Zrovna řeším, táta ( demence ,alzheimer), matka , dům v SJM rodičů, 3 sestry( já prostřední). Žiji s manzelem a dcerou v horním patře, rodiče dole. Pomáháme, makáme,zařizujeme, zahrada,doktoři ,nákupy... Matka tátu celý život nenávidí, nerozveli se kvůli domu( táta jí měl snad i rád)53 let žiji v hádkách rodičů, matka je agresor, despota,.... táta byl v opozici. " Nadělal" jí děti, jenom starosti a práci. Já byla a jsem stále na tátově straně ,to ona nemůže vydýchat a nenávidí mě za to. Teď je táta nemocný,ona se starat nechce, nadavá mu, nevaří mu,má ho jen jako zdroj peněz ( důchod). "Užívá" si jeho bezbrannosti a mně často brání v péči o něj. Chci v domě zůstat, dokud tu táta bude, ale je to psycho a docházejí mi síly.Naše vynaložená snaha a práce ,kterou jsme s manželem do toho dali je ,jako by nebyla. Jsem v kleštích, když zůstaneme, nevím,jestli to psychicky dám,když odejdeme, budu se trápit, že jsem tu tátu nechala. Kam jít máme.A ještě k sestrám, starší žije od revoluce v Německu, když prijede 5x do roka, s ničím tu nepomůže, ale matce přitakává, tak je hodná.... a jistě dostane barák ( věřte mi,že já ho nechci,chci mít už jen svatej pokoj).Mladší se do toho moc neplete. S matkou také nemá dobré vztahy,tak prijede sporadicky.

Už dlouho přemýšlím o návsteve psychiatra, aby mi řekl, jestli jsem já ta příčina všech probémů.....