Paní Konečná reagovala diplomaticky. Usmála jsem se. Paní Nerudová nezvládla zachovat důstojnost. Někdy bychom se měli umět zasmát i sami sobě. Tomu se říká nadhled.

Jak to dopadne? Kdyby spolu s penězi dostali i nějakého průvodce, mentora, dopadlo by to skvěle. Vzhledem k jejich nastavení mysli to dopadne, jak by to dopadlo i u jiných lidí, kteří domov mají, ale jejich myšlení je prostě jinde. Nastaveno na nedostatek, takže honem nakupovat, dokud mám. Sama jsem zvědavá, zda někdo z nich učiní nějaký posun ve svém životě.

Pokud se tak cítíte dobře, je to v pořádku. Já mám ráda uklizený a čistý domov. Cítím se v něm dobře. Je to můj posvátný prostor. Pečuju o něj. Svíčky, lampičky a vůbec světýlka miluju. Svíčky používám přírodní, žádnou ropu. Takže, každý si může vybrat, v čem a jak chce žít.

Trvalou lásku stále nenašla. Jistě, když ji nemá ani sama k sobě. Jak si může žena myslet, když bude mít plastiky, různé úpravy, tak bude milována? Opravdovost vychází zevnitř, z pravé podstaty Zřejmě pro spoustu žen i mužů stále nepochopené téma.

Soucítím s ní. Toto je důkaz absolutní neúcty sama k sobě. Milovat za určitých podmínek. To je láska? Jsem si jistá, že líp se cítit stejně vnitřně nebude. Ztratit se sama v sobě proto, aby mě někdo jakože miloval. Smutné.

Víte, co vyvolává konflikty? Přesvědčení a domněnky.

Myslím, že spíš než trest, potřebuje kvalitní pomoc.

Trest nic nevyřeší. Copak trestem dítěte něčeho dosáhneme?

Změní to její vnímání, myšlení, když dostane trest?

Aha, sobectvi. Takze ty vycerpane, unavene zeny nejsou sobecke, ze? Vztah je o kompromisech? Tak to urcite. U kompromisu vzdy nekdo ustupuje, potlacuje sam sebe. Kompromisy jsou nesmysly. Tolerance, to ano, ale ja rozhoduji, co budu tolerovat, a co ne.

To ano. Jenze vasi hodnotu neurcuje spolecnost, ale vy sama.

Kdepak, to není o společnosti, ale o vás. Díváte se tam ven, ale máte se dívat dovnitř sebe samé. Pokládat si otázky. Myslíte si, když ženy moc nepracovaly, byly šťastné? Co se očekává, právě plnit očekávání jiných, je cesta do pekel.

Naprosto zásadní je sebeláska - respekt k vlastnímu já a úcta sama k sobě.

Sebehodnota, sebevědomí. Bez toho se nikam nikdy nemůže žena pohnout. To je základ pro růst, vývoj. Pak dokážeme stanovovat hranice, víme co máme rády, co ve svém životě nechceme. Musíme dosytit sebe, abychom mohly dávat jiným. Být najezené ve všech aspektech našeho života.

Jistě, to my umíme. Posuzovat, odsuzovat a hodnotit lidi, podle toho jak vypadají. Všimla jsem si, že to zejména dělají ti lidé, jež celý život stojí na místě. Nikam se neposunuli, nemají své sny, touhy a jen hodnotí ostatní.

To je úžasné. Třeba ho tam jeho touha a vášeň dovedou.

Jasne, ja vam to nevyvracim.😊 Mimochodem, ja prilis logicka nejsem. Srdce mi ukazalo cestu, rozum jecel, nee.

Ne. Ridit se srdcem. Rozum nas mnohdy zastavuje. Vas uhel pohledu, v poradku.

V jedné krásné knize se píše - My ženy ztrácíme spoustu času tím, že

čekáme na to, až nás bude někdo milovat. Doufáme, že si nás láska najde sama.

Prahneme po pocitu, aby nás někdo naplnil a chybějící lásku nám dal.

Jenže zapomínáme na sebelásku, abychom byly milovány, musíme nejdřív milovat a respektovat sebe...

Bože, jak já vám rozumím. Prožívala jsem váš příběh s vámi.

Pomáhá mi všechny myšlenky hodit na papír. Schovávám si to, časem se k tomu vracím a někdy nestačím zírat. Jak kladné, tak záporné. Vypsat se, je pro mě nejlepší způsob.

Píše se v jakém jazyce. Myslím, že Robert si dělá legraci.

Mě to teda pobavilo.

Jak vás to může napadat, že pro vás život není.

Jasně, že je. Copak nevidíte tu krásu kolem sebe?

Snažte se na věci dívat trošku jinak. Vím, dá to práci, ale stojí to za to, věřte, ať se vám stalo cokoliv. Na fotografii jste krásná. Hodně štěstí.