Musím pochválit, že se autor při psaní článku skutečně zamyslel.

Ještě bych dodala tip, že pokud opravdu chcete věci jako je mixér, strouhač atd. je dobré koupit silného multifunkčního kuchyňského robota. Hlavně najděte ten, který bude mít ve výbavě přesně to, co chcete, a na příslušenství, které nepoužijete denně je dobré mít krabici, aby se to všude neválelo - šetří to místo.

Kdo má velký dům jistě robotický vysavač ocení. Na malé byty se nehodí. Ideální je doplnit malým ručním vysavačem, kterým občas vezmete rohy, lišty atd. Navíc se hodí i na kuch. linku, prach na nábytku nebo na pavučiny 👍

Hlavně to chce myslet, jak si práci reálně ušetřit, ne přidělat 🙂

Definujte "starat se". Znamená to utírat nemohoucímu rodiči zadek? Nebo zajistit, aby měl zadek čistý? Pokud byl člověk dobrým rodičem, děti by měli chtít, aby měl důstojné stáří. Ale znamená to střechu nad hlavou a jídlo na talíři, nebo dovolenou jednou ročně na kanáry? Někteří staří bohužel kladou nerealistické požadavky. Mělo by stačit oplatit rodiči stejnou měnou, kterou při výchově rozdával. A jestli bude dítě ono starání se vykonávat samo, nebo platit je jedno - nejdůležitější je, zda mají hezký vztah a vídají se dostatečně, aby to vyhovovalo oboum stranám.

Tak zaprvé, ten pes se zakousnout nechtěl. Protože kdyby jo, tak by se opravdu nezastavil kvůli ruce v obličeji - ba naopak, jde o ukázku slabosti, byť je v tomto případě rozumnější, než se snažit psa konfrontovat/zastrašit. Že to byl zážitek na infarkt a těžké pochybení majitelů + špatná výchova psa, o tom není pochyb. Dle mého i zcela nevhodná rasa pro takto staré lidi. Pejskaři často přeceňují schopnosti své, i svého mazlíčka.

Mě v první řadě přijde přestřel, aby tříleté dítě bylo do 15h ve školce. Asi to pochopím u pětiletých, ale moc nezastávám ani to. A kroužky? Ve školkovém věku? To existuje? Spíš bych to viděla na společné aktivity a třeba i návštěvu dětských workshopů, ale rozhodně ne kroužky, kde dítě jen odložíte.

Odpověď přímo v článku: "Pro staré lidi, jako jsem já, je to prostě problém."

Pro staré lidi je "problém" všechno a nemají ani snahu ten "problém" řešit. Všichni by si z nich v jejich představách měli sednout na zadek, místo toho, aby se taky občas snažili. Já být technologicky neschopná, tak se spíš stydím, než že bych vyžadovala, aby bylo vše zpátečnické.

Aha, takže uklízečky, kuchařky, interiérové návrhářky, zaměstnankyně čistíren, zahradnice a učitelky asi nevykonávají práci, když matkám, které zůstávají doma, dle článku chybí práce, aby byly šťastnější 🙃 Stejně tak jsou asi doma pod zámkem a i nakupovat chodí jen manžel, když postrádají kontakt s lidmi 🤦‍♀

"Navíc ne pro všechny ženy je samozřejmostí říkat si někomu o peníze, byť se jedná o peníze na nákup jídla či potřeb pro dítě."

Ježiš, jestli si musí někdo ŘÍKAT o peníze pro dítě, tak to je totální pohoření ve výběru partnera a s množstvím financí to nemá co dělat. S takovým partnerem neměla daná žena vůbec zakládat rodinu.

Pračka 8kg

Sušička 8kg

Vodní zátěžový vysavač

Robotický vysavač

Parní čistič

Kombinovaná lednice 70x190cm

Plynová varná deska

Elektrická trouba

Myčka

Mikrovlnná trouba

Kuchyňský stolní robot (těsta, sekání, krájení, strouhání, mixér, mlýnek)

Kávovar

Rychlovarná konvice

Tyčový mixér

Sušička jídla

Sendvičovač

Elektrický gril

Fritéza

Ohřívač kojeneckých lahví

Fén

Strojek na vousy

Žehlička na vlasy

Žehlička na prádlo

TV, PS5, 2x PC, 2x mobil, wi-fi router a extender

Hodiny s meteostanicí

Vše používáme - proto to doma máme. Ještě po přestěhování doplníme o šnekový odšťavňovač, toustovač, zahradní nůžky na keře a trávu, plus zahradní sekačku.

Problém vidím v tom, že spousta lidí je líná či neochotná se s pomocníky efektivně naučit. Než by moje babička naložila a zapla dle návodu myčku, tak bude mít nádobí po obědě dávno umyté. Ano, poprvé, protože neví co a jak. Navíc vyplácá dvojnásob vody. Takže asi tak.

Jak se to vezme... je ohřátý párek teplá večeře? Pokud ano, tak ji máme docela často. Ale rozhodně nejsem zastáncem omáček, mas s přírodou atd. k večeři. To jsou dle mého obědové chody. Nejradši mám obložené talíře s kouskem pečiva a zeleninou nebo ovocem. Pravda, co se prcek narodil, tak sme měli i tu omáčku k večeři. Ale to jen proto, že se člověk za celý den nezvládl zastavit, aby se najedl 🙃

Hlavně mi takového večeře přijdou na žaludek strašně těžké na noc 😕

Proboha lidi, když potřebuje pro dítě telefonní spojení, kupte mu obyčejný tlačítkáč. Televizi odpojte od internetu, no a nechat se nachytat u hesla je totální fail, ale tak to heslo změňte a jede se nanovo. A tablet přece nemusí být v dosahu ne? Zamknout do zásuvky a nazdar.

Mluvte za sebe. Pro mě jde o nadstandardní komfort. Pípám vlastní rychlostí, kontroluji položku po položce, takže nemusím po nákupu projíždět nepřehlednou účtenku, v klidu si dám pak zboží do tašek (nebo rovnou, když je to menší nákup) a nestane se, že mi mezi nákupem začnou přistávat věci od člověka za mnou v pořadí. Žádné otrávené obličeje v pozdních hodinách ani nervózní mezi obědovými pauzami. Klidně si i to mlíko vyskládám (i když někde už jsou pokladny chytré a umí násobit). Jen ta kalibrace váhových dat by mohla být lepší. A Kaufland by měl konečně být krámem 21. století a pořídit váhy na ovoce/zeleninu přímo na SCO. Vždy se ve mě vaří krev, když supermarket nemá samoobslužky.

To byl ještě brzký návrat k četbě. Já musela povinně číst už v první třídě v druhé polovině. Jenže mamka nechtěla utrácet za knihy, takže přivezla od babičky staré vydání Ferdy mravence. Byl to mor. Myslím, že v té době by pro mě bylo nejvhodnější číst komiksy, ale to nepřipadalo v úvahu. Od té doby sem čtení doslova nenáviděla. Korunu tomu dala povinná četba Lovci mamutů ve třetí třídě (naprosto nevhodné pro třeťáky). Na střední sem k maturitě taktéž nepřečetla jedinou knihu (přestože mě některé výtahy zaujaly, např. Proměna). Číst jsem začala, až když jsem zjistila, že vychází doprovodné novely k mým oblíbeným hrám (Dragon Age a Mass Effect). Poprvé v životě sem měla v ruce něco, co mě bavilo a zajímalo (a nešlo o obrázkovou encyklopedii). První kniha neherní tématiky přišla až za několik let (Dlouhá cesta na malou rozzlobenou planetu) a aktuálně dočítám renomovanou ságu Zaklínače. Obávám se ale, že už nikdy nedohoním um efektivního čtení. Bohužel čtu velmi pomalu, doslova poloviční rychlostí v porovnání s manželem. Alespoň sem se naučila číst pro radost :)

Pro mě to byla léčba neplodnosti a umělé oplodnění. Nejprve sem musela zmizet z chladného prostředí, aby se vyloučily záněty (výpověď z mé strany), pak naordinováno "nestresovat se" (takže odchod kvůli šikaně na pracovišti) a když už jsem mohla začít s IVF, tak padáky ve zkušebce kvůli propustkám k doktorům s razítkem "reprodukční středisko". Usoudili jsme s manželem, že není reálné, abych si hledala práci/pracovala a nebyla ve stresu, takže 2 roky bez práce, než se po dvou potratech narodil syn. Ten rok a půl bylo slušné peklo na ÚP. Nejvíc tedy na začátku, kdy mi místní pracovnice nevyžádaně radila, jak mě práce zvedne náladu po potratu a že mám myslet na jiné věci, než jak otěhotnět. Po hádce nakonec zařadila spátečku a už šlo jen o otravné návštěvy ve stavech hormonální nevolnosti a plácání peněz za benzín, když jsme přišli o druhý příjem a platili statisíce za IVF.

Po té zkušenosti už vím, že mě nikdy nikde nebude víc potřeba, než doma. Takže možná si najdu nějakou 4hodinovku, až děti půjdou do školky nebo školy, abych se nenudila, ale práce pro cizí pro mě bude vždy na posledním místě.

Byla jsem překvapená, když jsem zjistila, že tchyně nepustila své děti k vaření. Z prvu, protože byly malé a jejich "pomoc" jen prodlužovala celý proces a pak, když už by to snad zvládly samy tak proto, že by jí poničili nádobí, poškrábaly nerezový sporák a nadělaly binec. Na druhou stranu to ale vysvětlovalo, proč manžel neumí pořádně ani míchaná vajíčka a odmítá se pouštět do čehokoliv, co má přípravu delší jak 5 minut. Nechápu to. A pak se diví, že jejich pětadvacetiletá dcera neumí nic uvařit. Ostuda. Doma jsem pomáhala vařit, co sahá moje paměť. I když šlo ze začátku jen o vydávání přísad ze skříněk či lednice. Příprava cukroví byla neoddělitelnou součástí Vánoc. Od 14ti jsem pekla, když mě honila mlsná a krátce na to jsem začala vařit minutky, když jsem chtěla něco, co ostatním nejelo, nebo něco jiného, než bylo navařeno, či se mi nechtělo jíst celý týden ohřívané jídlo, když mamka pracovala od rána do večera. Po odstěhování jsem se začala učit komplikovaná jídla (omáčky, steaky, pečená velká masa atd.). Ale neumět nic a po sestěhování na mě přítel, že chce svíčkovou, tak bych se asi rozbrečela.

Dovolím si být brutálně upřímná. Zmiňujete jako stěžejní problém starší populaci, která nerozumí mládeži, která díky vlivu globalizace používá anglicismy. No, jak bych to... tato část populace už nemá mnoho let před sebou, brzy tu nebude a každá další generace bude umět světovým jazykem (aktuálně angličtinou) lépe a lépe.

Dále si dovolím citovat: "V tomto směru věřím, že rodný jazyk je ten, kterým na nás mluví naši rodiče." A právě to se mění. S manželem jsme oba rodilí Češi a používáme denně angličtinu i mezi sebou (proč složitě a nedokonale tlumočit něco, co jsme zkonzumovali v angličtině) v míře až 50-60%. Z "televize" na nás mluví česky jen výjimečně nějaká ta pohádka, jinak my sledujeme vše v angličtině. Můžeme na syna mluvit výhradně česky, ale angličtina pro něj už v dětství bude skoro stejně blízký jazyk a jakmile ji začne studovat a konzumovat vlastní obsah, tak ji dost možná začne i téměř výhradně upřednostňovat. Pokud nebude dělat "lopatu", tak pro něj bude byznysově vždy výhodná (včetně řemesel). A to popisuji jen skok jedné generace, což teprv ta další.

Jinak za to, že je angličtina globálním jazykem nemůže výhradně internet, ale fakt, že je to jazyk s největším počtem států, které ho mají za úřední. Plus si troufnu říci, že se jedná o nejjednodušší populární jazyk světa na naučení.

Stát by měl pomoci hlavně nepřímo. Podmíněné výhodné půjčky jsou klíčové pro mladé rodiny a stavba bytů/řadovek by by prospěla nejen rodinám s dětmi. Co ale hlavně v moderní společnosti chybí je zobrazení "tradičního" rodinného života v pozitivním světle, úcta k tomuto modelu a jeho ztracená normalizace. Mít děti a milující manželství je dnes vyobrazováno jako jednorožčí unikát, který by nikdo s mozkem neměl chtít.

A umělé oplodnění rozhodně není finančně nedostupné. Naopak, je docela levné na to, jaký je to zákrok. Ale spoustě ženám na jejich problémy nestačí základní zákrok zdarma (+ cena hormonů). A pak se bavíme o deseti až statisících.

Ať už je Váš názor jakýkoliv, rodina JE základem fungující společnosti. Bez ní totiž žádná společnost není. Na vyšší odvody se díváte jako trest, ale ve skutečnosti je to jen zaručení, že vaše činnost a rozhodnutí odvedou na důchody stejně jako u jiných. Vy je odvedete přímo, rodiny s dětmi částečně nepřímo díky novým daňovým poplatníkům. Ekonomicky je to velmi rozumné rozhodnutí, vzhledem k naší situaci.

Jeden, max. dva kroužky úplně ideálně. Hlavně dát dítěti vybrat typ kroužku a pokud ho to nebaví, tak ukončit klidně po 3-6ti měsících. Nenutit dítě kroužek "dochodit" jen proto, že to stálo peníze. Dítě potřebuje odpočinek, trochu toho lelkování a nudy, aby se správně utvářela jeho fantazie a představivost.

Úplné zákazy technologií mi vždy přišly hloupé a nereálné. Víc škody, v dlouhodobém měřítku, než užitku.

Synovi je něco přes půl roku a pouštím mu Šmouly nebo Krtečka. Většinou ho to baví cca 8-15 minut, ale má to na něj zklidňující efekt. Když se sejde den, kdy mu můžeme věnovat maximální pozornost (=jsme oba doma a nemusíme nic zařizovat) a malého nic netrápí (zuby atd.) tak na pohádky a ni nedojde. Ale povětšinou pustím pohádku na těch pár minutek, když začne být ospalý, ale ještě by mi v postýlce akorát plakal, že spinkat nechce. Přestane být zpruzelý a s daleko lepší náladou pak usíná. Někdy po pár minutkách, když ho to přestane bavit, vezme hračku a v klidu si s ní hraje. Není to o tom, že by bez pohádky neusl - především v hlavním večerním usínání je zlatej. Dopije mlíčko, čapne deku a kdyby to uměl, tak mě pošle z pokoje s "dobrou, mami" 🙂 Ale je to rozhodně lepší varianta, jak připravit mléko, vanu a postýlku, než aby sám v obýváku plakal či se vztekal. Jak bylo zmiňováno, když je nemoc a hlavně teploty, tak pustím klidně víc. Už jen proto, že někdy děti ignorují potřebu těla odpočívat a v horečkách by klidně řádily. Někdy, a hlavně v takovýchto případech, pak měníme animák za čtení knížky (dle aktuální pozornosti).

Stejně to vidím s hrami, mobilem a internetem. Důležité je, aby si dítě vytvořilo k technologii zdravý vztah a necítilo, že o něco zázračného přichází.

Člověk, co má všech pět pohromadě a zdravou dávku selského rozumu, dobře ví, že ani studený odchov, ani přehnaná měkká výchova není dobrá. Ukázat lásku - ano (emocionální výchova), zákazy a tresty - ano (odpovědnost a důsledky vlastnícho chování), vysoká angažovost v základním vzdělání - ano (podnícení pozitivní vazby ke vzdělávání), přehnaná regulace volného pohybu/času - ne (samostatnost, odolnost, sebedůvěra, sebepoznání). Není to věda...

Česká produkce mi z 99% nestojí ani za to hodnocení na ČSFD bez shlédnutí. Většina herců neumí hrát. Ti, co ano, to nezachrání, protože mají příšerné umělé dialogy. Scénáře jsou absurdní. Kamera, nasvícení, střih a kulisy vypadají lacině. Nemluvě o tom, že drtivá většina tvorby je "typická česká komedie", vánoční pohádka nebo detektivka. Toto vše jsou důvody, proč už přes 10 let nesleduji českou tvorbu a absolutně mi nechybí.