Při pohledu na tuto osobu mě jen napadá, jak neuvěřitelné je, co lidské tělo dokáže vydržet..

Taky bych byla pro. Jenomže, když jim nedáte dávky, zvýší se kriminalita. Ti, co jsou zvyklí celý život jen natahovat ruce, by těžko začali najednou pracovat. Začali by víc krást a shánět si finance nějakou nelegální činností.. Takže pro společnost je to, že je platíme ze svých daní, asi menší zlo, než to, co by se dělo potom... Bohužel

Tak já si myslím, že štěstí jednoho by se nemělo stavět na neštěstí druhého. Každopádně jen vy víte, jak to opravdu bylo, jak muži (ne) fungoval předchozí vztah. Samozřejmě ty děti to odnesou vždycky, ať už spolu bývalý rodiče vycházejí jakkoliv. Ať jsou na nože nebo v míru, to dítě trpí už jen tím, že s těmi rodiči nevyrusta společně. Že ho má chvilku ten a chvilku druhej. Znám z vlastní zkušenosti. První syn se plánovaně narodil do fungujícího vztahu, kdy si ale tatínek po půl roce uvědomil, že ho rodinný život vlastně neba a našel si o pár let mladší a hlavně bezdetnou slečnu. Byli spolu pár let, udělali si dítě, a on si zase našel mladší a bezdetnou. Ale to je asi jiný případ. Chci jen říct, že syn (10let), tím trpí a je mu líto, že nežije s námi oběma. Že otce vidí jen o víkendech, když na něj má čas. Ale všechno zlý, je k něčemu dobrý. Já si taky našla, nebo spíš on mě, o 11let staršího partnera, a jsem nadmíru spokojená 😊 Máme spolu další dvě děti, a všechno klape jak má.

Naprosto chápu. Miminka jsem měla tedy celkem hodná, taky si občas zabrecela, ale žádná velká tragédie. U nás byl spíš nervydrásající až batoleci věk. To dostala psychika pořádně zabrat. Na děti bych nesahla, ale taky jsem měla období, kdy jsem měla chuť si rozbít hlavu o zeď, nebo vyskočit z okna a říkala jsem si to samé, že naprosto dokážu pochopit rodiče, co svým dětem nějak ublíží. Že jim prostě jak se říká rupne v bedně a udělají něco špatného. Samozřejmě to též neschaluji, neomlouvám, ale dokážu si představit tu bezmoc, únavu, psychicky vyčerpaní, že se uchýlí k něčemu takovému. Jinak hezký, upřímný článek. Je fajn si přečíst, že ne všude je to jen zalitý sluncem.

Možná hloupá, ale slušná. Za to Vy, sice prudce inteligentní, ale sprostá, nedajíc dohromady jediný smysluplný komentář. Můžete si s paní kytičkou podat ruce.

Vy jste se vložila do mé diskuse s paní, a já Vám odpověděla. A myslím, že slušně. Ne, opravdu za porody svých dětí žádné ocenění nečekám, rozhodně ne od Vas, nebojte. To mi stačí od mého muže, který u nich byl se mnou. Ale v jednom máte přece jen pravdu. Ženy skutečně rodí tisíce let, dokonce to ještě donedávna musely zvládat v docela těžkých podmínkách, ale představte si, že byla vysoká úmrtnost jak rodiček, tak i novorozenců. A víte proč? Protože to není až taková švanda. Jestli jste ještě nerodila a někdy budete, tak Vám přeji alespoň krásných 20 hodin krutých bolestí, abyste pochopila, jakou srandu ty štět. y po lobotomii zvládají. Vy přechytralé dámy s diplomem byste ji možná ani nedaly. Pac a pusu

A ještě jedna věc, nechápu jak jako žena, můžete snižovat něco, jako je porod dítěte? Asi jste stejně jako paní taky "jen" studovana, ale o životě toho moc nevíte, že?

Já ale nesnižuji jak těžké je získat titul. Nic takovyho jsem nepsala. Jen jsem reagovala na její komentář, který je, jako vsechny, které jsem od ni kdy četla, strašně jedovatý. Ať má nastudovaný co chce, nedělá to z ní Šalamouna. Až porodí alespoň jedno dítě, tak pochopí, že ne vše, co si nastudovala, opravdu funguje. To její povyšování se a dělání z každýho rodiče blbce, mě už moc nebaví číst, jak v komentářích, tak i v těch jejich článcích. Paní se dělá chytrá jak rádio, a dělá, že rozumí něčemu, co v reálu ani nemá. Ale to tak bývá...

Žádné Vaše komentáře nesleduji, jen jsem jich pár zahlídla a utkvěla mi v hlavě kytička na profilové fotce. A že ta kytička vždycky všechny utře svými pozoruhodnnými znalostmi dětské psychologie, které, jak sama píšete, se studují roky. Proto jsem i hádala, že jí zřejmě máte vystudovanou, jelikož všichni jsou dle Vás úplný tupouni, co ničemu a dokonce ani svým dětem nerozumí, všechno dělají špatně, a Vy jim to vždy pěkně vysvětlíte. Nechápu, proč jste pokaždé tak strašně jedovatá. A přivést na svět dítě rozhodně není nic jednoduchého, ale to Vy asi nevíte. Ona nastudovaná teorie a osobní praxe, jsou dvě zcela rozdílné věci, víte?

Ty Vaše komentáře fakt žeru 😀 Vy musíte mít před i za jménem minimálně tři tituly, a odrodila jste tak deset dětí. Ještě bych si troufla hádat, že s dětmi určitě pracujete, buď jako pedagožka nebo třeba jako dětská psycholožka. A jestli ne, tak byste měla! Jelikož v jiném oboru je Vás s těmito názory a zřejmě i odbornými znalostmi a zkušenostmi vážně škoda😂😂😂 Vlastně byste mne mohla poučit Vy o tom tématu dětské psychiky, protože já, jakožto matka třech dětí o tom opravdu nic nevím 😂 Prosím, prosím, aspoň jednu lekci 🙏

A mě je to tak nějak jedno. Stejně se v osmý a devátý třídě ty děcka učeji, když pominu cizí jazyky, už jen samý pitominy, který jsou v praktickým životě úplně k ničemu.. V češtině už se učí jen samý ptákoviny, rozbory vět a podobný nesmysly. V matice se rýsuje, fyziku a chemii většina nechápe... Osobně si myslím, že minimálně devátá třída, je už jen zbytečně natažená, povinná školní docházka, která beztak nikomu nic nedá. Je to už jen jakási příprava na přijímačky na střední, ale to by klidně mohla být ta osmá třída, protože tam už se, pokud si dobře pamatuji, taky nic extra důležitýho pro budoucí dospělý život neučí.

Tak já například pana z tramvaje naprosto chápu. Mě když začnou děti někde vyvádět, tak taky nevím jak se zachovat. Nejradši bych jim dala po tlamě, ale to by začaly řvát ještě víc a hlavně by všichni koukali, co jsem to za matku, že dám svým dětem na zadek. Protože to je dneska pomalu minimálně na sociálku. A tuším, že pán z tramvaje se celou dobu modlil, ať už jsou v cíli, protože moc dobře věděl, že všechny okolo obtěžujou, a bylo mu v tu chvíli o dost hůř, než vám všem přihlížejícím. Tyhle scény moc dobře znám. Všichni koukaj a čekaj co já s tím. Neudělám nic, špatně, seřvu, dám na zadek, zase špatně.. Co máme tedy my rodiče jako dělat? Jak tyhle situace tedy řešit, abyste byli vy bezdětný a postarší populace spokojení? Děti se prostě vztekaj a řvou, kvůli tomu s nima ale přece nebudu zavřená pořád doma, kde zase svým řvaním štvou sousedy a venku všechny okolo. Je lepší když řvou proto, že dostaly na zadek, nebo proto, že se domahají čehosi a na zadek jim před lidmi nedám... A věřte tomu, že když jim na ten zadek dám, tak rozhodně řvát nepřestanou, naopak, spustí ještě víc... Tak a teď babo raď..

Tak pán se snaží vtipně a s nadsázkou popisovat své dny s miminkem. Je to pro ně nové. Ale taky se tomu jako matka od třech dětí musím smát, jelikož to nejhorší teprve přijde. Sice byl člověk u prvního dítěte takovej nejistej a ubojenej, ale pártýdenní miminko opravdu žádná hrozná starost není. Naopak, jsou to zlatý časy. Až z miminka vyroste batole, to bude teprv jízda. Přes den už nespí, všude leze, šplhá, ječí, odmlouvá, neposlouchá, vzteká se,vzdoruje, všechno ničí, rozlejvá, patlá, všude a ve všem se hrabe, nechce nic jíst, všechno je blé, procházky jsou noční můra, atd atd. Já bych se klidně vrátila do toho jejich miminkovskýho věku, kdy si sice zařvaly hlady nebo kvůli prdíkům, ale co dvě hodiny spaly. Člověk si mohl v klidu uklidit, uvařit, leccos udělat. To už s batoletem nejde. S tím už se člověk v klidu ani nevyse.. 😀

Já si tedy nedělala děti proto, aby se o mě ve stáří staraly. Budou mít snad jednou svoje rodiny, děti, zaměstnání, a spousty starostí a nechtěla bych, abych byla jednou z nich. Aby za mnou musely pořád lítat nebo nedej bože si mě nastěhovat k sobě. To se radši nechám zavřít někam do důchoďáku. Ale to jen co se mé osoby týče, já osobně nemám problém se jednou postarat o své blízké..

No, tak já s tou samostatnosti problém nemám, ale nechat cestovat "malé" dítě takový kus vlakem je vážně celkem risk. Neřeknu ještě třeba pár zastávek nějakou lokalkou, ale 4hodinou cestu, to nevím nevím. Před mateřskou jsem pracovala 15 let jako průvodčí, a kdyby paní viděla a zažila, to co já, tak už by dítě samotné do vlaku nikdy neposadila. Protože na každém spoji (ano, opravdu na každém!) je koncentrace úchylů, bezďáků, feťáků, ožralů a všelijakých pochybných existencí opravdu veliká.. Stejně jako tyhle existence lákají nádražní budovy a jejich okolí, tak logicky lezou i do vlaků, buď se chtějí ohřát, nebo jedou někam pro fet, apod.

Nemůžou, jelikož děti nejsou zvířata, i když ty moje si myslím, že jsou😀 Taky jste byl určitě někdy dítě a občas se někomu motal, nebo někoho dokonce obtěžoval, třeba svým řvaním, nebo nevhodným chováním. Co to je za dobu, že všem a všude vadí děti? Buď se motají, nebo křičí, nebo se neumí chovat.. Jsou to prostě děti, lidé stejně jako my, jen malí a zatím s minimem rozumu. Nemůžou za to. Ty jejich matky to opravdu nedělají schválně a věřte tomu, že si uvědomují, jaká až nesnášenlivost vůči dětem v dnešní společnosti panuje, a za každý sebemenší konflikt na ulici, by se v pr...i viděli. Já mám děti tři, bydlíme ve větším městě a snažíme se denně vymýšlet program takový, abychom nikoho neobtezovali. Tzn. že neexistuje jít třeba někam posedět a dokonce už i vynecháváme dětská hřiště. Jelikož i ostatní matky dokáží být pěkně nesnesitelné a chybí jim porozumění k ostatním dětem. Takže chodíme do přírody, do lesa, na louky, prostě mimo civilizaci, aby se děti vylitaly, unavily a u toho nikoho neobtezovaly. Ale přiznávám, že je to náročný a drepnout na zadek někde za barákem na hřišti by bylo daleko jednodušší.. Povalujici se bezdomovce a narkomany po lavickach v parku nikdo neřeší, ale nedej bože, aby se některý z mých synů někomu primotal pod nohy... Za to bych si já jako matka zasloužila nejtvrdší trest a děti by měly být přivázané na vodítku.. Pane bože, kam ten svět spěje... A není to názor jen z pozice matky. I před tím než jsem děti sama měla, mi nikdy nevadily, nikdy by mě nenapadlo si na ně stěžovat a házet kyselý ksichy, že mě někde obtežujou. Je to fakt smutný

Lituju a zároveň jsem šťastná, že nejsme sami 😂

Můj nejstarší syn taky začal mluvit později, někdy po 3tim roce, až jsem z toho byla zoufalá.. A pak najednou z ničeho nic začal a já pak vzpomínala na to, jak to bylo vlastně fajn, protože od ty doby už pusu nezavrel😀 Každej, i ten největší ňouma, se naučil mluvit...

A to my s odrazedlem ani nechodime, jelikož by nám kluci vleteli pod auto. Kopec nekopec, díra nedira, jedou jak blázni, že je nemám šanci ani doběhnout😂 A jenom závidím všem rodičům, kterým na tom dítě jede u nohy😒😀

Tolik komentářů, a ani jednomu nerozumím. Chápu z nich to, že mám opožděné dítě a je chyba u mě?