Za počítačem je každý hrdina. Kdyby ale u dnešních facebookových hrdinů zaklepala státní bezpečnost, bylo by u 99% z nich hrdinství ve vteřině fuč.

Lidovci jsou v klinické smrti a ještě se hádají mezi sebou? Tak zbývá říct jen - Amen!

A zase je to tady. Lidé si mezi sebou denně řeknou možná 20 miliard urážek, kleteb, přání toho nejhoršího a napíší 200 miliard arogantních příspěvků, komentářů, SMS. No a pak se objeví jedna mikrochybka umělé inteligence a tito lidé bijí na poplach, co že se to strašlivého s AI stalo. To je přece ultrahypekbizarní pokrytectví. Neříkám, že je AI dokonalá, ale zkuste si jí. Klidně se jí můžete 15x za sebou zeptat na totální nesmysl a ona vám naprosto neemotivně odpoví a bude se vám snažit vyhovět a pomoct. Dá 20 miliard neemotivních odpovědí denně a pak někdo najde jednu podivnou, která v něm budí neklid a hned je kolem toho aféra.

Miloš Zeman si užívá svých rétorických schopností. Rád se poslouchá, rád někoho dostane do úzkých. Bylo by možné ho považovat za žoviálního taťku a neřešit to. Jenže on byl politik a prezident a ne Milda z Vysočiny, který jde večer kybicovat do karet do hospody. Takže holt musí opravdu počítat i s tím, že bude muset čelit protitlaku. Každý nějak žijeme, každý podle toho nějak vypadáme a když nám to někdo řekne, tak o nic nejde. Já jsem třeba tlustý, připlešlý a když mi to někdo řekne, tak mi to vůbec nevadí.

Je mi naprosto jedno, jestli měli Svěrákovi jeden divácky nespěšný film, nebo tři. Zdeněk i Honza Svěrákovi udělali za svůj život radost tolika lidem a tolikrát, že je zkrátka považuji za naprosto úžasné!!

Podle mě je obrovské štěstí, že tehdy opravdu žádná ozbrojená složka nezasáhla (kromě samotné demonstrace 17. listopadu). Stačilo, aby nějakému veliteli ujely nervy a bylo by vymalováno. Největší riziko podle mě byli milicionáři. Když si vzpomenu, jaké typy lidí byly v lidových milicích, tak bych se ani nedivil, kdyby k něčemu došlo. Ideově zformovaní strejci, kteří navíc měli rádi dobrodružství a nebyla to žádná disciplinovaná síla. Byli to lidi, které by do armády nevzali a proto byli v rauši, když mohli najednou běhat se samopalem a hrát si na vojáky. Těch jsem se tehdy bál i jako třináctiletý kluk. Chodili k nám do školy, předváděli samopaly, vysílačky a připadali mi zkrátka a dobře nebezpeční, nevyzpytatelní. Nechápal jsem, proč mají pupkatí strejci nepřipomínající vojáky mít samopaly a ukazovat nám, že s nimi umí střílet.

Strategie je to asi dobrá, ale kdybych měl diskutovat s Babišem, nebo Havlíčkem, tak jedině mezi čtyřma nebo šesti očima, protože bych nechtěl, aby machrovali, nebo se přetvařovali. Chtěl bych s nimi diskutovat já a ne se překřikovat s 50 dalšími. Není to něco o čem bych snil, ale kdyby, tak jedině takto o samotě.

Trump hraje hlavně za Trumpa. Podnikatelé, ministři, zapojení Muska, to je jen nástroj pro získání všeobecné podpory. Být oblíben, být nejlepší, být obdivován, být nejvíce vidět, být nejvýraznější, to jsou cíle těchto alfa samců. V jedné chvíli k tomu použije peníze, v jiné voliče a pak lidi které miluje lid. Neříkám, že je to nutně špatně, jen konstatuji, že takto se to dělá.

Parlament má 200 poslanců a stejně se dokola na titulních fotkách točí 5 lidí. Někdy mám pocit, že na mě vyskočí Babiš i z krabičky od sirek. Pak si říkám, jestli i on chce být tak často vidět, nebo do jaké míry ho tlačí dopředu novináři, aby měli větší čtenost. Ti, co nemají rádi Babiše, tak křičí že za všechno může Babiš. Ti, kteří ho mají rádi, tak křičí že se všechno svádí na Babiše. On toho pak pochopitelně umí využít, protože řekne, že proti němu někdo dělá kampaň. Takže ve finále zjistíme, že novinářům vyhovuje že Babiš je jaký je, protože je o čem psát, Babišovi vyhovuje, že se o něm píše, jeho marketérům to vyhovuje taky. No a my voliči hrajeme roli užitečných idiotů, kteří jim pomáhají v tom divadle, z něhož pak pro Babiše i pro novináře teče moc a peníze. Co z toho plyne pro mě? Na osobní úrovni neposuzuji člověka podle politických názorů. Na úrovni směrování země nějaké politické preference mám.

To je úplně jedno. Panu Babišovi by prošlo i kdyby snědl dítě v přímém přenosu.

Když někoho kritizuje obskurní politik, začíná mě kritizovaná osoba zajímat. Takže děkuji poslancům SPD a jiných podivných stran za tipy na zajímavé osobnosti.

My si tady myslíme, jak strašně mladí trpí. Oni si chudáčci musí vzít na bydlení úvěr, no to je tragédie, že jim nikdo nedá zadarmo byt ... Komunisti dávali byty zdarma, ale co za to? Loajalita, volit je, držet hubu, pracovat kde chtějí oni, být členem strany, nechodit do kostela, děti poslušně studovat a pak jít ve šlépějích rodičů. Takže když komunista nebo jiný neolevičák hřímá že bude rozdávat byty, zadarmo, tak by se všem měla objevit v hlavě otázka - co za to zaplatím.

V Americe je to tak, že většina vysokoškoláků končí studium s dluhem okolo 5 - 10 miliónů korun, tedy po přepočtu. Tedy s vyjímkou těch pár šťastných, kteří byli zralí na stipendium, nebo byli sportovci reprezentující vynikajícím způsobem školu.

Nevítězí síla. Vítězí pragmatismus, pletichy a prospěchářství. Vypadá to jako síla, ale není.

Tání ledovců asi neovlivním, ale ekologicky by se člověk chovat měl. A to kvůli svému nejbližšímu okolí. Smradlavá města plná prachu, mikroplasty ve vlastní zahradě, astma svých dětí díky jezdění starou rachotinou se spatným filtrem pevných částic, smetiště v křoví, kde běhají naše děti ... To se mi nelíbí ... To je to oč běží. Když si každý uděláme pořádek kolem sebe a v sobě, změní se celý svět.

Největší zisk z vítězství tohoto týpka bude mít bohužel Rusko.

Skladatelé jako Smetana byli rockeři své doby. Rebelové, inovátoři, bořitelé zavedených postupů. A jako takoví používali k tvorbě svého rocknrollu i sex a drogy své doby. Ne drogy naší doby, ale té jejich. My si z nich děláme modly, dojímáme se naší představou o jejich životě, ale to jsou většinou iluze způsobené idealizací. Karel IV byl v mládí divočák, bitkař, miloval souboje a ženy. Jan Hus miloval v mládí bujarý život. Masaryk byl jako mladý nezodpovědný a divoký, Václav Havel opravdu pořádal mejdany a měl rád holky. To neznamená, že byli špatní. To všechno z nich dělalo to čím byli.

Umělá inteligence mi pomáhá tvořit internetové texty tím způsobem, že za mě dělá například analytickou část práce práci s informacemi, pomůže mi s vyhledáváním dat, udělá korekturu. Ale lidskost, tu tam musím dostat já. To za mě žádná AI neudělá. Nedokáže za mě zajít za uměleckým kovářem, čalouníkem, zámečníkem, klempířem a nasát atmosféru jejich práce i kouzlo osobnosti.

Článek mě pobavil. My už jsme tak zblblí, že se bojíme lidí i zeptat a bojíme se co zjistíme. Blázinec. Slovo diskriminace znamená rozlišení a nemá nic společného s ubližováním a ponížením někoho. Diskriminovat, tedy rozlišovat, je potřebné a nutné. Každé etnikum, každá národnost, každá věková kategorie, každá vzdělanostní skupina, každé pohlaví má své potřeby a specifika. Pokud nebudeme rozlišovat, budeme tím vždy někomu ubližovat a bude nám chybět respekt k jinakosti lidí a k potřebám různých skupin lidí. My často říkáme, že diskriminace je špatná, ale stejně pak chceme nějaké etnikum nebo jinou skupinu lidí počítat, zakládáme organizace a spolky pro pomoc těmto lidem a podobně. Takže stejně diskriminujeme, jen se tváříme že ne. Diskriminovat, tedy rozlišovat je nezbytně nutné pro všechny. Pochopitelně že jen v některých směrech. Nelze rozlišovat co se týká zákona, práva na vzdělání, atd. Ale třeba v sociálních potřebách, způsobu vzdělávání, komunikaci, atd. , tam je třeba hledat pro různé skupiny individuální cesty, tedy rozlišovat, tedy diskriminovat. Proč? Protože je to užitečné pro všechny.

Srovnávat systém přihlášek na střední školy a digitalizaci stavebního řízení, to je jako srovnávat výměnu duše na bicyklu a montáž nového motoru v bavoráku.

Problém justice i celé státní správy je, že se tam nehorázně plýtvá. Plýtvá se lidským potenciálem, časem, materiálním vybavením a tím vším i penězi. Kdyby se neplýtvalo, mohou mít zítra úředníci dvojnásobné platy. Řešení? Přestat stávkovat, přestat křičet po demonstracích, přestat nadávat po chodbách a důsledně hlídat každé plýtvání a totéž požadovat po vedoucích a ředitelích. Ti pak zase musí tlačit na ministerstvo. Jenže to se nikdy nestane a tak budou úředníci dál nadávat, dál jich bude víc a víc a dál bude efektivita jejich práce mizerná.