Mám technickou poznámku/dotaz: JAK se docílí toho, aby dítě, které první třídu nezvládlo, opakovalo ročník? V současné době do učitel doloží známkami - dítě má nedostatečné nebo N (nehodnocen - pokud se výkon úplně vymyká hodnocení). Pokud nebude mít učitel známky, aby rodiči (a ev. PPP) doložil, že by si dítě mělo první ročník zopakovat...JAK toho dosáhne? Přitom právě první ročník je ten, kde má propadnutí (zopakování ročníku) ten úplně největší smysl. protože v 1: třídě se učí základní dovednosti - číst a psát. V druhé třídě už s ním nikdo slabikovat a procvičovat písmenka nebude...tam už se předpokládá, že toto děti umí. Dítě, které za 1. ročník nezvládlo funkční čtení, se ve školní docházce prostě ztratí. Bude zaostávat už pořád, nebude zvládat, stíhat, rozumět. Čili - jak se taková situace bude řešit? Odpověď by mne opravdu moc zajímala.

U jiných profesí to není? Není také vysoká škola jako vysoká škola. To samé není obor jako obor. Je zajímavé, že někdo má mít jistých 130 procent, ale které profese mají mít těch 70 procent. To je skoro dvojnásobek.

A platy jiných profesí nejsou tristní?

Tak proč nejdete pracovat za mzdu?

To nebylo na vás osobně, nýbrž myslím vy, učitelé, kteří toto popsané výše děláte.

Dobře. Jednejte podle svého přesvědčení. Nicméně, pak se nedivte, že před žáky a rodiči nemáte žádný respekt, vše vám na těch výchovných schůzkách odkývou a v duchu (někteří i nahlas) si myslí svoje. Já si též myslím své o učitelce synů (4. třída), která mne neustále obtěžuje nesmysly typu "Při procházce narazil do dopravní značky. Uděluji poznámku.".

Dobře. Jednejte podle svého přesvědčení. Nicméně, pak se nedivte, že před žáky a rodiči nemáte žádný respekt, vše vám na těch výchovných schůzkách odkývou a v duchu (někteří i nahlas) si myslí svoje. Já si též myslím své o učitelce synů (4. třída), která mne neustále obtěžuje nesmysly typu "Při procházce narazil do dopravní značky. Uděluji poznámku.".

Asi neumíte číst s porozuměním. Reagujete na příspěvek vytržený ze širšího kontextu. Znovu tedy opakuji, že závažné situace (šikana, obtěžování, sebepoškozování apod ) je nutné řešit ve spolupráci s rodinou. Ve svém příspěvku mluvím o běžných výchovných problémech (vyrušování, nevhodné chování ve výuce). Tam by si to měl učitel řešit sám a ne obtěžovat rodiče každou banalitou, případně jen rozdávat poznámky (mnohdy opravdu směšné,), jak na běžícím pásu. Takovéto chování totiž učiteli respekt nezjedná, spíše poukazuje na jeho bezradnost.

Na nižším gymnáziu žádná hrozba vyhazovem neexistuje. Dítě tam plní povinnou základní docházku. Nelze jen tak vyhodit.

Vskutku mám jiný názor. Asistenti pedagogů jsou zvětstvo poplatné inkluzi a snahám učit ukrajinsky Ukrajince. Jenom připomínám Vietnamce. Mladí mluví bez nějakých zvláštních pomocníků. Chudák učitel, kterému asistent vadí při výuce a ještě se mu musí přizpůsobit. To je ohromná nivelizace výuky a nedůvěra v učitele. K Vitnamcům: polovina nebo více se nechce vráˇtit a zůstat zde. K čemu jim bude ukrajinština v našem prostředí. A pokud někdo nestačí, ať jde do jiného typu školy. Není třeba vychovávat průměr nebo dokonce podprůměr.

Můžou dělat ve fabrice s nejistou budoucností a 20-ti.dny dovolený za menší peníze.

Proč by měl učitel/ka co prd naučí mít 130% průměru a kuchařka která třeba nevaří úplně marně zůstat roky na svém? Proč by školník který pro školu dělá mnohem víc než nějaké ucho co si hraje na učitele nemohl dostat něco navíc když tomu jelitu žáci nerozumí a nemají výsledky?

Za mne je to o přístupu. Osobním i celkově ve školství. Až si učitelelé začnou pomáhat a svoje přípravy na hodiny mezi sebou sdílet, bude líp. A nemyslím sdílet v rámci školy, ale v rámci celého českého školství.

Alespoň se pak jako rodič nesetkam se situací, kdy učitel odmítá dát dítěti oznamkovany test a donést ho domů k nahlédnutí, protože ten samý test používá pravidelně každý rok a tak se bojí, aby se nedostal mezi děti.

Jinak za mne ve škole mají pracovat hlavně děti. Učitel, který stráví hodně času na přípravu, a pak jede skoro celou výuku frontální, jen promrhal svůj čas. Zatím si to bohužel v českém školství moc lidí neuvědomuje.

Nejdřív si ale dobře ověřte, co jsou rodiče zač. Hrozí riziko, že se přikloní na stranu svého dítěte a tím se problém jen zhorší.

Všechny dámy měly střední vzdělání, převážně technického směru. No a 3 roky následného studia po nich ,pro mě překvapivě nikdo nepožadoval . Navíc kromě " ruštiny " žádný další cizí jazyk. Ve výrobní sféře je to dnes nemožné.

Věřím. Neznaje situaci, poradit neumím. Ale držím palce.

Ano, tohle je pak skutečně vážný problém a myslím, že není žádná univerzální rada, jak ho řešit. Tam musí učitel postupovat naprosto individuálně a i zapojit nějaké psychologické triky. Ovšem ani to není záruka úspěchu. Tam se pak pozná, kdo je výborný učitel a kdo ne.

Pamatuju jednu učitelku, kterou jsem měl v kurzu pro učitele. Relativně mladá holka pod 30. Té se to stalo. Ale ji měla její třída opravdu ráda a tak toho "rušivého elementa" zpacifikovaly děti samy. Myslím, že to bylo v osmém ročníku. Tomu já říkám "rozený učitel".