Měl jsem možnost poznat Karla Gotta osobně a tvrdím, že šlo nejen o výjimečného umělce, ale i o mimořádně vzácného člověka, a to i přesto, že mne jeho hudba nikterak neoslovovala, nebyla mým šálkem kávy. Kohokoli je ale vždy potřeba hodnotit hlavně podle skutků. Jistěže, nejčastěji se na Karla Gotta vytáhne tzv. ANTICHARTA. Přitom v Národním divadle a posléze v Divadle hudby byli, až na vzácné výjimky, VŠICHNI !!! Dnes mnozí tvrdí, že si mysleli, že podepisují prezenční listinu - odkdy se prezenční listina podepisuje na závěr shromáždění...? Směšné! Málo se též o Karlu Gottovi ví, kolika lidem (a to nejen umělcům v nemilosti mocných) v těžkých dobách pomohl. On sám nikdy na odiv svou pomoc nedával a ti, jichž se to týká, mlčí. Že by se styděli, že taky kdy byli ve srabu? Anebo se jenom bojí zastat člověka, do kterého je i pět let po jeho smrti tak módní si kopnout? Většina kritiků pana Karla Gotta však Mistrovi nikdy nesahala a nesahá ani po kotníky?

Vážený pane,

co jste proto udělal Vy osobně, aby systém padl? To Vám nedochází, že by to vedení SSSR nikdy nedopustilo, viz. rok 1968, bratská pomoc od spřátelených zemí, aby u nás zachránili socialismus a komunismus v rámci Varšavské smlouvy.

Tak tomu se říká závist a zoufalství. Opravdu žalostný blábol. Každý se snažil jak uměl, ale mnozí jen jeli v poklidných časech. Všichni zpěváci a herci jezdili pravidelně na západ pokud nestavěli své chalupy a domy. Byla to privilegovaná sorta lidí co sloužili režimu, že točili třeba Okres na severu apd. Ale pak zde byli zelináři, uzenáři, pumpaři atd. co se měli ještě lépe a oni také jezdili na západ i k moři každý rok. Že autorka pláče a naříká, že se jí nechtělo v těch časech mít lépe je její soukromá věc. Kdo se snaží se má dobře za každého režimu. Že byla totalita to víme všichni, ale nebyla to již ta krutá padesátá léta a lidé kteří nebyli slavní jako Gott toho uměli využít. Gott si to vybojoval skoro roční migrací jak pak o tom vyprávěl po roce 1989 on i Láďa Štaidl. A pokud jde o Havla tak jak dnes již víme, byl to privilegovaný vězeň, jakékoliv jednání jako tresty, snížení balíčků apd. nerozhodoval ředitel věznice, ale ministr a také ani jednou se Havel nezmínil, že by byl při výsleších nebo ve vězení bit jako jiní. Jak napsali někteří později, byl zavřený, ale režim se o něho staral, aby nestrádal.

Gott se do politiky nikdy nemíchal víc než to bylo nezbytně nutné a po revoluci už vůbec ne. I texty jeho písní jsou apolitické. Jak by to, kdyby nezpíval tak dobře, urychlilo pád režimu, to tedy opravdu nevím. Václavu Havlovi určitě neukrátil život kriminál, ale jeho poněkud bohémský život s přemírou cigaret a alkoholu. A to by se ještě dalo polemizovat o jeho utrpení ve vězení, protože on byl prominentní disident.

Otřesný článek. Naprosto v duchu dnešní doby co nejvíce si kopnout. Tak Havlovi ukrátilo život vězení... No chtělo by to trochu reality. Paní autorka je evidentně z těch, kterým dělá dobře babrat se v minulosti, i když s tím z ní nezmění naprosto nic.