Liza Alexandrovová-Zorinová:
Rusové nejsou občané, ale otroci, se syndromem naučené bezmoci, kteří si své občanské ponížení kompenzují agresivitou a "hrdým patriotstvím".
K volbám nechodí. „Stejně to rozhodnou za nás!“ Nechodí na demonstrace. „Stejně je rozeženou!“ Nebojují za svá práva. „Díky bohu, že aspoň žijeme.“ Sto čtyřicet milionů lidí se nachází v somnambulním stavu hraničícím se ztrátou pudu sebezáchovy.
Nenávidí moc, ale patologicky se bojí její změny. Vnímají nespravedlnost a nejistotu, ale nesnášejí bojovníky za občanská práva. Nenávidí byrokraty a vládu, ale podporují totální zasahování státu do všech oblastí života. Bojí se policie, ale chtějí větší policejní kontrolu v zemi. Cítí se podvedeni, ale věří televizi. Jako mantru opakují: „Jen aby nebyla válka,“ ale z války se radují. Jsou to oběti s pocitem všeobecné nadřazenosti, které nejenže nemohou, ale ani nechtějí nic ovlivnit.
Tomu, kdo se stydí za přítomnost a bojí se budoucnosti, nezbývá než se pyšnit minulostí. Nemají-li lidé důvod milovat vlastní zemi, aspoň nenávidí ty ostatní. Nedokážou-li změnit vlastní život, aspoň ničí životy druhých.
Po více než stoleté likvidaci inteligence, jejím vraždění a vyhánění ze země dnes většinu ruské společnosti tvoří imperiální lůza a ta nikam nezmizí, ani kdyby se silovici rozhodli odstranit Putina sami a nahradili ho jiným "carem".
Rusko by zůstalo krvelačným monstrem a "hlubinný lid" by ho podporoval, když už jejich bídný život nestojí za nic, chtějí mít alespoň pocit, že jsou příslušníky velkého národa, mocného a obávaného Ruska, před kterým se svět třese strachy.
Liza Alexandrovová-Zorinová: Rusové nejsou občané, ale otroci, se syndromem naučené bezmoci, kteří si své občanské ponížení kompenzují agresivitou a "hrdým patriotstvím".
K volbám nechodí. „Stejně to rozhodnou za nás!“ Nechodí na demonstrace. „Stejně je rozeženou!“ Nebojují za svá práva. „Díky bohu, že aspoň žijeme.“ Sto čtyřicet milionů lidí se nachází v somnambulním stavu hraničícím se ztrátou pudu sebezáchovy.
Nenávidí moc, ale patologicky se bojí její změny. Vnímají nespravedlnost a nejistotu, ale nesnášejí bojovníky za občanská práva. Nenávidí byrokraty a vládu, ale podporují totální zasahování státu do všech oblastí života. Bojí se policie, ale chtějí větší policejní kontrolu v zemi. Cítí se podvedeni, ale věří televizi. Jako mantru opakují: „Jen aby nebyla válka,“ ale z války se radují. Jsou to oběti s pocitem všeobecné nadřazenosti, které nejenže nemohou, ale ani nechtějí nic ovlivnit.
Tomu, kdo se stydí za přítomnost a bojí se budoucnosti, nezbývá než se pyšnit minulostí. Nemají-li lidé důvod milovat vlastní zemi, aspoň nenávidí ty ostatní. Nedokážou-li změnit vlastní život, aspoň ničí životy druhých.
Po více než stoleté likvidaci inteligence, jejím vraždění a vyhánění ze země dnes většinu ruské společnosti tvoří imperiální lůza a ta nikam nezmizí, ani kdyby se silovici rozhodli odstranit Putina sami a nahradili ho jiným "carem".
Rusko by zůstalo krvelačným monstrem a "hlubinný lid" by ho podporoval, když už jejich bídný život nestojí za nic, chtějí mít alespoň pocit, že jsou příslušníky velkého národa, mocného a obávaného Ruska, před kterým se svět třese strachy.
Liza Alexandrovová-Zorinová: Rusové nejsou občané, ale otroci, se syndromem naučené bezmoci, kteří si své občanské ponížení kompenzují agresivitou a "hrdým patriotstvím".
K volbám nechodí. „Stejně to rozhodnou za nás!“ Nechodí na demonstrace. „Stejně je rozeženou!“ Nebojují za svá práva. „Díky bohu, že aspoň žijeme.“ Sto čtyřicet milionů lidí se nachází v somnambulním stavu hraničícím se ztrátou pudu sebezáchovy.
Nenávidí moc, ale patologicky se bojí její změny. Vnímají nespravedlnost a nejistotu, ale nesnášejí bojovníky za občanská práva. Nenávidí byrokraty a vládu, ale podporují totální zasahování státu do všech oblastí života. Bojí se policie, ale chtějí větší policejní kontrolu v zemi. Cítí se podvedeni, ale věří televizi. Jako mantru opakují: „Jen aby nebyla válka,“ ale z války se radují. Jsou to oběti s pocitem všeobecné nadřazenosti, které nejenže nemohou, ale ani nechtějí nic ovlivnit.
Tomu, kdo se stydí za přítomnost a bojí se budoucnosti, nezbývá než se pyšnit minulostí. Nemají-li lidé důvod milovat vlastní zemi, aspoň nenávidí ty ostatní. Nedokážou-li změnit vlastní život, aspoň ničí životy druhých.
Po více než stoleté likvidaci inteligence, jejím vraždění a vyhánění ze země dnes většinu ruské společnosti tvoří imperiální lůza a ta nikam nezmizí, ani kdyby se silovici rozhodli odstranit Putina sami a nahradili ho jiným "carem".
Rusko by zůstalo krvelačným monstrem a "hlubinný lid" by ho podporoval v jeho zvěrstvech - když už jejich bídný život nestojí za nic, chtějí mít alespoň pocit, že jsou příslušníky velkého národa, mocného a obávaného Ruska, před kterým
Liza Alexandrovová-Zorinová: Rusové nejsou občané, ale otroci, se syndromem naučené bezmoci, kteří si své občanské ponížení kompenzují agresivitou a "hrdým patriotstvím".
K volbám nechodí. „Stejně to rozhodnou za nás!“ Nechodí na demonstrace. „Stejně je rozeženou!“ Nebojují za svá práva. „Díky bohu, že aspoň žijeme.“ Sto čtyřicet milionů lidí se nachází v somnambulním stavu hraničícím se ztrátou pudu sebezáchovy.
Nenávidí moc, ale patologicky se bojí její změny. Vnímají nespravedlnost a nejistotu, ale nesnášejí bojovníky za občanská práva. Nenávidí byrokraty a vládu, ale podporují totální zasahování státu do všech oblastí života. Bojí se policie, ale chtějí větší policejní kontrolu v zemi. Cítí se podvedeni, ale věří televizi. Jako mantru opakují: „Jen aby nebyla válka,“ ale z války se radují. Jsou to oběti s pocitem všeobecné nadřazenosti, které nejenže nemohou, ale ani nechtějí nic ovlivnit.
Tomu, kdo se stydí za přítomnost a bojí se budoucnosti, nezbývá než se pyšnit minulostí. Nemají-li lidé důvod milovat vlastní zemi, aspoň nenávidí ty ostatní. Nedokážou-li změnit vlastní život, aspoň ničí životy druhých.
Po více než stoleté likvidaci inteligence, jejím vraždění a vyhánění ze země dnes většinu ruské společnosti tvoří imperiální lůza a ta nikam nezmizí, ani kdyby se silovici rozhodli odstranit Putina sami a nahradili ho jiným "carem".
Rusko by zůstalo krvelačným monstrem a "hlubinný lid" by ho podporoval v jeho zvěrstvech - když už jejich bídný život nestojí za nic, chtějí mít alespoň pocit, že jsou příslušníky velkého národa, mocného a obávaného Ruska, před kterým
Něco pro místní bolševickou kliku:
Rusko a jeho imperiální politika od roku 1917:
1917-1921 válka proti Ukrajině a jejím snahám o nezávislost
1918-1920 válka proti Lotyšsku
1918-1920 válka proti Estonsku
1918-1919 válka proti Litvě
1918-1920 válka v Osetii proti Gruzíncům
1919-1921 invaze do Polska (Rusko-polská válka)
1920 invaze do Azerbajdžánu
1921 invaze do Gruzie
1921 potlačení arménského povstání
1921-1922 potlačení masivního povstání v Karélii za svobodu podporovaného Finskem
1924 další vojenský zásah proti gruzínským nacionalistům
1929 1. vojenská intervence v Číně
1937 2. vojenská intervence v Číně
1939 invaze do Polska
1939-1940 přepadení Finska (Zimní válka)
1940 invaze a anexe Estonska
1940 invaze a anexe Lotyšska
1940 invaze a anexe Litvy
1941-1944 pokračovací válka proti Finsku
1941-1945 využití 2. světové války, jako záminky k obsazení východní Evropy, střední Evropy a Balkánu
1944-1956 vojenská intervence v Pobaltí proti snahám baltických národů o nezávislost
„Pokud nás Brusel bude chtít i nadále potrestat, dostane, co chce. Dopravíme na bruselské hlavní náměstí migranty, kteří buší na bránu Maďarska,“ řekl Orbán.
To je ale Tatar, vlastně ne, Tatar je lepší.
1) Jak a kudy je tam chce dopravit?
2) Pokud buší na bránu Maďarska, tak jsou ještě na území jiného státu.
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Už abychom o Blábolišovi mohli mluvit jen v dobrém.