Tak jsem si pořídila nový kondenzační kotel na plyn a jsem úplně v klidu. Neumím si představit, jak by stát zajistil vytápění školám, nemocnicím, úřadům... bez plynu to nepůjde ještě hodné dlouho. Stejná blbost jako elektromobily pro všechny.

Rozhodně nejvíc na besídkách "ruší" někteří rodiče, baví se mezi sebou, telefonují, s kamerou vám vlezou až mezi děti a když je pošlete mezi diváky, jsou dotčení. Dodnes si pamatuji na tatínka a maminku, kteří se asi dlouho neviděli, takže s prominutím prožvanili celé vystoupení svého synka. Jak se říká, nebyly to nejostřejší tužky v penále.

Strkání vozíkem do zad u kasy se vyhnu, když si na začátku vykládaciho pásu stoupnu před svůj vozík. Dělám to tak od covidu, hlídám si odstup vpředu a vzadu mám bariéru 😉. Navíc vidím, když zákazník za mnou začne vyndavat na pás věci brzy a hned zareaguji. Většinou to ale není potřeba, vidí dobře do mého košíku, takže to odhadne. Děti v košíku vídám docela často, i psa na dečce jsem zaregistrovala. Myslím, že by to měla řešit ostraha, ne ostatní zákazníci. I nějaký ten piktogram u vstupu by byl fajn.

Kam se nám ztratili dědečkové, proč se taky nezapojí? Oni snad nemají vnoučata? Proč dětem tatínek nezaplatí tábor, když je s nimi tolik práce? Jeho maminka má mnoho co dělat na zahradě a kolem domu, proč syn nepomůže? Možná by pak měla chuť a hlavně sílu pohlídat vnoučata. Babička ještě pracuje? Pokud ano asi má dovolené tak akorát, pokud ne, má už vyšší věk a méně sil. Hlavně, dnešní děti jsou úplně jiné než před deseti, dvaceti, třiceti lety. Nám stačilo lítat někde venku s kamarády nebo být na zahradě, v lese, babička uvařila, napekla, přemáchla tričko, občas se šlo někam k vodě, pohoda. Dnes se pro děti vymýšlí program na každý den, ne že by o to zas tak stály, ale rodiče mají dojem, že prostě musí, jinak by je ven nevyrvali, mobil a sociální sítě jsou kolikrát jediné, co je baví. Tohle naše generace prostě už nedává. Klidně bych vnoučata hlídala, ale nebudu jim organizovat každou minutu dne, musí se umět zabavit i sami, nebudu je dennodenně vyvážet po vlastech českých, humna jsou taky zajímavá, snědí co uvařím já, KFC fakt nejsem, večer chci mít klid, takže kuchyň zavírá v osm a večerka dle věku, ale neexistuje, aby mi v jedenáct skákal nějaký rozjívenec po hlavě. Berte nebo nechte být :-)

O mých dvojčatech doktoři neměli tušení osm měsíců a dovědět se to přesně měsíc před termínem, to bylo překvápko, zejména u třetího dítěte, rok 1993. Nakonec se holky narodily o deset dní dříve, spontánně, A hlavičkou, B byla původně KP, ale nakonec se nějak vzpříčila a pan primář ji vytáhl za paty, musel ji v lůně srovnat. Jen díky němu jsme to všechny přežily bez úhony, 2 x 2,5 kg a 46 cm 🥰.

A když máte děti dvě, a to třetí na cestě se záhadně zreplikuje měsíc před termínem porodu, to je teprve srandy kopec. Naštěstí česká žena a švédská ocel vydrží všechno.

Los ve školkách opravdu nerozhoduje, děti se přijímají spádové od nejstarších do naplnění kapacity. Někde se vejdou i děti mladší tří let, jinde není místo ani pro všechny tříleté. Pokud není dostatečná kapacita, je to zodpovědnost zřizovatele, ne ředitele/lky MŠ. Demografické údaje mají obce k dispozici.

Sci-fi článek, většina rodičů je ráda, pokud dítě někde přijmou ve třech letech a vybírat si mohou tak leda v soukromých školkách, možná.