Je to strašnej chudáček, co? 🙂 Že se učí si udělat vajíčka 🙂 🙂 Omeletu nebo míchaná. Aby jí ty ruce neupadly :-)

Spíš mě vlastně udivuje, že se nad tím vůbec někdo pozastavuje. Protože tohle by mělo být úplně normální, že si maminka bere dítě do kuchyně, že se mu věnuje 🙂

Ano. Je na tom snad něco špatně? Já teda chápu, že české standardy jsou nastavené tak, že je úplně normální, že si 12leté děti umí sotva uvařit rýži, ale já bych teda ráda, aby se moje dcera dokázala o sebe postarat. Nejde o mě a mou pohodu, ale o ní. Teď v těch 2 letech se učí si dělat vajíčka na různé způsoby, ukazuju jí, jak vyšlehat sníh, nebo jí dám ingredience do buchty do různých mističek a ona rozbíjí vajíčka, společně se snažíme oddělit bílky od žloutků, nasype mouku přes sítko, které držím, cukr apod. Pak jdeme společně udělat těsto a dcerka se dívá, jak se zpracovává. Dáme těsto do trouby a koukáme a čekáme co se vyklube. Jí to baví. Spíš do vaření ženě ona mě, než já ji 🙂 Opravdu na tom nevidím nic špatného, jí to akorát prospěje. Je to rozhodně lepší, než dát dítěti tablet a jdi si koukat na pohádky, zatímco já budu vařit. Ta moje holka aspoň bude vědět, že se jídlo neudělalo samo, že je za tím nějaká práce a bude schopna si udělat aspoň kakao, namazat rohlík apod 🙂

Naprosto chápu, že takové maminky dostanou, jak říkáte, zákaz. Já bych to spíš nazvala tak, že na Vás apelují, abyste na své děti dávaly pozor, už jen pro jejich bezpečí i bezpečí ostatních - i těch zvířat. Jsem taky máma, takže takových herniček a kaváren jsem si prošla spoustu, a když vidím, jak mají některé maminky na háku, a baví se u kafíčka, tak bych jim asi taky ráda otevřela dveře ven.

My třeba chodíme do restaurací, kaváren, heren často. A to právě proto, abych naučila dceru jak se chovat. Z teorie to nepochopí. Obsluha je s námi vždy v pohodě, když vidí, že na špatné chování okamžitě reaguji. Už od samého začátku na ni apeluji jak se má chovat, když přijdeme do restaurace. Že se tam prostě neběhá. Jednou jsme šli do kavárny, daly si dva drahé dortíky a i přesto, že mi bylo fakt líto je tam nechat, okamžitě jsem se zvedla, omluvila se obsluze, zaplatila a odešla. Proč? Abych dceři ukázala, že takto se rozhodně chovat nebudeme. To byl náš jediný problém. Jinak ví, jak se chovat. Myslím, že kdyby se ty maminky nevykecávaly u kafíčka a věnovaly se tomu, aby se jejich dítě umělo chovat, tak by třeba nemusely být, jak říkají, diskriminované.

A ano, vím, máme tady i třeba děti autisty, hyperaktivní apod. V pořádku, ale ty maminky jistě ví, že jsou jejich děti divoké, tak s nimi půjdou na místo, kde je to pro ně vhodné. A vlastně i ty maminky co si jen nehodlají vychovat děti by měly navštěvovat takové kavárny (apod), kde nebudou vadit ostatním. Nebo jsou snad matky něco víc, že jejich děti mohou obtěžovat a rušit lidi, kteří si přišli v klidu vypít kávu?

A co je na tom? To, že neumí dávat věci do pračky 30letý chlap, neznamená, že to nedokáže dvouleté dítě. To dítě ji samozřejmě ještě nezapne, ale ty věci prostě dát do pračky umí. Nechápu co je na tom těžkého, chce to jen důsledné vedení, že tak se to prostě dělá.

A jen si dovolím dodat, že absolutně nesoudím, když se žena s dětmi dostane do špatné životní situace. Ale soudím, když někdo je ve špatné životní situaci a do ní přivede dítě.

Dobrý den 🙂 Já si jen dovolím říct, že své dceři občas taky ten telefon dám a často se na mě lidé koukají skrz prsty. Ale už nevidí tu práci okolo nás. Dcera dostává hru na cca 15 minut 1x týdně, když jedeme tramvají z angličtiny. A ty pohledy říkající "hm, tak to je určitě matka, co se nestará o svoje děcko, chudák malá". Dcera má 2 roky, umí česky a anglicky, umí celou abecedu, číst písmena, velmi důsledně dbám na to, aby děkovala, poprosila, byla slušná, aby měla dobré vychování. Uklízí si po sobě, prádlo dává do pračky, nádobí do myčky, hračky do boxu, prostě všechno kam patří. Stará se o domácí zvířata. Učím ji vařit, a to tak, že jí prostě dám věci a říkám jí co má udělat, kolik toho dát a ona to dělá sama, ne že jen kouká. A taky ve 2 letech umí 74 státních vlajek a dokonce ty státy umí ukázat i na mapě, s přehledem. Tím chci říct, že to, že dám dítěti na 15 minut telefon, tak to neznamená, že bych neměla být máma, že se jí nevěnuji. Naopak se jí věnuju mnohem víc, než si ti čumilové v tramvaji myslí. A mimochodem samozřejmě si i hrajeme, tomu věnujeme cca 3 hodiny denně.

Chtěla jsem jen nastínit svůj úhel pohledu. Samozřejmě souhlasím, že jsou i takové, které vrazí dítěti mobil a nech mě být, ale jsme tu i my, co se dítěti fakt věnujeme a prostě občas potřebujeme jen trochu vypnout, na těch 15 minut. Nic víc 🙂