Co to je za hloupé nápady?Když už si někdo chce vzít s sebou čokla,ať ho strčí do bedny ke kufrům. Na palubu nepatří.Maximálně něco malého,co se vejde do kabelky.Někdo chce ušetřit, tak si pořídí papíry na hlavu,že bez psa nemůže být.A co když by to byl třeba hroch? Taky by ho tam pustili?
...když jsem si přečetla Vaši reakci, tak volím hrocha:-)
pokud mám možnost volby, volím živou pokladní🙂, tak jako nemám ráda mléčnou čokoládu nemám prostě ráda samoobslužné pokladny. Rozhodně to není žádná tragédie. Když někde pokladní není, nakoupím si jinde. A ano...mám "své pokladní" ke kterým chodím ráda i když je tam větší fronta. Ten kontakt mi je milý a není to o velkém vybavování, jen o milé zdvořilosti. Hádat se o tom co je lepší je ztráta času:-). .Návod na dobrý život má 24 pravidel a pravidlo číslo 7 je - nikdy se nehádej. Jenže to by pak asi zmizely "diskuse"🙂 .
Nějak nechápu, proč tady brečíte. prostě so jděte k pokladně kam chcete a hotovo. Já dávám přednost samoobslužné, ale občas zajdu i k normální. A u nás Lidu zatím samoobslužné nejsou a občas bych je přivítal. Ale nechává mne to zcela v klidu.
..pisatelka byla tam, kde být chtěla. Problém byl v tom, že ji odtamtud paní pokladní posílala pryč.
Asi pujdu proti proudu, ale u nas vzdy platilo, ze rodina drzi pri sobe. A kdyz mel nekdo z rodiny nejake problemy, tak prisla pomoc. Rodice uz bohuzel nemam, ale jako sourozenci se i dnes navzajem podporujeme, nevidame se sice zas tak casto, ale jsme v kontaktu a kdyz ma nekdo z nas nejaky problem, ostatni pomuzou, a to nezistne. Jestlize jste uprednostnila kocky, je to vase pravo a vase volba, nic proti tomu nemam, ale proc se pak divite te chladne reakci ze strany vasi rodiny? Az zase treba jednou budete potrebovat jeji pomoc u vas, pomuzou vam? Treba ano, treba ne, neznam vase rodinne vztahy.
podpora v rodině je denně věc a vyhovět čemukoli jen proto, že je to v rodině - to je věc druhá. To bych pak mohla podporovat i strýčka alkoholika tím, že bych mu financovala alkohol jen proto, že to je rodina. V tomto případě by pisatelka podporovala sobeckost. Řídila se svými rozumem i pocitem a dobře udělala.
Nedokážu si představit,že na pohřbu řeční sám pozůstalý, že nato vůbec sebere sílu.
když mi před čtyřmi lety (v době omezení kvůli covid) odešla máma a všechno bylo jen na mě. Sebrala jsem všechnu sílu, změnila priority a řešila jen a jen věci okolo rozloučení. Neuměla jsem si představit, že by někdo cizí měl v kapli projev. Napsala jsem si ho sama i jsem ho u rakve přednesla. Sílu mi dávalo vědomí, že se tím loučím s blízkým člověkem. Mnohem horší a vysilující je to, co potom musíte vyřizovat se všemi institucemi.
...jezdím každý den 7 km autem, (kdybych nevozila v autě zahradnické nářadí a jezdila do kanceláře, jezdím na kole lesem). Ještě před takovými pěti lety jsem na této krátké vzdálenosti potkávala tak jednoho takového vymaštěného týpka za týden. Dnes je to jeden při cestě tam a dva při cestě zpátky. Někde se to množí a mělo by se to zastavit (o strom):-)
Taky nezvedám hovory. Nechápu proč si něco má vynutit můj čas. Přerušit co dělám a poslouchat. Nemám ani ikonu telefonu na ploše. Zakázal bych hovory.
...jistě, zakázat všem to, s čím máte problém Vy. To je jistě jednodušší, nežli si svůj problém dořešit sám. O tomto přístupu k životu vlastně ten členek je.
1
Sledujících
3
Sleduje
1
Sledujících
3
Sleduje
....děkuji za krásný lidské příběh. Čím víc mluvíme, tím méně toho víme a čím více nasloucháme.......:-)