k tomuto tématu mám co napsat. Autor je zde mnohými napadán, že si vymýšlí a nemá pravdu. Má pravdu, ale téma pojal povrchně. Mám tělesně postiženou sestru s dětskou mozkovou obrnou. Je narozena v roce 1974. Hodně dlouho se nepřišlo na to, že je postižená, ikdyž byl její vývoj velmi pomalý. V jejích dvou letech se s tím začalo něco dělat. Pamatuji si, že ji rodiče odvezli na půl roku do lázní Luže-Košumberk a tam ji postavili na nohy. V Praze byl Jedličkův ústav, ale tam nepřijali každého kdo o to projevil zájem z důvodu kapacity. Jedličkárna měla pobočku v Liberci. Tam rodiče sestru vždy v neděli večer odvezli a v pátek si pro ni jezdili. Sestra tam absolvovala základní školu. Tehdy neexistovali jakékoli úlevy v zaměstnání pro rodiče. Velmi omezené byly i kompenzační pomůcky. V té době bylo takových ústavních zařízení velmi málo po celé republice. Pamatuji si, že ústav v Liberci byl ve staré oprýskané budově, kde bylo hodně schodů, ať už u vchodu nebo uvnitř. Neexistovaly schodolezy. Děti tak zaměstnanci ústavu tahali ručně. Pár let před revolucí se rodiče dozvěděli o cvičící metodě MUDr.Vojty s tím, že podle ní "tajně" cvičili v Železnici u Jičína. Rodiče tam se sestrou zajeli, bylo jí asi 12 a tam se dozvěděli, že kdyby Vojtovu metodu cvičili od narození, tak by sestra neměla postižení takového rozsahu jaké má dnes. Sestra se dnes sice pohybuje po svých, ale ujde jen pár metrů. Kvůli postižení rukou si nenamaže ani chleba. Takže jak zde někteří tvrdí, že péče o postižené za komunismu byla vynikající, si lžete do vlastní kapsy.

Moc hezky napsané. Zasmála jsem se a vzpomněla si na svou dceru jak chodila do školky, která byla také prosklená. To vymyslel fakt genius. Školka je na Palmovce a dítě vás vidí odcházet pomalu až do metra. Naštěstí tam tehdy byly vynikající paní učitelky - bohyně. Moc ráda na ně vzpomínám a musím říct, že i dcera, které je už 26.

Velmi dobře si pamatuji seznam školních potřeb, které jsme my rodiče museli koupit dceři do 1.třídy. Vše jsme za nemalé peníze koupili. Na konci školního roku více jak polovinu věcí dcera přinesla zpět absolutně nepoužité. Například tempery, které tehdy nebyly a myslím, že ani dnes nejsou, zrovna levné. Použili je tehdy pouze při jedné hodině výtvarky. Na konci školního roku byly tempery samozřejmě vyschlé. Když nastoupila dcera tehdy pak do druhé třídy, tak opět přinesla totožný seznam. Koupila jsem jen to, co jsem věděla, že bude potřebovat určitě. Na schůzce rodičů jsem to i sdělila paní učitelce s mým vysvětlením. Naštěstí s tím neměla problém. Za tři roky na to, šel sousedky syn do 1.třídy a opět dostal ten samý seznam jako my. Prostě škola si takový seznam kdysi vytvořila a pak už ho nijak neaktualizovala a každý rok ho jen zkopírovala.

úplně jste mi při čtení vhrnula slzy do očí. To, co tady píše jedna (ani ji nemůžu pojmenovat) v diskusi, vůbec neberte vážně. Sama mám zkušenosti se svou mámou a vím jak je to náročné. Vy se musíte starat nejen o svou maminku, ale i o svou rodinu, děti a domácnost a do toho ještě máte povinnosti v práci. Je to vyčerpávající fyzicky i psychicky. Mnoho lidí to nedá. Držím vám pěsti. Je škoda, že se maminka odmítla přestěhovat k vám. Ještě jste mohli prožít několik hezkých chvil.

nějak nechápu proč řešíte, co si o vás okolí myslí. Váš život nežijí a účty vám taky neplatí. Mě je absolutně jedno, co si kdo o mně myslí. To bych se musela zbláznit.

když jsem měla chatu, pořídila jsem doslova sezónní bazén s nafukovacím prstencem. Plnila jsem ho vodou z vlastní studny. Tehdy byla dcera malá a věřte, že se investice vyplatila. Byla v něm naložená od rána do večera. Blbli jsme v něm dospělí i děti. Vířivka mi nic neříká. To si můžu vlézt do vany. Prostě a jednoduše. Nechť si lidé za své peníze koupí co chtějí. Každý je jiný. Někdo má rád vdolky a někdo holky.

můj vnuk miluje, když se uklízí. Bere to jako hru. K vánocům dostával různé dětské napodobeniny vysavače, smetáku apod. To ho nebavilo. Raději měl ty dospělácké. Samozřejmě, že úklid ve formě vysávání, vytření, utření prachu apod. neděláme každý den, ale jen když to tzv.hoří a už nám to i vadí. Zapneme si k tomu rádio, vnuk (5let) utře prach, vysaje. Já vytřu, naplním pračku, uklidím koupelnu apod. Prostě už od malička ho učíme, že uklízet se ne, že MUSÍ, ale je potřeba. A samozřejmě mu za takovou práci i poděkuji za spolupráci. Vnuk má rád jakoukoli činnost s dospělým členem domácnosti. Při vaření nebo pečení mi asistuje. Znamená to sice pro mě, že takové vaření trvá o krapet déle, ale když vidím jak si to vnuk užívá, jsem spokojená.

měla jsem to štěstí, že první 3 roky po narození vnuka bydleli u mě. Takže v podstatě je to moje další dítě. Od dvou let dcery jsem na ni byla sama a vím jak moc mi pomoc mých rodičů tehdy pomohla. Sice bydleli 50km daleko, ale snažili se co to šlo. Tak se také snažím já své dceři s vnukem pomoct. Mám kolegyni v práci, která také hlídá svá vnoučata o víkendu. Myslím si, že ne všechny "babičky" jsou takové jak je popisujete. Otázka je jaký máte se svou maminkou vztah. Když se narodil vnuk, tak dcera neměla problém za mnou přijít, abych jí poradila nebo pomohla. Naštěstí dcera nepatří k těm matkám, které hledají rady na internetu nebo sociálních sítích. Na druhou stranu jsem se jí nesnažila do toho kecat a čekala až přijde sama. A tak se vás zeptám: když se vám narodilo dítě/děti, poprosila jste svou maminku, aby vám pomohla nebo neporadila? Věřím, že by vás neodmítla a velice by si toho vážila. Pokud by vám ale nechtěla pomoct nebo poradit, tak to pro mne není maminka v pravém slova smyslu.

Dalším problémem je i rychlost schvalování takového příspěvku. Maminka byla v posledním stadiu rakoviny. Nechali jsme si ji doma. Požádali jsme o příspěvek na péči. Po třech měsících maminka umřela. Příspěvek nám byl schválen zpětně po její smrti.

máme vnuka, který má alergii na prachové roztoče. Bere každý den lék po celý rok, ale přece jen se stane, že se alergie projeví tekoucí průhlednou rýmou a suchým kašlem. Jednou, když jsem byla vyzvednout vnuka ve školce, paní učitelka prohlásila, že si vnuka máme nechat doma. Řekla jsem jí, že to má alergii, a na to mi učitelka povídá: já mám také alergii a takové příznaky nemám. To alergie není. Měla jsem sto chutí se jí zeptat kolik semestrů lékařské fakulty absolvovala, ale raději jsem byla zticha. Nejsem matka dítěte a já ho jen vyzvedávala. Nicméně vše jsem řekla dceři a ta si nechala na alergologii vystavit do školky potvrzení o alergii a jejích příznacích. Předala to pak ředitelce a od té doby je klid.

Vnukovi Honzíka čtu už po několikáté. Knížku má rád. Nejvíc kapitoly jak jede Honzík sám vlakem a pak jak poušti s novými kamarády draka. Koupila jsem mu i knížku o české historii pro malé děti. Tam má zase rad díl o katu Mydlářovi 😂

ještě jste zapomněl zmínit další:

1. nová ministerstva
2. opravdu velký počet politických náměstků a poradců
3. opětovné angažování bývalých politiků (paní biomasa, Bursík apod.)
4. totální amatérismus s prezentací konsolidačního balíčku, teda jestli se tomu, co předvádí dá vůbec říkat prezentace
5. vyhlášení a poté rušení různých vládních návrhů, v tom je teda mistr Jurečka

Jsem pravicově založená, vždy jsem volila ODS. Když se začalo mluvit o tom, že si v podstatě budeme opět utahovat opasky, tak jsem si říkala OK, ale když vidím kam ty peníze jdou nebo mají jít, tak se mi do toho utahování fakt moc nechce, ale tahle skvadra mi nedává jinou možnost. Jsem bita tím, že celý život pracuji, bydlím ve vlastním a nikdy v životě a ani v současné době jsem nežádala o soc.dávky. Patřím do tzv,střední třídy a díky těmto amatérům, kteří ničemu nerozumí, to odnesu nejvíc.

mnoho článků na toto téma již byla napsáno. Drtivá většina diskutujících souhlasí s dodržováním pravidel slušného chování jak ze strany dětí, ale hlavně rodičů, které to ty své děti mají naučit. Ale víte, co by mě zajímalo? Je tady v diskusi nějaká matka, která nechává své dítě běhat po restauraci nebo přebaluje batole na stole? Docela by mne zajímalo jejich vyjádření proč to nechávají zajít až tak daleko. Mám pocit, že tyto matky někam zalezly, že jako "já nic" a nejsou ani schopné si stát za svým. Přiznejte se, která z vás jde do restaurace s tím, že tam nechá volně běhat své dítě a dokonce ho v restauraci na stole nebo na židli přebalí a pak tam nechá tu plenu? Nebo touto mediální bouří zmoudřely a uvědomily si, že se to fakt nedělá?

přesně jste popsal zárodek daného problému. Jak už sám název napovídá "Úřad práce" neplní svou funkci díky které tyto úřady vznikly. Dcera byla jednu dobu nezaměstnaná, tak jsme šly na stránky úřadu práce, ale to jsme se hodně spletly. Najdete tam vše kolem různých sociálních dávek, ale hledat tam nabídky práce různých firem a podniků, tak to chce fakt dost času. Prostě hlavní činnost tohoto úřadu byla upozaděna. Jinak jak píšou jiní i vy v tomto článku, tak práce je. Dcera ale pracovala u třech různých soukromníků. Jeden ji platil minimálku, u druhého se musela doprošovat, aby ji laskavě poslal výplatu na účet a ten třetí? Ten sice výplatu posílal včas, ale nikdy neviděla výplatní pásku a o podepsání růžováku nebyla řeč vůbec. Dcera tehdy řekla, že už u žádného soukromníka pracovat nebude. Našla si práci ve velké mezinárodní firmě a když chtěla od bývalých zaměstnavatelů potvrzení o příjmu do daní, tak ani jeden ji nevyhověl. Dokonce z opatrnosti udělala dotaz na zdr.pojišťovnu, zda jí bylo odváděno pojištění. No jak, kdy. Musela to všechno doplatit ze svého.

U autorky je poznat, ze asi nebyla nikdy hospitalizovaná. Moje maminka měla rakovinu a do poslední chvíle jsme se o ni starali doma. Pak už to nešlo. Ve čtvrtek večer ji odvezla rychlá do nemocnice. V pátek ráno umřela. Když jsem si přišla pro její věci, tak mi strčili do ruky složenku za pobyt za dva dny. Nebyla tam ani 24hodin a věřte, ze jídlo fakt neměla. A co takoví lidé, kteří jsou na JIP v těžkém stavu a leží tam třeba dva měsíce. To, aby si jeho rodina vzala půjčku, aby uhradila jeho pobyt

před covidem jsem jezdila s kamarádkou na jednodenní zájezdy během adventu. Dvakrát jsme byly v Drážďanech, kde jsme byly i na výstavě Popelky a další rok jsme jely do Vídně. Advent je v těchto městech nádherný. S kamarádkou jsme si to užily. Nepodlehly jsme ani kouzlu předvánočních nákupů. Prostě jsme se jen procházeli společně se šálkem svařeného vína a ochutnávaly místní kulinářské speciality. Domů jsme se vždy vrátily hodně unavené, ale spokojené.