADHD, různé směsi dys..Aspergera, ale se sníženými sociálními dovednostmi (konflikty) , snížený intelekt, poruchy chování a v ne poslední rádi děti s odlišným mateřským jazykem. Jak UA, ale i Asie, Turecko, Mongolsko..Pokud má někdo z diskutujících dojem, že se během dne a po večerech flakame, kdy píšeme komunikační deníky s rodiči, případně si děláme přípravy na druhý den, poté co jsme cely den, včetně odpoledního vyučování a dozorů o přestávkách zajišťovali, aby děti, které mají před prijimackami mely prostredi pro to se vůbec učit, moc bych takovým přála jeden den být v naší kůži. Nepodnikat, tak tuto práci, která mě naplňuje a dava mi smysl ( nebudeme se bavit o tom, zda některé děti patří do běžných škol, musíme pracovat se stávajícím stavem) bych nemohla z finančních důvodu dělat. Ale dělám ji, protože vidím, že v současném stavu školství je potřebná a naplňuje mě, když vidím, jaké pokroky některé děti dělají, Určitě je rozdíly mezi kvalitou AP , stejně jako mezi jinými profesemi, moc i záleží na vedení školy, zda umožňuje AP nějaký osobní růst formou dalšího vzdělávání, kurzu, supervizi a dalších prostředků pro zkvalitnění práce. Pokud ano, má to smysl.
A ví vaše vedení, že existují dotace? Zrovna v IROP 1 si mnoho škol pořídilo velmi hodnotnou IT techniku. Často je to o tom, že 85-95 % hradí EU a zbytek zřizovatel. Důležité ale je, aby si škola, pokud si dělá dotační věci sama, zajistila schopného (nečti všehoschopného) a kvalitního administrátora nebo se může domluvit se zřizovatelem, který může v této věci pomoci a zajistit administraci jak projektu tak veřejné zakázky. Je to vše o schopnosti a znalosti toho kterého vedení.
Asi vi, nějaké tablety jak jsem psala máme včetně nabíjecí stanice, ale nestačí.
Čtu nadšené reakce rodičů s tím, že děti telefony k ničemu nepotřebují. Byla to pravda v případě, že by školy měly dostatek např. tabletů. U nás ve škole se snažíme hodně technologie využívat, žáci vyhledávají informace (dost se prosazuje badatelská výuka, práce se zdroji, i v dílnách psaní smí využívat Příručky českého jazyka) dostávají úkoly např, při suplu v Umíme to, Cambridge One, hrají Kahoot, mají v něm Edupage, kde mají rozvrhy, učebny, hodnocení, zprávy od pedagogů, změny.. není den, aby technologie nevyužívali. Ale bohužel nemáme dost peněz na tolik tabletů. Máme sadu po 30 na 650 žáků.. Pokud bychom technologie nevyužívali, inspekci by se to moc nelíbilo, jedním z úkolů je posilování digitálních kompetencí. Učíme je s nimi alespoň trochu zodpovědně pracovat, což kolikrát rodiče opomíjejí. Zákazem se nic nevyřeší, tak na nich budou po škole, nebo doma. Cílem je ukázat, že mobil může být i pomocník. Na druhou stranu je velká pravda, že pokud o přestávkách hrají hry, tak než přehodí mozek na fungování v hodině chvíli trvá, zmíněná šikana a podobně je také problém.. řeší se to různými pravidly s různou úspěšností, mohou o přestávkách hrát stolní tenis, deskovky...
A máte v rámci výuky také zavedenou výuku psaní všemi 10? Pokud ne, tak je vaše výuka digitálních kompetencí zcela poddimenzována, protože u dětí vytváříte nevhodné návyky. Jako dospělý, který se musel vše s počítačem naučit sám jsem si vyzkoušel, jak je těžké zbavit se chybných návyků, abych mohl pružně fungovat v kanceláři. A ano, máte pravdu. Děti se naučí vyhledávat spoustu věcí, ale v případě jakéhokoliv výpadku spousta z nich ani neví, jak se chovat v knihovně a vyhledávat v klasických zdrojích.
Samozřejmě - v 7. třídě v hodinách informatiky. I když děti protestují, že časem bude vše na hlasové ovládání 🙂 Bohužel klasická knihovna, alespoň školní, nezvládne nápor 30 dětí hledajících určité informace, ale např. papírové mapy a papírový slovník tu a tam zařazujeme.
Čtu nadšené reakce rodičů s tím, že děti telefony k ničemu nepotřebují. Byla to pravda v případě, že by školy měly dostatek např. tabletů. U nás ve škole se snažíme hodně technologie využívat, žáci vyhledávají informace (dost se prosazuje badatelská výuka, práce se zdroji, i v dílnách psaní smí využívat Příručky českého jazyka) dostávají úkoly např, při suplu v Umíme to, Cambridge One, hrají Kahoot, mají v něm Edupage, kde mají rozvrhy, učebny, hodnocení, zprávy od pedagogů, změny.. není den, aby technologie nevyužívali. Ale bohužel nemáme dost peněz na tolik tabletů. Máme sadu po 30 na 650 žáků.. Pokud bychom technologie nevyužívali, inspekci by se to moc nelíbilo, jedním z úkolů je posilování digitálních kompetencí. Učíme je s nimi alespoň trochu zodpovědně pracovat.. Na druhou stranu je velká pravda, že pokud o přestávkách hrají hry, tak než přehodí mozek na fungování v hodině chvíli trvá, zmíněná šikana a podobně je také problém.. řeší se to různými pravidly s různou úspěšností..
Opravdu žasnu - mohl by se jít pan Bek podívat do škol? Pracuji na druhém stupni, ve třídách 30 dětí, z toho třetina má na něco papír, speciální potřeby, většina z nich má problém i z češtinou, angličtina je už pro ně na hraně a výuka druhého jazyka je pro ně naprostá utopie. V němčině umí po roce max. poděkovat a pozdravit. Ve vyšších ročnících se AP už moc nevyskytují. Pokud by se v hodinách určených pro druhý jazyk věnovali buď prohloubení češtiny, nebo i té angličtině, mělo by to větší smysl.. U dětí s výraznými poruchami se věnovat rozvíjení manuální zručnosti... Jako hlavní jazyk angličtina, s tím souhlasím a chápu, že čím dříve tím lépe, ale druhý jazyk by měl být volitelný, mělo by to smysl... ale to by se musel také někdo podívat i mezi lid...
Rozhodně nezastávám váš názor, přeplněné třídy viz. 30 žáků = nic se nenaučí. Mé děti chodily nejdříve do malotřídky na malém městě tj.1. až 5. třída a tam na vysvědčení spousta trojek, zejména z hlavních předmětů. Děti mám celkem tři. Prvorozená je dcera. U té mi bylo učitelkou doporučeno na konci čtvrté třídy, že by měla navštívit psychologa, jestli nechci aby skončila jen se základkou. Ok. Psychologa jsme navštívili a ten řekl, že je normální a doporučení od učitelky, dost dobře nerozumí. Nicméně, dcera vystudovala SŠ s maturitou. To samé potkalo i její bratry ( dvojčata ) na vysvědčení trojky a málem čtyřky:( ale jak začaly chodit do velké školy a to jich ve třídě bylo 33, tak na vysvědčení téměř vyznamenání. Letos se jeden z kluků dostal na jazykovou akademii a ten druhý ještě zůstal na ZŠ, ale za to můžu já, jelikož se mi zdálo, že není dost vyzrálý do první třídy. Chci tím říct, že když se nechce učitelům a rodiče se mohou přetrhnout, nikam to nevede. Kdežto, když učitelé dělají co mají a dětem se věnují a rodiče dohlížejí, aby děti měly splněné domácí úlohy a přípravu na další den, světě div se, dějí se zázraky.
Díky inkluzi máme hodně smíšené třídy, kdy jsou nůžky opravdu hodně otevřené. A věřte tomu, že z těch 30 dětí je minimálně pro 10 dětí druhý jazyk spíše utrpením, než něčím přínosným. Děti, které jsou spíše technického směru, nebo zkrátka intelektově nestačí by určitě uvítaly hodiny zaplnit něčím pro ně přínosnějším, třeba rozvíjením toho co jim jde a ne zvětšovat frustraci z toho, že jim zas něco nejde...
Opravdu žasnu - mohl by se jít pan Bek podívat do škol? Ve třídě 30 dětí, z toho třetina má na něco papír, speciální potřeby, většina z nich má problém i z češtinou, angličtina je už pro ně na hraně a výuka druhého jazyka je pro ně naprostá utopie. V němčině umí po roce max. poděkovat a pozdravit. Pokud by se v těchto hodinách věnovali buď prohloubení češtiny, nebo i té angličtině, mělo by to větší smysl.. U dětí s výraznými poruchami se věnovat rozvíjení manuální zručnosti... Jako hlavní jazyk angličtina, s tím souhlasím a chápu, že čím dříve tím lépe, ale druhý jazyk by měl být volitelný, mělo by to smysl... ale to by se musel také někdo podívat i mezi lid...
Když 20% kapacity škol je nevyužito jen proto, že jsou třídy jen po 30, tak ať se nedivěj. A dát dítě do soukromé školy je to nejhorší co pro něj můžou rodiče udělat.
Třídy po 30, z toho třetina děti má nějaké podpůrné opatření, tak mix pár ADHD, autisty, sníženého intelektu a Aspergera a dysek je často dost výživný .. vřele doporučuji navštívit hodinu. Realita státního školství.
Dobrý den, také jsem musela řešit "permanentní rovnátka, tedy želízka " u své dospívající dcerky. Léčba byla doporučena lékařem ve FN Motol v Praze, jelikož dcerka měla úraz hlavy během hodiny tělocviku. Nebudu Vás zatěžovat podrobnostmi. Měla jsem to štěstí, že jsem dostala kontakt na paní doktorku, která má ordinaci ve sklepních částech činžovního domu a ceny má relativně příznivé. Ale i tak je to pro běžného člověka velký peněžní výdaj. Vzhledem k této doporučené a neodkladné léčbě jsem uvítala vstřícný postoj paní doktorky, která nabídla, že cenu rovnátek lze splácet po celou dobu léčby. Přesto jsem byla upozorněna, že pojišťovna proplácí jen zlomek ceny.
Ano, pojišťovna přispívá tuším kolem 1000,-Kč - tedy jak která.. 50 000,- za kompletní léčbu ještě jsem ochotna dát (naštěstí vada není až tolik markantní) ,ale 100 už je opravdu dost.. uvidíme, snad vyjde ta čekačka 🙂 Držím palce, ať se dcerce zuby pěkně srovnají.
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Ano, to je v pořádku, ale všude nejsou. Jde spíš o 2. a 3. stupeň.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Pokud jsou, tak jsou běžnou součástí sboru. Se stejnými povinnostmi.