Děkuji za slušnou otázku. Bylo by to na dlouhé psaní a pokusím se stručně vyjádřit podstatu. Vyrůstal jsem na samotě u KV. Na základní škole jsem byl totální mamlas a naprosto nezajímavý pro děvčata. Pro odkreslení mého talentu - zpěv, kreslení a tělocvik za 3. Do mých 10 let rodiče hospodařili a musel jsem pást krávy. Žádné chození do 1 km vzdálené vsi, žádní kamarádi ale přitom jsem toho poměrně dost přečetl. Asi jsem si v tu dobu uvědomil, že záleží pouze na mně, zda po mně něco zůstane nebo skončím na smetišti dějin jako naprostá většina bezejmenných, kterými je historie dlážděná. Otec mne totálně neuznával a asi se mně vygenerovala potřeba býti pochválený a tak jsem se snažil abych byl chválený. Postupně jsem se vypracoval z potřeby pochvaly do stádia býti užitečný což mne baví. Mimo jiné jsem asistoval jako poradce u cca 5 mld. Kč investic v rezortu zemědělství. Je příjemné jet po naší krásné zemi a vidět "své" pomníky. Prostě jsem pomohl uskutečnit sny mých klientů. V bydlišti obnovujeme remízek kam mohou maminky chodit s kočárky a jít ve stínu stromů, atd. Také jsem si uvědomil, že když budu pouze naříkat, tak mi stejně nikdo nic nedá a pouze ztrácím čas. Tak se snažím čas max. využít. Také jsem si sestavil krédo muže, které zní: Hochu pomni, do 20 let jsi bral rozum, po 70 ubývají síly. K zanechání stopy na tomto světě máš 50 let, tj. 1 577 880 000 vteřin a tak se snaž čas využít, atd.

A asi je i trochu vrozené se snažit nebýt nulou. Také jsem měl poměrně velkou kliku ale štěstí přeje připraveným. Na více již nejsou volné znaky.

Kniha Myšlením k bohatství je má bible. Po jejím přečtení jsem si řekl, že vydělám za rok milión. Do 2 let jsem jej měl. Inspirující je závěr knihy, kde se uvádí asi 55 bychů, proč zůstává většina lidí neúspěšných. Na KDYBY jsem naprosto alergický. Na kdyby se v životě nehraje. Je to jedna ze stěžejních knih, které mne ovlivnili. Ve svých 55 letech jsem se rozhodl opustit své nefunkční manželství, opustit rekonstruovaný dům, zdánlivě mi nic nechybělo. Bylo mi ale líto času, který bych asi neužitečně prožil. Jsme na tomto světě jednou a snažím se být okolí prospěšný v širším slova smyslu. Peníze nejsou rozhodující. Mimo jiné jsem byl 2 x nezaměstnaný a 1 x zbankrotoval na chovu kaviárových šneků. Prostě dokud nejde o život, tak .....

Ne nadarmo se říká rozděluj a panuj. Dosavadní diskuze je na to jako ušitá. Zemědělská výroba je mnoha faktorová záležitost na vstupu i výstupu. Dotace tvoří pouze část problému. Dotace si prosadili zemědělci na západě dávno před naším vstupem do EU. Když tam nebudou, tak nemusí být ani u nás. Ale když tam budou, tak musí být i u nás. Jinak nemůžeme konkurovat. Za mne dotace zrušit ale všude!

Nikdo ale neregistrujete, že oproti naší dřívější soběstačnosti např. ve vepřovém se mase nyní pohybujeme pod 50 % soběstačnosti. Zkuste někdo odpovědět, že nemůže přijít něco horšího než byl Covid = totálně uzavřené hranice. Takovým komodit je více. Proč někdo nenapíšete, že mezitím došlo na západě od nás k nárůstu produkce a tím využití zemědělského potenciálu, zaměstnanosti lidí ne venkově. To by se někomu nehodilo. Co je největší problém západu = nadbytek potravin. Rádi je k nám budou dovážet a ještě jim budeme tleskat.

Další demagogií jsou prodejní ceny. Prvovýrobce tržní ceny nemá šanci ovlivnit. O štěstí či neštěstí zemědělců rozhodují obchodníci. Zemědělec prakticky vždy musí prodat za ceny co mu v daném čase obchodníci nabídnou. Např. mléko musíte prakticky každý den prodat a nemůžete čekat na vhodnější ceny. Je nutné hradit vstupy - nafty, elektřina, mzdy a také si není možné počkat.

Vytrhávání dílčích položek z dlouhodobého zemědělského systému je totálně zavádějící a pouze se tím s pominutím oblbují některé skupiny obyvatel.

Otevřete trochu oči - proč jsou ve Švýcarsku dotace? Prostě si tam vidí dál a pamatují si, že je zemědělci za druhé světové války dokázali uživit.