Trojúhelník se píše s "ú" a ne s "ů"

Petře Nedomo, včas jste nenakoupil, nebo brzy prodal?

A ví Bláboliš kde vzniká mléko?

milion a pět a třicet tisíc dolarů

Co to je za číslo (čísla)?

Pozor na:

FREESTYLKY.EU

koupil jsem od nich koloběžku, nikdy ji nedodali. Naštěstí jsem měl pojistěné platby na inetu kartou. Po soustě papírování jim (předpokládám) pohrozil bankovní právník, takže po cca 3 měsících jsem dostal peníze od FREESTYLKY.EU zpět.

Ještě jednou pozor na ně.

Mykání, mykat

Když o sobě (jakožto o jedinci) mluvíme v množném čísle (místo já používáme my), můžeme to po vzoru onikání a onkání nazvat mykáním. Tenhle stylistický prostředek však má i odbornější pojmenování – máte tu co do činění s autorským či majestátním plurálem (místo "já král" je "my král").

Rusko - zem kde jsi včera sežral to co jsi měl na zítra.

Už abychom o Blábolišovi mohli mluvit jen v dobrém.

Liza Alexandrovová-Zorinová:

Rusové nejsou občané, ale otroci, se syndromem naučené bezmoci, kteří si své občanské ponížení kompenzují agresivitou a "hrdým patriotstvím".

K volbám nechodí. „Stejně to rozhodnou za nás!“ Nechodí na demonstrace. „Stejně je rozeženou!“ Nebojují za svá práva. „Díky bohu, že aspoň žijeme.“ Sto čtyřicet milionů lidí se nachází v somnambulním stavu hraničícím se ztrátou pudu sebezáchovy.

Nenávidí moc, ale patologicky se bojí její změny. Vnímají nespravedlnost a nejistotu, ale nesnášejí bojovníky za občanská práva. Nenávidí byrokraty a vládu, ale podporují totální zasahování státu do všech oblastí života. Bojí se policie, ale chtějí větší policejní kontrolu v zemi. Cítí se podvedeni, ale věří televizi. Jako mantru opakují: „Jen aby nebyla válka,“ ale z války se radují. Jsou to oběti s pocitem všeobecné nadřazenosti, které nejenže nemohou, ale ani nechtějí nic ovlivnit.

Tomu, kdo se stydí za přítomnost a bojí se budoucnosti, nezbývá než se pyšnit minulostí. Nemají-li lidé důvod milovat vlastní zemi, aspoň nenávidí ty ostatní. Nedokážou-li změnit vlastní život, aspoň ničí životy druhých.

Po více než stoleté likvidaci inteligence, jejím vraždění a vyhánění ze země dnes většinu ruské společnosti tvoří imperiální lůza a ta nikam nezmizí, ani kdyby se silovici rozhodli odstranit Putina sami a nahradili ho jiným "carem".

Rusko by zůstalo krvelačným monstrem a "hlubinný lid" by ho podporoval, když už jejich bídný život nestojí za nic, chtějí mít alespoň pocit, že jsou příslušníky velkého národa, mocného a obávaného Ruska, před kterým se svět třese strachy.

Checht:

Odkaz  

Ta oknitida je fakt hrozná.

Korouhvička je úplný šnek oproti Blábolišovi

Liza Alexandrovová-Zorinová: Rusové nejsou občané, ale otroci, se syndromem naučené bezmoci, kteří si své občanské ponížení kompenzují agresivitou a "hrdým patriotstvím".

K volbám nechodí. „Stejně to rozhodnou za nás!“ Nechodí na demonstrace. „Stejně je rozeženou!“ Nebojují za svá práva. „Díky bohu, že aspoň žijeme.“ Sto čtyřicet milionů lidí se nachází v somnambulním stavu hraničícím se ztrátou pudu sebezáchovy.

Nenávidí moc, ale patologicky se bojí její změny. Vnímají nespravedlnost a nejistotu, ale nesnášejí bojovníky za občanská práva. Nenávidí byrokraty a vládu, ale podporují totální zasahování státu do všech oblastí života. Bojí se policie, ale chtějí větší policejní kontrolu v zemi. Cítí se podvedeni, ale věří televizi. Jako mantru opakují: „Jen aby nebyla válka,“ ale z války se radují. Jsou to oběti s pocitem všeobecné nadřazenosti, které nejenže nemohou, ale ani nechtějí nic ovlivnit.

Tomu, kdo se stydí za přítomnost a bojí se budoucnosti, nezbývá než se pyšnit minulostí. Nemají-li lidé důvod milovat vlastní zemi, aspoň nenávidí ty ostatní. Nedokážou-li změnit vlastní život, aspoň ničí životy druhých.

Po více než stoleté likvidaci inteligence, jejím vraždění a vyhánění ze země dnes většinu ruské společnosti tvoří imperiální lůza a ta nikam nezmizí, ani kdyby se silovici rozhodli odstranit Putina sami a nahradili ho jiným "carem".

Rusko by zůstalo krvelačným monstrem a "hlubinný lid" by ho podporoval, když už jejich bídný život nestojí za nic, chtějí mít alespoň pocit, že jsou příslušníky velkého národa, mocného a obávaného Ruska, před kterým se svět třese strachy.

Takže 2/3 zůstavají u elektromobilu.

To není špatné.

Nevztekejte se.

Každý programátor vám potvrdí, že opravovat po někom rozsáhlý program je tak strašné a drahé, že je jednodušší a lacinější vytvořit od základů nový.

Liza Alexandrovová-Zorinová: Rusové nejsou občané, ale otroci, se syndromem naučené bezmoci, kteří si své občanské ponížení kompenzují agresivitou a "hrdým patriotstvím".

K volbám nechodí. „Stejně to rozhodnou za nás!“ Nechodí na demonstrace. „Stejně je rozeženou!“ Nebojují za svá práva. „Díky bohu, že aspoň žijeme.“ Sto čtyřicet milionů lidí se nachází v somnambulním stavu hraničícím se ztrátou pudu sebezáchovy.

Nenávidí moc, ale patologicky se bojí její změny. Vnímají nespravedlnost a nejistotu, ale nesnášejí bojovníky za občanská práva. Nenávidí byrokraty a vládu, ale podporují totální zasahování státu do všech oblastí života. Bojí se policie, ale chtějí větší policejní kontrolu v zemi. Cítí se podvedeni, ale věří televizi. Jako mantru opakují: „Jen aby nebyla válka,“ ale z války se radují. Jsou to oběti s pocitem všeobecné nadřazenosti, které nejenže nemohou, ale ani nechtějí nic ovlivnit.

Tomu, kdo se stydí za přítomnost a bojí se budoucnosti, nezbývá než se pyšnit minulostí. Nemají-li lidé důvod milovat vlastní zemi, aspoň nenávidí ty ostatní. Nedokážou-li změnit vlastní život, aspoň ničí životy druhých.

Po více než stoleté likvidaci inteligence, jejím vraždění a vyhánění ze země dnes většinu ruské společnosti tvoří imperiální lůza a ta nikam nezmizí, ani kdyby se silovici rozhodli odstranit Putina sami a nahradili ho jiným "carem".

Rusko by zůstalo krvelačným monstrem a "hlubinný lid" by ho podporoval v jeho zvěrstvech - když už jejich bídný život nestojí za nic, chtějí mít alespoň pocit, že jsou příslušníky velkého národa, mocného a obávaného Ruska, před kterým

Text je moc hezký, zhudebněno Eugenem Suchoněm.

Zpíváme to ve sboru.

Liza Alexandrovová-Zorinová: Rusové nejsou občané, ale otroci, se syndromem naučené bezmoci, kteří si své občanské ponížení kompenzují agresivitou a "hrdým patriotstvím".

K volbám nechodí. „Stejně to rozhodnou za nás!“ Nechodí na demonstrace. „Stejně je rozeženou!“ Nebojují za svá práva. „Díky bohu, že aspoň žijeme.“ Sto čtyřicet milionů lidí se nachází v somnambulním stavu hraničícím se ztrátou pudu sebezáchovy.

Nenávidí moc, ale patologicky se bojí její změny. Vnímají nespravedlnost a nejistotu, ale nesnášejí bojovníky za občanská práva. Nenávidí byrokraty a vládu, ale podporují totální zasahování státu do všech oblastí života. Bojí se policie, ale chtějí větší policejní kontrolu v zemi. Cítí se podvedeni, ale věří televizi. Jako mantru opakují: „Jen aby nebyla válka,“ ale z války se radují. Jsou to oběti s pocitem všeobecné nadřazenosti, které nejenže nemohou, ale ani nechtějí nic ovlivnit.

Tomu, kdo se stydí za přítomnost a bojí se budoucnosti, nezbývá než se pyšnit minulostí. Nemají-li lidé důvod milovat vlastní zemi, aspoň nenávidí ty ostatní. Nedokážou-li změnit vlastní život, aspoň ničí životy druhých.

Po více než stoleté likvidaci inteligence, jejím vraždění a vyhánění ze země dnes většinu ruské společnosti tvoří imperiální lůza a ta nikam nezmizí, ani kdyby se silovici rozhodli odstranit Putina sami a nahradili ho jiným "carem".

Rusko by zůstalo krvelačným monstrem a "hlubinný lid" by ho podporoval v jeho zvěrstvech - když už jejich bídný život nestojí za nic, chtějí mít alespoň pocit, že jsou příslušníky velkého národa, mocného a obávaného Ruska, před kterým

Nepotřebuji skleněnou (drahou) střechu.

Nepotřebuji zadní (drahé) dveře.

Nepotřebuji další nesmysly.

Odstraňte ty zdražující vykutálenosti, a dostanete se pod 15.000 €

Srbský přizdikadič