To fakt nikdo nechápe rozdíl mezi půjčením a zálohováním? Kolik byste si představovali že by mělo stát půjčení skleničky kterou před tím musel někdo přivést, umýt a naleštit? A to se jich při tom ještě část rozbije. 50 korun vám připadá moc?
To samé půllitr, talíř a příbor v hospodě. Kolik by jste dal když vám ho umyjí po předchozím strávníkovi?
Pravda, metro je super, pokud musím opravdu na druhý konec Prahy. Ale ty malé krámky, tržišťátka a nebo taková ta obyčejná kina ( zažila jsem i s kamny na uhlí zde v Táborské-a to nejsem stará, jak černý uhlí, myslím to bylo kino Morava?), hospůdky zcela obyčejné jen s pivem a brambůrky-dokud se daly jíst- škoda toho, ten kolorit se vytratil. A já ta multi a hyper (kina i obchody), celkem nesnáším. Na předražený pivčo možná v létě na zahrádku. Ale ty jsou alespoň skoro všude.
Tak alespoň že zvládáte PC a internet. To se také počítá.
Je to tak, také ráda vzpomínám. Když jsme chodili třeba z fotbalu z Letné pěšky na Václavák, tak kluci si tam dávali omáčku se šesti, za 4 kačky, možná tedy s těmi šesti za 4,50. Z kina někde na Václaváku jsme do Koruny chodili po filmu na buřta a pivko. Ta otvíračka byla na tu dobu úplně fantastická. Ani nevzpomínám, že by tam v nějakou hodinu něco chybělo z jejich sortimentu.
Ceny jsem uváděl jen orientační, ale pamatuji si že houskový knedlík navíc stál kolem roku 1965 0,25 haléřů. To nic, vše se změnilo i Praha se změnila mnohdy k horšímu. Ale třeba metro je pro Prahu požehnáním.
Vy mě chcete zbavit chuti k jídlu a mučit mě připomínáním kulinářského neumětelství, pane Pusifote:)
Buchtičky se chadeau, to bylo skutečné pravé gastronomické peklo.
Omáčka ze žloutků, s nejlepším vínem, šlehaná v horké vodní lázni, zjemněná lahodnou smetanou podávaná jako vybraný dezert vs. upatlaná mařkou ve školní jídelně z nějakého hnusného pudinku...
Mizerné suroviny, s originálem společného asi tolik jako Jančurův zrezlý vlak s TGV nebo ICE.
Ještě dnes vidím ty haranty, jak jim ten žlutý sajrajt tekl po bradách.
Jedl jsem jen ty buchty. Na těch nebylo naštěstí nic ke zkažení🙂
V tom směru se i rajská z tvrdého hovězího masa s rozmatlaným houskovým knedlíkem jeví jako germánský zážitek z restaurace honosící se michelinskou hvězdou 🙂
Zajímavé připomenutí pekla. Myslím, že to postačí. Další tehdejší šmakulády už raději připomínat nebudeme:)
Hezky večer
Se divím že jste tu dobu přežil a nezemřel někde v koutě hlady. Generace dětí to přežili jen vy z toho máte trauma až do dneška 35 let po plyšáku.
Tak to jste zřejmě neměl tu čest konzumovat v v 80.letech na základní škole od soudruhů mléčnou svačinu. Obzvláště jeden skvělý výrobek tehdejšího mléčného průmyslu. Jmenovalo se to"Jovokoktejl" Lidově Jovo. Do té doby ani poté jsem již takto kyselý sajrajt nepil. Ten hnus mi navždy utkvěl v paměti.
Když úča odešla, tak jsme ten růžový hnus lili do umyvadla a splachovali vodou.
Ve školní jídelně též nezapomenu na hrachovou kaši čtyř barev a chutí. Od světle zelené až po tmavě žlutou a od bezchuťové až po přesolenou.
K tomu hnusný párek a celou polovinu vařeného vajíčka.
Jídlo často vydávala kuchařka s tričkem bez rukávů a výstavním upoceným bobrem v podpaží.
Čaj chutě smradlavých namočených ponožek, kterými někdo otřel řiť hovězímu skotu a poté vylouhovat, to také byla lahůdka.
Talíře se zeleným pruhem, příbory hliníkové a prostředí jídelny jako v prasečáku.
Ještě dneska se mi při vzpomínce na tento skvělý výdobytek socialistického školního stravování zvedá žaludek.
Ano, do potravin bolševil nedával syntetická barviva, neb si je nedokázal vyrobit a potřebné devizy na nákup technologií na výrobu neměl.
Proto se také skvělé limonády kazily v řádu několika týdnů. U piva to bylo snad dokonce v řádu dnů.
Do toho fronta na banány a mandarinky, neb tam musel bolševik čekat, až nastane v nějaké oblasti,kde se výše uvedené pěstuje (jižní Amerika/Afrika) nějaký levicový puč financovaný SSSR. Pak vyměnil ovoce za tehdejší skvělé výrobky průmyslu. Jinak by musel za ovoce platit tvrdou měnou, kterou neměl.
Jo, to bylo něco:)
Je vidět že jste měl těžké dětství a následky si nesete i do dnešních dnů. Ve školních jídelnách podávali občas rajskou omáčku s knedlíkem nebo buchtičky se šodó které děti milovaly. A hliníkové příbory? No a co. Na vojně jsem jedl občas z hliníkového ešusu a hliníkovou lžicí a přežil jsem to a se mnou statisíce dalších.
3
Sledujících
0
Sleduje
3
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
V restauraci si koupím smažák za130 kč, půjčí mi talíř za stovku a vrátí 50? Kam jsme to dopracovali???
1 odpověď
2
Sledujících
1
Sleduje
2
Sledujících
1
Sleduje
A to si představte že někteří tady v diskuzi to schvalují tváří se že je to vlastně normální. Praha je podvodníků ráj. Na Moravě by je vypráskali z trhu.
1 odpověď