Tak to mně opravdu pobavilo. Až na to, že rozdělat oheň jednou sirkou, pokud teda není vadná není pro mně žádný problém. A potom co jsme ve škole četli ty Lovce mamutů, tak jsem tu přezdívku Kopčem opravdu získal.

Já mám sice převod na účet, ale jde o to, že ne každému to může vyhovovat. Pokud někdo bydlí někde na vesnici, tak tam bankomat nebude a přitom tam spíše lidi potřebují hotovost než ve městech. Ne v každém menším obchodě se dá platit kartou, znám jich několik i v těch větších městečkách. Když budete kupovat třeba dřevo nebo vejce od souseda, tak to kartou také nepůjde.

Tak to mají pravdu. To můj děda také odložil prázdný talíř z nám neznámých důvodů na židli, pak na něj zapomněl a kecl si na něho. Nejenže to ten talíř ze sváteční sady nepřežil, ale ještě k tomu si umazal kaťata a kůstka z kapra ho píchla do... 😉.

Tu pohádku jsem vypnul za pár minut. I když tam byla krásná opravdu zimní příroda, tak to nevytrhla. Možná, že i kdyby tu hloupost naopak nafilmovali v létě a využili toho, že se prý ta hlavní představitelka ráda odhaluje, tak bych se na to i možná podíval.

Tak to jsem vždycky předpokládal i bez těch vědátorů. Ono, když byl všude sníh a led, bylo podstatně lehčí najít v tom mamuta, který z něho dost čouhal, než vykopat nějaký ten kořínek, který navíc mohl být i jedovatý. Navíc půda byla zmrzlá, sbíječky nebyly, ani krumpáč nebyl ještě vynalezen, tak je to logické.

9/10 no, na to, že jsem si dopředu myslel, že dám maximálně těch pět, tak jsem spokojený.

Kdyby se nedělal, jak je to i v tom článku takový humbuk s tím, že lidé mají být pohromadě se svými blízkými a neotravovali s tím už málem od konce září. Tak by to nebylo pro osamělé důchodce, tak těžké období. Já jsem také v důchodu a sám, ale je mi to fuk. Nakonec jsem byl sám skoro celý život. A kdybych chtěl navštívit své blízké, tak je mám na třech různých hřbitovech, jenom táta je v pokoji na okně.

Konečně také nějaký umělec co si moc na důchod nestěžuje.

Než autor napíše něco o pohádce, tak bych mu doporučil, aby se na ni také podíval. Tam ta nevlastní sestra zlá nebyla a obě se měly rády.

Ano pochválíme dárky a v duchu si myslíme: To jste se zase nepředali!

Jak kdysi říkal Menšík. Před Vánoci dal tatínek mamince stovku, mámo, kup si něco! Ta vzala stovku a dala ji dceři. Tak ta stovka putovala, až se dostala zpátky k tatínkovi, ten ji schoval a řekl: "Tak, všichni dostali dárek a všichni mají..." 😉.

Tohle nechápu. To já mám nepořádek po celý rok. Na důchod jsem na chatě, topím převážně dřevem. To je sem tam kousek kůry co spadne, také pálím i piliny, něco donesu na botách, [kdo by se také stále zouval]. Když řežu a štípám dřevo něco donesu na oblečení. Občas mám také zajímavé nápady, když jsem unavený. To jsem nařezal také dřevo a v chatě si říkám, také jsem tu pilu mohl trochu omést! Tak jsem ji ometl, ale uvnitř. Asi jsem se vydařil po své babičce, ne že by byla vyloženě nepořádná, ale na úklid si také moc nepotrpěla a topila uhlím.

Jako ukázku dali jednu z mých nejoblíbenějších písní z této série. Pak se mi ještě vždycky líbilo, jak zpívají: že prý v Bonnu nejsou strašidla.

To má autor velké štěstí, že mívají 1. ledna zavřeno. To by si pak stěžoval: "že tohle přece není letošní rohlík."

No prosím, on prý není. A mně bylo už dobrých 66 let divné, že jsem ho ještě nikdy neviděl.

To přerušované hladovění jsem dělával pravidelně, jen to nefungovalo. Až teď jsem se dočetl, že to mělo být 12 hodin a ne 2. 🙂.

Tak to já jsem naštěstí svobodný důchodce. Letos se opravdu rozšoupnu, koupil jsem si na svátky 6 piv. Kdysi, ještě o vánocích s rodiči, tak jsme také více popili, ale měli jsme maximálně špičku.

To táta nalil dědovi, tchánovi, o vánocích domácí slivovici. On ji do sebe kopl a chvíli lapal po dechu. Táta se ptal, chceš ještě jednu? Děda koukal na nás, vždyť vy jste se pořádně ani nenapili. Otec na to: To víš, my na Moravě pijeme pomaleji, ale o to dýl.

Zvrtal jsem ten modrý patník.

Tak to já jsem na sebe hodný stále.