Paní Judito,moc krásně napsáno.Měla jsem babičky,jedna ročník 1897,druhá 1902.Obě se v životě nadřely,co já vím-dost možná nebyly v životě dál,než pěšky v sousední vsi,přesto se odvažuji napsat,že měly větší životní moudrost,než mnohý z novodobých rádoby vzdělanců. Jistě,před padesáti lety,když začalo jezdit první METRO,asi bych jim těžko vysvětlila,cože to vlastně je,možná bych neměla ani dostatek trpělivosti dlouze vysvětlovat.Dneska jsem ve věku,kdy už hodně věcem nerozumím.Jistě,taky mě kdysi bylo...set.....náct....a náhle mám víc za sebou,než před sebou.Snad i dnešní mladí jednou dojdou k poznání.

Tehdy jsme cinkali klíčema,byli mladí a doufali v lepší zítřky.A hlavně-dělo se něco,pro nás dosud nevídaného.Dneska,když vidím,co se tady děje a kam jsme se dostali,jsem ráda,že mě je,kolik mě je a už to tady nějak doklepu.

Honza se pro práci prodavače nehodí. Jako hospodská jsem musela mnohé vyslechnout,ještě víc přeslechnout a hlavně mít na všechno pohotovou odpověď.Slušně,v klidu, sama být splachovací a mnohé obrátit v žert,abych zákazníka neurazila.

Nebylo moc na výběr sice,zato děvčata měla ruce šikovné.Mamky se předháněly,ba až soutěžily,která bude mít víc naparáděný kočárek,podomácku se na děti pletlo a šilo,co kus,to originál.

Bratři Mašínové se prostříleli na západ,což nepovažuji za hrdinství,ani vlastenectví.

Paní milá,Vy mě mluvíte z duše,ze srdce přímo.Nemám ráda vánoční svátky,ani je nijak neprožívám.Jistě,že pamatuju doby,kdy jsem byla dítětem,chystal se stromeček,kapřík,cukroví.....Dneska jsem tak nějak sama s pejskem,cukroví nepeču-zase,byly doby,kdy jsem si pečení užívala,tím,že není pro koho,i toto pominulo.Takové to pravé kouzlo vánoc se rozplynulo kdesi v nenávratnu,babičky se předhání,která dá vnoučatům dražší dárky, v obchodech doslova davové šílenství,jako by měl snad udeřit hladomor.Navíc,když petardy duní už o Štědrém dni,prostě nejsem schopna tohle normálně chápat.Ano,těším se na pohádky,jakožto jedinou připomínku vánoc i těch mých,kdysi dávno dětských.

Tak jsem při prvním pohledu na titulek četla, že vlajky srazily dvě osoby.....holt,nějak stařecká demence začít musí.

Je to novinka,zní prazvláštně.

Žiju na vesnici,i coby dítě jsem žila-sice v poněkud menší a mám možnost porovnávat.Vesnice,kde žije víc jak tisícovka lidí,dneska už povětšinou přistěhovalých,se opravdu stává místem od závisti,až po nenávist,přelidněná,hlučná. Jako dítě jsem žila ve vesničce docela maličké,o pár trvale žijících obyvatelích,dneska povětšinou už jejich potomcích.Funguje obchod,hospoda,lidi se tu dokáží semknout a uspořádat sjezd rodáků,stejně dobře, jako jakékoli jiné akce.Všechno je o lidech,o tom,že zde lidi drží pohromadě snad právě proto,že tu mají hluboké kořeny.Pravda,autobus projede párkrát za den,cestou do obchodu potkáte jeden traktor, v obchodě dva lidi,ale je tam klid k nezaplacení.Přiznávám,dala bych nevím co,kdybych se do překrásné,klidné vesničky mého dětství mohla na stará kolena vrátit a klidu a pohodě tu dožít.

Ach jo......my starší abychom se snad styděli,že vůbec existujeme,neřku-li báli se vlastního potomstva.Přála bych tomu,kdo tuhle špínu sepsal,aby byl na stáří-raději zavčasu,zbaven svéprávnosti.

Prcek se jistě vyděsil,možná i vřískal, jako když ho na nože bere.Ale proč je to v rubrice Krimi?

Nabízí se otázka,k čemu bude nový ministr zemědělství,když tomu za mák nerozumí.Měla jsem babičku,která říkávala,,když chceš někoho poučovat,musíš o věci něco vědět,aby posluchač nemohl říct,že kecáš".

No jasně :-D

Právě jsem psala něco v tom smyslu, nedovedu si dost dobře představit mlaďochy,kteří sotva dosáhli řidičáku, za volantem autobusu.

No.....nečetla jsem, ještě diskuzi,možná budu někoho opakovat.

Domnívám se,že osmnáctiletí kluci nemají rozum na to,aby mohli vozit kolikametrovou stodolu s lidmi.Frajeřina ano, mám velikou káru, jsem king.Ale přece jen dřív museli jezdit na nákladu, zdárně udělat psychotesty na to,aby dostali Déčko na autobus.Možná v dnešní době už ničemu nerozumím,prostě tohle považuju za naprostý nesmysl,nasadit vpodstatě frajírky na autobus.

Dámy a pánové,zítra vyjde článek na téma, jak často měnit spoďáry.

Praha se pozvolna stává Ukrajinou se vším všudy.Docela by mě zajímalo nadšení tramvajáků,kteří s tím budou nuceni jezdit.

Nikdo nevíme,kde na nás zubatá číhá,prostě to paní potkalo na přehradě,bohužel.

Státe, zmocnili se tě blbci.

,,Vy tady sedíte v teple,mě je taková zima a ještě na mě otevřete okno". Stalo se před mnoha lety tady v nedaleké vesnici,doktor uznal paní za mrtvou,sjela se rodina a začali řešit funus,když mezi ně domnělá nebožka vztoupila.Kleplo by mě v tu chvíli zděšením,coby pozůstalou,ale patrně i zjištěním,že už mě pohřbívají zaživa.