Ono to není vůbec přímočaré. Člověk opravdu nemusí vědět, že není holka, ale kluk. Začne to v porodnici, kdy - vizuálně - když to není vysloveně kluk, tak je to holka. Následuje holčičí výchova (nejde o panenky, jde o to, že "všichni vědí"), když děcko začne sportovat a vyhrávat, ve všech školních a krajských a bůhvíjakých soutěžích to nikdo podrobně nezkoumá, o pocitech se moc nemluví (proč by taky mělo?) a když dojde na olympiádu, je vlastně už pozdě.
Důležité mi připadá to, že dotyčný/dotyčná vůbec nemusí VĚDĚT, že je něco v nepořádku. Ukažte mi puberťáka, který si nepřipadá divnej nebo aspoň zvláštní (možná: my jsme utíkali do psaní básniček, dnes "se" utíká ke změně pohlaví)..
Historicky začala celá záležitost někdy po 1. světové válce, kdy začal vznikat ženský sport. Což se mimochodem moc nelíbilo ani Coubertainovi, zhruba s argumentem "žena má být krásná a uštvaná ženská rozhodně krásná není".
V ČSR máme v této souvislosti Zdenu Koubkovou, držitelku později anulovaného atletického rekordu (běh 800m, Světové hry v Londýně 1934). Podrobné vyšetření ukázalo hermafroditismus (jo, to opravdu existuje), následovala v r. 1936 operace a přechod do rugby a asi celkem šťastné (bezdětné) manželství a život Zdenka Koubka (zemřel 1986). Odkaz
Rozhodně to není extra vyjímečný případ. Oni ti holkokluci zdatnější než holky prostě jsou.
Jestli dojde na konkurs, tak něco jo, protože to se dělí veškerá aktiva (majetek) v poměru požadavků. Ale kolik to bude...
On totiž Sýkora, není-li vysloveně vůl, dávno přepsal majetek "na milostnou paní ".
Pozor: článek předpokládá, že si žije jako prase v žitě, což nemusí být pravda.
A ještě jednou pozor: Tohle nevypadá, že by ty peníze rozházel. S blbými investicemi mají problém i veleobři na způsob Volkswagenu a Boeingu. Kamarádi s ním šli do rizika a nevyšlo to, to se stane, aniž by byl člověk nutně kump.
Upřímně chápu, že se občas se... kazí všechno, nač člověk sáhne, ale takový zlom se hned tak nevidí.
Až se mi nechce věřit, že tak markantní a vytrvalý zlom nemůže způsobit to, že se pár kluků pohádá, i kdyby na nože došlo. Vždyť těch kluků je v každém okamžiku na hřišti jedenáct a dalších nejmíň deset (plus náhradníci) jim dává okamžitou podporu. To jako VŠICHNI NAJEDNOU zapomenou hrát fotbal? To je přece blbina...
Ale je pravda, že už se staly divnější věci...
Koukám, co je tu rádoby moudrejch komentářů o kasinech a tuzkach v penále, a nějak mi to nic nevysvětluje.
Totiž- v hokeji se točí milióny měsíčně, tak ať mi nikdo netvrdí, že není milión na půlroční splátku.
Neboli podle mě je v tom něco dalšího, něco jako Nezaplatim, dokud, co já vím, uklízečky nebudou místo lyzolu používat voňavý saponát. Což je samozřejmě pitomý příklad, ale nechce se mi spekulovat seriózně, to si musejí vyřídit mezi sebou.
Nehodlám nikomu sahat do svědomí, natož mu říkat, co si má nebo nemá myslet.
Mám ale jednu osobní zkušenost. Vždycky jsem věděl, že ruský a sovětský není totéž, a už vůbec ne v kultuře. Nečíst Puškina a neposlouchat Čajkovského (a ano - Prokofjeva a klavíristku Kameníkovou), protože Stalin, mi přišlo hloupé. Přesto jsem v souvislosti s r. 1989 pocítil velké uvolnění, že ty lidi můžu mít rád nebo nerad - nelekněte se - svobodně.
Takže odmítám vyčítat Nohavicovi i komukoliv jinému, že nevytěsnil ze svého srdce Vysokého a Okudžavu a třeba Jesenina, protože Putin.
Na Kluse v téhle souvislosti názor nemám. To, že mi není sympatický, samozrejmě není argument.
Mě kdysi překvapilo, jak moc může dělat problémy paměť těla nebo jak to nazvat.
Jako muzikant běžné píšu "moll", načež jsem se v chemii potkal s pojmem "mol". Já vám to prostě nedokázal napsat, ta ruka mě prostě nebrala na vědomí.
Až teď mě napadá, že mol - hmyz(?) mi nikdy problém nedělal. Ale možná jsem to jen nikdy nepotřeboval napsat.
Dnes mě docela mrzí, že u diskutujících není uveden věk. Kde se to holka měla naučit, když je zakázané o tom malem i mluvit, reálné se to dělalo naposledy v petačtyřicátém? Proboha - to se tak mohli brát její pradědeček s prababičkou... No dobrá, tak dědeček s babičkou, je-li v rodině zvykem mít děti ve třiceti.
Schválně, kdo pod padesát tady ví, co znamená ruka zatata v pěst? A nemyslím gesto související s rasismem.
Nemůžu si pomoct, ruka to byla, jak v televizi patrno hned z prvního záběru z jiné kamery. Otázka zní, ma-li se taková ruka pískat.
Mám dokonce dojem, že z těch posledních, které se tu řešily, byla, řekněme, nejméně neúmyslna. Ale upřímně nemám chuť se k záběru vracet a řešit, co kdo chtěl či nechtěl.
Bez velkého přemýšlení: vítězná sestava se nemění , a ta páteční byla první po delší době, která hrála a vyhrála nepochybně a s přehledem. A naopak Láďa Krejčí při všech svých kvalitách poslední zápasy v repre - jak to říct - kulantně - nezářil.
S větším přemýšlením - s rozjetými Chorým a Šulcem v útoku a s Provodem za zády si lze ne úplně tradiční obranu dovolit, místo aby se sázelo na zkušenosti sice velké, ale momentálně poněkud váznoucí. Ne že by Vitík nebo dokonce Bořil byli nezkušenými začátečníky.
Čistě formálně - jak je to s tím VAR? Já tomu rozumím takto:
1/ Rozhodčí na hřišti situaci posoudí a rozhodne, tak či onak
2/ Pokud se to asistentovi(?) u monitoru nezdá, vyzve rozhodčího ke kontrole
3/ Rozhodčí se podívá na monitor a znovu rozhodne - stejně nebo jinak.
Neboli VAR rozhoduje jedinou věc: vyzve či nevyzve hlavního rozhodčího ke kontrole. Definitivní rozhodnutí je jen a pouze JEHO zodpovědnost.
Jasně, i VAR se může mýlit a pustit "trestnou" situaci. Naopak - vyzve-li ke kontrole při situaci "legální", teoreticky se nic neděje, neboť hlavní rozhodčí potvrdí svoje rozhodnutí "nic se neděje" a hraje se dál.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Mně se to stejně nelíbí. Chápu argument, že zahrát si na IA stadiónu je pro "vesničany" životní zážitek, ale stejně mi připadá, že správnější by bylo, dát slabším výhodu domácího prostředí a "velký kluky" vyhnat "mezi lid".
1 odpověď