Příteli, tady vesměs nejde o taxislužbu. Tady jde o přepravce typu Bolt a Uber. To jsou přepravci, kde zřizovatel vesměs nevyžaduje žádné podmínky kromě vlastního auta a telefonu a povinnosti odvádět jistý obolus. Ty ani pomalu nevědí, čím jeho řidiči jezdí a nenese žádnou odpovědnost. Oni jsou pouze zastupný provozovatel služby. A žádnou licenci mít nemusí. Vy sedíte do auta o kterém nevíte, zdali ma technickou, platnou zelenou kartu a pokud se něco stane a řidič zavini nehodu ve které přijdete k újmě, nic vám nikdo nedá. To je těžké pochopit. Je těžké pochopit, že v tu chvíli mají úplně jiné podmínky pro podnikání, že se tím vytváří nerovné prostředí. Prostě kdo chce v dané zemi podnikat, musí mít registraci vozidla v té zemi. Žijí v Dánsku a tady nesmíte trvale jezdit s cizími poznávacími značkami vůbec. Musíte si požádat o souhlas s dočasným užíváním, který vám stejně nedají. Pokud chcete užívat své auto, musíte ho zaregistrovat, zaplatit daň, pojištění a pak teprve můžete jezdit. To budete danům také nadávat. Vy prostě nemáte rád Fica a cokoliv slovenská vláda, nebo úrady udělají, je špatně...v tom je ten problém. Na politiku se vykašlete a přemýšlejte trochu....
Prosím Vás, kde jsem ve svém příspěvku mluvil o nějaké politice, o nějakém Ficovi? Nikomu jsem nenadával a ani nehodlám. Byl jste ty Vy, kdo zmínil politiku. Já jsem o politice neřekl ani slovo, jen jsem diskutoval, že hlavním důvodem není slovenské povinné ručení. Asi Vám dělá potíže bavit se normálním způsobem.
To si děláte srandu? Porovnávat firemní vozidla, kde jezdi referenti a nebo firemní řidiči sami a vozidlo TAXI, kde se vozí zákazníci. Jejich vozidla nemusí splňovat technickou kontrolu a ani jim ji nemohou udělat, nevíte v jakém rozsahu je vozidlo pojištěné atd. Já osobně bych do auta s cizí poznávací značkou nevlezl. A je fuk, které země by to byla SPZ. A taxikařům se nedivím, že remcají. Jejich vozidla musí mít technickou, platit silniční daň a pak přijede borec s cizí značkou a ten nic nemusí....
Srandu si samozřejmě nedělám. Jinak všechna vozidla, která se pohybují na slovenských silnicích, musí být technicky způsobilá k jízdě, jinak by porušovala tamější předpisy a hrozili by jim příslušné tresty (pokuty). Způsobilost mohou prokázat např. platnou technickou kontrolou v ČR. Samotné slovenské povinné ručení negarantuje způsobilost k jízdě, takže nechápu, proč se čertíte? Na závěr k tomu přimícháte silniční daně apod. a nějakého cizince, co nemusí nic. I v tom se mýlíte, protože ten, kdo chce na Slovensku provozovat taxislužbu, musí mít tamní licenci a s tím spojené povinnosti včetně poplatků atd. .
Takže za mě ano, klidně ať mají slovenskou registrační značku, ale určitě není hlavním důvodem slovenské povinné ručení.
To je snad samozřejmost. Nechápu, proč by měla být možnost jezdit jako TAXI s cizí registrační značkou. Už jen kvůli povinnému ručení. Ale protože se to děje na Slovensku, najde se tu dost joudů, kteří do toho budou tahat politiku....🤦♂️
Chápal bych jiné důvody než zrovna kvůli povinnému ručení. To byste mohl požadovat, aby i všechna ostatní vozidla, pohybující se "pracovně" po slovenských silnicích, měla slovenskou registrační značku a tudíž slovenské povinné ručení.
Sám uznáváte, že v případě učitelky šířící dezinformace bylo nahravání v pořádku. Děti před onou hodinou ovšem nemohly vědět, jestli k protiprávnímu jednání v hodině dojde (mohly to tušit například na základě předchozích zkušeností, ale vědět to zkrátka nemohly). Je možné, že děti tuto učitelku nahrály několikrát, než vznikla ona "inkrimiující" nahrávka (spekuluji). Byly by pak tyto předchozí "neinkriminující" nahrávky porušením práva na ochranu osobnosti učitelky? Pokud ano, děti by nesměly nahrávat. Pak by ovšem nevznikla ona "inkriminující" nahrávka. Hlava 22.
Sám píšete, cituji: "...nahrávání je tedy zásahem do této sféry, pokud není ospravedlněno konkrétním účelem (například prokazováním protiprávního nebo jinak závadného chování)" Ale problém je v tom, že nikdo nemůže dopředu vědět, zda k protiprávnímu jednání dojde v čase budoucím. Nelze rozhodovat "správnost" nahravání až podle toho, zda k protiprávnímu jednání došlo či nikoliv. Nahravání za účelem ochrany práv tedy legální je nebo není. Ještě před nebo v průběhu daného aktu, nikoliv až po něm. A soudy zatím jasně daly najevo, že legální je. (Opět připomínám, že zveřejnění se posuzuje jinak, v jeho případě by k porušení ochrany osobnosti mohlo dojít dokonce i kdyby k protiprávnímu jednání došlo - viz případy zveřejnění fotografií zloděje poškozeným).
Mohl by jste mne prosím nasměrovat na právní úpravu hovořící o tom, že nahrávat lze jen pouze pokud ostatní prostředky selhaly nebo nejsou dostupné? O žádné takové mi není nic známo.
Důvěra v takovýchto případech je dávno ztracena, nemůže být tedy poškozena.
ad3)
Je pravdou, že v českém právním řádu neexistuje výslovná právní norma, která by stanovila, že nahrávání je možné pouze tehdy, pokud jiné prostředky selhaly. Tento princip však vyplývá z obecné právní zásady přiměřenosti a z judikatury soudů.
Například v případech zásahů do ochrany osobnosti soudy opakovaně rozhodly, že k použití invazivních prostředků, jako je tajné nahrávání, může dojít pouze tehdy, když:
1) Existuje reálná hrozba porušení práv.
2) Je nahrávání přiměřené okolnostem.
3) Jsou ostatní méně invazivní prostředky nedostatečné nebo nedostupné.
Pokud tedy existovala možnost situaci řešit komunikací s učitelkou, se školou nebo jinými kroky, pak lze nahrávání zpochybnit jako nepřiměřené.
Sám uznáváte, že v případě učitelky šířící dezinformace bylo nahravání v pořádku. Děti před onou hodinou ovšem nemohly vědět, jestli k protiprávnímu jednání v hodině dojde (mohly to tušit například na základě předchozích zkušeností, ale vědět to zkrátka nemohly). Je možné, že děti tuto učitelku nahrály několikrát, než vznikla ona "inkrimiující" nahrávka (spekuluji). Byly by pak tyto předchozí "neinkriminující" nahrávky porušením práva na ochranu osobnosti učitelky? Pokud ano, děti by nesměly nahrávat. Pak by ovšem nevznikla ona "inkriminující" nahrávka. Hlava 22.
Sám píšete, cituji: "...nahrávání je tedy zásahem do této sféry, pokud není ospravedlněno konkrétním účelem (například prokazováním protiprávního nebo jinak závadného chování)" Ale problém je v tom, že nikdo nemůže dopředu vědět, zda k protiprávnímu jednání dojde v čase budoucím. Nelze rozhodovat "správnost" nahravání až podle toho, zda k protiprávnímu jednání došlo či nikoliv. Nahravání za účelem ochrany práv tedy legální je nebo není. Ještě před nebo v průběhu daného aktu, nikoliv až po něm. A soudy zatím jasně daly najevo, že legální je. (Opět připomínám, že zveřejnění se posuzuje jinak, v jeho případě by k porušení ochrany osobnosti mohlo dojít dokonce i kdyby k protiprávnímu jednání došlo - viz případy zveřejnění fotografií zloděje poškozeným).
Mohl by jste mne prosím nasměrovat na právní úpravu hovořící o tom, že nahrávat lze jen pouze pokud ostatní prostředky selhaly nebo nejsou dostupné? O žádné takové mi není nic známo.
Důvěra v takovýchto případech je dávno ztracena, nemůže být tedy poškozena.
ad2)
Rozumím Vašemu argumentu, že „nelze rozhodovat správnost nahrávání až zpětně“. Pokud bychom nahrávání úplně zakázali, mohlo by to znamenat nemožnost získat důkazy o potenciálně závadném jednání.
Zde je ale klíčové rozlišovat mezi přiměřeností a nutností takového jednání. Podle judikatury tajné nahrávání může být ospravedlnitelné, pokud je přiměřené sledovanému cíli a jiné způsoby ochrany práv nejsou dostupné.
To znamená, že:
1) Nahrávání je legální v situaci, kdy existují důvodné obavy, že k porušování práv dochází.
2) Nemusí se čekat na potvrzení protiprávního jednání, ale musí existovat konkrétní okolnosti, které nahrávání ospravedlňují.
Vaše tvrzení, že soudy nahrávání povolují, je v zásadě pravdivé. Nicméně soudy vždy posuzují konkrétní okolnosti případu – například motiv, přiměřenost zásahu a kontext nahrávky. Nelze tedy říci, že „nahrávání za účelem ochrany práv je vždy legální“. Musí být ospravedlněno konkrétními okolnostmi a provedeno přiměřeným způsobem.
Sám uznáváte, že v případě učitelky šířící dezinformace bylo nahravání v pořádku. Děti před onou hodinou ovšem nemohly vědět, jestli k protiprávnímu jednání v hodině dojde (mohly to tušit například na základě předchozích zkušeností, ale vědět to zkrátka nemohly). Je možné, že děti tuto učitelku nahrály několikrát, než vznikla ona "inkrimiující" nahrávka (spekuluji). Byly by pak tyto předchozí "neinkriminující" nahrávky porušením práva na ochranu osobnosti učitelky? Pokud ano, děti by nesměly nahrávat. Pak by ovšem nevznikla ona "inkriminující" nahrávka. Hlava 22.
Sám píšete, cituji: "...nahrávání je tedy zásahem do této sféry, pokud není ospravedlněno konkrétním účelem (například prokazováním protiprávního nebo jinak závadného chování)" Ale problém je v tom, že nikdo nemůže dopředu vědět, zda k protiprávnímu jednání dojde v čase budoucím. Nelze rozhodovat "správnost" nahravání až podle toho, zda k protiprávnímu jednání došlo či nikoliv. Nahravání za účelem ochrany práv tedy legální je nebo není. Ještě před nebo v průběhu daného aktu, nikoliv až po něm. A soudy zatím jasně daly najevo, že legální je. (Opět připomínám, že zveřejnění se posuzuje jinak, v jeho případě by k porušení ochrany osobnosti mohlo dojít dokonce i kdyby k protiprávnímu jednání došlo - viz případy zveřejnění fotografií zloděje poškozeným).
Mohl by jste mne prosím nasměrovat na právní úpravu hovořící o tom, že nahrávat lze jen pouze pokud ostatní prostředky selhaly nebo nejsou dostupné? O žádné takové mi není nic známo.
Důvěra v takovýchto případech je dávno ztracena, nemůže být tedy poškozena.
ad1) K Vaší analogii s učitelkou:
Je pravda, že děti nemohly předem s jistotou vědět, zda k nevhodnému či protiprávnímu jednání dojde. Problém však spočívá v kontextu a účelu nahrávání. V onom případu, který se týkal dezinformací, byl motiv jasně ospravedlnitelný veřejným zájmem a potřebou chránit vzdělávací prostředí před šířením nepravdivých a škodlivých informací.
V případě, o kterém nyní diskutujeme, jde o čistě individuální zájem rodiče na ochraně dítěte, což je legitimní, ale právně méně „silný“ důvod než veřejný zájem. Rozhodující je tedy účel – ten činí nahrávání buď ospravedlnitelným, nebo sporným. V případě šíření dezinformací je legitimní „zachytit“ nevhodné jednání v zájmu ostatních žáků i společnosti. V tomto případě je motiv spíše spekulativní: policista nahráváním předem hledal důkazy pro situaci, která nebyla jasně doložena.
Omluvte můj konfrontační tón, ale mýlite se. § 86 hovoří o zásahu do soukromí. To co vyučující říká a dělá během vyučování před třídou dětí není věc soukromá, ale veřejná. Vzpomeňte si například na případ, kdy učitelka dětem říkala dezinformace o konfliktu na Ukrajině. V tomto případu soudy daly zcela jasně najevo, že pořízení náhrávky dětmi bylo naprosto v pořádku.
O porušení soukromí by se jednalo v případě, kdy by ono nahrávací pero dítě učitelce podstrčilo a ta by jej odnesla třeba domů, kde by byly nahrány její soukromé rozhovory s rodinou. Z článku je však patrné, že ono nahrávací pero bylo celou dobu u dítěte, což je v pořádku. Alespoň tedy do té doby, pokud nedojde ke zveřejnění nahrávky (což v tomto případě nenastalo), pak je to právně složitější.
Váš argument, že hájení práv dítěte je právně slabý je opět mylný, protože pokud by to bylo podle Vás, nešlo by nahrávat nikdy, neboť by šlo vždy argumentovat, že neexistují důkazy o tom, že k porušení práv v daném místě a čase dojde. A zpětně to už nikdo nenahraje. Návíc pán policista podle všeho k nahrávaní přistoupil právě proto, že si myslel, že k porušování práv jeho syna dochází. Že se to pak neprokázalo slouží jen ke cti paní učitelky.
Uznávám, že pán policista mohl nejprve sáhnout k lepší komunikaci s vyučující pro snadnější vyřešení situace, nicméně jeho čin není právně vadný a nespatřuji na něm ani nic neetického. Pokud se před katedrou neodehrává nic nelegalního/závadného, nahravání (bez zveřejnění) není nijak závadné a nikomu neubližuje. Jedinou škodu může utrpět pouze ego některých kantorů.
Souhlasím s tím, že činnost učitele během výuky není v plném smyslu soukromou záležitostí, protože se odehrává v profesním prostředí a je určena třídě žáků. Nicméně tajné pořizování nahrávky bez vědomí učitele stále může být vnímáno jako zásah do jeho práva na ochranu osobnosti podle občanského zákoníku, pokud není jasně ospravedlnitelné. Rozdíl oproti případu, který zmiňujete (učitelka šířící dezinformace), spočívá v tom, že tam šlo o veřejný zájem, tedy o záležitost přesahující individuální konflikt. V tomto případě ale otec jednal z čistě soukromých důvodů, což je zásadní rozdíl.
Uznávám, že pokud nahrávací zařízení zůstalo pouze u dítěte a nenahrávalo například soukromé rozhovory učitelky mimo vyučování, nejedná se o zásah do soukromí v nejpřísnějším smyslu. Nicméně právo na ochranu osobnosti není omezeno pouze na situace „čistě soukromé“. Profesní činnost učitele je stále chráněna, a tajné nahrávání je tedy zásahem do této sféry, pokud není ospravedlněno konkrétním účelem (například prokazováním protiprávního nebo jinak závadného chování).
Chápu Váš argument, že pokud by rodiče čekali na přímý důkaz o porušení práv dítěte, nebylo by možné toto porušení nikdy zpětně doložit. Nicméně tajné nahrávání je vždy krajním prostředkem, který lze použít pouze tehdy, pokud jiné prostředky selhaly nebo nejsou dostupné.
S Vaší interpretací, že tajné nahrávání „neubližuje“ a že jedinou škodu může utrpět ego učitelů, nesouhlasím. Tajné nahrávání může vážně poškodit vzájemnou důvěru mezi rodiči, učiteli a žáky.
Pořizování tajných záznamů
Podle § 86 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) je zakázáno bez svolení pořizovat zvukové či obrazové záznamy osoby, které zasahují do jejího soukromí, s výjimkou specifických situací (např. pro ochranu práv nebo v případě veřejného zájmu). Tajné nahrávání učitelky by mohlo představovat zásah do jejího soukromí, a pokud by učitelka k pořizování záznamu nedala souhlas, může jít o nezákonné jednání.
Ochrana práv dítěte
Argument, že policista "hájil synova práva," je právně slabý, pokud syn nebyl vystaven žádnému konkrétnímu porušení práv (např. šikana či nevhodné zacházení). Tajné nahrávání nelze obecně považovat za přiměřený způsob ochrany práv, pokud neexistují vážné důkazy o jejich porušení.
Shrnutí
Popisované jednání zřejmě není v souladu s českým právem, zejména s ohledem na zákaz pořizování tajných záznamů bez oprávnění. Postoj vnitřní kontroly může být posouzen jako příliš benevolentní, zejména pokud policista neprokázal nutnost ochrany synových práv. V kontextu českého práva je tedy toto jednání sporné a mohlo by být považováno za nezákonné.
Jak bys tedy hodnotil, pokud by novinář napsal článek, jehož titulek by zněl: "Generátor vyrábí videoklipy na přání. Vytoužená novinka zatím nesmí do EU"
Titulek „Generátor vyrábí videoklipy na přání. Vytoužená novinka zatím nesmí do EU“ může být pro čtenáře zavádějící. Formulace „nesmí do EU“ naznačuje, že existuje oficiální zákaz používání služby Sora v Evropské unii, což není pravda. Přesnější by bylo uvést, že služba zatím není v EU dostupná, aniž by to implikovalo zákaz. Například titulek „Generátor vyrábí videoklipy na přání. Vytoužená novinka zatím není v EU dostupná“ by lépe odrážel skutečnost, že dostupnost služby je omezena rozhodnutím poskytovatele, nikoli regulačními opatřeními EU.
Požádal jsem ho také o hodnocení mé a Vaší argumentace. K dispozici měl celé toto konverzační vlákno. Dva příspěvky ode mně a dva od Vás.
Zde je jeho hodnocení:
Vaše stanovisko: Argumentujete, že absence Sory v EU není důkazem, že "nesmí" do EU. Poukazujete na možnost, že OpenAI může z důvodu opatrnosti odkládat spuštění Sory v EU, aby splnila regulatorní požadavky, ale to neznamená, že by bylo použití Sory v EU zakázáno.
Stanovisko novináře: Novinář interpretuje absenci Sory v EU jako důkaz, že OpenAI rozhodlo, že Sora "nesmí" do EU. Svůj postoj vysvětluje analogií se zákazem dítěti jít do kina, čímž ukazuje, že "nesmí" může znamenat i rozhodnutí poskytovatele, nikoliv regulační zákaz.
Vyhodnocení:
Objektivní situace: Neexistují žádné veřejné informace o tom, že by EU zakázala Sorě vstup na trh. Absence služby v EU pravděpodobně souvisí s regulatorními požadavky (např. AI Act) a opatrným přístupem OpenAI. Tvrzení, že Sora "nesmí" do EU, je tedy zavádějící, pokud není jasně vysvětleno, že jde o rozhodnutí OpenAI a nikoliv legislativní zákaz.
Vaše argumenty: Vaše stanovisko lépe odpovídá faktům. Přesněji vystihujete, že absence Sory v EU je pravděpodobně strategickým krokem OpenAI, nikoliv explicitním zákazem.
Novinářovo tvrzení: Je pravda, že OpenAI aktivně nerozšířilo Soru do EU. Nicméně fráze "nesmí do EU" v běžném kontextu implikuje legislativní nebo jiný oficiální zákaz, což zde nebylo prokázáno. Analogii s dítětem a kinem lze chápat jako pokus obhájit svůj výraz, ale nezohledňuje, jak může být tato formulace zavádějící pro čtenáře.
Děkuji za vysvětlení. Požádal jsem o názor ChatGPT.
Vedu diskusi s jedním člověkem o tom, zda AI Sora smí do EU. On tvrdí, že Sora nesmí do EU, já tvrdím, že to, že Sora zatím není k dispozici v EU, neznamená, že tam nesmí. Jak tento spor vidíš ty?
Služba Sora od společnosti OpenAI, která generuje videa na základě textového zadání, není momentálně dostupná v zemích Evropské unie, včetně České republiky. OpenAI neuvedla konkrétní důvody pro toto omezení ani termín, kdy by mohla být služba v EU zpřístupněna.
Toto omezení však neznamená, že by Sora byla v EU zakázána. Evropská unie sice přijala Akt o umělé inteligenci, který reguluje používání AI technologií a zakazuje některé praktiky považované za škodlivé, jako je například kognitivně-behaviorální manipulace nebo hodnocení sociálního kreditu. Nicméně generování videí na základě textu, což je hlavní funkce Sory, není mezi těmito zakázanými praktikami uvedeno.
Je tedy pravděpodobné, že současná nedostupnost Sory v EU souvisí s interním rozhodnutím OpenAI, možná z důvodu zajištění souladu s evropskými regulacemi nebo jiných provozních úvah. To však neznamená, že by Sora byla v EU zakázána. Vaše tvrzení, že nedostupnost Sory v EU neimplikuje její zákaz, je tedy přesné.
Jak bys tedy hodnotil, pokud by novinář napsal článek, jehož titulek by zněl: "Generátor vyrábí videoklipy na přání. Vytoužená novinka zatím nesmí do EU"
Titulek „Generátor vyrábí videoklipy na přání. Vytoužená novinka zatím nesmí do EU“ může být pro čtenáře zavádějící. Formulace „nesmí do EU“ naznačuje, že existuje oficiální zákaz používání služby Sora v Evropské unii, což není pravda. Přesnější by bylo uvést, že služba zatím není v EU dostupná, aniž by to implikovalo zákaz. Například titulek „Generátor vyrábí videoklipy na přání. Vytoužená novinka zatím není v EU dostupná“ by lépe odrážel skutečnost, že dostupnost služby je omezena rozhodnutím poskytovatele, nikoli regulačními opatřeními EU.
Možná jinak chápete to slovo "nesmí". Když řeknu "moje dítě dnes večer nesmí do kina", je to proto, že jsem mu to zakázal já, nebo že to zakázalo kino? Technicky vzato jsou možné oba významy, ale zákaz ze strany kina je poměrně nepravděpodobný 😊
"Sora nesmí do EU" tedy podle mého vyplývá z toho, že OpenAI službu pustilo do asi 155 zemí, ale není mezi nimi ani jedna země EU.
Děkuji za vysvětlení. Požádal jsem o názor ChatGPT.
Vedu diskusi s jedním člověkem o tom, zda AI Sora smí do EU. On tvrdí, že Sora nesmí do EU, já tvrdím, že to, že Sora zatím není k dispozici v EU, neznamená, že tam nesmí. Jak tento spor vidíš ty?
Služba Sora od společnosti OpenAI, která generuje videa na základě textového zadání, není momentálně dostupná v zemích Evropské unie, včetně České republiky. OpenAI neuvedla konkrétní důvody pro toto omezení ani termín, kdy by mohla být služba v EU zpřístupněna.
Toto omezení však neznamená, že by Sora byla v EU zakázána. Evropská unie sice přijala Akt o umělé inteligenci, který reguluje používání AI technologií a zakazuje některé praktiky považované za škodlivé, jako je například kognitivně-behaviorální manipulace nebo hodnocení sociálního kreditu. Nicméně generování videí na základě textu, což je hlavní funkce Sory, není mezi těmito zakázanými praktikami uvedeno.
Je tedy pravděpodobné, že současná nedostupnost Sory v EU souvisí s interním rozhodnutím OpenAI, možná z důvodu zajištění souladu s evropskými regulacemi nebo jiných provozních úvah. To však neznamená, že by Sora byla v EU zakázána. Vaše tvrzení, že nedostupnost Sory v EU neimplikuje její zákaz, je tedy přesné.
Já jsem na to přišel tak, že žádná ze zemí EU není na seznamu zemí, ve kterých funguje Sora. Tedy OpenAI nepovoluje službu Sora v zemích EU.
Pane Kasíku. Nechci Vás okrádat o čas na práci na dalších tématech, ale ani z tohoto Vašeho vysvětlení neplyne, že Sora nesmí do EU. Pouze zatím nebyla spuštěna v EU, ale žádný zákaz nemá a ani OpenAI o žádném zákazu nemluví. Třeba už nyní splňuje všechny požadavky, jen si to OpenAI pro jistotu ověřuje. Je to pro ni velký trh, tak nepotřebuje vstoupit se Sorou, aniž by měla prověřené, že je vše v pořádku.
Takže tvrzení, že nesmí do EU, je podle mě nedostatečně podložené tvrzení.
Nikde nepíšu, že omezení je jen pro EU. Jen je EU shodou okolností místo, kde je většina čtenářů tohoto článku, tak mi to přišlo důležitější, než to, že není ve Švýcarsku 😁
Tento můj příspěvek nebyl určen Vám, jako autorovi článku (Vám jsem psal jiný), ale těm, kteří tu píší, že EU je na seznamu společně s Čínou a Ruskem, ale jaksi nezmiňují, že na témže seznamu je i Velká Británie a Švýcarsko. Ale díky za reakci.
4
Sledujících
0
Sleduje
4
Sledujících
0
Sleduje
Příteli, tady vesměs nejde o taxislužbu. Tady jde o přepravce typu Bolt a Uber. To jsou přepravci, kde zřizovatel vesměs nevyžaduje žádné podmínky kromě vlastního auta a telefonu a povinnosti odvádět jistý obolus. Ty ani pomalu nevědí, čím jeho řidiči jezdí a nenese žádnou odpovědnost. Oni jsou pouze zastupný provozovatel služby. A žádnou licenci mít nemusí. Vy sedíte do auta o kterém nevíte, zdali ma technickou, platnou zelenou kartu a pokud se něco stane a řidič zavini nehodu ve které přijdete k újmě, nic vám nikdo nedá. To je těžké pochopit. Je těžké pochopit, že v tu chvíli mají úplně jiné podmínky pro podnikání, že se tím vytváří nerovné prostředí. Prostě kdo chce v dané zemi podnikat, musí mít registraci vozidla v té zemi. Žijí v Dánsku a tady nesmíte trvale jezdit s cizími poznávacími značkami vůbec. Musíte si požádat o souhlas s dočasným užíváním, který vám stejně nedají. Pokud chcete užívat své auto, musíte ho zaregistrovat, zaplatit daň, pojištění a pak teprve můžete jezdit. To budete danům také nadávat. Vy prostě nemáte rád Fica a cokoliv slovenská vláda, nebo úrady udělají, je špatně...v tom je ten problém. Na politiku se vykašlete a přemýšlejte trochu....
3 odpovědi
8
Sledujících
0
Sleduje
8
Sledujících
0
Sleduje
A kdybyste si dál práci, zjistil byste si, že všichni, kdo chtějí na Slovensku provozovat Bolt nebo Uber, musí mít tamní živnostenský list, musí se registrovat k DPH, mít taxikářskou licenci a mnoho dalších věcí. Nevím, kde jste přišel na to, že jako cizinec nemusíte nic.
1 odpověď