Jsem zrovna šel přes to místo. Viděl jsem vrtulník a kousek toho kola pod vlakem, kluka jsem neviděl. Buďto ho vytáhli a nesli do vrtulníku zrovna když jsem obcházel ten vlak z druhé strany nebo byl na druhé straně vlaku. Bateriový vlak sotva pár dnů na té trati jezdí a už taková nehoda.
Na tom místě je z přechodu dost daleko na koleje krásně vidět z obou dvou strany a vlaky, které tam na zastávce zastavují, přijíždějí pomalu. Bez problémů by to měl zvládnout i člověk s "hluchátky" naplno puštěnými do uší, jen očima.
Vlak jel od Veřovic, z areálu Tatrovky směrem na Příbor. Z pohledu toho kluka z pravé strany. Kolo pod vlakem bylo asi tři metry od přechodu.
Zatím to je z velké části fantazírování. Ve vyhořelém palivu se nachází spousta radioaktivních izotopů: jenom část jich vzniká přeměnou vlastního paliva, druhá část vzniká přeměnou materiálu konstrukčních prvků - obalů paliva v palivových tyčích.
Ty radioizotopy se nejdřív musí při zpracování paliva od sebe chemicky oddělit, protože takovým ozařováním, kterým se likviduje některý nebezpečný radioizotop na stabilní izotop nebo málo nebezpečný radioizotop se současně často přemění atomy jiného stabilního prvku nebo poměrně bezpečný radioizotop na nějaký nebezpečný radioizotop. Ozařováním nebezpečně radioaktivní směsi vyhořelého paliva se tak může dosáhnout naopak aktivace jeho záření.
Vyhořelé palivo se tak nejdřív musí zpracovat. Musí se z něho vytáhnout prvky, které po přepracování mohou být ještě v reaktorech dalším zdrojem energie, potom středně aktivní izotopy, které svým rozpadem mohou sloužit jako samostatný zdroj energie třeba pro vesmírné sondy i další nějakým způsobem využitelné radioizotopy. A teprve zbytek obsahující jenom některé radioaktivní složky se může inaktivovat v urychlovači.
A přepracovávání paliva je zatím velmi nebezpečné a proto drahé. Zlevní, až bude možné na přepracování paliva místo lidské obsluhy používat výhradně dálkově řízené roboty s dlouho životností v radioaktivním a korozívním prostředí těchto recyklačních linek.
Mohli by pochopit, že když toho někdo prodá 20 nebo 200 vagónů do sítě supermarketů, tak může jít logicky na výrazně nižší cenu než když do soukromého řeznictví prodá jednu malou dodávku masa.
Anebo to chápou a jen chtějí přitáhnout lidi i na výrobky konkurenční s těmi supermarkety.
Když z výčtu toho, co u nich lidi kupují evidentně cílí na ty bohatší zákazníky.
Jen zelené blábolení nepoučitelného zeleně zblbnutého papaláše,
Jestli to takhle bude pokračovat, bude oprava v Bruseli nemožná. Bude se to muset za použití tlaku lidí zespoda strhnout od základů, sutiny odstranit na skládku a všechno postavit úplně znova. Čím dříve, tím lépe, tím méně peněz a energie lidí skončí v zelených žumpách.
Popel je jinak hlavně výborné, hnojivo, jak už bylo v článku naznačeno, obsahuje všechny hlavní živiny kromě dusíku a všechny biogenní prvky mimo těch těkavých.
Hodí se hlavně na alkalickou a na neutrální půdu. Do kyselých půd se nehodí, protože je alkalizuje a rostliny zvyklé na kyselou půdy by tak mohly přestat růst nebo i uhynout.
Spíš než na kompost bude vhodnější popel prostě rozházet plošně po zahradě. Jenom se musí popel před rozhozením na aspoň měsíc vystavit vzdušné vlhkosti, aby žíravý oxid vápenatý a hlavně oxid draselný se vlhkostí a CO2 neutralizovaly na uhličitan.
Článek je blábol. Firmy z velké části mají jako personalisty kinderpersonalisty z množiny těch vysokoškoláků absiolventů našeho masového vysokého školství s nejnižším IQ. To je průměrné IQ kolem stovky. Tito lidí nejsou schopni posoudit a poznat , jestli daný člověk má potřebné znalosti na dané místo nebo nemá a lidi vybírají hlavně podle toho, jestli jsou z jejich sociální a věkové skupiny nebo nejsou. Neboli nabírají pouze ty mladší, zatímco zájemce o práci vyššího věku automaticky odmítají. Nebo, což je horší, vůbec jim neodpovídají. a jejich životopisy házejí do koše.
Firmy mohou snadno získat vhodné lidi, když takové personalisty pošlou na úřad práce a na ty místa přijmou skutečně kvalifikované a schopné lidi.
Nemá cenu se zimováním slepic se nějak plašit. Jak už bylo napsáno, pokud to nejsou nějaké přešlechtěné choulostivé slepice, ale běžné, je slepice odolné a nenáročné zvíře.
Krmení i v zimě stačí běžné, zrní a vařený obilný šrot obohacený o energeticky výživné zbytky, masové, tukové a případně cukerné nezkažené a neplesnivé. A nepřesolené či nepřekořeněné. A k tomu ještě případně kupované granule se stopovými prvky a vitamíny. Potřebují jenom základní podmínky, proti profukování a průvanu utěsněný kurník, případně i mírně zateplený a ke krmení dostatek čisté vody k napití. V kurníku mohou mít i několik stupňů pod nulou a ven chodí i do sněhu, pokud nejsou zvlášť silné mrazy. Důležité je sledovat, jestli před příchodem nízkých teplot všechny přepeřily a mají tak nové peří dobře držící teplo, protože slepice se starým peřím často to peří shodí za mrazu a potom je třeba slepici držet v teple, dokud jí to nové nenaroste.
Přisvětlování v kurníku je spíš pro to, aby slepice dobře viděly na potravu, urychlení rozběhu snášky vajec moc nepomáhá, protože pro urychlení životního rytmu slepice se vedle osvětlení musí měnit i teplota a taky i složení potravy. Pokud nemají slepice žít ve vnitřním stoprocentně regulovaném prostředí, kde se cykly kladení vajec ovládají komplexní změnou podmínek, je lepší nechat slepice přes zimu odpočinout a vajíčka na zimu konzervovat z letních přebytků.
Koukám dochází tady k přípravě k přemístění výroby mimo EU.
Když se v Číně a jinde v Asii naučili vyrábět ty barviva a další chemické výrobky stejně kvalitně jako v Evropě, tak je pomalu čas s výrobou v Evropě, s 5x dražší elektřinou a desetkrát dražším plynem, s násobně dražšími povolenkami na sodovkáč a s dalším prodražováním výroby skrz tuhé bruselské regulace skončit.
Buď skončit úplně bez náhrady nebo přenést výrobu tam, kde stejný produkt vyrobí podstatně levněji.
Děkujeme za ty dary, papalášský zelený neználkovský Bruseli!
Jen by to chtělo neplést si socialistické skleničky ze skla a z plastu. Plastové skelničky byly tehdy taky dost běžně k dostání. Nevím, co to bylo přesně za plast, ale na tehdejší dobu byl stejně průhledný či zabarvený jak sklo, byl na tehdejší dobu na plast velmi tvrdý a byl taky křehký. Když sklenička spadla na zem, tak se obvykle nerozbila, protože byla oproti sklu mnohem lehčí a síla pádu tak byla slabá, ale když s ní někdo třísknul vší silou o zem jako v tom filmu, tak už se rozbila.
11
Sledujících
0
Sleduje
11
Sledujících
0
Sleduje
I z prvního patra se dá poměrně snadno pádem zabít.