Je to velmi smutné. Pan doktor byl obrovským přínosem pro společnost. Takových lidi je neskutečná škoda. Ale zřejmě na tomto světě už nebyl rád. Udělal, co považoval za správne. Možná sobecky, možná konečně udělal něco jen pro sebe… nikdo neví. Co je ale zarážející je skutečnost, ze se vybírá na Doniu sbírka pro rodinu- údajně jsou bez peněz. Úplně si nemyslím, minimálně na pani Hanu (manželku) je napsána nemovitost- byt (v centru Prahy tak jeho hodnota nebude mala při dnešních cenách bytu v Praze) kde měl pan doktor trvaly pobyt (viz ares a katastr…veřejné rejstříky ), kterou muže ihned zpeněžit, a žít alespoň z toho. A nemusí se čekat na dědické řízení. Může ho prodat hned…A to si myslím, ze není jediná nemovitost. Věřím, ze pan doktor sobecký nebyl, aby rodinu nezajistil. Sbírka je fakt úplně mimo a byla by důležitá pro někoho, komu jde o život a nic nemá. Jen názor. Samozřejmě ztráta je to ale obrovská. Soustrast hlavně dětem.
Plně s vámi souhlasîm a další věc, kterâ mě na tom zaráží je ta, že ty kolegyně jsou učitelky. Lidi s takovým myšlenim učí naše děti? Doufám a věřím, že ta sbírka se použije na děti, které to opravdu potřebují. Rodina pana profesora potřebuje úplně jinou podporu než je ta finanční.
Pořádat sbírku na zaplaceni hypotéky, když mají jinde ležáka a máma nemůže kvůli němu pracovat... To je vážně moc.
Ano, přesně to jsem říkala i já,měla jsem doma ležáka a i na ty blbé plinky máte nárok na určitý počet, nepočítám další nutné věci. Dále to, že nemůžete pracovat. Když muž ležel a pak zemřel, jediná pomoc všech byla, drž se. Můj nynější muž zase přišel o nohu, nemáme ani na to, aby si mohl koupit 3 kolku za 30 tisíc z bazaru. Já pracuju a on beze mne nemůže ani do obchodu. Vím, že nejsme jediní a spousta lidí potřebuje pomoci, nemocné děti. My máme sami málo a na opravdu potrebné. ještě přispíváme.
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Přesně toto jsme absolvovala já před 20 lety začlo to kolapsam coby obch ředitelka jsme v kostýmku zůstala ležet na rušné ulici ,,do toho škaredý rozvod a bylo zaděláno..pak se to táhlo několik let,také mi říkali to máte ze stresu a málo hořčíku ..no jako bych ten článek psala já..a čím je doba více hektická tak vím,že se s ní potýká moc lidí i mladých..také jsem zažila úplné dno,zavřená v pokoji nic mě nezajímalo pes,děti..tehdejší přítel mi pomohl..odvezl mě na psychiatrii kde mě zbavili návyku na 7 neurolech denně,začala jsem jíst,po 3 měs hospitalizace jsem i znovu po krůčkách začala jezdit občas tramvají a dokonce jsme si troufla jít do obch centra..dnes mám moc super p doktorku a létám na dovolenou což bych si v té době neuměla představit!!!Mám za sebou zlé časy a nikomu bych to nepřála!!A dlouhá léta jsem s touto hnusnou nemocí bojovala..Moje babička celý život brala léky na nervy,měla zahradu a když měla jet na trh prodávat,bylo jí zle,vadii ji lidi..i ost členové rodiny měli psych potíže z podnikání atd..takže základ v rodině byl,neumět se vyrovnat se stresem..pokud je človk citlivější na stres a neumí s ním pracovat,dusí to v sobě,nevydrží a sesype se ..a dnešní doba této nemoci -panická úzkostná porucha - je nekompromisní..pak lidé skáčou pod vlak atd .smutný přiběh..držím všem palce všem a nevzávejte se ,nestyďte se říci jaké máte problémy a řešte to,dá se to zvladnout
3 odpovědi
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ano, přesně toto znám. Jen mě zajímá a hlavně mě zajímá to létání, chtěla bych moc letět někam na dovolenou, ale nedokážu to překonat. Co vám prosím konkrétně pomohlo? Děkuji
1 odpověď