Miloši, za ty tvoje čínsko-ruské vztahy, za Nejedlého, Mlynáře, Baláka, za Vrbětice, Peroutku, státní vyznamenání, pussy a mnoho dalších tvých průserů v trafice ala Lány ani hov*o.

Znál jsem p. Knaisla, p. Knaislovou, jejich dvě dcery i pořád sloužícího ředitele školy Dvořáka.

O mrtvých jenom dobře, ale po první zprávě o naštěstí mě i tehdejší spolužáky napadl učitel Knaisl. Akorát jsem se pozastavoval nad jeho věkem, protože by mu muselo být 74 let a už tenkrát jsem měl pocit, že by měl jít do důchodu.

Neměl jsem ho rád a nesnášel jeho hodiny, kdy vešel do třídy se svým nemytým hrníčkem od čaje, sedl si, otevřel svůj sešit se zápisky a my je přepisovali celou hodinu na tabuli. Jeho zkoušení, arogantní přístup.

Nesnášel jsem, když suploval tělocvik a nutil nás do jógy. Známkoval nás z ní a moje oblíbená známka byla za pět. Hrával jsem závodně fotbal a miloval sporty. Jóga nebyla moje parketa. Byl předseda výkonného výboru Českého svazu jógy. Zval nás i na jeho kurzy. Proto měl přezdívku Jógýnek.

Chodil jsem domů znechucený a totálně mi otrávil obor, který jsem studoval. I proto šla máma do školy, kde řešila můj prospěch s ředitelem a učitele Knaislem. Po osobní schůzce mi dovolila opustit školu a to mě zachránilo. Začal jsem jinde a od nuly. Zůstal u oboru, odmaturoval a měl neskutečné štěstí na lidi kolem sebe. Začal jsem opět milovat svůj obor a propracoval se mezi top manažery v České republice.

Je mi líto, co se stalo. Kluka naprosto chápu, ale bohužel měl smůlu.... zlomil ho. Rodiče by měli dětem více naslouchat. Mně to pomohlo, ba co víc... zachránilo.

Ať mu je země lehká a pozůstalým upřímnou soustrast.