Naprosto chápu, že takové maminky dostanou, jak říkáte, zákaz. Já bych to spíš nazvala tak, že na Vás apelují, abyste na své děti dávaly pozor, už jen pro jejich bezpečí i bezpečí ostatních - i těch zvířat. Jsem taky máma, takže takových herniček a kaváren jsem si prošla spoustu, a když vidím, jak mají některé maminky na háku, a baví se u kafíčka, tak bych jim asi taky ráda otevřela dveře ven.

My třeba chodíme do restaurací, kaváren, heren často. A to právě proto, abych naučila dceru jak se chovat. Z teorie to nepochopí. Obsluha je s námi vždy v pohodě, když vidí, že na špatné chování okamžitě reaguji. Už od samého začátku na ni apeluji jak se má chovat, když přijdeme do restaurace. Že se tam prostě neběhá. Jednou jsme šli do kavárny, daly si dva drahé dortíky a i přesto, že mi bylo fakt líto je tam nechat, okamžitě jsem se zvedla, omluvila se obsluze, zaplatila a odešla. Proč? Abych dceři ukázala, že takto se rozhodně chovat nebudeme. To byl náš jediný problém. Jinak ví, jak se chovat. Myslím, že kdyby se ty maminky nevykecávaly u kafíčka a věnovaly se tomu, aby se jejich dítě umělo chovat, tak by třeba nemusely být, jak říkají, diskriminované.

A ano, vím, máme tady i třeba děti autisty, hyperaktivní apod. V pořádku, ale ty maminky jistě ví, že jsou jejich děti divoké, tak s nimi půjdou na místo, kde je to pro ně vhodné. A vlastně i ty maminky co si jen nehodlají vychovat děti by měly navštěvovat takové kavárny (apod), kde nebudou vadit ostatním. Nebo jsou snad matky něco víc, že jejich děti mohou obtěžovat a rušit lidi, kteří si přišli v klidu vypít kávu?

Dobrý den. Víte co mi přijde smutný? Když si někdo pořídí dítě vlastně kvůli tomu rodičáku. Znám takový případ. Slečna se synem 5 let, věčně bez peněz. Dala život druhému chlapci a teď žijí z rodičáku. Jenže rodicak za 2-3 roky skončí a co potom? To si neuvědomuje, že ty děti budou absolutně postrádat normální životní úroveň? Že budou terčem posměchu, jakožto chudé děti. Že jim to bude ubírat sebevědomí. Že si budou připadat trapně, že jen oni nemají zaplaceno. Omlouvám se, jestli se tím někoho dotknu, ale myslím, že dát život dítěti do takových podmínek je sobecké.

Já budu mít vždycky jen jedno dítě, protože tu životní úroveň, kterou chci dítěti dopřát, zvládnu dát jen tomu jednomu. Vadí mi, jak mě mnohdy lidé s arogantním úšklebkem přesvědčují, že se jistě rozhodnu jinak a časem po druhém dítěti zatoužím. Nevnímají můj smysl pro zodpovědnost a kvalitu života, vnímají jen to, že jedno dítě je v rodině málo. Není, je to až až, kór v době, kdy opravdu nic není levné.

A to si dovolím říct, že i kdybych ty děti měla 2, tak bych je v pohodě uživila. Ale neměly by to, co myslím, že by děti mít měly. Dcera teď má 2 roky, chodí na soukromou výuku angličtiny, učí se aktivně vařit (zatím jen jednoduchá jídla), i to leze do peněz, protože těch surovin co se vyleje mimo mísu a těch nepovedených kousků. Ale o tom to právě je. Chci, aby moje dítě mělo budoucnost, abych měla čas, energii, finance na to mu tyto věci zpřístupnit, aby z něj nevyrostl neschopný člověk sosající sociální dávky, který si dokáže uvařit jen polévku z pytlíku. A to prostě něco stojí, jak peníze, tak čas.