Na vojáky co nezradili císaře pána se moc nepamatuje. Legionáři měli za 1.republiky "trafiku" přednost před ostatníma při přijetí do státních služeb. Dělalo to zlou krev. Pamatuji na rozhovor s legionářem Filipem Kazíkem ročník 1897 v roce 1989 vzpomínal na konec 2. války v Přerově, když slyšel střelbu. Tak byl raději schovaný. Byl účastníkem bitvy u Zborova, pak sloužil za 1.republiky jako strojvůdce v ředitelství Olomouc výtopně Krásno nad Bečvou a v Přerově. . Dožil se 104 let.
Je otázka, zda je zrada chtít vlastní republiku. Já jsem přesvědčen, že není.
Ano trafiky byly, a též vnímám, že se ve vzpomínkách na ně tolik nepamatuje. Ale nebyl to případ mého dědy, ten se dobrovolně dal po válce k četnictvu, aby pomohl nové republice (bude o tom jedna z částí deníku). Píše tam, jak kolikrát neměl i na jídlo.
Také nerad čtu dlouhé články, ale tenhle mě pohltil.
Můj praděd rovněž prošel legiemi v Rusku a svůj příběh v 70. letech odvyprávěl mému otci, který to nahrál na magnetofonovou pásku. Tu jsem až nedávno nechal převést na CD a i já si tak mohl vyslechnout jeho vyprávění.
Naši předci to fakt neměli lehké.
Neměli to opravdu lehké. My si stěžujeme na vše možné, a při tom proti nim je to nic ... Bratr mého dědy byl také v legiích v Rusku. Tam odsud se vrátili, tuším, až někdy 1920 či později. A byli to vlastenci! Můj děda, ač vyučen pokrývačem, po válce dobrovolně nastoupil k četnictvu, aby pomohl nové zemi... Myslím, že ten těžký život měl tak větší smysl.
Díky. Moc hezké počtení. Něco mě k tomuto tématu silně poutá - snad jsem tam v minulém životě byl... Až po dědově smrti jsem se dozvěděl, že bojoval na italské frontě a byl dvakrát raněný. Do dnešních dnů si vyčítám, že jsem si na to nevzpomněl dřív a nenechal jsem si od něj vyprávět o životě ve válce. jw
Děkuji Vám za příspěvek. Já jsem svého dědu bohužel nepoznal, zemřel v roce 1964, dva roky před mým narozením. A musím říci, že mě to hodně mrzí, velmi rád bych ho poznal osobně - i když hodnotu jeho zážitků i vlastenectví bych jako malý neuměl docenit.
Dobrý den.V roce 2018 jezdil po republice Legio vlak.Byla to pěkná připomínka na naše předky legionáře z 1.světové války.V posledním vagóně se daly získat informace o svých předcích z vojenského archivu.Sám jsem tak učinil.Můj praděda byl také vojákem R-U armády a potom po zajetí vstoupil do ČS.vojska v Itálii,přežil válku a vrátil se do vlasti. Demobilizován byl až v roce 1921,což mě přivádí na myšlenku,že se účastnil bojů s Maďary nebo Poláky.Bližší info ale v archivu není.Kdo chce něco zjistit o předcích,kteří sloužili ve válce,ať se obrátí na vojenský archiv v Praze.Tam shromažďující všechny potřebné údaje.VH.
Bylo by neuvěřitelné, ale možné, že se Váš praděda mohl potkat v italském zajetí, resp. pak ČS. legiích s mým dědou. Mimochodem - Čechoslováci měli u Italů obrovské renomé svou disciplínou a značným vlastenectvím. Bude to patrné z dalšího popisu v deníku
Dobrý den.V roce 2018 jezdil po republice Legio vlak.Byla to pěkná připomínka na naše předky legionáře z 1.světové války.V posledním vagóně se daly získat informace o svých předcích z vojenského archivu.Sám jsem tak učinil.Můj praděda byl také vojákem R-U armády a potom po zajetí vstoupil do ČS.vojska v Itálii,přežil válku a vrátil se do vlasti. Demobilizován byl až v roce 1921,což mě přivádí na myšlenku,že se účastnil bojů s Maďary nebo Poláky.Bližší info ale v archivu není.Kdo chce něco zjistit o předcích,kteří sloužili ve válce,ať se obrátí na vojenský archiv v Praze.Tam shromažďující všechny potřebné údaje.VH.
Dobrý den, velice děkuji za Vaši poznámku! V jednom z dalších dílů deníku děda popisuje návrat do vlasti na konci války vlakem přes České Budějovice k Praze: Ale už během jízdy věděli, že jedou rovnou na Slovensko bojovat proti Maďarům. V Polsku nebyli, alespoň ne tato část vojska.
Postavy mají velmi hrubý, přesto trochu reálný základ, i když jsou napsány s nadsázkou a humorem a pochopitelně s domyšlenými ději. Jarušku jsem znal osobně. Pan Viewegh nikdy neřídil a na přelomu tisíciletí byl starostou v Sázavě, paní Vieweghová je opravdu právnička a ve sklárnách měla kancelář skoro vedle té mé a byla a je fajn, stejně tak Michal. Brácha Josef je dramaturg v České televizi a je zcela v pohodě. Jednu dobu (před možná 50ti lety) bydleli v paneláku pod námi. Ve filmu je postava disidenta Milana Slepičky (V. Preiss), v reálu jde o dramatika Pavla Kohouta. Pamatuji si, že opravdu před jeho domem v Sázavě tehdy nepřetržitě stálo auto s estábáky.
Hele, já oceňuji každého, kdo se o něco snaží. Ale lidi by také měli pochopit, že když se jim něco nepodaří, měli by snést kritiku. A když se jim něco nepodaří hodně, silnou kritiku.
Ale fakt je, že já začal. Takže promiňte, že nejsem poslušný psík.
Vy to máte nějak pomatené, Marku... kritizujete mé psychické potíže a říkáte mi, co mám dělat 🙂. Copak se mi na nich nepodařilo? ... 🙂 Já vás nikde nenabádám, co máte dělat...
Hele Marku, jestli se s vámi nikdo nekamarádí nebo tak něco, tak já vám v tom nepomůžu, že máte potřebu prudit - tak jo, klidně si v tom pokračujete. Já už ne, ju?
p.s. docela dobře píšete česky, takže problém nebude asi s inteligencí, ale spíše s charakterem, viďte 🙂 Tak dobrou, Marku
Nechci poradit , jen nevím kam Vás zařadit.
Pokud nejste srab , tak to na sebe práskněte.
Já jsem na straně presidenta Pavla a Vás tipuji na Zemana
Tak jste se hodně spletla. Na Zemana jsem tipoval já vás.
Nejsem srab, ale není mi jasné, proč jste odbočila od tématu a tudíž nebyl důvod to s vámi rozebírat
5
Sledujících
1
Sleduje
5
Sledujících
1
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Do roku 1917 nikdo nepočítal s republikou ani Masaryk. K četníkům se dostat nebrali každého.
1 odpověď
1
Sledujících
1
Sleduje
1
Sledujících
1
Sleduje
Aby byla republika, muselo se dost lidí snažit - samozřejmě nejen lege, nemyslíte? Republika se nevytvořila sama. Jak se kdo dostal k četníkům, nevím. Umím si představit, že když na to neměl schopnosti, tak ho prostě nevzali... Můj děda musel dělat zkoušky. Neviděl bych zatím intriky. Stačí trochu logicky uvažovat - Trafiky byly jednodušší. U četnictva to nemuselo být zrovna jednoduché. Dále - určitě logicky upřednostňovali lidi se zkušenostmi z bojů.
A jak bude patrné z deníku, rozhodně to četníci neměli jednoduché. Děda popisuje, že kolikrát prostě neměl na jídlo...