Tak já si myslím, že štěstí jednoho by se nemělo stavět na neštěstí druhého. Každopádně jen vy víte, jak to opravdu bylo, jak muži (ne) fungoval předchozí vztah. Samozřejmě ty děti to odnesou vždycky, ať už spolu bývalý rodiče vycházejí jakkoliv. Ať jsou na nože nebo v míru, to dítě trpí už jen tím, že s těmi rodiči nevyrusta společně. Že ho má chvilku ten a chvilku druhej. Znám z vlastní zkušenosti. První syn se plánovaně narodil do fungujícího vztahu, kdy si ale tatínek po půl roce uvědomil, že ho rodinný život vlastně neba a našel si o pár let mladší a hlavně bezdetnou slečnu. Byli spolu pár let, udělali si dítě, a on si zase našel mladší a bezdetnou. Ale to je asi jiný případ. Chci jen říct, že syn (10let), tím trpí a je mu líto, že nežije s námi oběma. Že otce vidí jen o víkendech, když na něj má čas. Ale všechno zlý, je k něčemu dobrý. Já si taky našla, nebo spíš on mě, o 11let staršího partnera, a jsem nadmíru spokojená 😊 Máme spolu další dvě děti, a všechno klape jak má.
Naprosto chápu. Miminka jsem měla tedy celkem hodná, taky si občas zabrecela, ale žádná velká tragédie. U nás byl spíš nervydrásající až batoleci věk. To dostala psychika pořádně zabrat. Na děti bych nesahla, ale taky jsem měla období, kdy jsem měla chuť si rozbít hlavu o zeď, nebo vyskočit z okna a říkala jsem si to samé, že naprosto dokážu pochopit rodiče, co svým dětem nějak ublíží. Že jim prostě jak se říká rupne v bedně a udělají něco špatného. Samozřejmě to též neschaluji, neomlouvám, ale dokážu si představit tu bezmoc, únavu, psychicky vyčerpaní, že se uchýlí k něčemu takovému. Jinak hezký, upřímný článek. Je fajn si přečíst, že ne všude je to jen zalitý sluncem.
A mě je to tak nějak jedno. Stejně se v osmý a devátý třídě ty děcka učeji, když pominu cizí jazyky, už jen samý pitominy, který jsou v praktickým životě úplně k ničemu.. V češtině už se učí jen samý ptákoviny, rozbory vět a podobný nesmysly. V matice se rýsuje, fyziku a chemii většina nechápe... Osobně si myslím, že minimálně devátá třída, je už jen zbytečně natažená, povinná školní docházka, která beztak nikomu nic nedá. Je to už jen jakási příprava na přijímačky na střední, ale to by klidně mohla být ta osmá třída, protože tam už se, pokud si dobře pamatuji, taky nic extra důležitýho pro budoucí dospělý život neučí.
Tak já například pana z tramvaje naprosto chápu. Mě když začnou děti někde vyvádět, tak taky nevím jak se zachovat. Nejradši bych jim dala po tlamě, ale to by začaly řvát ještě víc a hlavně by všichni koukali, co jsem to za matku, že dám svým dětem na zadek. Protože to je dneska pomalu minimálně na sociálku. A tuším, že pán z tramvaje se celou dobu modlil, ať už jsou v cíli, protože moc dobře věděl, že všechny okolo obtěžujou, a bylo mu v tu chvíli o dost hůř, než vám všem přihlížejícím. Tyhle scény moc dobře znám. Všichni koukaj a čekaj co já s tím. Neudělám nic, špatně, seřvu, dám na zadek, zase špatně.. Co máme tedy my rodiče jako dělat? Jak tyhle situace tedy řešit, abyste byli vy bezdětný a postarší populace spokojení? Děti se prostě vztekaj a řvou, kvůli tomu s nima ale přece nebudu zavřená pořád doma, kde zase svým řvaním štvou sousedy a venku všechny okolo. Je lepší když řvou proto, že dostaly na zadek, nebo proto, že se domahají čehosi a na zadek jim před lidmi nedám... A věřte tomu, že když jim na ten zadek dám, tak rozhodně řvát nepřestanou, naopak, spustí ještě víc... Tak a teď babo raď..
Já si tedy nedělala děti proto, aby se o mě ve stáří staraly. Budou mít snad jednou svoje rodiny, děti, zaměstnání, a spousty starostí a nechtěla bych, abych byla jednou z nich. Aby za mnou musely pořád lítat nebo nedej bože si mě nastěhovat k sobě. To se radši nechám zavřít někam do důchoďáku. Ale to jen co se mé osoby týče, já osobně nemám problém se jednou postarat o své blízké..
No, tak já s tou samostatnosti problém nemám, ale nechat cestovat "malé" dítě takový kus vlakem je vážně celkem risk. Neřeknu ještě třeba pár zastávek nějakou lokalkou, ale 4hodinou cestu, to nevím nevím. Před mateřskou jsem pracovala 15 let jako průvodčí, a kdyby paní viděla a zažila, to co já, tak už by dítě samotné do vlaku nikdy neposadila. Protože na každém spoji (ano, opravdu na každém!) je koncentrace úchylů, bezďáků, feťáků, ožralů a všelijakých pochybných existencí opravdu veliká.. Stejně jako tyhle existence lákají nádražní budovy a jejich okolí, tak logicky lezou i do vlaků, buď se chtějí ohřát, nebo jedou někam pro fet, apod.
A my máme Pepíčka po již zesnulém dědečkovi, který svého vnoučka bohužel nemohl nikdy spatřit. A nemáme ho z buranstvi, bydlíme ve stotisicovem okresním městě, ale spíše z úcty právě k dědečkovi, který by z něj měl jistě velikou radost, ale bohužel rakovina kosti ho v 60 letech vzala k pánu... Článek úplně mimo mísu, a jedinej kdo mi přijde jako buran, je autorka sama, když takto soudí a shazuje lidi kvůli jménu jejich dětí....Mě třeba jako vrchol buranství přijdou rodiče, kteří svým dětem dají jméno jako Cornelius, Chanel, Rambo a já nevím co ještě, jen aby se odliši od ostatních a dokázali si bůhví co..
Já mám odkojíno celkem 6 let(tři děti). A popravdě můžu říct, že to nepatřilo mezi nejlepší období života. Ze začátku možná ano, ale když jsem pak kojila dvou nebo tříleté dítě, tak už mě to opravdu štvalo, bylo mi to hodně nepříjemné a hlavně mě to dost omezovalo i třeba jen v pracovním životě. Ale i přesto, ač je mi to v podstatě jedno a ať si dělá kdo chce co chce, moc nerozumím tomu, proč to někdo odmítá jen pro své pohodlí. Přeci jde v první řadě o to miminko, které kojením nezískává jen potravu, ale také pocit bezpečí u své maminky. Přijde mi to vůči těm malinkým tvorečkům nefér. Oni si nevybrali, že se narodí, to Vy jste si je ženy udělaly, tak byste měli v první řadě brát ohled na to Vaše vytoužené miminko, než na sebe. Vám je kojení proti srsti, ale co vaše dítě? Nehledě na to, kdyby samice kteréhokoliv savčího zvířecího druhu odmítala pro své pohodlí kojit svá mláďata, tak by pošla. To jste vážně tak sobecké? Přece Vám ta prsa narostla na to, abyste jednou kojily své děti. Na okrasu, jak si většina z Vás myslí je opravdu nemáte. A rodičovství fakt neni o pohodlí, vlastních potřebách a tužbách. Na prvním místě má být dítě. Tak a teď do mě 😀
To bude asi tou dnešní emancipaci. Ženy dřív prostě makaly jak šrouby, děti, domácnost, zaměstnání a nenapadlo je si stěžovat, jelikož byly vychovány v tom, že je to tak správně. Já tedy rozhodně nepatřím k feministkam, ale myslím si, že kurňa děti mají rodiče dva, a když žena začne chodit do práce, tak je prostě logicky nefér, aby k tomu ještě sama zastávala péči o domácnost a děti. Že by se měli s partnerem podílet oba. To, že chlap přijde z práce a natáhne se chudinka strašně unavenej na gauč a ženská kmitá do večera, než jde večer spát, je doufám už jen přežitek. My ženy jsme ze zaměstnání unavené úplně stejně jako muži, navíc jsme přeci to slabší něžný pohlaví, tak proč bysme měli denně zvládat o 200% víc práce, než muži? Já mám děti tři, jsem sice pořád na rodičovské, ale chodím k tomu na brigádu a klidně vám povím, že jsem utahaná jako prase, i přesto, že nemusím žehlit látkové pleny a prát prádlo v ruce. A víte co? Nestydím se za to!
Připojím se k většině. Taky mám s Temu jen dobrou zkušenost. Nakupuji cca půl roku, a spokojenost. Zboží dorazilo vždy včas a v pořádku. Samozřejmě nakupuji jen drobnosti, které mají za zlomek ceny, než u nás. Například děti mají vybaveny pokojíček za pár korun. Ať to byly obrázky a nálepky na zeď, různá světýlka a lampičky.. Všelijaké dekorace do bytu.. Oblečení a elektroniku bych si tam nekoupila, ale na takových těch kravinkach do bytu, co dělají domov utulnejsi, člověk opravdu ušetří tisíce... A k ty ekologii.Určitě Temu nevysílá vlastní letadla, aby balíčky dopravilo, že? Nehledě na to, snad 90% věcí co máme doma, i když koupenych v ČR, je Made in China.
Děkuji za reakci na článek😊 ADHD to asi nebude, přeci nemůžou mít všichni tři chlapečci stejnou poruchu, by musela být strašná náhoda. Každopádně u nejstaršího jsem to podezření měla a pořád mám , u pediatra jsem si stěžovala. Dokonce jsem s ním absolvovala vyšetření u psycholožky, která mu jen domluvila ať je hodný a že je úplně v pořádku. Takže k ničemu. Oni když jsou každý zvlášť, tak jsou celkem "normální" děti. Ale dohromady je to očistec, katastrofa a šílenost. Pořád doufám, že až dostanou trochu rozum, tak se to změní, a bude to s nimi fajn. Děti jsem si vždycky přála, vždycky jsem je měla ráda, proto je taky mám. Ale nikdy mě nenapadlo, že když budou tři, a ke všemu kluci, tak to bude takový peklo.
Paní autorka zřejmě ještě nemá děti. Jinak by věděla, že děti vnímají realitu zcela odlišně, než dospělí. Tzn. že já si třeba odskočím na 20minut nakoupit, a děti mají pocit, že matka byla pryč snad nekonečný dvě hodiny. Celkově je článek úplně mimo. Přijde mi to jako český národ v období mistrovství světa v hokeji. Všichni jsou strašný odborníci a nejlepší trenéři, ačkoli hokej na profesionální úrovni nikdy nehráli. Ano, udělali jsme si děti a tak nějak věděli do čeho jdeme. To je přirozený pud chtít mít děti. Prostě příroda. Ale to neznamená, že nemáme nárok být unavení a toužit alespoň po chvilce klidu. A že si nemůžeme postěžovat, jak příšerně těžký je, ty děti vychovat v samostatný jedince. Nemám babičky ani tety na hlídání, jsem s nimi 24/7, a dala bych cokoliv za to, si na chvilku sama někam odskočit, zrelaxovat a nabrat síly na to neskutečně vyčerpávající období. A ještě k tomu, jak autorka psala, co tahá z dětí o rodičích.. Já kolikrát koukala, co syn ve školce vyprávěl. Ony ty děti, jak jsem psala na začátku, vnímají realitu úplně jinak a úplně jinak ji chápou. Takže ani třetina z toho, co z nich vytáhne, se nezakládá na pravdě. Ale nevadí, my rodiče víme svý a bezdětný, ať si žvaní zase svoje.. Třeba až jednou porodí, pochopí..
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Při pohledu na tuto osobu mě jen napadá, jak neuvěřitelné je, co lidské tělo dokáže vydržet..