Jo, tchýně mě taky buzeruje, že mám krátké šaty(těsně nad kolena) a že dělám mužovi ostudu. Dokonce došla až daleko, že jí vadí, co si nosím doma po zahradě. Pravda, nejsem štíhlá ani mladá, ale seďte v práci při 30 stupních v dlouhém hábitu...Nikomu nic není do toho, co mám na sebe, když to není třeba latexový obleček nebo sítřovky se lodičkami...Vážně se nenechám omezovat lidmi, kteří si myslí, že jsou arbitři elegance a morální mluvčí. Nikdo z nás není dokonalý.
Bojím se, že přichází epidemie sebevražd. Že toho je tolik, že stačí jen pověstná kapka a pohár přeteče. Že bolest duše je tak nenesitelná, že už není jiné cesty. Že je to útěk do nikam. Je to mnoho let zpět. co dávali film s Robinem Williamsem Jak přicházejí sny, kdy hlavní hrdina přišel o rodinu a jeho žena spáchala sebevraždu.. A pak ji spáchal reálně. Doporučuji kouknout, je to očišťující, žel ne recept na problémy.
Rodině upřímnou soustrast a hodně síly do dalších dnů a roků...
Hollywood to chápe, já ne. Stan Lee se obrací v hrobě. Nebo se to mělo jmenovat: Nadržení chlapi sobě aneb Ultranekorektní guláš. Divím se, že to herci dali , ono je to chvílema dost vtipné, ale jinak naprosto zbytečně buransky sprosté. Vlastně je to esence vulgarity za každou cenu. Dno.
A přitom Deadpoola a Wolverina miluju. SPOILER: Ta scéna s adamantiovou kostrou byla za mojí hranicí. Nějak jsem přišla o nadhled . Marvel už nebude nikdy co býval. Vše se nějak komerčně posunulo směrem žumpa.
Osobně bych prodala i svou chalupu a nastěhovala se společně jinam. Když nový společný život, tak do společnéhop. Anebo oba domy pronajmout. V tomhle věku se může stát, že za rok zas spolu nebudou, protože už si právě nenecháme "kálet na hlavu" od nikoho. Reakci maminky i bejvalky chápu, obě myslí na děti a vnoučata, a když se chlap zbaví majetku, jakoby se odstřihl od svých závazků. Nebrala bych to jako žárlivost, ale jako zmařenou investici a pro stávající potomky. Ale to je moje uvažování. Prostě bych tam už nezůstávala.
Téměř z první řady(syn byl sous chef michelinské restaurace) sleduju , co se v kuchyni odehrává...trochu mě to děsí. Už jen to, když jsem si četla životopis Anthonyho Bourdaina Důvěrnosti z kuchyně, tak jsem získala i vizuál o démonech a totálním nasazení i vysílení, co kluci a holky v rondonech a servis prožívají. Že tohle nejde dělat jen aby se nějak uživili. Taky je to vysaje, sežvejká a hodně semele. To nemluvím o fyzické destrukci, křečové žíly, popáleniny, úžeh a jiné záležitosti. A pak ten okamžik, když se lidem rozhostí na tváři úžas a blaženost...Jsem ráda, že ten seriál zobrazuje i stinné stránky, emoce jsou tu neskutečně silné, obzvláště ta destrukce. A to všechno pak máte na talíři: touhu, poznávání, oběti, víru, sen a lásku... proto tak ráda jím v rerstauracích , ta enregie se do jídla promítne. Není to jen příběh. je to esence .
Mě pobavilo pšššt pod slunečníkem, úplně to vidím...
Jinak se mi podobná kravina stala taky za totáče čtyři dny včetně soboty, neděle a Silvestra v Černém dole, takže ani žádní Vietnamci, ani parník. Ještě jsem měla zadel malou, štíhlá kamarádka jedny půjčila, tak se jedny přemáchly a schly, a druhé nosily...
Teď jsem si v 56 letech poprvé objednala rybí kolagen, tak se uvidí. V zimě používám výživný noční krém i přes den, aby mi vítr a mráz nevysušil a neporáždil tvář. Teď v těch vedrech je hydratační krém skoro nesmysl, okamžitě mám obličej mokrý jak ze sprchy, tak si o výplatě poprvé plánuju koupit anti age sérum na hloubkovou hydrataci, byla mi doporučena česká značka Anna Brandejs.Horší je to už s krkem, i když jsem prostorově výrazná, tak díky úbytku estrogenu je pleť na krku už protě babičkovská, to nemluvím o kůži na hřbetech rukou...achjo, v životě jsem tohle neřešila, je to otravné pořád sledovat nová znamínka a doufat, že se nezvrhnou v nějaký nežádoucí útvar. Takže jo, začínám do sebe investovat, abych se poránu nelekala při pohledu do zrcadla. A to jsem jedna z mála , co v tomhle věku ještě nemá vnoučata.
Co bych za to dala, že by mě někdo obdivoval! V legínách vylezu jen na dovolené , na procházku se psem do lesa nebo na jógu, jen tak po ulici bych to fakt sebekriticky nedala.....Na fotky se radši nekoukám, no nemládnu. Občas ale nechápu, že legíny v kombinaci s tangama a cropem vemou na ulici mladinké děvčice, co jsou slovansky rostlé a ne zrovna pevné od posilování. To už musí mít fakt sebevědomí.
vzpomínáte na písničku od Katapultu "Až se bude psát rok 2006?" Trošku se to zpozdilo, ale díky globalizaci se to zas šmahem stihlo jen o 10 let později.. to asi nehraje roli. Budeme muset naučit žít se stroji, jako jsme se sžili s netem, mobily, navigacemi. Spíš se bojím závislosti na nich. Kdysi jsem četla povídku, jak v daleké budoucnosti někdo "objevil", že může sčítat a násobit jen na papíře. Nezapomenem se díky strojům chovat jako lidi? A co nás odliší snad kromě vzhledu? Stroje budou emočně vyrovnané, my to občas nedáme. Nedokážu predikovat, co bude za rok, neodvážím se predikovat ještě vzdálenější budoucnost. Budu fandit svm dětem a jejich dětem, ty stroje tu byly až po nás, ale to je asi tak vše. Žeby Matrix? Staneme se levnými baterkami? Nebo se"povzneseme" jako ve Hvězdné bráně? Nebo někoumu houkne a rozpoutá apokalypsu? No, potěš koště...Je to ještě horší manipulace se strachem jak studená válka nebo covid. Ještě existuje blackout. To nás jen zpozdí, ale neoprostí. Kam se vychylují misky vah? Pro lidstvo nebo pro AI, která nemá potřebu soutěžit, než nabyde vědomí? Lze se připravit na něco, co ještě nenastalo? Milion otázek a jen čas dá odpověď. Fakt ji nechci znát. Bojim, bojim.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
bla bla bla