chodím do DPS pořád, mám tam maminku. A pokud můžu, seniorům delam radost co to jde, tam pomůžu koupit boty nebo řemínek na hodiny, tam s nimi povykládám, donesu čokošku a tak.
Bohužel maminka uz moc nevnímá a nemluví, ale oči říkají, jak je ráda, že tam jsem. Dárečky moc nepozná, ale miluje rozbalování a vytahování z tašky. I když jí funguje jenom 1 ruka a demence je strašlivá, tak tohle je napořád. Radost z maličkostí. Ani doma není třeba drahých dárků. I děti mají radost z drobných vtipných dárečků, i když si přejí drahé dary.
Je třeba dostat z hlavy, v srdci zůstane napořád. Po 30 letech jsme se potkali, studentská oboustranná láska, ale nikdy nám nebylo přáno být spolu. Je to tam znova, oboustranně, ale už to zase nejde. Takže opět budu x měsíců trpět jako kůň, než vypadne z hlavy. Čas to zahladí. Jizvy na srdci zůstanou.
Klasická interní směrnice, jako v každé fabrice. K tomu nějaký kodex chování, taky stejné, jako v každé fabrice. Opět se cyklíme do stavu, jsou dány stanovy strany a vlády. Tak tomu alespoň říkám. I když už to není na zavření do vězení a na pronásledování STB, tak omezení už pár let opět výborně fungují. Držím ústa zavřená ještě víc, než bývalo za socíku. K tomu vzniko skvělé slovo Toxický... hyper-korektnost a pod. a opravdu už v práci mluvím max o počasí.
Maminku mám v ještě strašnějším stavu než je v článku. Jsem na ní de facto sama, sestra žije na druhé straně republiky. Naštěstí byla maminka neskutečně inteligentní a chytrá dáma, vždycky nám říkala, že jí máme zajistit péči, kdyby se o sebe nemohla postarat. Tak osvícená žena.
Takže jsme jí zajistili péči v nedalekém domově a navštěvuji jí 4x a více týdně. I když nemluví, nesedí. Ale občas vnímá a držíme se jen za ruku.
Měla pravdu, maminka. Ani bych to fyzicky sama nezvládla v klidu a pohodě. Obětovat se není potřeba, ale být s tím člověkem ano.
Pro mě je HO dar z nebes. Když se mám soustředit, tak doma je to krása. V obrovitánském open space to fakt jde mnohem hůř. Výkonnost a výsledky jsou u mě doma opravdu lepší.
Ale - programuju, k tomu nikoho v tu chvíli nepotřebuju, žiju sama max s kočkou. Za mě je takové řešení šmahem všichni na nic. Každý to může mít jinak.
Je to možná i dobré vědět jak pro okolí, tak i pro člověka. Já se celý život potyčkám s neschopností rozumných vztahů, nemám téměř přátelé, pořád jsem pro většinu lidí jiná. Hodně si to výčitam, léčím se. Až po 50tce jsem zjistila, že je to právě nadáním. Až teď mi spoustu věcí začíná dávat smysl.
Právě proto je fajn, když to lidé vědí a pak s tím faktem budou moci pracovat.
Všem přeji hodně štěstí a logiku v životě.
Jak pán píše, koncepce zdravotnictví - kvalitnější pokoje, kvalitnější léčba, kvalitnější zařízení nemocnic, ordinací. To vše by mohlo celé zlevnit = kvalitnější a rychlejší léčba a rychlejší zajištění pacienta. Digitalizace péče, sdílené výsledky léčby a testů a pod.
Ale taky povinnost studentů pracovat v ČR po vystudování x let.
Zrušení Bc. pro zdravotní sestřičky, spíše nastavit systém celoživotního vzdělávání.
Atd atd.
Starám se o těžce postiženou maminku - poslední 3 roky jsem v nemocnicích, ordinacích a sociálních službách jako doma a je to HRÚZA !!!
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Soucítím, i když mi nezemřelo dítě, žiju v podobném zoufalství.
Chápu ten stav. Neni na světě horší bolest než ztráta blízké osoby. Ta beznaděj. A nic ..
3 odpovědi