Ten pán se v pekelné vroucí vodě nadechne snad jedině když Polpotovi stoupne na hlavu.

Ono nejde jen o to, jestli ekonomika jako celek po sečtení všech čísel roste a po zprůměrování se zvyšuje životní úroveň. Důležité je také to, jestli se daří lépe právě těm lidem, kteří pracují a dělají něco, co ostatní potřebují a dobrovolně si to od nich nakupují. A tady je zřejmé, že právě v tomhle udělali veliký pokrok. I když se ta celková čísla zatím nemusí zdát tak ohromující. Vlastně když se nad tím člověk zamyslí, tak i kdyby u nás nějaký politik zařídil, že například místo tvůrce energoštítků si tisícovku vydělá pekař, který vstává ve 4 ráno a jde makat pro lidi, tak udělá moc dobře, i když statistika může vykazovat stejná čísla.

Komunisté sebrali lidem jejich majetek rovnou a tihleti omezují postupně vlastnická práva a k tomu, co tady udělali komunisté, se každým takovým krokem vlastně přibližují stále víc - továrna a obchod vám sice teoreticky ještě patří, ale nesmíte si tam už ani zabalit a prodat svůj výrobek do jak velké krabice chcete. Ony ty nadměrné krabice mají své negativní stránky, to uznávám - do auta nebo regálu se jich vejde méně. Takže se prodražují. A zákazník může po rozbalení být poněkud zklamaný. Ale je tam i stránka pozitivní - například nemusíte tolik investovat do reklamy, protože tou reklamní plochou je právě obal vašeho výrobku. No a kdy převažují klady a kdy zápory, to musí rozhodnout právě ten výrobce, obchodník i zákazník v tisících jednotlivých situacích. Dochází tam k hledání křehké rovnováhy. Některé zboží je dobré balit do malé krabice a jiné zase do velké. Když to udělá politik plošně pro všechny, tuhle rovnováhu rozbije. My už víme, jak takové centrální řízení a plánování dopadá. Lidé ze západní Evropy s tím zkušenost nemají. Potřebují si natlouct nos a prostřednictvím EU nás táhnou tam, kde jsme už byli. My naše zkušenosti s komunismem a jejich řízením ekonomiky těžce zaplatili a měli bychom ty zkušenosti tvrdě uplatňovat a bránit se tomu, abychom je museli znovu prožívat.

Něco podobného jsem již viděl v jednom filmu - hlavní protagonista tam neměl gaťky a celý film byl věnován tomuto problému. Krtek a kalhotky se to jmenovalo.

No tak takový lékař si zaslouží jenom jednu věc - vylepit mu v ordinaci pravidla stanovená pacienty pro něj. Třeba takové - 1. Naslouchej pacientovi, ne hodinám. 2. Neboj se přiznat omyl. 3. Komunikuj srozumitelně. 4. Nejen auto, i ordinace se řídí lépe střízlivému. 5. Nepředepisuj léky „pro jistotu“. 6. Uč se celý život... a tak dále.

Stroje v budoucnosti převzaly kontrolu. Terminátor byl vyslán zpět v čase, aby tomu zabránil.

V tom článku je historie převrácená naruby po vzoru tradic sahajících před rok 1989. Komunistická propaganda pronikla na západ, kde jí pomáhala síť agentů KGB a tahle fotografie jí hodně posloužila. Kdyby Severní Vietnam nenapadnul svého jižního souseda a neposílal tam své vojáky jako neuniformované partyzány zamíchané mezi civilní obyvatelstvo, což samo o sobě byl válečný zločin, tak nemuselo docházet k bombardování a omylům. Tyto omyly se stejně jako zločiny jednotlivých vojáků americké armády řešily u soudů a novináři o nich mohli svobodně informovat. Zatímco komunisté vše tutlali a posílali do světa jen naaranžovanou propagandu. Co se dělo v koncentračních táborech, když po porušení mírových dohod obsadili území, na kterém neměli co dělat, to se nikdy nedozvíme. Na svobodné volby, ke kterým se tenkrát v Paříži zavázali, čekáme dodnes. Jižní Vietnam mohla být již v osmdesátých letech rozvinutá země plná poboček západních firem, s životní úrovní srovnatelnou s Jižní Koreou nebo Japonskem. V době násilného sjednocení tam byly ulice plné západních aut a fungovalo tam například i zastoupení firmy IBM udržující 24 tehdy nejmodernějších sálových počítačů, moderně vybavená televize provozující videorekordéry Ampex nebo síť benzínových stanic firmy Shell. Po příchodu komunistů neměli dlouhé roky co jíst a chyběla jim lékařská péče. Kvůli tomu umíraly děti, které nikdo nefotografoval.

Tak to je milion po vydělení HPK (hasičským přeháněcím koeficientem). Čili dost velká škoda.

To by bylo rozumné.

Někde jsem četl, že když přijel na začátku devadesátých let na pohřeb tchána do Českoslovenka, snažil se po Zlíně jezdit Škodou Favorit, ale nedokázal si poradit s manuální převodovkou a zůstal stát na první křižovatce. Ví o tom někdo něco bližšího ?

Soused blikal jako šílený. Ale naší cirkulárku nepřeblikal.

Těch zákazů je už nějak moc a na tohle by spíš měli dohlížet rodiče. Plošný státní zákaz je přehnaný. Děti je zapotřebí učit, jak mají s různými potencionálně škodlivými a nebezpečnými věcmi zacházet, než pro ně vytvářet přehnaně bezpečný skleník.

Tohle je veliká demagogie, tahleta studie. Cena zboží odráží do značné míry spotřebu surovin, lidské práce i energie při jeho produkci a pokud se někomu vyplatí dovézt to z veliké dálky víc než nakoupit to na místě, tak to s velikou pravděpodobností znamená, že i po zahrnutí dopravy je spotřeba těchto všech věcí menší. Kupovat drahé zboží jen kvůli tomu, že se vyrábí nebo pěstuje blíž, to znamená podporovat neefektivitu. Například u nás ti pracovníci jezdí v autech do továrny, ve které se to vyrábí. Zatímco v chudých zemích, odkud se to dováží, tam jezdí na kole a takových věcí jsou tisíce a jejich součet je pak právě zahrnut v té ceně.

Diktaturu netvoří ani tak ti nahoře, kteří produkují ty škodlivé zákony, ale tihle jako ten "odborník", kteří místo aby nabádali lidi k tomu, ať se vzepřou, tak parazitují na tom systému a pomáhají ho udržovat.

Strana na houby.

Zaslouží si to - měli stávkovat a demonstrovat ve chvíli, kdy ta pitomá zelená opatření politici zaváděli. Teď už je pozdě. Kdyby v roce 1890 začaly soudobé zákony protěžovat automobily a zakazovat koně, tak by to také tehdejší společnost přivedlo ke krachu - nebyly připravené čerpací stanice, autoservisy, silnice a podobné věci. A kdyby si v roce 1905 lidé uvědomili, že udělali hovadinu, tak by to šlo napravit jen těžce. Na návrat ke koňům by bylo pozdě, protože by již byly v salámech a nedávalo by to ani smysl, protože těm automobilům stejně patřila budoucnost. Jen by byl problém v tom, že se snažili předčasně prosadit nevyzrálou technologii a nedali tomu volný a svobodný průběh. Zasekli by se v bezvýchodné situaci. A přesně k tomu došlo dnes. Musíme konstatovat, že naši předci měli víc rozumu.

Evropa má plochu zhruba 10,18 milionu km2, z čehož členské státy EU mají dohromady asi 4,23 milionu km2 a evropská část ruska asi 3,95 milionu km2. To je skoro stejně. Plocha států, které leží v Evropě a nejsou členy EU je dohromady větší než plocha států, které jsou členy EU. Tak proč pořád tihle lidé mluví o Evropě, když myslí EU ?

Super, tak tomu říkám probuzení - zapnout počítač a číst dobré zprávy. Ta ženská by se jen s Layenovou navzájem podporovaly v dělání hovadin - jsou jak ségry. Vsadím půl chalupy, že příští prezident bude Elon Musk.

Zelená demagogie prosazovaná plošnou vládou ničí hospodářství EU víc než agresivní pomatená válka ničí hospodářství v Rusku. A to je moc smutné. Kvůli neschopnosti nastavit rozumná pravidla pro podnikání a pro život se nedokážeme bránit proti různým diktátorům z celého světa.

V iracionálním zeleném náboženství je recyklace nezpochybnitelná modla, jejíž uctívání má přednost před soukromým vlastnictvím i osobní svobodou. Jenže ty továrny na nápoje, obchody i domácnosti nepatří politikům, aby si s tím mohli dělat co chtějí. Dokonce ani prostřednictvím voleb nelze někomu lézt do jeho věcí jen kvůli tomu, že ho ostatní přehlasují. Má to své hranice a musí to být zatraceně hodně odůvodněné, aby se nedotknutelné svobody a práva mohly porušit. V tomto případě to odůvodněné rozhodně není a nadělá to víc škody než užitku na ekonomice i přírodě. I při recyklaci se produkují škodliviny, požírá lidský čas, suroviny, energie a zatěžuje příroda. Recyklace za každou cenu může být větší zlo než když se část odpadu vyváží na skládku nebo spaluje, pokud jeho sběr, svoz a zpracování přináší nadměrnou zátěž. Tvůrci toho očividně zlobovaného zákona nepřistupovali k prostoru v našich bytech, k penězům z našich peněženek, které vydáme za zálohy ani k našemu času, který promarníme čekáním ve frontách, s dostatečnou úctou a tohle my si budeme pamatovat.