No nevím, já děti (bohužel) nemám, ale zároveň nemám pocit, že bych dělala práci za někoho jiného. A určitě ne za maminky s dětmi (častěji u nás marodí právě ti bezdětní). Já naopak ty maminky s dětmi obdivuji, že zvládají práci, domácnost a děti. Protože já přijdu z práce a jsem ráda, že jsem ráda a po pravdě, i když jsem si vždy děti přála, tak si nedovedu představit, že bych měla mít ještě "další směnu" doma.

Já ráda píšu vázaným písmem. Už jen proto, že nechci být zaostalá jako dnešní generace. I proto také ráda čtu. Líbí se mi ten pocit, že jsem jiná, když ve vlaku kolem sebe vidím lidi do zblbnutí čumět do mobilu a já jediná si vytáhnu knihu a čtu. Mobil i notebook samozřejmě používám také, ale chci mít něco svého. Něco, co nás naučili ve "staré" škole.

Krásně napsané. Ráda jsem poslouchala příběhy mé pratety, jak to bylo za jejího dětství. Umřela před pěti lety a dnes by ji bylo 90.

Ale ani já už nejsem tak úplně mladá, takže dobu bez mobilů a hry venku si taky samozřejmě pamatuji. Byla to krásná doba. Škoda, že dnes moc dětí na hřištích a babičky na lavičkách nevídáme...