proč diváci tak milují "staré, tradiční" pohádky? protože je viděli prvně jako děti... není to jen o tom, jestli byla pohádka dobrá, kvalitní, ale prostě jsme ji přijali v dětském věku a tak i po letech v nás budí ty pocity důvěry a bezpečí a nostalgie... herci z těch pohádek (tenkrát nové a cizí tváře) jsou už také staří známí, takže jsme spokojeni... takže pokud máte dnes pocit, že nové pohádky za nic nestojí, na rozdíl od těch starých, že herci v nich nejsou dost dobří, není to ani tak těmi pohádkami, jako tím, že jste prostě staří 🙂 se s tím smiřte 😉

Díky za normální názor 🙂 Fascinuje mě ta zášť a zloba, skoro by člověk řekl, že průměrný zdejší diskutující považuje za práci jen pokud si na to musí vzít monterky a umazat ruce od šmíru 😉 Překvapivě nikdo z diskutujících pravděpodobně v životě nic nedělal "pro obecný zájem", žádný komunální politik, žádná práce pro obec, protože jinak by si uměli představit, co ta práce znamená. Ale ono je jednoduší se vztekat, že někdo jiný by měl za svou práci dostat zaplaceno. Pokud jde o naši práci, chceme všechno náležitě ocenit, ale druzí ať pro nás pracují zdarma, a ještě rádi, že jim to dovolíme 😉 Ostatně tahle neúcta k jiným se nese těmi komentáři celkově, holt není nad to si pěkně plivnout na "ty nahoře". Jen si říkám, kdo sám sebe vidí jako toho dole, proč se tedy nepřesune mezi ty nahoře a neukáže všem, jak to dělat lépe (a nejlíp zadarmo) 😄

mně se zdá celkem podezřelé, že v článku není ani slovo o tom, jak se k tomu vyjádřili iniciátoři referenda, není tu ani zmínka o tom, co stálo v letácích... jako by paní novinářka mluvila jen s jednou stranou a vyvodila závěry... vždyť i ty argumenty proti výstavbě uvádí jako "prý" a "zřejmě"... docela by mě zajímala skutečná realita, skutečné argumenty a námitky - jako že SKUTEČNÁ NOVINAŘINA místo tendenčního textíku 😉 a všem pohoršeným diskutujícím bych doporučila nejprve se takto zeptat a až pak případně hezky odsuzovat 😉

přístup k seniorům je něco, co se z velké části lidé učí nápodobou... pokud se ke svým seniorům budeme chovat s úctou a láskou, s pochopením, máme mnohem větší šanci, že se tak k nám budou chovat i naše děti... pokud ovšem denně slyší, jak je babička (rozuměj tchýně 😉) příšerná, nejspíš se moc shovívavosti nedočkáme... je to těžké, zvlášť když jde o naše blízké a my jsme svědky toho, jak se ten vždycky bystrý člověk s rozhledem a nadhledem, mění v někoho úzkoprsého, jak ztrácí nit, jak jsou pro něj i dříve běžné věci cizí, zlobíme se pak na ně, chceme zpět toho svého rodiče, tak, jak jsme ho znali celý svůj život... a těžko to pak v sobě porovnat a odpustit jim, že si dovolili stárnout a chátrat... on to často ani není strach z vlastního stáří, jen stesk a lítost ze ztráty silného rodiče ❤ a pak nás takhle mohou děsit i cizí senioři, vidíme v nich právě to, v co se nám mění ti naši...

já si svačinkování užívala taky, když šla do školy nejstarší dcera... do boxíku s jednotlivými přihrádkami jsem skládala toustíčky s pomazánkou (samozřejmě hezky pokrájené na trojúhelníčky aby pěkně pasovaly do ručičky a do pusinky), pokrájené jablíčko, vykrájené kytičky z mrkvičky, kousek okurčičky, cherry rajčátka, kostička domácího perníku, minijogurtek (v té době začínaly prodávat ty minibalení a pracně jsem sháněla lžičku, aby pasovala do krabičky), pár kousků tvrdého sýra, dvě sušenčičky... (no prostě magor 😄)... dceruška pěkně spapala vždycky všechno, jen občas přišla výtka, že svačinka byla málo pestrá, protože už třetí přestávku neměla nic k jídlu (že přestávka automaticky neznamená pustit se do jídla, jsme si musely nakonec vyjasnit 😉) jo a taky ke svačince patřil jeden látkový ubrousek jako prostírání a jeden papírový na utření rukou a pusy - nepodcenit! 😄 no a pak dcera zjistila, že o přestávce může dělat i zajímavější věci než svačit a přihrádky v boxíku zůstávaly plné... taky se jí někdo smál, že má jogurt na svačinu... a jablíčko bylo na konci dne moc oschlé... a sušenky byly bez čokolády... a perník bez polevy... no jednoduše netrvalo dlouho a boxík jsem slavnostně předala dceři, ať si do něj dává svačinky podle svého - vedlo to ke změně boxíku, neb na jeden rohlík byly přihrádky nepraktické a k poučení, že když někdo chce pestrou svačinu, musí si ji pestrou udělat 😉 a pak jednu dobu naopak dělala dcera svačiny sobě a ještě i tatínkovi do práce... další dvě děti si svačinu dělaly samy víceméně od počátku a je vyřízeno 😄

Milý pane Pisálku,

vzhledem k tomu, že internet je plný placeného obsahu, je to nejjednodušší začít psát pro někoho, kdo placený obsah nabízí. Pak Vaše řádku budou číst (téměř ) výhradně lidé, co za obsah zaplatili. A pak budete spokojen i pokud Vás zkritizují - platili, tedy smí kritizovat. Otázka je, jestli Vás bude chtít takový vydavatel zaměstnat a zda Vaše texty bude považovat za dostatečné na to, aby je nabídl jako placený obsah.

To, že někdo něco lidem poskytuje zdarma, ještě neznamená, že má právo nedotknutelného. Tak a teď jsem Vám tu sepsala vlastní názor a vy si ho můžete zcela zdarma přečíst. A víte co? Klidně mě za něj smíte i zkritizovat. Vzhledem k tomu, že jsem ho vědomě zveřejnila, dávám Vám k tomu zcela volnou ruku.

Ovšem pokud nechcete jen kritizovat, ale být prachsprostě hrubý, pak si to rovnou odpusťte. Hejtovat totiž nemá oprávnění nikdo, byť by za čtený obsah zaplatil. Je potřeba si srovnat, jestli chcete bojovat proti hejtům nebo za placený obsah - oboje dohromady totiž jinak tvoří celkem slušný guláš. Kritice ZDAR!, hejtům ZMAR! 😉

to vysvětlení o počítání zprava do leva trochu kulhá... základ je, že pokud jde o sčítání a odečítání a nejsou tam žádné závorky, každé to znamínko +/- před číslem patří k tomu číslu, takže je jedno, jestli počítáme 90-1+90 nebo 90+90-1 nebo klidně i -1+90+90 😉

konec devadesátek? jako minulého století? jako třeba 1998? a to se někdo pozastavoval nad tím, co si někdo jiný obléká nebo jaký nosí účes? 😮

osobně mám tuhle dobu v paměti jako nejsvobodnější a neuvěřitelně tolerantní, jsem asi o malinko mladší než autorka, dítě jsem měla až v roce 2001, ale teda že bych od někoho slyšela komentář k mým dlouhým vlasům, či délce sukně, to se mi teda nikdy nestalo... jestli to nebylo maloměstem? nebo dokonce jen přecitlivělostí autorky? 😉

fandím téhle kampani... ne proto, že bych si myslela, že co chlap, to agresor, ale především proto, že rozvířila celé tohle téma... ten, kdo nikdy nezažil jaké to je, když na něj někdo "zírá", nechápe o čem je řeč... opravdu to není že se koukne po pěkné ženské... letmý pohled, zkouknutí nebo naopak nepřítomný pohled prostě vypadá jinak... zírání je soustředěný pohled, kdy celý obličej vysílá zcela jasné signály, objekt tohohle zírání moc dobře ví a vidí, o co se jedná a je to VELMI nepříjemné... a tak je dobře, když se o tom mluví, možná, že i lidé, kteří o tom dosud nepřemýšleli, se nad tím zamyslí a třeba když se pak rozhlédnou při svých cestách mhd, uvidí přesně to, co je podstatou kampaně a kdo ví, třeba pak sami zasáhnou a pomůžou případné oběti... a třeba se to i vryje do mysli i mladším cestujícím, aby věděli, že podobné jednání NENÍ správné, a že je v pořádku se proti němu vymezit, případně aby věděli, že ani oni nemají co "zírat"...

no jo, to se holt člověk musí rozhodnout, jestli je turista a klidně bude za turistu i pro domácí nebo si chce hrát na domácího (což mu stejně domácí nesežerou 😉)

jasně, že já bych si v čechách nedala v hospodě minutkový guláš, protože moc dobře vím, že pořádný guláš potřebuje čas a kližku, ale že bych si kvůli tomu měla myslet něco špatného o turistech, co jsou ochotní si za něj ještě připlatit? proč? jsou to turisté, ochutnají něco podobného naší kuchyni a spokojeně odjedou domů... hlavně že si to tu užijí 🙂 nás taky netrápí že se tu turisté cpou "tradičním" trdelníkem, nikdo jim místo toho necpe kynuté koláče a buchty (a přiznejme si, kolik tak trdelníků si dá běžný čech, pokud nepočítáme chvíle, kdy je za turistu třeba na vánočních trzích? budou to nízké jednotky kusů za rok, u někoho spíš i nízké jednotky kusů za život - a taky to nikomu necpeme 😉)

uff... to jsou rady... když budete pít alkohol s džusem, možná se vyhnete kocovině, ale ten překyselený žaludek vám to ráno pěkně spočítá 😉

každý správný popíječ alkoholu ví, že nejdůležitější je "držet barvu", průběžně jíst, pít vodu a hlavně když žaludek zavelí dost, poslechnout a nechat klidně nedopitou sklenku... ideální je zároveň trocha pohybu (ideálně tanec) a když to ráno není moc veselé, dát si kousek čokolády, minerálku a pořádnou procházku na čerstvém vzduchu 🙂

jako úplně nejlepší se mi osvědčilo používat plachtu na čelní sklo, stejně jako v zimě - natáhnu zvenčí, skřípnu do dveří - nepálí mi slunce na palubku a volant, rozdíl minimálně 10-15 stupňů... při nastupování pokud možno vyvětrat, rozjet se se staženými okny, aby se vyměnil vzduch, pak zavřít a zapnout klimu s vnitřní cirkulací - ochladím vzduch v autě... pak teprve vypnu vnitřní cirkulaci a je to...

no možná si prodejce myslí, že jde o sedmimístné auto, ale v reálu je to spíš čtyřmístné... tohle rozdělení, kdy jsou 3 místa ve třetí řadě, vymyslel někdo, kdo sedmimístné auto opravdu nepotřebuje 😉 nepraktické, nepromyšlené, obávám se, že nic pro průměrně velkého evropana a jeho rodinu... základní půvab joggera je právě v rozmístění a variabilitě sedadel, kdy i v sedmi lidech pořád jedete normálním autem a ne mikrobusem a přitom zbyde trocha místa i na menší zavazadla 🙂

ach jo... já nechci video z big bangu, já chci tu fotku! aspoň to selfie, když už ne tu od provozního (btw vsadím se, že manžel ji od něj vyloudil 😉)

tak u nás k nádivce patří špenát... jen teda nevím, jestli by tolik "zeleného" tito lidé unesli 😄

dříve jsme sledovali a seriál nás bavil, herecké obsazení pěkné, děti byly úžasné, potíže sžívání ve střídavce zajímavé... další řada mi přišla fakt nevyvedená a upřímně - z Vašeho popisu vlastně vůbec netuším o kom je řeč... tolik nových postav, úplně odlišná témata, možná měli začít znovu, stejně z původního konceptu nic nezbylo...

no já taky nechápu, proč se pořád řeší chybějící zubaři... dřív lidé taky přežili i bez zubaře, v nejhorším si zaběhli ke kováři... no možná je dneska už spíš málo kovářů, že? tak pevně doufám, že autorka neplýtvá zdravotní péčí, protože lidé na frontě taky určitě přežijí i bez zubaře...

dějepis by měl dle mého názoru končit tam, kde už nemáme pamětníky... vše, na co ještě máme pamětníky schopné o tom vyprávět, už patří do občanské nauky...

dokázat najít kontext učiva a reálného života je jednou z nejdůležitějších dovedností, ale bez základů (dat) se stavět nedá, to je stejné jako rozhodnout se, že je zbytečné učit děti abecedu, že je lepší ji přeskočit a soustředit se jen na to, aby uměly číst a psát...

Simona Lewandowská je v roli Denisky přímo úžasná, film je zábavný a překvapuje mě, že se nikde moc nezmiňuje nezanedbatelný přínos Pavla Lišky - jeho písně jsou samostatné umělecké dílo a já pevně doufám, že co nejdřív bude vydán nějaký soundtrack, který bude obě dvě obsahovat 😄

A zazpívala pak holčička ještě děkovný song ve stylu Olivera Twista? ;o)

Autorka by mohla z fleku psát tendenční článečky pro rudé právo, taková hromada klišé bez špetky sebereflexe a rozumu... Možná kdyby si vyzkoušela měsíc žít životem těch lidí, o kterých píše, kdyby se měsíc živila prací nízkopříjmových, dost možná by pro ni ta krabička cigaret a lahev laciného vína byla jedinou berličkou, jak si neprostřelit hlavu... nebo někomu jinému s jeho hraběcími moudry... Vřele doporučuji film Hranice práce (Saša Uhlová), třeba se mravokárné hlavince aspoň trochu rozsvítí...

(jen pro formu dodám - nekouřím, moc nepiju, neberu žádné dávky, své tři děti s mužem živíme sami a běžně jim kupujeme i ty banány ;o))