Starodávná hra šachy. Král, dáma a dalšo

To je velice zajímavé, že pan Wagenknecht chce z čista jasna vyslyšet hlasu občanů. Až do této chvíle zvedal ruku pro vše, co si pětikolka zamanula. Jaké to nenadálé prozření a pohnutí mysli.

Ty horizontální rozehrávky Krejčího u vlastní branky velice dobře známe. Kolik gólů už takto “zařídil”.

Sportku nepodávám už několik desetiletí. Nevěřím všem těm losovacím monstrům. Až se znovu začne losovat ručně tak říkajíc z klobouku, tak si možná sem tam podám, dříve rozhodně ne. Lidé sázejí jako o život, ale nejvyšší výhry zdá se jsou méně časté, než bývalo kdysi. Jako kdyby někdo věděl jaká čísla vylosovat, aby nejvyšší výhra nepadla. Když už má společnost vyděláno a kasička přetéká, tak padni jak padni a jede se dál. Toť pouze můj hloupý názor, který nikomu nevnicuji.

Rozmáhá se nám tady takový nešvar…..

Je nanejvýš zajímavé, že téměř nikdo z dětí herců a hereček se původně stát hercem nechtěl, rodiče si to nepřáli a pořád dokola ty samé bláboly. Když se však na to zblízka podíváme, tak je tam samý syn, dcera, vnuk, vnučka a jeví se to jako nějaký rodinný klan. Nehodnotím jejich kvalitu, neboť to je individuální a mě to hodnotit ani nepřísluší. Jisté je, že mají pěkné živobytí pokud se dostanou do seriálu, kde troufám si říci, že žádné vyčerpávající výkony na rozdíl od divadla odvádět nemusejí, kde ale na rozdíl od divadla je finanční ohodnocení zjevně nesrovnatelné. Nic tím nesleduji, je to jenom pouhé konstatování a slovo do pranice. Takže asi tak.