Pravidla etikety jsou jedna věc, zásady hygieny v našich domácnostech věc druhá. Vím, že na Západě se lidé doma nezouvají, ani u sebe, natož na návštěvě, ale upřímně - vůbec si to neumím představit. Pokud bych musela najet na tato pravidla, stal by se ze mě samotář nebo bych se s přáteli potkávala pouze ve veřejném prostoru.

Za chvíli jdu navštívit tatínka s těžkým Alzheimrem do DS, nesu jenom něco na zub a největším dárkem pro mě bude, pokud mě ještě pozná. Ale u seniorů se zdravou myslí jsou ty rady jistě smysluplné.

Souhlas. Letos jsme všechno zrušili, užili si příjemný advent a v neděli na týden odjíždíme. Ale rodina to nepřijala...

Docela chápu, že se lidé nehrnou do manželství, ale jakmile přijdou děti tak by to udělat měli, třeba jen z praktických důvodů. Když se pak stane takováto hrozná věc, mají rázem naloženo ještě víc než je nezbytné. Tento týden již druhý podobný případ.

Vtipné. Ale nebojte, jednou to dokážete. Až se budete starat jen o sebe, případně manžela, potom se budete moct na všechno, co vás nebaví, zdržuje, zatěžuje, vykašlat a do předvánočního období zařadit jenom to, co tam chcete mít. Já to mám letos poprvé a opravdu je to možné.

Nesmírně záslužná činnost. Tyhle události je potřeba stále připomínat neboť historie se může opakovat. A také proto, že v našem národě byla (a věřím, že stále je) spousta čestných a statečných lidí, jenom to tak občas nevypadá.

Jako OSVČ platím minimální zálohy a vím, že budu mít minimální důchod. Celý život spořím a investuji do různých produktů tak, abych si v důchodu mohla každý měsíc chybějící částku vybrat. Jednoduché počty.

Ve Špindlu jsem strávila kus dětství i mládí, víkendy, prázdniny, v každé roční době. Na podnikové chatě za pár korun, tak to nebyl problém. Dnes bych tam nejela ani zadarmo. Už se tam vůbec necítím dobře. Je smutné, co se z toho místa stalo a lituji místní, kteří to mají denně před očima.

Před pár lety jsem před svátky přišla o maminku a od té doby mi vánoce nedělají moc dobře. Zpravidla už od konce září na mě začaly padat chmury s tím, že už se "to" zase blíží. Zredukovala jsem vánoční přípravy na úplné minimum, začala si víc užívat advent. Na jeden adventní víkend vždy odjedeme s manželem do jiného města, tam jsem schopná se od všeho odpoutat. A letos poprvé odjíždíme pryč na celý vánoční týden. Věřím, že je to posun správným směrem. Každý ať si slaví či neslaví jak sám uzná za vhodné. Tak tedy pokojný čas nám všem!

Taky jsem jí měla moc ráda. Dokonce jsem byla na koncertě, kde poprvé uváděla Radůzu. Ta mě tenkrát moc nezaujala, ale vyzrála, dnes už jí "můžu". Zuzany je velká škoda, ale výjimeční lidé často odcházejí předčasně. Nevím, proč to tak je.

👍

Moc hezké zamyšlení a pro člověka, který se stářím zatím moc do kontaktu nepřichází, je to překvapivé zjištění. Nicméně je to tak. Čím je člověk starší, tím méně si toho přeje. Jak se říká, rubáš nemá kapsy a do hrobu si nic nevezmeme. Přejeme si zdraví, čím dál víc a hezké (nebo aspoň nějaké) mezilidské vztahy. To ke štěstí bohatě stačí.

Podílové fondy, akcie, dluhopisy. Když nevydělává jedno, vydělává druhé. Je dobré mít finance ve více produktech. Pokud tedy člověk nežije z ruky do úst. Pak není co řešit.

Dnes cestou z Prahy do ČB sníh jen u Votic na České Sibiři. Jinak polojasno, 4 st.nad nulou.

Komu není osud našeho ptactva lhostejný, může se zapojit do aktivit České ornitologické společnosti. Momentálně probíhá sbírka na vytvoření v pořadí již sedmého ptačího parku Střimická výsypka. Již teď je jasné, že se to podaří. Bližší info na jejich stránkách.

Mě coby Raka trefili. Bílou vodu mám za sebou a na Šikmý kostel se chystám.

Taťulda tedy vypadá dost otráveně. Možná si to příště s tím pářením rozmyslí. Není nad klidnou domácnost.

Hezké, děkuji. I já se těším na shledání.

Možná budu někomu připadat jako blázen, ale použité sáčky od ovoce či zeleniny si nosím na nákup opakovaně, dokud se neroztrhnou. Ničí mě představa té hromady plastů, kterou lidé dnes a denně produkují, nechci se na tom podílet. A pokud si od něčeho beru jen jeden či dva kousky tak to není potřeba vůbec balit. Planetu samozřejmě nezachráním, ale svoje svědomí ano.

Jako OSVČ musím říct, že mě finančně dost vyčerpal covid ( 7 měsíců v rozpětí dvou let zavřená provozovna) a při představě, že by mě teď spláchla velká voda...už bych to zavřela. Ale nemám zaměstnance, pak je to mnohem horší, máte zodpovědnost za x rodin.