Vzpomínám si, na pionýrském táboře uštkla zmije při sbírání dříví do ruky našeho vedoucího. Krásné dvě ranky. Byli jsme z toho vyděšení, chtěli jej dopravovat do nemocnice. On však měl svoji metodu: dal si rum a opakoval účinné zaklínadlo - pálí, sviňa. Měl tam pár hodin mírný otok, asi jako od včely.
Mnohokrát jsem z desítky skočil šipku a vše ok. Prostě se nevloudila chybička. Jednou jsem však ležérně skočil z pouhých tří metrů a poranil si záda. Blbé tři metry. Voda je potvůrka. Ostatně jak zabolí placák ze startovacího bloku, když se "povede". To potvrdí každý, kdo se učil skákat šipku a hned mu nešla.
Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by někoho traumatizovaly trenýrky, punčocháče... prostě to měli všichni, bylo to úplně normální. Ty postřehy s vyučujícími - záleželo na jednotlivých osobnostech. My jsem žádné takové podivíny ve škole neměli. Na příšerné učitele se dá narazit i dnes. Kreslení byla oddychovka. Dostat špatnou známku za pokažený výkres se sice dalo, ale no a co. Z výtvarky se nepropadalo. Nakreslit v listopadu křižník, v únoru továrnu, se dalo bez újmy. I když jsem chodil na ZDŠ v sedmdesátých létech, žádné trauma jsem nepotkal, a nevybavuji si ani nikoho ze spolužáků. Vzpomínám rád.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
A nevyhlašoval to v různých podobách stejného významu před tím už víckrát?
1 odpověď